Egoyang Zheng: Epicentrum cover
Zdroj / Autor: David Caravajo

Tchajwanská literatura není na českém trhu zrovna známá. Svým způsobem spíše funguje jako přívěšek literatury čínské, a ani ta to nemá v českém prostředí zcela lehké. Román Epicentrum je vítaným příspěvkem do vod překladové literatury ze vzdálenějších končin. Tím spíš, že zaujme jak tématem, tak zpracováním. 

Egoyang Zheng: Epicentrum obálka
Zdroj: Mi:Lu Publishing

Radiace je stejně tak znepokojivá jako atraktivní. Popularitu tématu jaderné energie, radiace a nukleárních katastrof dokládá značný úspěch seriálu Černobyl, nová deskovka Zóna a vůbec setrvalý zájem o různé klasiky tohoto subžánru.

Román Egoyana Zhenga (jako většina Taiwanců, autor užívá ne zcela standardního přepisu do latinky, zájemci o jméno ve znacích a standardní přepis jej mohou najít pod jménem Yi Geyan 伊格言) je označován jako tzv. „cli-fi“, tedy „climatic fiction“ a s tímto proudem jej pojí nejen silné enviromentální téma, ale také výrazná angažovanost románu.

Ten byl vydán v roce 2013 více méně jako reakce na jadernou havárii japonské elektrárny Fukušima I z roku 2011.

Epicentrum však není jen dystopickou vizí, či ponurou spekulativní fikcí, autor jasně deklaroval svůj názor vstoupit tímto románem do veřejného prostoru a protagonisty románu jsou význační tchajwanští politici i mediální persony.

V roce 2013 a 2014 proběhlo na Taiwanu několik referend, které řešily otázku uvedení do provozu tzv. čtvrté jaderné elektrárny. Kontroverzní téma vyvolalo bouřlivou diskusi a protesty a také stimulovalo vznik předkládané knihy.

Samotná kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. První, označená „Před bodem zlomu“, je v roce 2015 před spuštěním čtvrté jaderné elektrárny a její následnou havárií.

Každá kapitola je navíc uvedena přesným časem, který zbývá do oné tragické události, čímž silně stimuluje napětí a vytváří pocit blížící se neodvratné katastrofy.

Rovina druhá je v roce 2017, tedy dva roky po katastrofě, která ochromila celý severní Tchaj-wan. I zde je na začátku každé kapitoly přítomno „odpočítávání“ – tentokráte ovšem do nastávajících prezidentských voleb.

Ačkoliv se vše točí kolem jaderné katastrofy, autor nás nikdy nenechává na pochybách, že by se snad nejednalo o záležitost veskrze politickou. Hlavní postavou románu je Lin Čchün-chao, technik, který se podílí na uvedení čtvrté jaderné elektrárny do provozu.

Zatímco v rovině před bodem zlomu sledujeme peripetie předcházející jadernému neštěstí – tedy technické revize, problémy s financováním a rozložením zodpovědnosti a politické machinace v pozadí – v rovině po bodu zlomu je Čchün-chao podrobován vyšetření, které mu má pomoci vrátit paměť pomocí technologie rekonstrukce snových obrazů.

Tato metoda působí hned v úvodu jako silný sci-fi element, ale sám autor nás odkazuje na reálný výzkum této problematiky. Vědecko-techničtí nadšenci se tedy mohou rovnou krotit s nadšením a očekáváním – román je spekulativní fikcí se silným aktivistickým podtónem a sci-fi elementů se zde nedočkáte.

Hlavní hrdina se s pomocí doktorky Li Li-čching snaží dobrat k tomu, co se při havárii vůbec událo; pravdu však možná nechtějí slyšet úplně všichni, protože ne každému se hodí „do krámu“.

Postupně se tak před námi odvíjí příběh, který odkrývá pozadí celé tragédie a nešetří mrazivými popisy plíživého postupu komplikací spjatých s havárií.

Části, které se věnují tomu, jak radiace zasahuje běžné obyvatelstvo, patří k tomu nejsugestivnějšímu v celé knize.

Rámec příběhu, tedy rozpomínání se hlavního hrdiny, nechává vše velice promyšleně zaznít (někdo by možná mohl i říci, že do jisté míry prokalkulovaně) a my krůček po krůčku zažíváme nejistotu ohledně havárie, tutlání pravdy a pak postupnou zdravotnickou katastrofu, kdy se u zasažené populace začnou projevovat příznaky akutního radiačního syndromu.

Taiwan, který Zheng popisuje, je neveselým místem – prakticky totálně opuštěná severní část ostrova je absolutně nevhodná k životu a celá tragédie se stala odporným kolbištěm, kde se politici přetahují o moc.

Lin Čchün-čchao se snaží dobrat své minulosti a čím dál tím víc tuší, že pravda může ublížit leckomu a její prozrazení ho možná bude stát život.

I dějová linka směřující ke katastrofě je neveselá – série selhání, kompromisů a byrokratických obstrukcí vede k předvídatelným, a především zamezitelným chybám, které v nahromadění způsobí onu fatální událost.

Kniha nevykresluje jadernou katastrofu jako něco nereálného v daleké budoucnosti, ale jako velice realistickou a konkrétně popsanou hrozbu, která se vznáší nad Taiwanskou společností.

Egoyan Zheng svá stanoviska obšírně vysvětluje v doslovu, kde zcela na přímo objasňuje svůj záměr, vstoupit tímto románem do veřejné sféry a ovlivnit veřejné mínění. Román je vlastně jakýmsi aktivistickým manifestem, kterému jistá míra fikčnosti rozhodně neubírá na závažnosti.

Navíc z dnešního pohledu i vidíme, že i mohl sehrát svou roli – přes zmatečná referenda a částečné spuštění provozu je elektrárna odstavena a Taiwan chce být do čtyř let zemí zcela prostou jaderné energie.

Krom rozměru politického a celkově napínavého narativu se nám zde dostane i zajímavého rozměru filosofického, který je artikulován především ve vedlejší lince okolo Lin Čchün-čchaovy přítelkyně Lily.

Lily vyrůstala v dětském domově a skrze ni promlouvá v románu velice nestandardní hlas – hlas, který bychom mohli označit jako primitivistický, či dokonce antihumanistický.

Když se v myšlenkách či v peripetiích děje dostane zpátky do sirotčince, opakovaně uvažuje nad osudem dětí se zdravotním postižením a nad snahami je začlenit do „normální“ společnosti.

Obzvláště v časové rovině po havárii jsou její úvahy značně palčivé. Svým způsobem zde slyšíme jistý hlas vyvěrající z čínské tradice, konkrétně z proudu, který nevidí v civilizaci a její snaze o společné blaho a normalizaci lidských bytostí nic dobrého ani potřebného.

Není s podivem, že tato linka příběhu směřuje k jakési bizarní postapokalyptické pastorální idyle.

Dokonce je v této souvislosti citován slavný příběh čínského básníka ze 4. stol. n. l. Tao Yuanminga, který vyprávěl o skryté vesnici, kde lidé žili v blahé nevědomosti, jaký vládne císař (ba dokonce dynastie) a své životy nechali plynout v pomalém tempu v souladu s ročními obdobími a rozmary přírody.

Tento sentiment, sahající minimálně až ke starověké knize Laozi, je zde velice emotivně vyjádřen a tvoří jak myšlenkově, tak emotivně jeden z nejsilnějších bodů celé knihy a dodává ji hloubku, díky které nelze knihu zhodnotit jako „pouhý aktivistický román“.

Nenápadné české nakladatelství Mi:lù publishing nám tak již poněkolikáté přináší hlas z bohaté a vyzrálé knižní scény, která k nám bohužel promlouvá jen velice zřídka.

Skvělý překlad Martina Blahoty a ilustrace Tomáše Řízka jen přispívají k celkovému zážitku a kniha tak představuje výzvu i požitek především pro ty, kteří chtějí rozšířit své povědomí o literární tvorbě z jednoho neprávem opomíjeného ostrova.

Egoyang Zheng: Epicentrum

伊格言: 零地點 (Ground Zero)

Vydal: Nakladatelství Mi:Lu Publishing, 2020

Překlad: Martin Blahota

Ilustrace: Tomáš Řízek

Počet stran: 260

Cena: 268 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
80 %
Zpracování a cena
80 %
Styl a překlad
80 %
Cíl knihy a splnění
80 %
Sinolog, divadelník a dj. Milovník velkolepých fikčních vesmírů, spekulativní fikce, SW i ST, HP i LoTR, young adult i pohádek. A v neposední řadě otec dvou dětí, u kterých doufá, že podědí jeho lásku k fantastice.