Annalee Newitzová: Autonomie cover
Autor: Adams Brenoch

Technologie jdou kupředu, a tak by člověk budoucnost mohl vnímat jako zemi nepřeberných možností. Ale opak se může stát pravdou, stačí se jen špatně narodit a nikdy se neprobojovat tam nahoru k těm, co si užívají tak základní věci jako léky. Někdo by s tím už měl něco udělat.

Annalee Newitzová: Autonomie obálka
Autor: Host

Ačkoliv se píše rok 2144, některé věci se proste nemění. Lidé budou vždy nemocní, a tak je zapotřebí šikovných vystudovaných rukou, které budou nadále vyvíjet nová léčiva. I Jack se pustila na vysoké škole právě touto cestou, než zjistila, jak to ve skutečnosti je.

Ať už by pracovala pod kteroukoliv firmou, jakákoliv nová farmaka by vznikla díky ní, vždy by patent zůstával právě firmě, která by ji zaštiťovala. To by nebyl takový problém, pokud by léky byly dostupné všem lidem. Jenže bohužel díky vysokým cenám si jej ti z nižších sociálních vrstev nemohou dovolit.

Byl to osud, který ji popohnal pro ni správným směrem, když se připletla k ukradení léku. Spolu s dalšími vědci se vydala po cestě kopírování farmaceutik, aby tyto přesné kopie následně prodávali za rozumnou cenu všem. Ale to se velkým korporacím samozřejmě nelíbí, a tak není divu, když se Jack dostane do jejich hledáčku jako další cíl.

Tohle je ale nejmenší problém, protože při vyrobení poslední kopie vybraného léku zjišťuje, že mnozí lidé po jeho požití upadají do životu nebezpečné závislosti na činnosti, které se zrovna věnovali. Jídlo, pití a další věci nutné pro chod lidského těla se pro oběti léku stávají až sekundárními prioritami, předně se totiž musejí věnovat vybrané činnosti, třeba malování několik dní v kuse. Tací pak umírají na dehydrataci. Jack se tak musí postavit situaci čelem, zjistit, co vlastně pokazila a dát vše do pořádku.

Naproti tomu Eliasz pracuje pro MKV, aby napravil veškeré křivdy světa. Třeba křivdy způsobené pirátěním léčiv. Se svým robotickým parťákem Paladinem vyzbrojeni plnou polní se vydávají do terénu pátrat po té nejznámější pirátce ohrožující aktuální systém zdravotnictví. Jenže pátrat po někom, kdo se nechce nechat vystopovat, je jako hledání jehly v kupce sena. A tak se vrhnou do prozkoumávání všech možných cest, které by mohly vést k cíli.

Ukázka z knihy

Vynořili se a řídící místnost zalilo slunce. Jack zkontrolovala místo, kde před pouhými pár dny zůstala louže zlodějovy krve, a přehodila si přes rameno pytel. Velikostí i vahou zhruba odpovídal mužskému tělu.

Pěter už stál na palubě a žárovkami katalyzoval reakci, která měla za cíl roztáhnout kajak a nechat ho ztuhnout. Měkké hromádce gumovitého textilu jako by pod kůží vyrostla kostra a výsledkem byl dlouhý úzký člun pro dva.

Jack přivázala pytel k zádi a hodila ho do vody, ve které jako hrudky špinavé sražené smetany plaval led. Kajak se ještě o něco roztáhl a teprve teď nabyl konečné podoby, takže nad něj bylo možné upevnit lehkou a pevnou kopuli s negativním indexem lomu, dokonale ho kryjící před pátracími satelity.

– strana 66

Postavy a děj

Od počátku parádně vybalancované postavy v otázce dobra a zla, kdy každý vidí ve svých činech poslání pro vyšší dobro a je jen na nás, kdo bude určen dle našeho vědomí a svědomí za padoucha. I přesto jsou obě hlavní postavy s těmi nejlepšími úmysly postaveny proti sobě, aby mohly poměřit síly. Zaujalo mne líbivé téma knihy – ono pirátění léku a život na útěku, který Jack musela podstoupit a jak od první minuty zjišťujeme, není zrovna růžový. Příběh je tak průběžně zpestřován akčními scénami, které doslova nakopávají dějové tempo kupředu.

Knihu provází poměrně jednoduchá zápletka, kdy pirátka léků chce dostat jejich kopie mezi sociálně slabší, jenže to se nelíbí firmám, a tak je po jejích stopách vyslán agent. K tomu všemu ještě sledujeme linii, kdy Jack zkoumá své kopie léčiv, která začínají mít negativní výsledek na lidi.

Děj je formován jak z přítomných linií, kdy sledujeme situaci z pohledu pirátky Jack či agenta Eliasze a dalších důležitých postav, ale také z jedné dějové linie odehrávající se v minulosti. Ta nám postupně vykresluje osobnost Jack a všechny situace a důležité zlomy v její minulosti, které ji formovaly a dostaly tam, kde je dnes.

Reklama

Trošku mne mrzelo, že autorka používala k odlišování dějových linií konkrétní datum, kdy se situace odehrávala. Data se měnila, já stejně neměla orientaci v čase, a to, kde se zrovna nacházíme (minulost x přítomnost) jsem stejně musela odhadovat v ději daného odstavce či kapitoly. Preferovala bych jasnější slovní označení jako např. na škole, současnost apod.

Ačkoliv je příběh postaven na klasickém konfliktu, autorka se nedokáže moc dlouho držet předem danému tématu. Někdy od poloviny knihy jsem se dostala do fáze, kdy jsem se musela do čtení opravdu nutit, protože příběh pro mne ztratil nejenom tempo, ale také ochabl můj zájem. Najednou jde totiž honička bokem a my se dostáváme do hlavy robota, který polemizuje o tom, zda je žena nebo muž, podle čeho to určit, ačkoliv nás předtím informoval, že roboti jsou bezpohlavní.

Jenže jeho pán k němu něco cítí a má pocit, že je tak trochu “buzna” (citace z knihy), takže nebohý robot bojuje najednou sám se sebou, co je zač, zda může s kolegou navázat vztah (nebo je tak prostě naprogramovaný) a my se začneme bořit do jeho hlubokých myšlenek. Neříkám, že je to téma, které se nutně musí zahodit, nepsat o něm, jenže pokud je uprostřed knihy najednou změněno ústřední téma, nedělá to dobrotu. Čtenář ztrácí veškerá očekávání od následujícího děje.

Netuším, zda je dnes moderní všude cpát rovnost všech, otázky pohlaví apod. Ačkoliv okrajově můžeme vnímat, že spektrum ras postav je pestřejší, vždyť hlavní hrdinka je Asiatka, její přítelkyně Afričanka, dále zde máme téma heterosexuality, homosexuality i bisexuality, kdy se postavy neváhají pustit do jakýchkoliv vztahů, přeci jen se musí tohle příjemné zpestřující pozadí procpat do úrovně hlavního příběhu v podobě zmateného robota. Což již vážně nebylo třeba.

Pozitiva na konec

Ale abych neskončila úplně negativně, vytáhnu ještě jednu věc, která se mi velmi líbila a moc jsem ji v sci-fi knihách nezachytila. Jelikož je jedním hlavním hrdinou také robot, může se s ostatními svého druhu domlouvat tak trochu jinak než pouze mluvenou řečí.

Navazují tak po síti zabezpečené komunikace, které na úplně nejzákladnější úrovni simulují, jak to vlastně doopravdy chodí. Je to taková hloupůstka, kdy jeden robot se identifikuje včetně žádosti, druhý se identifikuje a případně přijímá a teprve poté mezi roboty začne proudit komunikace, ale opravdu mne potěšilo, že autorka pomyslela na takovou drobnost, jako je komunikace robotů.

Slovo závěrem

Přemýšlím, komu tuhle knihu doporučit, protože její největší chybou je narušení dějové linie a odklon hlavního tématu jinam, stejně jako ztráta dynamiky. Na jednu stranu to mohlo být výborné počtení, kdy si sami můžete vybrat, komu budete fandit, protože nikdo tu není vyložený klaďas či záporák. Na druhou stranu je to kniha, po které už podruhé nesáhnete, což je škoda.

Annalee Newitzová: Autonomie

Vydal: Nakladatelství Host, 2019

Překladatel: Pavel Bakič

Počet stran: 320 / brožovaná

Cena: kniha 329 Kč / e-kniha 229 Kč

Reklama