Byl to jeden z literárních hitů letošního roku. V slušivém a zatraceně vyzývavém kabátku vydaný kultovní román Roberta A. Heinleina Měsíc je drsná milenka. Kdysi u nás už jednou vyšel, ale co si budeme povídat, bylo to odfláklé. To teď je to jiné kafe, tak si ho koukejte pořádně vychutnat!
Pár střípků na začátek
Robert A. Heinlein je zajímavý autor. Nedávno na něj vzpomínal například autor slavné Hry o trůny George R. R. Martin v doprovodných textech své retrospektivy Snové písně. Vylíčil jej tam jako autora, jehož dobrodružné příběhy byly esencí science fiction a přitáhly mladého George do světa literatury (do té doby se budoucí tvůrce Daenerys Za bouře rozené a Tyriona a mnoha dalších oddával především komiksům).
V Americe patřil ve své době k tzv. Velké trojce (tvořili ji ještě Isaac Asimov a Arthur C. Clarke), v devadesátých letech minulého století to naplno rozbalil i u nás (viz legendární romány jako Cizinec v cizí zemi, Dveře do léta nebo Vládci loutek) a jeho vliv na to jak a kam se science fiction ubírá, byl prostě nezměrný.
Jen tak pro zajímavost a pousmání. V jeho románech můžeme narazit na klišé jako „žlutá“ nebo „rudá“ hrozba, jeho slavná Hvězdná pěchota je pak v některých kruzích považována až za fašistickou oslavnou tirádu na zelené mozky (hodně to leželo v žaludku například britskému anarchistovi Michaelu Moorcockovi, jehož článěk na dané téma, v němž si to tedy vyříkal ještě i s J. R. R. Tolkienem, vyšel ve staré dobré Ikarii).
Takže by někoho mohlo překvapit, že se o Heinleinovi mluví jako o jednom z nejvýraznějších antirasistů mezi sci-fi autory… a že se hrdinové knihy Měsíc je drsná milenka, sem tam oslovují jako soudruzi… Historie, i ta žánrová, má holt někdy smysl pro humor…
Vzpoura Měsíce proti Zemi
A o čem že Měsíc je drsná milenka vlastně je? O vzpouře obyvatel Měsíce aka Luny proti vykořisťovatelské planetě Zemi, respektive vůči konsorciu řízenému několika pozemskými státy, které Měsíc bezostyšně ždímá a navíc jej považuje nejen za svůj majetek, ale i za ideální odkladiště nespokojených živlů. Taková sofistikovanější trestanecká kolonie.
Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, znáte to. Na Měsíci se tedy začíná připravovat vzpoura, jejímž hlavním trumfem je opravář počítačů Mannie. Ten má totiž podivuhodného kamaráda – nejvýkonnější počítač na Měsíci, který řídí doslova vše a vytvořil si potají vlastní osobnost – z továrního přístroje HOLMES IV se stal pro všechny zajímavý (a že vzpoura zdánlivě bez naděje na úspěch je pořádně zajímavá!) Mike (zkrácenina z Mycrofta, že by se nám tady hluboko v šedesátých letech tvořila geekská a nerdská kultura dneška?).
A tak se začíná nerovný boj za svobodu, který je pro nejednoho dnešního čtenáře možná i poněkud… statický. Hele, pokud čekáte bitevní scény a umírající hrdiny vyřvávající „Svobodůůůůů“, tak jako sorry. Heinlein naservíruje dvě tři akční scény, které tak nějak shrne do pár odstavců a napětí buduje raději jinak.
Je to klasik, takže se dočkáme dlouhých debat, podrobných technických rozprav a sociálních, hospodářských, politických i kulturních prognóz… a funguje mu to, protože to prostě dokáže prodat. Není to žádný suchar.
Sci-fi retro, které baví
Což je další zábavná věc. On si to totiž Heinlein občas vyloženě dává jako situační komedii, takovou tu jemnou, klasicky hollywoodskou z časů, kde se ve filmu neprdělo a i soulož byla naznačena jen polibkem. Napsat někdo něco podobného dnes, řekli bychom, že to je retro jak kráva. Teď napíšeme, že jsou to autentické šedesátky. Tedy zábavné, plné lásky, ideálů svobody a fuckování systému. Na starého „fašistu“ vůbec ne špatný výsledek, což?
Mike a Mannie si tedy vyměňují vtipy, občas se balí holky, občas se zakládá rodina (na románovém Měsíci je to vůbec v tomhle ohledu zajímavé, myslím, že budete koukat a slovo „tradiční“ tam fakt nehledejte), pak se buduje ta revoluce (například i pomocí básniček) a všechno se to prokládá odkazy na americkou válku za nezávislost.
Jo, jen to Bostonské pití čaje se pořád ne a ne dostavit. Ale víte, co říkal Palacký? Kdyby Rakousko nebylo, museli bychom si ho snad vymslet… no a účel světí prostředky. Takže i když klasické akce pomálu, najednou jsme ve třetině románu a revoluce jede jedna báseň a je to vážně napínavé. Adreanlin prostě nevyprovokujete jen střelbou nebo šermováním katanami, jde to i mnohem sofistikovaněji.
Tak trochu jiní Dannyho parťáci
Vlastně nakonec román připomíná revoluční obdobu Dannyho parťáků – taky jde o to hezky v ilegalitě ukuchtit plán a pak ho s partou provést. jen se tady tedy hraje o dost zásadnější věci, než jsou jen prachy. O lidskost, o důstojnost, o svobodu.
Mimochodem, Heinlein vede svou luňáckou společnost docela zajímavým směrem, když vysvětluje, jaký vliv měly drsné podmínky na komunitu teoreticky násilníků a vyvrženců – že kdo se nepřizpůsobil a hrál vše jen na sebe, se brzy nalokal měsíčního vzduchu (tedy žádného, že), protože se o to postarala sama společnost, která tak přirozeným přírodním výběrem dospěla do zajímavého stavu zdvořilosti a gentlemanství…
Nakousli jsme to už na začátku, ale je třeba to zopakovat. Tahle kniha vypadá naprosto skvěle. Možná jste někde zahlédli první české vydání, což je tuctový paperback, jakých se v oné době dělalo dvanáct do tuctu. Nové vydání je naprosto výjimečné.
Minimalistické provedení ve dvou emblematických měsíčních barvách (bílé a šedé) s plastovým obalem, na němž je vyražen text anotace a medailonku o autorovi, vkusné ilustrace. Sakra, tahle kniha nezapadne! Však taky na Světě knihy, kde ji nakladatel představil, zmizela z prodeje jako jedna z prvních.
Takže pokud máte rádi sci-fi klasiku a zároveň odvážná originální díla, neváhejte, tohle prostě musíte mít!
Robert A. Heinlein: Měsíc je drsná milenka
Překlad: Alžběta Lexová
Ilustrace: Daniel Špaček
Vydal: Nakladatelství Argo, Praha 2018
Počet stran: 544
Cena: 398,-
