Winter je strážkyní tajemného lesa. Stejně jako její otec, i další generace před nimi, hlídá les, aby nikdo nesešel z cesty a neztratil se v hlubinách šílenství. Do lesa se totiž ve dne otevírají všemožné portály z různých časů a dob, a úkolem strážců je najít poutníky a vrátit je do jejich doby, aby nedošlo ke změnám v historii. V noci se pak může stát, že bude les nebezpečný i svému strážci, protože jeho podivnost trhlinami v časoprostoru zdaleka nekončí…
Originalita asi někde sešla z cesty
Příběh Lesa je vcelku předvídatelný. Máme tady tajemný Les a rodinu strážců, která hlídá jednu jeho oblast. Každý týden se všichni strážci schází v Radě, kde hlásí nesmrtelným, kdo zachránil kolik poutníků, jaké trhliny se otevřely a jaké uzavřely navždy. Winter, kterou její otec připravoval na cestu strážkyně již od desíti let, se nyní stala nejmladší strážkyní za posledních sto let. Pomáhá jí jen nesmrtelný strýček Joe, jenž předtím pomáhal i jejímu otci. Ten totiž zmizel, údajně sešel z cesty. Což se žádnému strážci ještě nikdy nestalo (a vůbec nikoho to netrkne).
Když k ní tedy projde poutník z Brightonu 18. století, a začne vykládat, že jemu zmizeli rodiče (nesmrtelní z rady), a že to bude mít určitě něco společného se zmizením jejího otce, poruší Winter (samozřejmě) veškeré zákazy a poutníka ubytuje u sebe doma. Pomůže mu hledat rodiče, a on jí na oplátku řekne všechno, co by mohlo pomoci jejímu pátrání.
Již ztráta otce byla předvídatelná a v poslední době ji potkávám skoro všude (Tisíc kousků tebe, Milionkrát June). Poutník z Brightonu není jen tak obyčejný poutník (a jakmile je hezký, vždycky víte, že bude zastávat nějakou zásadnější roli). Objeví se arcizloun, který hodlá svrhnout radu (no, nepovídejte!). Jeho identita dojde i nejpomalejšímu čtenáři nejpozději v polovině knihy. Strážkyně Winter a poutník Henry se do sebe zamilují (pochopitelně, je jim šestnáct!) a dočkáte se i jedné pořádné bitvy jak vystřižené z boje o Bradavice v Relikviích smrti.
Promrhaný potenciál a Chuckína Norrisová
Je to docela škoda, protože námět příběhu mi vůbec nepřišel špatný. S portály vedoucími do různých míst a časů by se dalo zahrát spoustu muziky, ale naši mladí rebelové se drží pouze jednoho kousku lesa a jednoho času. Za celou knížku bohužel potkáte jen několik poutníků, a na těch se ještě ke všemu prokáže všestrannost hlavní hrdinky, která ovládá snad všechno, kromě vlastních pocitů.
Mluví japonštinou i latinou (musí ovládat všechny jazyky, aby vysvětlila poutníkům, kam se mají vrátit), trénuje bojová umění (protože se poutníci někdy brání) a umí tak trošku čarovat (poslouchají ji světlušky). Chuck Norris by na ni byl hrdý, protože to všechno zmákla za pouhých šest let. A to ještě stíhala chodit do normální školy a odvracet zaláskované pohledy jednoho fotbalového útočníka.
Oba hlavní hrdinové jsou vůbec fascinující ukázka toho, jak by to nemělo vypadat. Všestranně nadanou hlavní hrdinku upoutanou k lesu totiž doplňuje mladý a statný jonák (omlouvám se za výraz, ale sedí tam jak pérdel na hrnec), jehož adoptovali nesmrtelní. Přese svůj lidský původ tedy oplývá znalostmi lesa a jeho pravidel, lektvarem proti zmagoření (můj pracovní název, má prostě potlačovat účinky lesa) a neskutečnou zásobou údivu nad všemi dnešními vynálezy.
Dejte mu Rubikovu kostku, televizi a sprchu, a bude šťastný jako blecha. A navíc je to gentleman, protože navzdory přespávání v jednom pokoji s mladou, okouzlující a statečnou Winter… se vůbec nic nestane. Nevěřila tomu Winteřina nejlepší kamarádka, nevěřím tomu ani já, ale co už.
Tahle nejlepší kámoška Meredith je mimochodem nejuvěřitelnější postavičkou z knížky. Moc dobře se neučí, zato ale prohání spousty kluků. S přemoudřelým názorem zkušené šestnáctky totiž soudí, že když si k sobě nepustí nikoho moc blízko, nebude ji rozchod moc bolet. Winter má před ní spoustu tajemství, ale Mer si všechno zdůvodní ztrátou otce a moc na kamarádku netlačí. Škoda jen, že se pravdu o Lese nikdy nedozví.
A aby byla sestava postav v podstatě kompletní, představím vám ještě Winteřinu maminku. Záměrně ji zmiňuji jako poslední, protože ačkoliv s Winter zůstaly úplně samy, autorka ji celou dobu nechává hrát druhé housle kdesi v pozadí. Přišla o manžela a bojí se, že přijde o dceru. Nesouhlasí s mystickým povoláním své dcery, ale volání lesa se nedá nijak zabránit. A i když od zmizení manžela uplynula dlouhá doba, pořád doufá, že se k ní jednou vrátí. Do lesa jít nemůže, protože je obyčejnou lidskou ženou. Každý den vyprovází svou dceru a každý večer se modlí, aby se k ní vrátila před setměním, protože tehdy se povaha lesa zásadně změní.
Průměr všech průměrů
Přese všechno vypsané výše jsem se ale vážně bavila. Nejspíš sice jinak, než bylo autorkou zamýšleno, ale s radostí jsem si potvrdila, že ještě pořád můžu psát scénáře. To podstatné jsem napsala, ale pokud jste si stále ještě nedomysleli, jak to celé skončí, můžete se vrhnout do knihy. Přese všechnu předvídavost totiž vůbec není špatně napsaná.
Jedná se o nenáročný příběh z oblíbeného žánru young adult (musí to být oblíbené, když toho tolik vychází), a jako takový je třeba ho i brát. Holčina kolem šestnácti let bude pravděpodobně nadšená, pokud nepřečetla víc jak třicet románů z produkce nakladatelství CooBoo. Rodiče této čtenářky mohou být také nadšení, k žádným nepravostem tam moc nedochází a trip na drogách je po zásluze potrestán. Sečtělí rodiče budou trošičku kritičtější, jelikož se v knize vyskytuje poměrně dost překlepů a gramatických fujtajblů typu bysme. Třeba se tak hlavní hrdinka vyjadřuje schválně, třeba to v redakci někomu nedošlo.
Dobře napsaný román pro náctileté tak sráží nekvalitně odvedené korektury, zajímavé prostředí umlátí všeznalé děvče pro všechno a potenciál knihy zůstal nevyužit dnes i do budoucna, protože Les je samostatný příběh. Možná je to dobře, protože všechno důležité se stihlo v rámci jediné knihy. Náctiletí si přijdou na své a můžou patnáct procent hodnocení dohodit, ale já se k téhle knize už asi nikdy nevrátím.
Chelsea Bobulski: Les
Vydalo: Nakladatelství CooBoo, 2019
Překlad: Nika Exnerová
Počet stran: 286
Cena: 299 Kč
