Philip Fracassi je v zámoří považován za jeden z nejvýznamnějších nových hlasů amerického hororu. Devatero povídek sbírky balancuje na tenké hranici průměrnosti a geniality, schizofrenní a děsivé jako věci, o nichž pojednávají. Otevírají čtenáři propast plnou podivných božstev, starých sil přírody, magie anebo jen strachů a šílených bludů, které se ukrývají v hlubinách člověka. Hleďte, prázdnota je na dosah!

Hned z kraje je potřeba si ujasnit jednu věc. Většinu témat, o kterých Fracassi píše, si lze vykládat mnohoznačně. Je však otázka, nakolik je to původním záměrem a nakolik mu oním krůčkem do prázdnoty za očividné významy čtenář ve skutečnosti prokazuje mamutí službu. Označit ho rovnou za nového mesiáše hrůzostrašné literatury anebo jenom řemeslníka, který se plácá v příběhové a strašidelné průměrnosti, je tedy ošidné.

Zlato a drahé kameny se při bližším pohledu mohou snadno změnit v mozaiku složenou z vyleštěných drátků a barevných sklíček. Jako čtenáři máte moc připouštět, dohadovat se a legitimizovat. V tom spočívá Fracassiho největší síla a zároveň jeho největší risk – svěřuje do vašich rukou v podstatě vše.

Horory všedního dne

Devět příběhů – osm povídek a jedna novela. Právě tolik se skrývá na stránkách sbírky, vycházející v nové paperbackové edici Pulp Robot nakladatelství Gnóm!, které si stihlo během pár let své existence na žánrové scéně vybudovat poměrně solidní reputaci. Co kniha, to jeden malý klenot, jeden zapomenutý skvost anebo zajímavý nový experiment.

Po Lairdu Barronovi jde teprve o druhého autora čistokrevného hororu, který v Gnómu! vychází. Krom toho, že jsou ze stejné generace, sdílejí určitou příbuznost v látce, s kterou zacházejí. Jen Fracassi je oproti Barronovi trochu jako Chambers proti Lovecraftovi. Prvky skrytých, kosmických hrůz jsou pro něj pouhým doplňkem, prostředkem na cestě k cíli, nikoliv východiskem a ústředním tématem. Fracassi stejnou mytologii sice uznává, ale nestaví na ní, nerozvádí ji, ani neexpanduje do ještě vzdálenějších a hrůznějších tenat lhostejného vesmíru. Jeho příběhy jsou vlastně překvapivě všední.

Středobodem každého z nich je nějaká emoce anebo prohřešek proti přirozenosti, ne ve smyslu vzpoury, ale spíše úchylky od zaběhlé představy normálnosti. Fracassi nekáže, jen klinicky a nezúčastněně ukazuje: zde je hřích, tohle morální poklesek, tady vykoupení, toto je zlo. Ve své jednoduchosti jsou jeho příběhy a jejich konstrukce buď ryze geniální anebo úplně banální. Záleží jenom na vaší náladě, na vaší chuti zkoumat, odpouštět, a tak dále.

Dávkování kvality

Srovnání s Barronem budou ještě chvilku rozebírat, a to nejen proto, že byl tak laskav a opatřil knihu jaksepatří pochvalnou předmluvou. Fracassi v průběhu sbírky několikrát dokáže, že v obrazotvornosti a malebnosti svého textu se Barronově mnohdy těžko stravitelné literární nabubřelosti vyrovná, něco však jako by ho drželo zpátky.

Naplno své schopnosti předvede v povídce Zloděj koní ve scéně ve stájích, kde ze stránek vzlínají samy pachy, pohyby prachových zrn, měsíční svit, kapky potu i další vjemy v podání natolik úchvatném, že se čtenář dovnitř nepřenese, on tam je. Vždy ale chybí ten jeden pomyslný krůček do prázdnoty, skok odvahy.

Jako kdyby se Fracassi bál svého vlastního talentu anebo se ze své scénáristické praxe naučil přísně šetřit nejvyšší kvalitou a své schopnosti záměrně dávkoval. Barron si to dle mého názoru uvědomuje, a právě proto svého kolegu v řemesle vynáší do nebes – aby ho postrčil přes okraj. Tam, kde čeká buď velikost, nebo pád.

Kapky New Weirdu

Jeden blurb (krátký citát na zadní straně obálky) zmiňuje, že Fracassi ve svých povídkách kombinuje horor s New Weirdem. To je tvrzení jednak poněkud alibistické, protože každou jedinečnou žánrovou kombinaci lze s jistou dávkou nadhledu označit za New Weird, jednak ve skutečnosti nepravdivé. Fracassi není experimentátor formy, ani obsahu.

Muž, jehož deprese a úzkost reálně pokřivují okolní svět v povídce Měkká konstrukce se západem slunce, vzbudí určité očekávání, protože se jedná o první povídku celé sbírky, ale v zásadě klame tělem a žádné další znatelné podivnosti se až na pár střípků nekonají.

Zmíněnou výjimku představuje notně kafkovská Matka, zabývající se jedním, vůči mužskému pokolení nehezkým, zvykem z hmyzí říše. Zbytek je v podstatě reprezentací prvků celého hororového kánonu – démonické síly přírody, temných podsvětních božstev, nejrůznějších komplexů, strachu ze smrti, lykantropie anebo malé ukázky toho, jak s lidskou psýché dokáže zacvičit fanatická víra.

Kniha hříchů

Jak už jsem zmínil výše, Fracassi v každé ze svých povídek rozebírá specifický hřích nebo prohřešek. Nejoblíbenějšími tématy jsou mu různé přechodové stavy, táže se po významu dospívání, zodpovědnosti, rodičovství či naopak nechuti a odmítnutí každého z nich. Nejsilnější transformaci nabízí povídka Bezpečnostní pojistka, jejíž konec je dle mého názoru nejsilnější, protože není jednoznačný.

Ostatní příběhy sbírky jsou sice metaforické a můžeme je nahlížet čistě jako podobenství, ale co do průběhu jsou velice předvídatelné a málokdy končí skutečně silnými pointami, které by čtenářem otřásly a zanechaly trvalý dojem. Temný bůh v hlubině, o jehož oltář se rozprskávají tělíčka neviňátek, může být inkarnací dospělosti a konce dětské nevinnosti. Anebo to prostě může být opravdová předvěká úchylnost sedící na řiti v hlubinách pekla, nešťastně nevěrohodným způsobem naroubovaná na konec jinak překvapivě kingovského příběhu. Záleží na vás.

Hloubka, do jaké se ve Fracassiho prázdnotě spustíte, přímo ovlivňuje čtenářský zážitek. Protože pokud metafory na první dobrou neuvidíte, kostra, která zbude, je bohužel poměrně chudá a znovu vaši pozornost už asi nepřitáhne. Fracassi črtá své noční můry s jaksepatří vypsanou rukou, scénárista v něm se však nezapře – filmové vidění sem tam převládne nad literární stránkou. Občas je to ku prospěchu věci, občas máte dojem, že čtete scénář brakového seriálu z 80. let. Což, znovu, může a nemusí být špatně, záleží na vás.

Sečteno podtrženo, je Hleď, prázdnota, zajímavá sbírka s velkým potenciálem, u které se možná budete i bát. Avizovaný hororový mesiáš se však ukáže jen v náznacích, nanejvýš vystrčí rohatou hlavu zpoza rohu. Snad se příště odváží i k něčemu víc.

Philip Fracassi: Hleď, prázdnota

Vydal: Nakladatelství Gnóm!, 2018

Obálka: Tomáš Kučerovský

Počet stran: 336

Cena: 249,-