Komiksovým manga titulům se na našem knižním trhu daří. Že o tomhle tvrzení nemůže být pochyb, dokazují každoměsíční žebříčky prodejnosti, stejně jako skutečnost, že se jejich počet prakticky neustále rozšiřuje – až si jeden říká, kde se to může zastavit. A navíc se manga dostává čím dál více i na filmová plátna.

Z papíru do TOP filmové podoby

Po všech těch Death notech, Narutech, Bleachích či Útocích titánů (a mnohých, mnohých dalších včetně poměrně nedávno odepsaného restu v podobě Ghost in the Shell) se svého českého vydání dočkala i další z legend žánru – Alita. Manga, která okouzlila i kupříkladu slavnému režisérovi Jamesi Cameronovi, mega slavnému tvůrci megahitů jako Terminátor, Vetřelci, Titanic nebo Avatar.

Cameron s myšlenkou převést Alitu na plátno koketoval hned několik let, přičemž čekal na dobu, až budou digitální efekty tak daleko, že by se látka dala zpracovat podle jeho vize. Čekal přitom tak dlouho, až se nakonec v roce 2015 dostala do rukou jinému populárnímu film-makerovi, Mexičanovi Robertu Rodriguezovi (Desperado, Od soumraku do úsvitu, Machete), zatímco Cameron bude pouze produkovat.

A Rodriguez je ten typ řízka, který se s ničím moc nepáře – premiéra filmové verze Ality by měla být na konci tohoto roku a trailery ve fanoušcích vzbuzují přinejmenším rozpaky tím, jak se Rodriguez a jeho kreativci snaží hlavní hrdince digitálně dodávat „manga očička“.

Čím že to oběma tvůrčím kapacitám Alita učarovala?

Zatímco Camerona jistě lákala kombinace futuristického světa s decentní příchutí kyberpunku (protože o ryzím kyberpunku vážně nemůže být řeč), fetišismus přes střelné zbraně či témata rozdělené, třídní společnosti budoucnosti. No a Rodriguezovi pravděpodobně postačil jenom ten fetišismus.

A teď zpátky na začátek, k manze Jukita Kišira samotné.

Papírová Alita

Ze všech mang, jejichž bubliny vyplnilo české slůvko, se Alita nejvíce podobá již zmíněné sérii Ghost in the Shell. Obě jsou mangy pro dospělé (převážně) muže z hranice osmdesátek a devadesátek (Alita je přitom asi o rok a půl mladší), obě se soustředí na výrazné ženské postavy, jejichž zdánlivá – roztomilým vizuálnem evokovaná – nevinnost je v ostrém kontrastu se smrtonosností, která je oběma hrdinkám vlastní.

Obě také žijí ve světě, kde technologie pokročila do takové fáze, že by se dala snadno zaměnit za magii – přinejmenším první velký Alitin padouch působí, jako by vypadl z nějaké fantasy série typu Naruto.

Společné mají „holky“ i to, že pod tou pěknou tvářičkou leží stroj určený k zabíjení – a je samozřejmě mockrát ohrávanou otázkou, nakolik tahle mechanická schránka uchovává i starou dobrou nesmrtelnou lidskou duši a kde je hranice mezi člověkem a strojem. Tuhle otázku si pochopitelně obě dívky opakovaně samy pokládají a odpověď nikdy není na dosah ruky.

A zatímco Motoko Kusanagi z Ghost in the Shell kydlí padouchy v policejní uniformě, Alita to dělá jako lovec odměn. Tedy poté, co je vyhrabaná ze smeťáku.

Příběh začíná na smetišti

Postupné rezivění a tlení čekalo tohle robotické tělo, které na skládce nalezl kyberdoktor Daisuke Ido, v té části světa, kterou všichni znají jako Vrakoviště. Z názvu je asi patrné, že tady nežije smetánka společnosti. Ne, tady žije (nebo spíše přežívá) plebs, spodina, odpad, lidi méně šťastní, méně úspěšní nebo hůře narození.

Jako země zaslíbená, nedostižný sen a zhmotněná (falešná) motivace se nad Vrakovištěm vznáší nebeské město Salem, ráj a domov těch horních x tisíc. Legendy praví, že se do něj lidé z Vrakoviště mohou dostat, nikdo však osobně nezná nikoho, komu by se tenhle skutek s jistotou podařil.

Ido dal Alitu dohromady, probudil ji a jelikož sám pracoval jako lovec lidí, určil tak i její další kariérní směřování. A že pro něj má dívka pravděpodobně velice slušné CV – její tělo je zcela očividně určeno pro boj a především v kritických situacích se chová jako dokonalá zbraň. Což se bude, samozřejmě, velice brzy hodit.

Oproti Motoko však Alita působí uvěřitelněji v oblasti citů – což je ztvrzeno především v kapitolách, v nichž se zamiluje do chlapce, který by rád dosáhl Salemu a neváhá pro to udělat cokoliv – v dobrém i zlém.

A tak přestože jiné vztahy Ality jsou popsány tak nějak z rychlíku, tenhle jí dodává na lidskosti v rozsahu, o kterém se Mokoto může nechat jen zdát (hned po elektronických ovečkách, samozřejmě).

Kromě pokročilého ultranásilí, lásky a podstaty lidského ducha má Alita k řešení ještě jedno důležité téma: svůj původ a minulost. A pokud jste v manze zběhlí nebo alespoň zkušenější, je vám více než jasné, že během první svazku se toho v ani jednom ze směrů mnoho nevyřeší.

Kniha s podtitulem „Zrezivelý anděl“ vás totiž na čtyři a půl stech stranách seznámí s hrdiny, uvede do světa, představí vám témata a nastolí motivy, zápletky, nápady a směry, jimiž se může vyvíjet dále.

Vizuální podivaná nabušená akcí

A že ty stránky utečou, jak je pro mangu tradiční. Velkou jejich část totiž tvoří akce. A jak se na kultovní klasiku sluší a patří, je to skvělá vizuální podívaná, která komiksu dodává ohromující dynamiku a takovou čtivost, že celý svazek přelouskáte během hodinky, dvou. Možná někdy až moc velkou dynamiku. Paradoxně je to někdy právě akce, souboje, které působí příliš natahovaně.

Vůbec ničemu by totiž neuškodilo, kdyby Kiširo častěji v určitých pasážích zvolnil. Nechal víc vyniknout emoce, prohloubil charaktery a jejich vazby. Pak by měly jejich akce a reakce větší dopad a příležitostné hloubání by působilo přirozeněji a organičtěji.

Především v první polovině knihy si v tomhle směru zrovna dovedně nevede, druhá, přinášející jeden komornější „vztahovkový“ příběh, však tento dojem zvládá notně napravit.

Po první knize je Alita dobře rozehraná. Víte, že vás její prostředí budou bavit, s postavami se rádi uvidíte znovu, o akci rozhodně nebude nouze (možná naopak) a všechno velké nás stále ještě čeká.  Přesvědčit se můžete hned teď!

Jukito Kiširo: Bojový anděl Alita 1: Zrezivělý anděl

Překlad: Anna Křivánková

Vydalo: Nakladatelství Crew, Praha 2018

Počet stran: 452

Cena: 440 Kč

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit