První svazek Čarodějovy nevěsty zaznamenal v knihkupectvích zasloužený úspěch, proto není divu, že jsme se nedočkavě vrhli i na svazek druhý. Museli jsme na něj čekat měsíc a další měsíc si zase počkáme… Alekdo by se nechtěl vrátit do světa víl, mluvících koček a draků?

Navíc se ukazuje, že tohle všechno byla jen špička ledovce. Přála bych si mít stejný magický zrak, abych viděla okřídlené včeličkovité ovečky a salamandry. A minimálně jednoho z těch axolotlů (fakt to tak vypadá!) bych si přála domů. Jenže tahle manga není jen pro infantilní blázny, jako jsem já… Ona se vám bude líbit všem. Tedy pokud máte rádi fantasy a pohádky.

Připomenutí z minula

Pro ty, kdo naši recenzi prvního svazku nezaznamenali, nebo je Čarodějova nevěstaminula úplně, si dovolím krátké shrnutí (aspoň si to připomenem:P).
Patnáctiletá Čise Hatori přišla o oba rodiče, kolem sebe vidí spoustu pofidérních potvor a zdá se, že už nemá pro co žít. Přihlásí se na tajuplnou aukci plnou podivných příšer a tam ji koupí Elias (děsivý lebkoidní zjev), prastarý čaroděj žijící na pokraji londýnského venkova. V novém domově jí pak mezi řečí oznámí, že ji bere do učení a navíc si z ní časem plánuje udělat svou nevěstu. Následuje dobrodrůžo s draky, seznámení s mluvícími kočkami…
A příšernou bublající černou divnou věcí. Prokletou věcí. Spojenou s vraždami spousty roztomilých chlupatých kočiček.

Zvědavost zabila kočku

Zde začíná díl druhý, kapitolou Zvědavost zabila kočku. Ne, s překladem kapitoly do českého jazyka se nikdo neobtěžoval, ale to je problém Japonců, kteří prostě mají rádi angličtinu a cpou ji všude (a nebudeme přece překládat záměrně použitý cizí jazyk, že jo?)… Čise měla očistit odpornou černou mlhu, jak si přeje kočičí král.

Uvnitř sídlí duše zabijáka koček, jeho ženy i všech zavražděných chlupáčů… A jak se malá čarodějka dozví z následující vize, všechno to způsobila snaha pomoci hodné ženě a bezelstnost, s jakou manžel nalítnul jistému kouzelníkovi (cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, já to říkám furt). Kouzelník však sledoval vlastní cíle tehdy, a z hlubin minulosti se připomíná i teď (je to takovej zmetek nesmrtelnej, trošku jako šváb), když nutí kouzelníky Renfreda s Alicí, aby unesli Čise, přivlastnili si ten bublající černý hnus a dotáhli mu je na experimenty.

Čise tedy promptně začíná chápat, že život po boku Eliase nebude peříčko, přesto s ním chce zůstat. Byl totiž prvním od smrti matky, kdo ji kdy nazval svou rodinou…

Jak je asi evidentní, příběh nám začíná krapátek potemňovat. Seznámíme se s kouzelníky (mohlo by se zdát, že jsou podobní čarodějům, ale věřte mi, NENÍ to totéž.), Čise přijde málem o život (několikrát) a jen tak mezi řečí se dozví, co jsou to vlastně Sleigh Beggy, ke kterým patří… A co je hlavní, že se od ní neočekává, že by se měla dožít vysokého věku. Nebo dospělosti. Nebo dalších tří let (a navíc jí to prozradí nepřítel, což je vážně k vzteku).

Také se dozvíme něco málo o Eliasovi (ten lebkoun je občas vážně natvrdlý) a o zákonitostech jejich světa.

Čise objevuje své schopnosti, seznámí se s Titánií a Oberonem (ano, přesně těmi, i když Oberon je v podání mangaky Kore Jamazaki vážně hrozný střevo)… a dokonce získá vlastního pomocníka – úžasného černého psa, strážce hřbitova, jenž hlídal hrob své paní. Čise jí je podobná, navíc ho tak trochu zachrání a mají společného nepřítele, tak co by ne. Jako bonus se pejsek vidí jako kluk (a panička pro něj byla sestrou), takže se s ním dá i docela normálně domluvit.

Akce střídá komedii

Jak je z mého popisu zřejmé, většina výhrad z prvního svazku je pryč. Na nedostatek akce si skutečně nemůžeme stěžovat, Čise je několikrát ve vážném nebezpečí (a ještě že tak, alespoň jí pomalu dochází, že jí na životě záleží) a objeví se i první nepřátelé.

Ostatně kdyby se žádní neukázali, bylo by to přinejmenším divné, protože na romantice šónen mangu nepostavíte. Renfred s Alicí jsou však velmi zajímavé postavy a malý, blonďatý zmetek, který za všechno může, jim všem zřejmě ještě nádherně zavaří. Na začátek třetího dílu s chimérami se vyloženě těším.

Zároveň mi nechybí ani komediální složka (Oberon je vážně pako) a jsem mangace moc vděčná, že do svého příběhu zapojuje tolik příšerek z anglického i irského folkloru. Oberon, Titania a Spriggan neskutečně potěšili. Grim alias Smrtonoš (a neříkejte mi, že si na černého psa z Harryho Pottera nevzpomínáte) má taky něco do sebe a jeho kresba mi nápadně připomíná kelpii (ano, vím, že v mytologii je kelpie kůň).

Jak jsem na překlad posledně trošku nadávala (trvám na názvu Mágova nevěsta, musím překladatelku opravdu pochválit za názvosloví příšerek. Ještěrka skáložravá a brouci lesklecovití jsou super!

Druhý díl je proto ještě o něco lepší než první, a jestli bude manga tímto způsobem pokračovat i dál, dojde mi brzy stupnice. Po rozvláčném a kouzelném úvodu plném roztodivným příšerek se dostáváme k originálnímu pojetí mytologie Britských ostrovů. Teď už si na své musí přijít většina lidí. (Stále znám bohužel i pár takových, co mangu odloží jen proto, že se japonský komiks čte zleva doprava. Jejich smůla.)

Vedle romantické linky (byť to s manželi dopadlo vážně bídně) a akčnějšího pojetí (scénky na ostrově, na hřbitově, cákanec krve na konci) se totiž nezapomíná ani na víly, strašidýlka a chundelaté okřídlené breberky se šesti nohama.

Tak zase za měsíc, u třetího dílu!

Dočetla jsem. Chci další! A vy budete chtít taky. Navíc je ten konec vážně na zabití. Těžko uvěřit, že si mangaka Kore Jamazaki moc nevěřila a doprovázela své mangy bonusovými malůvkami na téma „A co když se to lidem nebude líbit?“ Japonci jsou holt divní. A my je pro tu jejich jinakost prostě žerem.

Kore Jamazaki, Čarodějova nevěsta 2,

Peklad: Anna Křivánková

Příběh a kresba: Kore Jamazaki

Vydalo: Nakladatelství Crew, 2018 v Praze

Počet stran: 184

Cena: 159 Kč

[review]



Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.