Představte si kombinaci Malazské knihy padlých a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a okořeňte industrializací střihnutou steampunkem – a dostanete jeden z nejoriginálnějších literárních koktejlů, které jste v životě ochutnali. 

Kdyby měl Sigrud Harkvaldsson druhé jméno (a že by si ho, coby zasloužilý saypurský agent, zasloužil), byla by to Pomsta. Když se tedy dozví, že byla zavražděna jeho nejvěrnější spojenkyně, bývalá premiérka Shara, neváhá ani vteřinu. Se slepou zběsilostí se pouští po stopách vrahů: lidských i božských. 

Už záhy ale začíná být jasné, že v téhle bitvě zkrátka zvítězit nemůže. Tuhle šachovou partii totiž rozehráli samotní bohové už před mnoha desítkami let… a který smrtelník by se s nimi mohl měřit?

Svět roztrhaný na kusy

Vítejte na Kontinentu. Na místě, které bývalo světovou velmocí. Pyšnou a zpupnou, žijící ve světě zázraků a bohů. Na místě, pro které byl sousední Saypur pouhou zaostalou zásobárnou levné pracovní síly.

Status quo ovšem netrval věčně. A neodvratný konec (na který obyvatelé Kontinentu vzpomínají jako na nechvalně proslulý Mžik) rozcupoval svět, jak ho lidé znali, na kusy. 

Lidé se nemění. Státy se nemění Změna musí přijít zvenčí. Přijímají ji neochotně. A nikdy ne bez boje.” (dopis bývalé premiérky Shary Komaydové z roku 1732) 

Všechno začalo před několika desetiletími, když saypurský hrdina Kaj zavraždil bohy. Nezmizeli přitom pouze bohové – jejich smrt navíc přivodila zkázu všemu, co bylo božského původu.

Nádherné stavby jsou dnes minulostí, prostor a čas se na mnoha místech zhroutily. A někdejší utlačovatelé, obyvatelé Kontinentu, se ocitli v rolích saypurských poddaných.

Originální literární koktejl

Do takového světa čtenáře uvádí Robert Jackson Bennett ve své trilogii Božská města. Její první díl s názvem Město schodů poprvé v angličtině vyšel vlastně nedávno – v roce 2014. Už z prvních čísel prodejů a reakcí recenzentů ale bylo jasné, že se na nebi urban fantasy zrodila nové hvězda.

Tahle fantasy trilogie je totiž všechno, jen ne klasická. Představte si kombinaci Malazské knihy padlých a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a okořeňte industrializací střihnutou steampunkem – a dostanete jeden z nejoriginálnějších literárních koktejlů, které jste v životě ochutnali. 

Propracovaný svět i postavy

Právě komplexní a skutečně fungující svět je jednou z nejsilnějších stránek celé Bennettovy trilogie. A ruku na srdce, nejde o nic samozřejmého – fantasy světů, které jejich autor zvládl ukočírovat do posledního detailu, je v literární historii jako šafránu. Bennett ale na každém řádku znovu a znovu dokazuje, že jeho Božská města k tomuhle vzácnému zboží rozhodně patří.

Každá kniha v sérii přitom pokrývá samostatný příběh. Zatímco v prvním Městě schodů pátrá zkušená saypurská agentka Shara po vrahovi svého dávného přítele a učitele (aby nakonec zjistila, že svět, jak ho znala, není nic než božská hra se skořápkami), v následujícím Městě mečů se, několik let po událostech prvního dílu, generálka Mulagheshová vrací ze zasloužené výslužby na vytouženém Javratu, aby záhy rozpoutala monstrózní jízdu doslova božských rozměrů.

A závěrečný díl celé trilogie, který v češtině pod názvem Město zázraků vydalo na podzim 2018 nakladatelství Host, za svými dvěma předchůdci nezůstává v ničem pozadu. Naopak. 

Na scénu totiž opět vstupuje Sigrud Harkvaldsson, bohy i lidmi poznamenaný dauvkind a bezpochyby jedna z nejpodařenějších postav celé série, aby vyrovnal své poslední účty. Jeho věrná přítelkyně a někdejší zachránkyně, bývalá premiérka Shara, byla zavražděna. A Sigrud je ochoten v honbě za jejím vrahem spálit kohokoliv natolik bláhového, že by se mu postavil do cesty.

Všechny tóny smutku

Že jde o vynikající trilogii, kterou by žádný pravověrný fanda urban fantasy neměl minout, už jste asi pochopili. Pojďme teď být ale o něco konkrétnější.

Město zázraků, třetí a závěrečný díl Božských měst, je totiž přesně takovým vyvrcholením celé série, jaké si jen čtenáři mohli vysnít. Kromě Malazu dává vzpomenout tu na legendární Baldur’s Gate (fandové pochopí), tu na new weird, jindy zas na televizní seriál Hrdinové. A napříč tím vším se jako tenká linka vine ten nejhlubší smutek. 

“Často se v noci probouzím hrůzou a v hlavě mám jedinou myšlenku – co když budou přesně jako my? Co když nebudou naše děti o nic lepší? Co když budou přesně jako my?” (dopis bývalé premiérky Shary Komaydové z roku 1734) 

Bennett totiž znovu dokazuje, že toho umí mnohem víc než „jen“ fungující svět a uvěřitelné postavy. A tak zatímco si v první díle umně pohrál se čtenářskou imaginací a ve druhém dokázal svůj cit pro akci, v tom třetím brnká na nejukrytější struny lidské duše. 

Patří fantasy mezi velkou literaturu?

Už pár let nemůžu dostat z hlavy jednu vzpomínku. Má středoškolská učitelka češtiny v ní stojí před celou třídou a se skálopevnou jistotou (a s autoritou člověka, který se nachází na té správné straně katedry) tvrdí, že fantasy mezi skutečnou literaturu nepatří a nikdy ani patřit nebude. A jako podřadný žánr si prý své místo v knihovnách intelektuálů a studentů bohemistiky nezaslouží.

Nevím, jak jsou na tom intelektuálové a bohemisté s fantasy literaturou dnes. Nebo jak to s naší bývalou češtinářkou vlastně dopadlo. Faktem ale je, že Bennettovo Město zázraků by jí zřejmě vytřelo zrak. Dotýká se totiž otázek, které lidstvo provázejí během celé jeho existence: prvotního strachu, naděje nebo bolesti ze života i ze smrti. A nespočívá snad skutečný smysl literatury právě v tomhle?

„Jen hlupák žije svůj život ve víře, že si ho vlny, po kterých se plaví, budou pamatovat. Moře nic neví. Proto je nádherné. A proto je strašlivé.“ (staré dreylské přísloví) 

Pokud vás právě vyděsila představa další z řady mravokárných knih, ve kterých autor se autor ukájí vlastní moudrostí, v klidu se zase usaďte. Od Bennettova Města zázraků vám nic takového nehrozí. Naopak: budete-li chtít, můžete si celou jeho trilogii užít „pouze“ jako zábavný příběh v originálních fantasy kulisách (a ne že by to samo nestačilo k vynikajícímu hodnocení).

Hledáte-li ale něco víc (a nebo chcete-li zjistit, zda může fantasy soupeřit s klasickou „velkou“ literaturou), udělá vám Bennettovo Město zázraků (a vlastně celá jeho trilogie) radost hned nadvakrát. Takže si připravte kapesníky. Protože tohle bude (v tom nejlepším smyslu slova) bolet.

Robert Jackson Bennett: Město zázraků

Vydal: Nakladatelství Host, 2018

Překlad: Milan Pohl

Počet stran: 470

Cena: 331,-