Slovenský autor brakových hororů Marek E. Pocha tentokrát zašel tak daleko, že jeho domácí vydavatel odmítl tuto knihu vydat. Česká verze od nakladatelství Carcosa je tak tou první, která se nejen na našem trhu objevuje, a i spousta slovenských fanoušků autora se pouští do čtení Bestie v českém překladu.
Mark E. Pocha se nechal inspirovat příběhem Štefana Sviteka, posledního člověka, který si za své krvavé činy vysloužil trest smrti a byl popraven v roce 1989 v tehdejším socialistickém Československu. Autor však svého antihrdinu zasadil do současnosti, a to natolik současné, že reflektuje například i takové události, jako vraždu novináře Jána Kuciaka.
Pouze pro otrlé
Nalijme si čistého denaturáku, hned na první stránce najdete varování, že je kniha pro starší 18 let. Berte to jako varování, kterým je radno se řídit. Pětatřicet je taky víc než osmnáct a nemusí to nutně znamenat, že vás tohle čtení nepoznamená.
Autor naštěstí celkem zdatně balancuje na hraně toho, co je ještě únosné, které techniky skonu popsat do detailu a u kterých raději jen naznačit, přesto, pokud vaše obrazotvornost pracuje na 120 %, se váš mozek dočká vskutku vydatné podívané.
Kniha není násilnými scénami přeplněná. Nejde od jedné vraždy ke druhé. Naopak, autor se snažil mezi své exkurze do pekla přidat i nějaký ten příběh.
Ten vystavěl jednak na bratrovi první ze zavražděných dívek, který se snaží vraha na vlastní pěst vypátrat, jednak na partičce víceméně náhodných středoškoláků, a jednak také na dětství a dospívání samotné Bestie, snad abychom jeho řádění dokázali pochopit.
První zmíněný, Atilla Nepřemožitelný, je i přes svůj poněkud prospěchářský vztah k ženám pravděpodobně jednou z nejsympatičtějších postav knihy. Veterán z Afghánistánu, jehož vojenská kariéra skončila dost nešťastným způsobem, by se pro svou sestru klidně do bitevní vřavy vrátil, jen kdyby jí to mohlo zachránit život.
Pouští se proto alespoň do pátrání tam, kde má pocit, že policie selhává. Spousta jeho kroků je úspěšná spíš dílem náhody a veškeré vyšetřování až neuvěřitelně přímočaré. Sledovat, jak jezdí vlakem nazdařbůh po Slovensku, by ale děj dost zpomalilo. Není to detektivka, takže nějaké ty zkratky snad lze odpustit v zájmu zachování akce.
Partička studentů, kolem které se točí zejména druhá polovina knihy, by potřebovala řádně proplesknout. Svou otrlostí se hravě vyrovnají mnohým vysokoškolákům, přesto jsou podáváni jako gymnazisté. Řekli byste: „Z toho vyrostou,“ ale čtete knihu Bestie, takže jistě tušíte, že tomu tak nebude. Nebo alespoň ne se všemi.
A pak je tu vrahovo dětství… tady si asi vystačíme se zkonstatováním, že něco takového byste opravdu nechtěli prožít. Zejména pokud máte fóbii z klaunů, začnete brzy ještě navíc trpět alergií na slovní spojení „šašek počmáranej“. Možná vypadá trochu jako Joker, ale taková sranda s ním rozhodně není.
Autor nám poodhaluje události z jeho útlého mládí, které naznačují, kde se stala výchovná chyba, jež tohoto muže nasměrovala na dráhu železničního násilníka a později ještě mnohem dál – protože s jídlem roste chuť. Některé pasáže jsou podané natolik sugestivně, že možná začnete Bestii dokonce fandit. Poté, co se seznámíte s výše popsanou partičkou teenagerů, ještě o něco víc.
Tohle čtení nebude příjemné
Jednotlivé kapitoly z pohledů různých osob se střídají ve vhodném tempu, díky tomu příběh plyne uspokojivým tempem (na slovo „příjemně“ rovnou zapomeňte) a ani v různých retrospektivních úsecích se čtenář nemá šanci ztratit – díky dataci.
Mozaika zrůdností tak do sebe zapadá a svižně a sebejistě směřuje k opravdu solidně krvavému závěru, kde se Mark E. Pocha neštítil ublížit ani takovým postavám, které jsou běžně považované za chráněné (ne, opravdu nemám na mysli teenagery).
Jediným nepochopitelným prvkem, který v dané situaci působí poněkud navíc, je náznak nadpřirozena v podobě duchů ve sklepě. Jedná se o židovskou rodinu, kterou za války domněle ukrýval vrahův dědeček, přitom ji zradil a cíleně na ni zavolal gestapo.
Autor se tak zjevně snažil ukázat, že celá rodina byla prokletá a měla zlo v krvi po mnoho generací. Na tíživosti situace v danou chvíli už však tato odbočka nemá žádný vliv. Události, které tomuto sklepnímu intermezzu bezprostředně předcházejí a hlavně jej následují, je svou krutostí a napětím hravě přehluší.
Samotný závěr knihy nepřináší závratná překvapení, ale je dostatečně uspokojivý na to, aby čtenář rozdýchával onu scénu samotnou, nikoli nedořešené osudy protagonistů. Pokud jste dočetli až k poslední tečce a vaše psýché stále drží pohromadě, gratuluji.
Obálka a překlad
Obálku knihy „zdobí“ tvář cosplayera Tomáše Višvádera, který napodobuje klaunské líčení, jak ho Mark E. Pocha u svého vyšinutého vraha popisuje. Pokud bychom chtěli být dokonale přesní, nesedí barva vlasů, ale kdo by si všímal takové podružnosti, když se muži na obálce může zahledět do jediného, krásně šíleného oka?
Český text vychází v překladu Milana Žáčka a pouze pár drobností, jako třeba občasný podivný slovosled, naznačuje zahraniční původ díla. Jinak kniha neoplývá větším množstvím chyb a i zvolená grafická úprava textu výrazně napomáhá k plynulosti čtení (opět se vyvarujme slovu „příjemně“).
Závěrem
Kniha Marka E. Pochy se vedle opravdu notné dávky krutosti nevyhýbá ani tématům homosexuality, extrémního chování mládeže či chorob, které vás ve třiceti rozhodně nemile překvapí. Zato pátrání po vrahovi samotném čím překvapit nemá.
Akty, které se kolem Bestie odehrávají, však ve většině případů opravdu nejsou vhodným materiálem pro slabší povahy – byli jste varování v knize minimálně dvakrát a teď znovu. Nečtěte ji. A pokud se do ní přesto pustíte, přesvědčte se, že venku stále svítí slunce.
Mark E. Pocha: Bestie
Vydal: Nakladatelství Carcosa, 2020
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Peter Cwoky Murín
Počet stran: 260 / brožovaná
Cena: 279,- Kč
