Joe Hill je mazlíček. Jeho komiksová řada Zámek a klíč byla skvělá, jeho povídky špičkové a jeho romány… nu, docela rozporuplné, ale kvalitu teda jako mají pořádnou, i když je neocení každý. A jelikož je to synátor Stephena Kinga, bylo jasné, že na jeho sbírku novel se budeme těšit jako malý jardové. protože Kingovic chlapci novely umí na jedničku. To je zákon…

Do nitra Divného počasí

Přestože jsme  Joe Hilla poznali potatěného, jakožto autora hororových povídek a knih, tak posledním románem Ohnivý muž nám ukázal, že ho zajímají i další žánry. A v tomto trendu pokračuje i v knize Divné počasí. Jedinou skoro výjimkou je první novela jménem Momentka.

Koncem osmdesátých let se zanedlouho změní svět třináctiletému chlapci. Otylý hošík nemá moc přátel ( vlastně žádné), matka je neustále na služebních cestách po Africe a vychovává ho roztržitý otec, jemuž pomáhala starší paní ze sousedství. Jediné, co má, jsou dětské vynálezy a vůbec hrabání se v technice na ponku v garáži.

Racionální svět se ovšem otočí naruby, když zjistí, že za rychle se zhoršující senilitu staré chůvy nejspíš nemůže věk, ale muž s aztéckým tetováním a velmi zvláštním fotoaparátem. Právě novela o mystickém fotoaparátu má k hororu nejblíž. Pointou povídky ovšem není konflikt chlapce s démonickým fotografem, ale o tom, jaké to je být outsider (mimochodem, podobnou historku v jedné novele zpracoval i tatík Štefan).

Druhou novelou je Nabito. Příběh o muži, který byl ve válce a po návratu jeho agresivní chování vede k zákazu přiblížení k ženě a synovi, dokud neproběhne soud …a aby toho nebylo málo, tak v obchodním domě, kde dělá ochranku, si zhrzená milenka rozhodne vyřídit účty s milencem, což se zvrhne a máme tu případ hromadné střelby, kdy se náš hlavní protagonista stává hrdinou dne. Ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Sledujeme pomýlenou mysl, mediální manipulaci a hledání pravdy ve strhujícím příběhu, který graduje až do samého závěru!

Pokračujeme kouskem s názvem V nebi. Tentokrát se Joe Hill rozhodl nakouknout lehounce přes okraj sci-fi. Po ne zcela vydařeném tandemovém seskoku se hlavní hrdina ocitá na něčem, co vypadá jako mrak, ale mrak to rozhodně není. Což se pozná i podle toho, že podvědomě plní všechny hrdinovi materiální potřeby. Co ovšem vyrobit nedokáže, je voda. A tak zatímco hrdina žízní, má čas vracet se ve vzpomínkách k tomu, co ho vlastně dovedlo ke skákání z letadla, i když je ukázkový posera na všech frontách, závratě nepočítaje.

Poslední novelou se konečně dostáváme k onomu Divnému počasí a to nejen tématem, ale také názvem Déšť. Příběh o tom, jak se změní celý svět i život jednoho děvčete po tom, co někdo sabotuje počasí a místo vody začnou pršet krystalické jehly.

Mistr loutkář vypravěč

Jak je z námětů vidět, tak i přes jisté mysteriózní a tajuplné zaměření se Joe Hill drží svého trendu, který nastolil postapokalyptickým románem Ohnivý muž, a drží se od hororového žánru dál. A je to dobře.

Joe Hill je sice skvělý autor hororů, ale jeho pravé mistrovství tkví ve vyprávění jako takovém. Nebál bych se říct, že pro mě osobně sesadil pomyslnou vypravěčskou korunu z hlavy Neila Gaimana. Joe Hill je totiž jako zkušený loutkář, který vám při čtení nenápadně nasadil provázky a vodí si vás jako zkušený mistr loutkař. Kdykoliv budete cítit sympatie k postavě, kdykoliv budete mít pocit, že  předvídáte děj, děláte jen to, co po vás Joe Hill chce proto jsou jeho povídky tak dobré.

Nejsou to žádné akční nesmysly ani horory, což může někoho zklamat, ale tak to prostě je. Jsou to povídky z obyčejného světa, kde se dějí velmi neobyčejné až mystické věci, které změní životy všem zúčastněných a otočí je o 360 stupňů.

Když už víme, co vlastně Divné počasí není, tak by bylo dobré odpovědět na otázku: co vlastně Divné počasí je? Snadná odpověď zní, že je to sbírka novel. Pokud si přečtete doslov Joe Hilla, zjistíte, proč si dal od románového psaní pauzu a vrátil se k tomuto kratšímu formátu, který je ve skutečnosti jeho oblíbený.

Studie samoty

Snadné odpovědi jsou ale nudné. Skrytější odpovědí, kterou je třeba v knize chvíli hledat, je, že Divné počasí je Hillovou studií samoty. Někdy je to velmi očividné jako například v novele V nebi, kterou tráví postava sama na divnomraku, nebo v Momentce, kde hlavní hrdina nemá žádné kamarády a rodiče na něj tak nějak kašlou.

Ale i je trápí jistá úroveň samoty. Co třeba nesmyslné honění se za věcmi, které z nás dělají hlupáky a jen prohlubují propast mezi námi a okolním světem, kde může být ještě někdo, komu na nás záleží… Nebo když si hrdina myslí, že je se samotou smířen, ale místo toho přichází uvědomění si vlastního omylu – příliš pozdě na to, aby to nebylo až moc bolestivé.

Samotu zde potkáváme na každé stránce. Odtažitost po návratu z války, opuštění rodiny (byť vlastní vinnou), odvržení společnosti, samotu malých měst i samotu jiné sexuální orientace, předstírané přijetí okolním světem… Takto bych mohl pokračovat ještě dál, ale myslím, že máte obrázek. Máte, že jo?

Jednu věc, kterou ale musím Joe Hillovi vytknout, je použití dětí v povídce Nabito, kde my to přišlo trochu samoúčelné. Ale jak sem již psal: Joe je mistr loutkář a možná právě to je to, co měl v úmyslu. Mimoto se v té samé povídce snaží reagovat na určité nešvary moderní americké společnosti (xenofobie, problémy se zbraněmi, rasismus atd.) které se stávají hlavním tahounem děje. A to přeci jen ocení víc americký čtenář než český.

Závěr

Faktem ovšem zůstává, že je Divné počasí i přes malé nešvary lepší než předchozí autorova povídková sbírka. Jako spisovatel Hill dospěl a nezastydl u jednoho jediného žánru, na což se je potřeba připravit. Ale pokud se vám líbil Ohnivý muž, musíte být z Divného počasínadšeni. Vlastně jediný, kdo může být zklamán, je člověk, který očekává hororový román, ale dostane nehororové novely. Ale na to jsme vás snad už připravili dostatečně!

Holt čtěte, lidi, čtěte příbalové letáky… nebo aspoň anotace na přebalech 🙂 !

Joe Hill – Divné Počasí

Obálka: Robin Brichta

Překlad: Adéla Bartlová

Vydal: Beta Dobrovský

Počet stran: 400

Cena: 399 Kč

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit


Reklama

Jedu v komiksech. Ve velkým. Vlastně víc než ve velkým. Zaprodal jsem duši lidem v pláštích a škraboškách a chci vás všechny obrátit na tu správnou komiksovou víru. A nebo z vás udělat fanoušky Stephena Kinga.