V malebném podhůří kdesi na severu, kde nikdo nikam nepospíchá a kde ovce dávají dobrou noc, žije pes jménem Kubíček. Kubíček je dobrosrdečný borderák, který má na starost celé stádo ovcí a statek k tomu, a běda, když mu někdo fušuje do jeho řemesla!
Ale pokud je některá z jeho svěřenkyň v nesnázích, neváhá ani okamžik a peláší jí na pomoc, i když ho nepřestává udivovat, do jaké šlamastyky se to zase dostaly…
A co teprve když se musí vypořádat s hejkalem, strašidlem v přístěnku či létající fenkou!
Soubor pohádkově přikrášlených příhod čtenáře zavede do duše opravdového ovčáckého psa Kubíka, podaných s humorným a až melodramatickým nadhledem z autorského pera jeho věrného lidského přítele Pavla Mondscheina.
Pavel Mondschein, který se, kromě této své první tištěné publikace, nebál vrhnout do překládání počítačových her, postapokalyptických novel (viz Zapomenuté v očistci či Supové nad Ohří), ale také poslal loni do tisku pokračování Kubíkových příběhů (Bordeří povídačky 2, 2019). Život takového borderáka může totiž být až překvapivě čtivý!
Zvěřinec nejen mezi písmenky
Předmluva, deset kapitol a poděkování, jsou svázány do pevné vazby, laděné do barvy čerstvě vyrašené trávy, z jejíž plochy na titulní straně vykukuje velká černobílá hlava border kolie nad dvěma huňatými ovečkami.
A čtenáři je hned jasné, kdo bude hlavním hrdinou a s jakou knížkou má tu čest.
Ta čítá na 196 stran, graficky a velikostí písmen laděné dětským očím, kde každá z deseti kapitol je doplněna jednou barevnou ilustrací od Aleny Doubravové.
S tím, jak se budete seznamovat s Kubíkovými přáteli a poznávat Kubíka samotného, bude vás víc a víc mrzet, že těch ilustrací není aspoň jednou tolik!
Nejen že vhodně doplňují příběh, ale odráží i jeho atmosféru, umí být roztomilé, veselé, ale i tajuplné. A především jsou pohádkově krásné tak, jak by tomu u dětských knížek mělo být.
Je vidět, že paní ilustrátorka má sama vlastní bordeří smečku a stádo ovcí, takže kreslí takzvaně od srdce a notuje si tak s autorovým vyprávěčským stylem.
Předmluva a deset povídek v krásném kabátě
Předmluva seznamuje s hlavním hrdinou, ovčáckým psem Kubíkem a představuje ho jako toho, kdo vede celý statek, má přehled o ovečkách, ale také o každé morkové kosti, a jenž momentálně spokojeně „chrupká“, jelikož si „málem ušoupal tlapky“, jak se za celý den naběhal po okolí.
Použité až lehce infantilní výrazy utvrzují dojmy z obálky o tom, jaké příhody budou čtenáři vyprávěny.
Bordeří povídačky jsou sbírkou deseti pohádek, jež postupně představují všechny obyvatele malého statku kdesi v podhůří na severu, ale také osvětlují, proč zrovna borderák Kubík je jeho pánem.
Bez zaváhání se vydá hledat zatoulaného berana Vendelína, i když nad ním už ovčák zlomil hůl, zažene kunu, aby neublížila kotěti Flíčkovi, poradí si se strašidlem v přístěnku, kam se neodvážil ani zmíněný beran, vydá se do města sehnat svému lidskému příteli dárek, zachrání ztracenou ovečku a její právě narozená jehňátka před blížící se bouřkou a vyřeší velkou bramborovou loupež.
I když se může zdát, že si Kubík poradí s jakoukoliv výzvou, ne vždy má pro strach uděláno. Jak už to v pohádkách bývá, přátelství je důležitou zbraní, ale i brněním, které si poradí na zcela nečekaných místech.
Kubíkovi v nesnázích pomáhá nejen beran Vendelín, ovečka Myška, kotě Flíček, ubzučená moucha, psí kamarád Matýsek, létající fenka Kýnka, ale nakonec i ta zlomyslná kočka Jackoule.
Snůška vybájených povídaček
Na přebalu se čtenář dočte, že prý některé zlomyslné kočky tvrdí, že je tato kniha jen snůškou vybájených povídaček, ale že jim nemá věřit, že vše, co se tu dočte je pravda pravdoucí.
Samozřejmě, držíte v rukou knihu pohádek plnou zvířátek a tušíte, že realita je jen vzdálenou inspirací, ale bohužel v některých chvílích budete jako ona zlomyslná kočka zatínat drápky do té travou zbarvené pevné vazby.
Obzvláště těžké chvíle na vás čekají při čtení třetí příhody nazvané „Dostaveníčko v Hejkalově hájku“. Obraz, ve kterém se snaží medvěd zahnat bolest břicha sáním mléka přímo z ovčího vemene, budete dostávat z hlavy velmi dlouho.
Bohužel ani následné setkání s hejkalem situaci neulehčuje, jaksi není evidentní, kde se najednou vzal a proč rovnou zaútočí.
Ani úvodní a prvně zveřejněné Kubíkovo dobrodružství „S bílou náprsenkou v černém lese“, které seznamuje s charakterem hlavního hrdiny, nepřináší jasnou pointu.
Kubík rád většinu zvířátek označuje za hloupé, ale když mu zatoulaný beran Vendelín ukáže, že má pro strach uděláno a že se tomu naučil právě od něj, končí celá událost jen spokojeným chrupkáním trávy a ohlodáváním morkové kosti v bezpečí statku.
Druhá příhoda, honosící se názvem „Vládce dvora“, ve které se Kubík pře s kotětem Flíčkem o tom, kdo dokáže ohlídat statek lépe, už sice zahrnuje to správné poučení na závěr, jež k pohádkám neodmyslitelně patří, celé její vyprávění však kazí strach z jakéhosi „ajnzboňáka“.
Bohužel ne všichni rodiče se narodili ještě v době, kdy Jethro Tull nazpívali Heavy Horses (jak svoje válčení na tomto světě uvádí sám autor), a ani nadhozený popis oné tajemné hrůzy nepomáhá v tom, abyste si pod ní díky své neznalosti dokázali představit železničáře.
I když musím uznat, že použití tohoto hovorového výrazu celé tajemno nakonec vlastně podtrhává.
Na některých místech se naopak autor snaží dát pohádkám punc modernosti, ale spíše vás to při čtení praští nepříjemně přes „čumák“. Například když vesnická moucha bzučí své zážitky ze sushi restaurace nebo tehdy, kdy si autor postěžuje nad neznalostí ovcí o dietě postavené na živočišných bílkovinách.
Zasazení pohádek do současných reálií rozhodně nemusí být na škodu, ale mezi zelenými pahorky a huňatými ovečkami to prostě příjemně nevoní.
Vůně tvarohových buchet
Přestože po prvních třech pohádkách se mi chtělo nad knihou zlomit hůl v obavách, že Česko přichází o pohádkáře, přece jen skrze řádky na mě sálala jakási skrytá síla, jež s dalšími pohádkami byla čím dál víc viditelná.
Postupně se naplno projeví autorův vyprávěčský talent, který jakoby se tříbil s každou kapitolou. Vyprávění jsou protkána bohatou češtinou, díky čemuž se do knihy i přes její nedostatky nakonec zamilujete a pochopíte, proč se dočkala tří dotisků a druhého dílu.
Kreativní a vtipná práce se slovy v kombinaci se všemi kudrlinkami a roztomilou infantilností, vlastní všem milovníkům zvířátek a přírody, rychle uvolní vaše zatnuté drápky a vy se jen řehníte spolu s vaším malým prckem. Z příhod si totiž odnesou své jak děti, tak i dospělí.
Pohádky s kapkou napětí jsou plné zvířátek, jejichž sympatické charaktery jsou podtržené osobitými a humornými dialogy. Některá z postav se sice jen tak vynoří a zmizí stejně náhle (viz nabručený sysel z „Dostaveníčka v hejkalově hájku“), ale ostatní vám prostě přirostou k srdci.
Zatoužíte se spolu s Kubíkem zabořit do chladné trávy, spolu s Flíčkem budete nasávat vůni čerstvě upečených buchet, proletíte se s fenkou Kýňou, budete se smát zákeřnostem koček a vezmete na milost i tu otravnou mouchu.
Bordeří povídačky jsou právem označovány za humorné příběhy pro malé i velké.
Na některé z dospělých možná budou infantilní kudrlinky až příliš, ale pokud po všech těch princeznách, dracích a perníkových chaloupkách toužíte se spolu se svými ratolestmi ponořit do originálně podaných pohádek, neváhejte i přes počáteční rozčarování dát Kubíkovi a jeho přátelům šanci. Ťapku na to!
Pavel Mondschein: Bordeří povídačky (díl první)
Vydal: Pavel Mondschein vlastními náklady (2017)
Ilustrace: Alena Doubravová
Počet stran: 196
Cena: 279 Kč
