Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc cover

V městečku Protektorát je každoročně obětováno nejmladší dítě zlé čarodějnici z lesa. Radní ho pokaždé odnesou na na palouk a nechají tam. Jen díky takové oběti se dá čarodějnice udobřit a zrádný les a nad ním dýmající hora město nepohltí.

Čarodějnice, dítě a smutek

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc obálkaLuskl prsty a do místnosti se nahrnula ozbrojená stráž. Sesterstvo hvězdy byla hrozivá síla, s níž si nebylo radno zahrávat. „Odeberte té pomatené ubožčce dítě a odveďte ji do Věže,“ rozkázal Gherland. Propichoval matku, jenž náhle zbledla, pohledem plným nenávisti. „Sesterstvo hnězdy dobře ví, jak naložit s pomatenou myslí, moje milá. Jsem si jistý, že to skoro nebolí.“   

V městečku Protektorát je každoročně obětováno nejmladší dítě zlé čarodějnici z lesa. Radní ho pokaždé odnesou na na palouk a nechají tam. Jen díky takové oběti se dá čarodějnice udobřit a zrádný les a nad ním dýmající hora město nepohltí. I tento rok radní Gherland musí odebrat dítě zoufalé matce, ale tentokrát to nejde úplně snadno a matku šílenou žalem musejí zavřít do věže pod bedlivý dohled hlavní sestry Ignácie.

Na jiném místě v lese bydlí čarodějnice Xan s dráčkem Fyrianem a bažinným netvorem Glerkem. Jako každý rok, i tentokrát se vydává na hranici lesa k Protektorátu, aby zachránila novorozeně, které tam místní lidé pro ni z nepochopitelných důvodů nechávají odložené, aby umřelo. Xan je odnáší do Svobodných měst, kde jim vyhledá novou rodinu a postará se o to, aby jim bylo dobře. Ale ani to se letos tak docela nepovede: Xan omylem nakrmí miminko svitem měsíce v úplňku a naplní ho až po okraj magií.

Dívenku u sebe tedy nechá vyrůstat a dá jí jméno Luna. Jenže když se u ní začne magie divoce projevovat, musí Xan Lunu začarovat a zadržet její oceán síly až do jejích třináctých narozenin, kdy bude už schopná magii ovládat a neublíží sobě či ostatním. Zároveň je to ale nejspíše chvíle, kdy jí předá i svou všechnu životní energii a zemře. S blížícím se okamžikem tak Lunina moc začíná prosakovat ven a celý kraj pociťuje změnu, která se musí stát jak v životech lidí v Protektorátu, tak v kraji lesa a sopky.

Xan stárne a chřadne a začíná si uvědomovat, že si nyní musí vybavit to, co kdysi chválně zapomněla, aby ochránila Lunu a umožnila jí vrátit Protektorátu naději a radost. A Luna, která touží zjistit, co před ní její babička tají, musí najít své místo v životě.

Kouzla, odpovědnost a bláznovství lásky

Bláznivá žena ve Věži viděla, že se mezi stromy belhá čarodějnice. Byla daleko – strašně daleko, ale ženiny oči uměly přelétnout celý svět, když je nechala. Uměla to i předtím, než přišla o rozum? Možná ano. Možná o tom jen nevěděla. Kdysi byla oddanou dcerou. Pak zamilovanou dívkou. A nakonec nastávající matkou, která počítá dny do narození děťátka. Potom se všechno pokazilo.

Knihu vyzdvihuje a žene kupředu překrásný příběh v němž se prolínají linie několika postav, proplétají se a v gradaci zapadají do sebe. Poměrně záhy je jasné, že složité situace a emoce v knize nejsou výjimkou. Její temnější nota umožňuje v plné šíři vnímat na jedné straně surovou setrvačnost těch, kdo jsou u moci a neuvědomují si, jak hluboko jejich kraj a život klesl, a na druhé straně nadějou radost z objevování, soucitu a touhy dělat správné věci ať už vědomě nebo v objetí šílenství.

Věrohodnost, s jakou je zobrazena bolest matky, když má přijít o dítě, touha po uchování svého postavení mocného radního či záměrné zapomenutí a potlačení všeho, co nechceme slyšet, to vše se nás dokáže dotknout a my chápeme, proč postavy jednají tak, jak jednají, proč jsou tak umanuté, tvrdohlavé, odpovědné či zamilované. Je velmi naplňující dívat se na děj očima různých charakterů a postupně se dozvídat, že některé věci nejsou takové, jaké se zdály být. To, jak se postupně posouvá naše vnímání celého toho přediva vztahů a následků, patří k nejuspokojivějším zážitkům z četby.

Nelze jednoznačně určit hranici mezi hlavními a vedlejšími postavami – kromě čtveřice kolem čarodějnice je tu pětice v Protektorátu, která posouvá příběh stejným dílem a buduje zamotaný a silný děj. Je také lákavé hledat v knize poselství – a také snadné nacházet v ní střípky dobrých rozhodnutí a projevy čistého srdce, které jsou nakonec i přes všechna úskalí a trápení odměněny. Je správné být dobrý, mít ostatní rád a snažit se zlepšit svět.

Je správné odpouštět a snažit se ostatní pochopit. Je správné hledat pravdu a vytvářet takové vztahy, o které je možné se opřít. Je správné milovat a je v pořádku pro své ztracené milované truchlit. Jen odvaha vykročit z bezpečí a riskovat pro ostatní mají hodnotu. Velikým tématem je také paměť. Co jí dovolíme, aby uchovala, co si přejeme zapomenout, co nám mohou vzít ostatní a co to znamená pro naše životy.

A také zvídavost a touha po poznání a možnost porozumět světu. Dětská dychtivost i píle a nakonec potenciál změnit svět. Neboť měnit svět správně je možné jen tehdy, když mu rozumíme.

Jedinečný je i styl vyprávění, lyrický a pozvolný (některé pasáže pak mohou vyznívat až rozvláčně), plný básnické gradace a vyloženě poetických částí. Jazyk je hravý a rozverný, ponechává si pohádkovou notu a nabízí nám symbolické výklady. Setkání mládí a růstu vedle stáří a chátrání, předávání zkušeností vedle zapomínání a odpovědnosti, to všechno je jakoby známé nebo znovuobjevené, vede k přemýšlení a ochutnávání povahy našeho vlastního života. Potýkání se postav s těžkostmi i nadějí je veskrze lidské a navzdory magickému rozměru navíc docela aktuální.

Něco na té knížce je

Naděje, řeklo její srdce.

Naděje, pravila obloha.

Naděje, pípl pták v mladíkově ruce i pohled v jeho očích.

Naděje a světlo a pohyb, zašeptala její duše. Naděje a vznik a splynutí. Naděje a teplo a růst. Zázračná gravitace. Zázačná proměna. Každá vzácná věc je zničena a každá vzácná věc je spasena. Naděje, naděje, naděje.

Je na ní něco obtížně postižitelného, něco, co vyrůstá z rytmu vyprávění, ze zvolených slov, z rozvíjené obrazotvornosti. Je na ní něco kouzelného, co je zaseto do každé stránky a do detailů drnkajících na jakousi niternou hlubinu našich lyrických dušiček. 

Je na ní něco velkolepého pro citlivé a silné téma rodiny, rozbíjené, ztracené, znovubudované, hladu po lásce a přijetí, po obyčejnosti a radosti. Je na ní něco fascinujícího, co v nás zanechává ozvěnu stesku, porozumění a nepojmenovatelné touhy. Je na ní něco uspokojivého, kdy na konci poděkujeme za krásný příběh a cítíme naději a optimismus do dalších dní.

Takové knížky si zaslouží být čteny. Nebo poslouchány – k dispozici je i audioverze.

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Vydal: Nakladatelství Argo, 2018

Překlad: Barbora Punge Puchalská

Počet stran: 336 / vázaná

Cena: 268 Kč

Vhodné pro: děti 13+