Rosana Zvelebilová: Bedny – zabít sráče! cover
Zdroj / Autor: Joakim Olofsson

Bedny jsou všechno, jenom ne tuctové. Hledáte nový pohled na svět? Jsou hranice toho, co ustojíte v nedohlednu? Pak tohle nesmíte minout. Na necelých čtyřech stech stránkách vás čeká dobrodružství, krev, kočičky, láska, vražděníčko a spousta skvělých obrázků nejen komiksového rázu.

Možná zmatený, ale určitě chytrý příběh

Bývalá učitelka Zbořilová se rozhodne zabít „sráče“. Zdánlivě jednoduchý děj.Co ovšem vede tuctovou ženskou, aby se tím nejkrutějším způsobem pomstila obávanému mafiánovi a vrahovi, který je prostě jen a jen „sráč“?

To, že se celou dobu nedozvíme občanské jméno hlavního hrdiny, přidává postavě jakousi auru nedostižitelnosti, takže proč ne. Navíc, když se podíváte na některý z mnoha obrázků bohatě ilustrované knihy, poznáte v hlavním hrdinovi jistého herce. „Sráčovi“ tedy můžete říkat dle libosti: Bárty, Doktore nebo snad Dejvide.

Rosana Zvelebilová: Bedny – zabít sráče! obálka
Zdroj: Nakladatelství Igor Indruch

Asi by mě drobet štvalo, kdyby se jmenoval třeba Jaromír, takže titul „sráč“ je v pohodě. On totiž vraždí lidi a posílá je do dža. Pravda je, že řemeslo musel převzít po zesnulém a nenáviděném otci, a protože mu šlo o kejhák – všichni ho do té doby považovali za nemožné nemehlo – musel se ukázat v tom nejlepším… ehm, nejhorším světle.

Ač bych vám ráda knihu představila od začátku do konce, nemůžu ten správný začátek najít. Příběh tvoří jeden velký celek, zamotaný do klubíčka a čtenář ho rozmotává jen postupně, a jindy zase úplně na přeskáčku.

Vyprávění v ich formě nás udržuje v přítomnosti – tu představuje nedaleká budoucnost – a zase minulou ich formou jsou předkládány události předchozí. Zní to trochu zmateně, co? Ale řemeslně je to zvládnuté dobře a neztrácíte se. Dokonce tato forma dává příběhu zvláštní spád a otevírá tisíce možností, jak si hrát s čtenářovou pozorností, a toho autorka mistrně využívá. Od začátku vám rozhazuje drobné záchytné body, kterými v závěru testuje vaši pozornost.

L. P. 2030

Ocitáme se v čase adventu roku 2030, kde se můžete stát Katem profesionálem, protože popravy jsou veřejné zábavy. Ačkoliv není specifikovaná zeměpisná lokace, fiktivní města jako Záporno, Poddrno, Gottháj nebo sousední stát Schnitzland nám prozrazují vše potřebné. To je jedna z mnoha přidaných hodnot knihy. Vše tedy můžeme vnímat jako parafrázi současného světa.

Náš mafián, předem odsouzený k smrti, zdědí po svém otci lukrativní podnik Poddrnostav, ale stavební firma je jen zástěrkou pro mafiánské praktiky. „Sráč“ starší chtěl ze syna vždy vychovat „krutopřísného“ nástupce, ale ten nikdy nejevil správné předpoklady dědice impéria, ačkoliv podstupoval výcvik, který ho měl zocelit a připravit na všechno, co může mafiána potkat.

Příběh začíná vcelku přímočaře, všichni „sráčovi“ přátelé a manažeři aka gangsteři ho podrazili a vydali do spárů Zbořilové. „Sráč“ se na první dojem jeví jako nesnesitelně vtipný pitomec, který chce celou dobu umřít.

Sice ho podezíráte, že je to jenom zástěrka, ale postupně zjistíte, že je skutečně exot k pohledání, navíc se submisivními sexuálními sklony. Kdyby mohl, už dávno by zabil sám sebe, ale štěstí mu nepřeje a nakonec slíbí, že už si na život nesáhne a slovo dodrží.

Brzy vám autorčin humor a její přímočaré vyprávění přiroste k srdci a začnete „sráčovi“ rozumět, protože být potomkem mafiánského bosse je prostě na nic. Do klasického vztahu protagonista vs. antagonista však nemůžete ke „sráčovi“ dosadit ani Zbořilovou jako tu špatnou.

Příběh je vyprávěn i jejím pohledem a pro krutou pomstu se nerozhodla jen proto, že by se nevybíravě vyjádřil o jejích kočkách. Ti dva tak společně vytvoří ústřední dvojici, která skrz děj proplouvá jako taneční pár ve vášnivě nenávistném objetí.

Zbořilovou neskutečně vytáčí, že „sráč“ má z celé situace srandu a k jejím plánům na vlastní smrt se nestaví nijak odmítavě. Připravila si pro něj totiž celý seznam smrtí. Pro začátek se ho pokouší upracovat k smrti. Ale tím se „sráč“ nenechá rozhodit. Koneckonců, přežil pád ze čtvrtého patra, výbuch granátu, pokus o oběšení, čtrnáct střelných ran, a to určitě není všechno.

Náš hlavní hrdina tedy bez přestávky na jídlo nebo odpočinek nosí prázdné bedny do výtahu, ze kterého má fobii a omdlévá v něm. To může být pro nejdrsnějšího mafiána v Poddrně dost ponižující a pomsta tady nabírá nečekaných rozměrů.

A protože smrt upracováním nějaký čas zabere, můžeme zatím vesele vyrážet na výlety do minulosti. Blíže se seznamujeme s realitou, kde se příběh odehrává, poznáváme hlavní i vedlejší hrdiny, jejich radosti a bolístky a někdy žasneme nad popisy prožitků, které jsou tak věrohodné, že je snad autorka testovala sama na sobě.

Pokud jste citlivějšího rázu a přesto se v knize se dostanete přes první vraždu a porcování těla, odrovná vás, že „sráč“ posílá do dža i nejlepší kamarády a malé děti. Za což sympatie rozhodně nesklidí, ale na druhou stranu – takhle kniha skrývá mnoha překvapení.

Ještě chvíli se usmívá, ale pak mu pomalu tuhne obličej. „Kolik že těch kaktusů máte?“ zeptá se opatrně.

„Jestli myslíte druhy, tak s těma novejma notocactusama celkem 256.“

Chvíli na mě šokovaně zírá. Pak sebere odvahu a zeptá se: „Tolik jste zabil lidí?“

Zpracování v rytmu německých zatáček

Kromě častých „německých zatáček“ je spousta úseků psaných hovorově s výrazným moravským dialektem. Nejoblíbenější „sráčova“ slova jsou mrd*t, to říká pomalu jako tečku za větou, ovšem nesmím zapomenout ani na obligátní jop a nah. Ale přitom i tahle slova tvoří na konci jeden velký „aha moment“. „Sráč“ je totiž v běžné mluvě používá od jedné zásadní události.

S postupující četbou vám dochází, jak je všechno neuvěřitelně propletené a sebemenší nenápadná zmínka o čemkoliv má významné pouto k předchozím nebo i budoucím událostem. Možná budete i listovat zpět, abyste se přesvědčili, že tam ta nenápadná zmínka je (spoiler) opravdu uvedena.

Jako záchytné body v tomto případě dobře poslouží i ilustrace. À propos nakonec i sprostý Sonet 666 v úvodu je knize přeložen přímo na míru.

Všeho všudy se dá o tomto díle říct, že je takřka experimentálního rázu. Bedny vás nezklamou, pokud jste přesyceni hrdiny a dějem podle jednotného mustru. Jsou totiž něco naprosto netradičního, brutálního, nechutného, citlivého, romantického a okouzlujícího zároveň.

Přitom obsahují všechno, co by kvalitně zpracovaný román obsahovat měl. Věrohodné charaktery, přirozeně plynoucí dialogy, správný vývoj děje, háčkování čtenářů, napětí, spád a dobrý konec.

Ovšem co je dobrý konec v případě, že od začátku je jediným cílem zabít „sráče“, které ho si chtě nechtě oblíbíte? Tahle otázka vás donutí knížku neodkládat a číst pořád dál a dál.

Pár mušek na povrchu bedny

Jestli mi na knize něco vadilo, tak to byl nahuštěný text na stránce, který téměř pohltil okraje. Na druhou stranu musím pochválit ilustrace a zajímavé křížení s komiksem.

Obrázky jsou správně temné a realistické, až z toho mrazí. Citoslovce střílení, kopání nebo i tlukot srdce znázorněné v bublinách přímo oživují dění, ale zároveň rozbíjí plynulost textu. K neprospěchu čtení bylo také, že některé komiksové stripy předbíhaly o jednu stránku děj.

Obálka je kompozičně velmi povedená, ale je škoda, že jméno autorky se na fyzickém provedení trochu ztrácí.

Celkově mám z díla velmi dobrý pocit. Samozřejmě tím nechci říct, že mě těší hektolitry krve, ale literární zpracování dosáhlo nečekaných kvalit. U děl, která takto zásadně vybočují z masové produkce nebo jsou financovány z vlastní kapsy autora, je to velmi milé překvapení. A to i včetně kvalitní brožované vazby, která se nerozpadla ani po mém velmi neslušném ohýbání hřbetu.

Pokud myslíte, že máte silný žaludek a náladu na humorný krvák, kterému nestačí mantinely jednoho žánru, rozhodně nesmíte Bedny minout. A jestli je něco pravdy na tom, že autorku nazývají Tarantinem v sukních, to už musíte posoudit sami. Bez diskuzí zůstává, že do literárního undergroundu vstoupila nová talentovaná krev, o které ještě uslyšíme.

Rosana Zvelebilová: Bedny – zabít sráče!

Vydal: Nakladatelství Igor Indruch

Ilustrace: Rosana Zvelebilová

Počet stran: 368 str., brožovaná

Cena:  400 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
90 %
Zpracování a cena
79 %
Styl a překlad
80 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Spisovatelka, která vystudovala knihovnictví, aby nakonec pracovala v oblastí síťových technologií. Matka tří kousků, které učí lásce ke knihám. Fanynka Stephena Kinga, Ira Levina, Jonase Jonassona. Svět fantastiky pro ni dlouho nepřekročil práh Bradavic, Středozemě, těžařské lodi Červený trpaslík, Tardis, Rivie či Zimohradu. Nyní, samozřejmě s ručníkem přes rameno, vyráží do nekonečna a ještě dál.
bedny-drsna-story-z-podsveti-budoucnosti-ktera-dojme-vsechny-milovniky-cerneho-humoru-kotatek-mrtvol-a-kaktusu+ originální zpracování + realistické ilustrace + černý humor - vážně moc sprostých slov - chybějící věkové omezení