Pavel Mondschein: Bordeří povídačky 2 cover
Zdroj: Pavel Mondschein cover

Pod Mrchovým kopcem peláší víc nohou, než by se Kubíkovi líbilo. Napínavé pokračování zvířecích pohádek plné ožužlaných uší, uslintaných tlam, zatoulaných zvířátek a tepla rodinného krbu.

Pavel Mondschein: Bordeří povídačky 2 obálka
Zdroj: Pavel Mondschein

Borderák Kubík se snaží schovat, trochu si odpočinout, ale bez úspěchu, těch osm párů tlapiček ho vždycky dožene… Z pána statku se stal strýček a najednou se všechna pozornost netočí kolem něj.

Bordeří štěňata Čarnota, Janek, Ještěrka a Pulec každou chvíli přijdou s nějakou novou lotrovinou.

Postupně se však učí, co to znamená být ovčáckým psem a pokud zaváhají, strýček Kubík je vždy poblíž, aby je z jejich lapálií vytáhl.

Největší dobrodružství však začíná, když se přiblíží do stínu Mrchového kopce, odkud se odstěhovala všechna lesní zvěř…

Příběh protkaný tajemnou hrůzou, jenž číhá v okolí Mrchového kopce, čtenáře přivítá zpátky na statku v podhůří kdesi na severu, kde na ně čeká nejen ovčácký pes Kubík, kterého si zamilovali z předešlé knihy (Bordeří povídačky, 2017), ale tentokrát se do pohádkového vyprávění Pavla Mondscheina přimotala celá smečka border kolií.

O notnou dávku humoru a napětí nebude opět nouze, se štěňaty se totiž ani kočka Jackoule nenudí!

Více textu, více ilustrací a o to více zvířátek

Jedenáct kapitol včetně „pohádkového nášupu“ na závěr, kde měl být původně doslov, je svázáno do pevné vazby, povznesené do barvy oblohy bez mráčků, přes jejíž titulní stranu svým osobitým stylem přelétá bordeří fenka Kýnka, kterou znají čtenáři zposlední kapitoly prvního dílu Bordeřích povídaček.

Na přebalu zadní strany najdeme zakaboněného borderáka Kubíka, jak mu některé ze štěňat ožužlává ucho.

Je hned jasné, že hlavní roli v příběhu nebude zastávat jen sám Kubík a že se vyprávění přesune ze statku do nebeských výšin. To se roztáhlo až na 208 stran, které jdou grafickou úpravou a velikostí písmen opět pod ruku mladému čtenáři.

Autor však zřejmě vyslyšel nářky svých čtenářů, jednotlivé kapitoly jsou delší, a především v každé najdeme po dvou barevných ilustracích, vykouzlených opět Alenou Doubravovou.

Jupí, ale… Nabobtnala také samotná dobrodružství, ilustrace i přes dvojnásobné zastoupení proto musely textu ustoupit. Obrázky jsou menší a dávkovány s téměř stejnými rozestupy jako v první knize.

Pokud by však byl čtenář nespokojen, může si tahů kresby od paní Doubravové užít s vlastními pastelkami a prsty. Bordeří povídačky 2 totiž vyšly i ve sběratelské edici doplněné o omalovánky a pexeso.

Jedenáct kapitol se tentokrát neomezuje jen na sbírku samostatných příhod, které v prvním díle postupně seznamovaly se všemi obyvateli statku a jejich přáteli a jež prokázaly Kubíkovu dobrosrdečnost.

Nečekejte proto obšírné představování jednotlivých postav, autor předpokládá, že už jste je dostali dostatečně pod kůži přečtením předchozích dobrodružství, a může se proto plně soustředit na nové přírůstky a po pohádkových stopách vás dovést až k záhadnému a strašidelnému Mrchovému kopci.

Není se ale čeho obávat, opět bude po ruce borderák Kubík, který od začátku tuší, že jeho klidnému spánku odzvonilo, a tak jen netrpělivě vyčkává, až vyraší první stébla trávy a bude zas moct prohánět své stádo po pastvinách, v čele se starým známým beranem Vendelínem a nejstaršími ovcemi Malvínou a Šňupkou.

Z plotu však po dobrodružství pokukuje už jen jediná kočka, buclatá Jackoule. A co přivandrovalá osobitá borderka Kýnka? Ta ví, jak se každému z nich postarat o zábavu, zabydlela se na statku nejen se svou chlupatostí, ale rovnou se čtyřmi štěňaty!

Štěněcí škola

Čarnota, Janek, Ještěrka a Pulce jsou jako neřízená roztomilá koule chlupů, která se valí po pastvinách a nenechá klidu ani ovcím, ani slepicím a co teprve chudákovi Kubíkovi! A Kýnka?

Ta jako správná máma využívá jakékoliv záminky, aby si od svých štěňat odpočinula nebo se mohla vydat za vlastním dobrodružstvím. Malým nezbedům je však statek málo, a tak se seznámíme s řadou lesních zvířátek, ve kterých borderčata získají spojence pro své lotroviny.

A když se dají do pohybu tajemné události kolem Mrchového lesa, štěňata rozhodně nenechají své kamarády ve štychu. Mají přece Kubíkovu školu, Kýnčinu dobrodružnou náturu, a hlavně srdce na správném místě!

Tajemno z Mrchového kopce se opatrně plíží skrz většinu knihy, ze stránek naplno vybafne při „Schovávačce mezi stromy“.

Plynule navazující příběh je sice protkán napětím a tajemnem, ale nechává čtenáře vydechnout a protáhnout se s Kubíkem až do poslední blechy, rozplývat se nad naivitou štěňat a smát se výchovným metodám jejich psí mámy Kýnky.

Provázanost a ucelenost druhého dílu Bordeřích povídaček je vítaným posunem už tak vysoce nastavené laťky z první knihy. Její předposlední příhoda „Velká bramborová loupež“ naznačila, že se nemusíme zdráhat nazvat Pavla Mondscheina pohádkářem a humoristou, každá další kapitola z druhé knihy naše původní pochyby zcela rozpráší daleko přes Mrchový kopec.

Neznámá hrůza nabývá konkrétní podoby postupně, je rozumně dávkována a vhodně načasována a my si až do setkání se „Strážci lesa“ nemůžeme být zcela jisti, co vlastně obyvatele zdejších lesů vyhnalo z jejich brlohů. Mimozemšťani? Tajemný obr skrývající se ve stínech? Závaz benzínu, pneumatik a zteplalého piva? Nebo snad strašidla a „kýňtauři“?

Než se však spolu s Kubíkem, Kýnkou, čtyřmi uštěkanými psími detektivy a jejich parťáky čtenář dobere rozuzlení, může si s chutí libovat v bohaté češtině, kde o kreativitu, novotvary a pořekadla uzpůsobená místnímu zvířectvu není nouze a přesto, že použití některých výrazů jde ruku v ruce s dnešní dobou, už nepůsobí tak křečovitě, jako tomu bylo v prvních publikovaných povídačkách.

Svou pohádkovou fantazii drží autor rozumně na uzdě, na světlo tak může vyplout vývoj charakteru bordeřích protagonistů. Kýnka již netouží hledat dobrodružství kdesi za hranicemi, její omladina postupně dozrává a učí se chápat, že ani kniha samotná se netočí jen kolem nich a Kubík?

Z toho se sice stal starostlivý strýček, jenž své stádo rozšířil o pět létajících oveček a který o to více miluje svůj klid. Když mu však pod nosem zavane dobrodružství, ani morková kost ho nezastaví. Však on ho ovčák po tom odmění dvakrát tolik!

Omalovánky, pexeso, hrnečky, co borderáci ještě dokážou?

Jedno štěně u ucha, druhé na zádech, další dvě u nohou… Uf, je to tak, většina příběhu se motá hlavně kolem nového osazenstva, se kterým se budete smát, pošťuchovat se, zpytovat svědomí a také se bát, a přesto, že by se to dalo očekávat, pocit klišé s nimi nezažijete.

I přese všechny kudrlinky a zdrobněliny, jež s sebou přináší notnou dávkou roztomilosti, vás události pod Mrchovým lesem zcela pohltí a nepustí. Jestli vás uchvátila originálnost první knihy, v té druhé ji zhltnete s rychlostí, jakou Janek dojíždí misky po svých sourozencích.

Pokud jste však byli na pochybách, nebudete litovat, když pohádkám ze statku a dílny Pavla Mondscheina dáte ještě jednu šanci (a časem možná i druhou?). Zabalte se do deky, vezměte do ruky knihu nebo se zaposlouchejte do audioverze s kakaem v hrnku zdobeném bordeřími sourozenci, no a uvidíte sami.

A až se budou blížit Vánoce a vy už budete mít dost pohádek v televizi, pro jednou je třeba vyměníte za „pohádkový nášup“ u rodinného krbu Kubíka a Kýnky.

Pavel Mondschein: Bordeří povídačky 2 

Vydal: Pavel Mondschein vlastním nákladem (2019)

Ilustrace: Alena Doubravová

Počet stran: 208

Cena: 289 Kč / sběratelská edice 439 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
90 %
Zpracování a cena
85 %
Styl / překlad
95 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Nastávající matka-recenzentka s duší dítěte. Tady plakát s Bilbem, tu plyšový Chewie, támhle v poličce Artemis Fowl ve společnosti Mrakoplaše a Arthura Denta, na tričku Rick Sanchez. Kolem parta kamarádů zabraných nad deskovkovým Zaklínačem či honící monstra ve světe Dračího doupěte. Takový běžný fantasy den, který bych ráda naučila žít i mladší generace.