Když si Judas Coyne slavný rocker se sbírkou obskurních věcí koupí ducha, změní se jeho život v noční můru.
Dosud laxní padesátník, který už počítá s tím, že má nejlepší léta za sebou musí začít bojovat nejen o svůj život. Má pro něj však ještě nějakou cenu?
Černá krabice je debutové dílo Joea Hilla. Ačkoliv to bude omílání dobře známého faktu, nezapře svého otce, i když se jeho vlastní styl teprve formuje. Příchuť Ameriky se z poutavých popisů vryje pod kůži a chytlavě popsaný zákulisní život rockových hvězd zaujme čtenáře. Někde to ovšem ještě trochu skřípe.
Přestože je dílo plné napětí, po první třetině trochu opadá. Jako by přízrak ducha vyčerpal svou děsivost. Příběh se promění v krátký roadtripový výlet s detektivní příchutí, nad nímž se neporazitelnost duchařské entity většinu času jen tak vznáší.
Judas Coyne je klasický vyčpělý rocker, který má svá nejslavnější léta za sebou. Jeho život se zacyklil na domácím se poflakování, péči o psy a balení mladých gotiček, které oslovuje nikoliv jmény, ale jmény států ze kterých pochází. Tento detail skvěle dokresluje jeho charakter a vypovídá mnohé o hlavní postavě.
Svou kariéru už má dávno za sebou, jeho kapela Jude´s Hammer skončila společně se smrtí jeho přátel a spoluhráčů, které dostihly nešvary nezřízeného života rockových hvězd. Jude si připadá vyhořelý, protože čekal že konec kapely nastane s ním. Nemá před sebou žádný cíl a tak se jen potlouká životem, ničeho si neváží a pomalu ale jistě mu skřípe i vztah s mladou Marybeth alias Georgií.
Vše se změní ve chvíli, kdy si od neznámé ženy na internetu koupí ducha. Domů mu přijde černá krabice ve tvaru srdce v níž je oblek, který patřil jistému zesnulému dědečkovi. Jako vždy se rozhodne nad tím mávnout rukou a tvářit se, že ho to nezajímá.
Pak se ale v jeho domě začnou dít divné věci a v noci potká přízrak mrtvého starce. Brzy zjistí, že koupě ducha byla nachystaná past od sestry jeho bývalé přítelkyně Floridy – Anny, která po rozchodu s ním spáchala sebevraždu. Duch starce, kterého si koupil je jejich nevlastní tatínek a má se mu pomstít za Anninu smrt.
Nepřestane dokud nad ním nezvítězí, protože:
„Mrtví stahují živé dolů.“
Nejzajímavější a v kontextu nejstrašidelnější věta celé knihy.
Když duch začne usilovat o Judeův život, rozhodne se bývalá hvězda vzít Georgiu, která ho odmítne opustit, své psy, jenž mu mají být ochranou před duchy a vyrazit pryč z domova. Tenhle duch ale není napojený na dům, nýbrž na Juda samotného. Není před ním úniku.
Zde končí jedna ze tří částí knihy v níž je zprvu dobře pracováno se strachem z nadpřirozena. Tento potenciál je ale brzy vyčerpán a další děj knihy je čistě jen otázkou Judova přežití na teoretické rovině. A protože slavný rocker není vykreslen zrovna jako sympatická postava, může to v této části leckoho odradit od dalšího čtení.
Během cesty na jih se postupně odhaluje Judova pohnutá minulost, a když si začne dělat opravdové starosti o Georgiu, vylepšuje tím krůček po krůčku mínění o své osobě. Nebála bych se říct, že jeho cesta k lepší mu já je jedním z výrazných motivů knihy.
Na cestě zažívá Jude mnohé ztráty a prozření. Přibývají mu šrámy na těle i na duši, když si opravdu uvědomuje, jak se choval. V detektivní lince odhaluje okolnosti smrti bývalé přítelkyně. Věří, že i to je cesta, jak se ducha zbavit.
Prostředek se trochu vleče, často dochází k opakování věcí, Jude občas závratně prozře, aniž by měl čtenář šanci dojít si k tomu společně s ním.
V závěrečné scéně opět vzroste napětí a Jude se postaví zlu čelem, ačkoliv už čtenář všechno ví, ještě musí být padouch poražen. A nemluvím jen o pomstychtivém duchovi.
Po krátkém souboji to chvíli vypadá, že přišel o to, čeho si začal nejvíce vážit. Jeho proměna by s onou ztrátou tolik nevynikla, a proto závěr hororové knihy vyznívá až příliš romanticky. Což na jednu stranu sice dává smysl, ale na druhou to trochu degraduje strašidelnou story na jejíchž základech Hill celý příběh budoval.
Čtenář jdoucí primárně po strašidelném ději se může cítit ošizen. Závěrečný fantaskní výjev, kdy se Jude, Georgie a Anna ocitnou na hranici bytí a nebytí, působí trochu jako z jiné knihy, přestože byl velmi působivě popsán.
V logice děje postupně vyvstává otázka, proč se stařec tolik potřeboval Judovi mstít, odpověď se sice nabídne, ale pořád bylo pro druhou stranu příliš mnoho v sázce, aby se pustili do honby za jeho hlavou. Každý má totiž své tajemství.
V textu občas vyčnívá překlad a použití výrazů, které do stylu vyprávění ani vyjadřování hlavní postavy nezapadají. Judova kytara je místy označená jako dobro, což bez znalosti hudebního názvosloví svádí čtenáře k přídavnému jménu dobrý.
Přičemž dobro zde má suplovat označení pro akustickou rezofonickou kytaru o jejíchž specifikách a odlišnostech nebyla dříve řeč. Stejně tak je to se slovy jako svita či šerbet. Je fajn si rozšířit slovní zásobu, ale nikoliv na triko uvěřitelnosti textu.
Poslední zarážející překladovou záležitostí je samotný název knihy. Černá krabice vyšla ještě před Hillovou sbírkou povídek – Černý telefon, takže o potenciální možnosti záměny těchto dvou knih lze hovořit až u Černého telefonu.
Tato sbírka povídek se jmenuje po jedné v ní publikované, podle níž byl natočen film – v rámci marketingu je si fajn vydat stejnojmennou knihu (první vydání se jmenovalo Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy a v originále lze sehnat jako 20th Century Ghost – obojí jsou názvy povídek ve sbírce), ovšem pak už narážíme na již zmíněnou podobnost.
V originále vyšla Černá krabice jako Heart-Shaped Box, a to nejen proto, že Judovi přišel oblek po starci v černé krabici ve tvaru srdce. Prostý překlad – krabice ve tvaru srdce – se samozřejmě netváří jako vhodný a chytlavý název pro hororovou knihu. Ovšem v přímých návaznostech jde spíš o to, že Heart-Shaped box je skladbou grungeové kapely, kterou zná snad téměř každý – Nirvana. Což samozřejmě odkazuje na fakt, že Jude je rocková hvězda.
Navíc krabice od obleku není jediná krabice ve tvaru srdce, která má v ději nějakou roli. Vzhledem k přehodnocení Judovo žebříčku hodnot, považuji originální název za to nejlepší pro tuto knihu. Černá krabice je bohužel mizerný kompromis pro hudební neználky a anglicky nemluvící jedince.
Příběh vyprávěný v er formě zaujme rozhodně Judovo proměnou a spoustou detailů, které utváří jeho zapšklé já. Vzpomínkové části z hudebního zákulisí si vystačí se skromným, ale vše říkajícím popisem, kde dal Hill vyniknout svému vytříbenému výrazivu.
Dialogy jsou velmi živé a skvěle působily v částech, kdy duch starce promlouval k Judovi skrz rádia. Chybějící interpunkce a užití nesmyslných obratů tomu dodalo správný punc.
Obálka působí strašidelně, ale nepřehledně a snadno zapadne mezi jinými svého žánru.
Příběh jako celek sice trochu kulhá, každá část knihy upoutá něčím jiným a žánrově vyhranění fanoušci s tím můžou mít problém. Naopak všestranným čtenářům může nabídnout daleko více.
I když je Hill pod drobnohledem fanoušků svého otce, rozhodně mu nelze upřít literární talent, a Černý telefon jako jeho prvotina zvěstuje, co od něj lze očekávat. Hill se nebude bát experimentovat na poli míchání literárních žánrů, horor pro něj nebude jen čistokrevná záležitost a dokáže jej okořenit svým úhlem pohledu.
Joe Hill: Černá krabice
Vydal: Nakladatelství Beta-Dobrovský (2022)
Překlad: Adéla Bartlová
Počet stran + vazba: 256 / hardback
Cena: 324 Kč
