Cesta tam a zase zpátky k úspěšnému vydání české sci-fi na anglickém knižním trhu – díl 2. cover

V minulém díle jsem psal o tom, jak jsem došel k rozhodnutí sehnat si překladatele pro knihu. Na stránce Czechlist na Facebooku jsem našel několik kandidátů a z nich vzešla Isabel Stainsby.

Isabel pochází z Velké Británie, studovala češtinu a němčinu na Cambridgi a živí se jako profesionální překladatelka. Je fanynka sci-fi a Vítězslava Nezvala. Většina přeložených ukázek od zájemců byla v pohodě, s Isabel jsme si prostě nejvíc sedli. Schválně jsem se teď díval do historie naší komunikace, jak vypadal náš první rozhovor.

Investice

preklad 1Jak jsem pravil v úvodním článku, překladatele jsem se rozhodl si najmout. Za vlastní peníze. O něčem podobném jsem přemýšlel dlouho. Možná až moc dlouho. Definitivně mě pošťouchlo, když jsem byl na jednom Festivalu fantazie a tam byla přednáška o české space opeře. Přišla řeč na jistého mého oblíbeného českého autora (ne mě) a jeden z účastníků prohlásil: „to je výborná série. A myslím, že tahle série by si určitě zasloužila anglické vydání!“ A všichni v sále přikyvovali, souhlasili a říkali „jo, to by si určitě zasloužila“.

Já tam seděl, taky jsem přikyvoval a souhlasil, ale uvědomil jsem si jednu zajímavou věc. Všichni se tam shodli, že by se něco mělo udělat, ale nikdo nic udělat nechtěl. Bylo to samé „ono by se mělo“. Ono by se to mělo přeložit. Ono by se to mělo vydat. Ono by se do toho mělo zainvestovat. Zároveň nikdo z přítomných nebyl připravený pro to osobně cokoliv udělat.

Nevím, jestli to u mě v tu chvíli bylo nějaké výrazné prozření. Spíš jsem si řekl, že překladatele bych měl shánět aktivněji a brát to celé profesionálně. Překladatel se živí překládáním, chce dostat zaplaceno. Já chci profesionální práci, musím si za ni zaplatit.

preklad 2Spousta autorů, kteří uvažují nad překladem, v této fázi skončí. Podívají se na web libovolné překladatelské agentury, najdou si ceník a buďto omdlí nebo s křikem utečou. Tohle byl jeden z dalších důvodů, proč je lepší najmout si nezávislého překladatele. Agentura má daný ceník, s jedním člověkem je lepší domluva. Vy nechcete přijít o všechny peníze, on si chce něco vydělat. Mezi dvěma lidmi je možné se na něčem dohodnout.

U agentury není neobvyklé, že budou chtít třeba 500 Kč za normostranu. To je naprosto pohodová cena pro překlad smlouvy nebo pracovních dokumentů, ale u románu o 400 stranách to je samozřejmě nereálné.

S člověkem se snadněji domluvíte a opravdu nemusíte mít zlata jako Šmak, abyste si mohli někoho dovolit najmout. Navíc je tu vždycky i možnost crowdfundingu, k té se dostaneme v příštím díle.

Proces

Samotný překlad je možná už něco v čem já nehraju tak aktivní úlohu, ale úplně se taky neflákám. Pro začátek jsem pro Isabel sestavil slovníček pojmů, jak které specifické termíny překládat do angličtiny. Kdo mě čte, tak ví, že mám skoro obsedantní posedlost hodnostmi a ty většinou přejímám z amerického vzoru, takže jsem pro ulehčení napsal, která námořní hodnost je která. Ve vojenských termínech mi Isabel většinou věří, takže když řeknu, že tohle se má přeložit jako „Chief Petty Officer“ nebo „Officer in Tactical Command“, tak mi věří.

Isabel se nebojí vymýšlet si vlastní termíny, aby v angličtině zněly dobře. Příkladem budiž Vylepšení, jistá kasta geneticky upravených lidí v mých knihách. Doslovný překlad do angličtiny by se nabízel „Enhanced“, ale Isabel by ráda termín, který nebude přídavné jméno a líp se s ním bude pracovat. Došli jsme ke slovu Enhans, což je podstatné jméno, které očividně vzniklo z přídavného Enhanced a dává smysl, že si to v budoucnosti takhle lidé upraví. Navíc šla ještě dál a došla k pejorativní variantě „Enner“, což je v češtině ve chvíli, kdy řeknou třeba „ten Vylepšenej hajzl“.

Náš proces funguje tak, že Isabel překládá a vždycky mi pošle tři kapitoly překladu. Já si to pročtu. Pokud je mi něco divné, zkontroluju českou verzi. Občas se stane, že Isabel nepochopila, co jsem chtěl říct, občas jsem se špatně vyjádřil a občas jsem měl v české verzi překlep nebo chybu. Zpětně pak můžu opravit i českou verzi.

Když se mi formulace nelíbí nebo nevím, co tím Isabel myslela, napíšu poznámku a potom se nad tím domluvíme. Nebo si to vyříkáme. Jako zadavatel bych mohl tvrdit, že já mám vždycky poslední slovo, ale Isabel mě účinně umlátí argumenty, příklady a zkušenostmi. Ano, můžu si na křeč prosazovat svou s tím, že „já jsem ten, kdo platí“, ale já si najal překladatelku kvůli tomu, co ona umí a já ne. Takže ano, mám poslední slovo, většinou to je „no tak dobře“.

Veselé historky z překládání

Někdy dojde k zajímavějším nepochopením. Hned v první kapitole Hranic impéria jsou zmíněny „bojové mechy“ bez jakéhokoliv kontextu. Isabel se mě zeptala, jestli je to myšleno jako biologická zbraň a může to přeložit jako „combat moss“. Našel jsem obrázek mecha z nějakého anime s vysvětlením, že tím myslím tohle.

Některé věci angličtiny znalým lidem zase přijdou naprosto samozřejmě, když překládáte z angličtiny do češtiny. Například slovíčko „shuttle“ se už tak nějak u nás vžilo jako „raketoplán“ a i ve sci-fi je to běžný pojem. Tam nejspíš zapracovala česká obrozenecká mentalita. Nicméně když vidíte termín raketoplán a máte to bez téhle znalosti přeložit do angličtiny, vznikne z toho rocket-plane. Museli jsme si vysvětlit, že „raketoplán“ je „shuttle“ a že nad tím není radno přemýšlet.

Dílo je hotovo

Celý rukopis jsme potom ještě několikrát procházeli. Probírali různé termíny. Jak už to bývá, k některým změnám došlo na poslední chvíli, dělaly se poslední úpravy synopse a anotace. Nakonec mi Isabel poslala rukopis, který jsme označili jako MASTER s tím, že s tím dál manipulovat nebudu a můžu z něj nechat udělat soubory pro ebook a zlom pro tištěnou knihu.

Samozřejmě, že potom vznikl i soubor MASTER_V2 a MASTER_V3, jak už to tak bývá.

Během toho všeho jsem také rozjel kampaň na získání financí na další překlady. O tom si ale povíme zase až příště.

Samozřejmě, jakmile byl překlad ze strany překladatelky hotový, začala pracovat na druhém dílu.

Jan Kotouč
Jan Kotouč je jedním ze současných českých autorů sci-fi. Jeho prvotina Pokračování diplomacie vyšla v roce 2009, od té doby napsal řadu dalších románů, převážně z žánru military sci-fi a space opery (cyklus Sektor Hirano) a alternativní historie (cyklus České země). Je také jedním z mála českých autorů, kdo prorazil na anglicky mluvící trh. Kromě psaní pořádá kurzy tvůrčího psaní, učí na vysoké škole a vede literární linie na řadě českých conů.