Honza Vojtíšek: Kazatel poster

Na světě jsou dva typy lidí. Ti, kteří latentně béčkové příběhy milují – a pak jsou tu ti ostatní. Pokud patříte do druhé skupiny a pokud právě hledáte tip na zajímavé čtení, máme pro vás dobrou radu – jděte raději o dům dál. Protože Kazatel, to je žánrovka, za kterou by se nemusela stydět ani kategorie půlnočních filmů v Karlových Varech.

Když toho večera Gaben (nebo také Gabriel Janouch, chcete-li) vstoupil do rockového klubu Cihelna, netušil, že se už za pár krátkých minut celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama. Nebo spíš vnitřnostmi ven.

Všechno přitom začalo nenápadně – neznámou mastí, kterou na párty přinesl jeho dlouholetý kamarád Martin. Jak se ale zdá, krátká epizoda, kterou Gaben a Martin s tajemnou mastí prožili na místních záchodcích (neptejte se), otevřela dveře něčemu, co mělo zůstat skryté. A co se teď vší silou snaží dostat z temnoty na světlo.

Gaben se tak zničehonic ocitá ve středu nejen událostí, ale i usekaných končetin a tajemných hlasů ve tmě. A společně se středověkým knězem Řehořem musí stanout v první linii boje proti odvěkému zlu – proti zlu, které hrozí zničit vše, na čem mu kdy záleželo.

První Vojtíškův román

Čistokrevný hororový román ale zatím v tomhle výčtu chyběl – což se před pár dny změnilo. V červnu 2019 totiž nakladatelství Golden Dog (které se mimochodem na horory a thrillery specializuje) vydalo Kazatele – první román z pera Honzy Vojtíška. A jak tenhle románový pokus dopadl? Čtenáře hororu a krvavé akce určitě potěší. Úplně bez výhrad to ale není.

Klasická žánrovka

Na světě jsou dva typy lidí. Ti, kteří latentně béčkové příběhy milují – a pak jsou tu ti ostatní. Pokud patříte do druhé skupiny a pokud právě hledáte tip na zajímavé čtení, máme pro vás dobrou radu – jděte raději o dům dál. Protože Kazatel, to je žánrovka, za kterou by se nemusela stydět ani kategorie půlnočních filmů v Karlových Varech. A něco takového dokážou ocenit jenom fajnšmekři.

Vše přitom začíná nenápadně – jako mysteriózní thriller s hororovými prvky, který velmi dobře pracuje s tajemstvím. Tedy alespoň v první polovině knihy. Jakmile se totiž tajemství vytratí a hrdinové se pouštějí do boje s odhaleným „padouchem“, ztrácí příběh na tíživosti a dostává se do kolejí, jimiž fandové hororového žánru projížděli už mnohokrát (a lépe).

Rozuzlení je navíc vysloveným zklamáním – oč hlavnímu „záporákovi“ vlastně jde a jak vše v zákulisí funguje, Vojtíšek uspokojivě nevysvětluje. I proto si v samotném závěru musí vypomáhat něčím tak explicitním, jako je mnohastránkový dialog, který (velmi nevěrohodně a prkenně) vysvětluje pozadí nejdůležitějších událostí předchozích 300 stran.

Civilní zlo

Honza Vojtíšek: Kazatel obalka Pojďme ale nyní od neuspokojivého závěru Kazatele pryč. Protože navzdory všemu Honza Vojtíšek v průběhu celého Kazatele ukazuje, že psát umí – obzvlášť ve chvílích, kdy (velmi sugestivně a naturalisticky) popisuje scény explicitního násilí. Velmi brzy tak pochopíte, že tahle knižní jízda bude mnohem drsnější, než se zdá. A taky že rozhodně nebude pro každého (jak čtenáře ostatně varuje i upozornění v samotném úvodu knihy).

Přesto (a možná trochu paradoxně) ale není Kazatel nejsilnější ve svých akčních momentech a ve chvílích, kdy do hry vstupuje nadpřirozeno, ale tehdy, kdy si vystačí se zlem uvnitř úplně obyčejných lidí – ať už jde o krutého sadistu, nebo třeba nebezpečného stalkera.

V těchto chvílích Vojtíšek ukazuje, že mu pozorovací talent, pokud jde o lidi a jejich charaktery, rozhodně nechybí (a trochu tak připomíná například hororovou civilnost Stephena Kinga).

Ale konec chválení. Protože i když má Kazatel řadu parádních momentů (a některé vysloveně vynikající), narazíte bohužel i na takové, kdy nad stránkami knihy (respektive v mém případě nad světlem elektronické čtečky) jen tiše vrtíte hlavou.

Podivné bezčasí a práce s jazykem

Když jsme se vyjadřovali k tomu, jak Vojtíšek vykresluje charaktery, dali jsme jeho pozorovacímu talentu jedničku a podtrženou k tomu. V případě popisu světa se ale Vojtíškův pozorovací talent bohužel jen smutně krčí v koutě. Přestože se totiž velká část příběhu odehrává v současném Česku, stránky Kazatele tomu ani v nejmenším nenasvědčují.

Místo toho jako by Vojtíšek svůj příběh zasadil do jakéhosi podivného bezčasí a bezmístí: do světa, v němž se postavy jmenují Gaben, Doren, Banyr, Elvíra nebo Gerža, kde policie je přátelská a s podezřelým se baví jako s kamarádem a kde nemocnice vypadají jako parodie sama na sebe. Výsledkem je neurčitý mix, který ani v nejmenším nepřipomíná současné Česko – jako by pro Vojtíška byla stavba uvěřitelného světa až na druhém místě.

A čtenářův úsměv budí občas budí i použitý jazyk. Nechápejte to špatně – zatímco „pokorně ustupující mišmaš značkových a levných vůní“ může vést maximálně k pozdvihnutému obočí, věty jako „tvář Elvíry Janouchové křičela ustaraností z nesení tíhy a zmaru celého světa“ už budí otázky, zda si z vás autor nedělá tak trochu srandu.

Ale výtky stranou. Pokud totiž patříte k fandům hororu (v jakékoliv podobě) a pokud zároveň věříte, že nejen Kingem živ je hororový nadšenec, neměli byste si Kazatele nechat ujít. Koneckonců, jde o první Vojtíškův román, a menší chybky mu tak rádi odpustíme. A kdo ví, čím nás Honza Vojtíšek překvapí příště?

Honza Vojtíšek: Kazatel

Vydal: Nakladatelství Golden Dog, 2019

Autor obálky: Michal Březina

Počet stran: 336 stran (brož.)

Cena: 249 Kč

Reklama

Reklama