- Reklama -

Po fenomenálním úspěchu svého literárního debutu Marťan napsal Andy Weir druhou knihu. Příběh se tentokrát odehrává na Měsíci a za žádnou cenu jej nesmíte srovnávat s Marťanem. Zpočátku dost nezáživný příběh nabídne strhující závěr a nová kniha skrývá potenciál pro ty, kterým se příběh z rudé planety nelíbil.

Nový text, stejným jazykem

Na Měsíci vzniklo město, jmenuje se Artemis a v něm žije pár tisíc stálých rezidentů plus davy turistů. Jednou ze stálých obyvatelek je Saúdka Jasmine Bašarová zvaná Jazz a po celou knihu si o ní čtenáři budou myslet, že se chová jako naprostá kráva. Ostatně, sama to několikrát přizná. I když je prostředí, hrdinové i příběh naprosto odlišný od Marťana, Andy Weir napsal nový text naprosto identickým jazykem. To může vést k tomu, že řada čtenářů začne obě knihy porovnávat a Artemis brát jako nějaké pokračování. Zklamání se pak dostaví skoro samo, protože Weirova novinka je prostě a jednoduše jiná.

Děj nepopisuje boj jednotlivce s nehostinným prostředím. Na šedém Měsíci je město a v něm se odehrává vlastně docela „obyčejný“ příběh o zločinu a trestu. Když se nad přečtenou knihou čtenář zamyslí, ona vykazuje spoustu styčných bodů s klasickým westernem. Vezměme si to – městečko leží na Bohem zapomenutém místě, civilizace a s ní spojený zákon je na hony vzdálená a v nechráněném sídle plném kolonistů se nachází obrovský zdroj bohatství. Páni, kde jsme to už četli?

Mustr příběhu to sice může být naprosto otřepaný a vytěžený na samotnou dřeň, ale Weir do něj pumpuje jednu dávku originality za druhou. Přeci jenom – je to pořád město na Měsíci! Ideový základ na poli westernu v knize obklopuje pevná stěna vědecké skoro fikce. Všimněte si, neříkám sci-fi, protože to na Weirův styl nesedí.

Artemis je založená na stávajících vědeckých poznatcích a jsem si jist, že kdyby na zemi existovala vůle, tak je reálně možné město podobné Artemis na Měsíci skutečně postavit. Rozhodně by to nebylo tak jednoduché, jak píše Weir, ale o to mu taky v knize vůbec nejde. Jeho cílem je udělat knihu zábavnou a přístupnou pro masu čtenářů a to se mu daří.

Nevtíravá věda

V autorově textu opět splývají odborné poznatky z chemie a fyziky s běžným vyprávěním tak dokonale, že by tato knížka mohla pohodlně sloužit jako učebnice ve škole. Weir na fyzice a chemii, respektive na vlastnostech a chování prvků staví zápletku, kulisy i řešení problémů. Podstatu překážek i jejich překonání dokáže vysvětlit tak jednoduchým jazykem, že je dokáže pochopit i ten, kdo fyziku na základce nesnášel. Nejsem si však jistý, jestli text bude bavit každého.

Za sebe, humanitně vzdělaného čtenáře, musím říci, že jsem si pravidelné exkurzy do fyziky a chemie užíval a dost věcí se naučil. Třeba že je měsíční prach velice nebezpečný, protože drobounké kamení se nemělo kde a jak obrousit (na Měsíci nevane vítr), takže vdechnutí mikroskopických částeček s hranami ostrými jako břitva by nebylo právě vhodné. V tomto ohledu připomíná Weirův text knihy Julese Vernea, který podobně přinášel čtenářům nové poznatky, jen z konce 19. století.

Obecně však lze říci, že Weir napsal svůj text tak, aby dokonalou znalostí poznatků moderní vědy vytvořit vysoce uvěřitelné a reálné prostředí, o kterém čtenáři nebudou pochybovat. Ohromné množství detailů je o tom neustále přesvědčují, ale zároveň nepřekážejí v plynulém čtení textu. Taky není třeba mít vedle knihy otevřenou Wikipedii. V tomto ohledu je Artemis přístupnější než Marťan, vysvětlovací pasáže jsou kratší a i té vědy se tu vyskytuje méně.

Nelze opomenout ani další, poměrně dost výrazný aspekt Weirova literárního stylu, a tím je humor – nevtíravý a použitý ve vhodný okamžik. Autor si zároveň dává pozor, aby se vyvaroval vysloveně odborným vtipům ve stylu H2SO5, jak žertují Cimrmani. V Artemis se to však vyslovenými vtípky moc nehemží, ale když už na nějaký narazíte, stojí to za to:

„Páni, ty umíš i ze ztráty tlaku vykouzlit dusno,“ rozesměje autor čtenáře třeba na straně 210.

Artemis je zároveň velkou poctou všem fanouškům klasického Star Treku, který Weir umně vpletl do tapiserie několika scén. Laik si jich prakticky nevšimne, fanda se naopak zaraduje, protože autor se tu staví na stranu hard core nerdů.

Pomalinku kupředu

Samotný příběh však zpočátku drhne. O hlavní hrdince čtenář zpočátku neví nic a svůj úsudek si dělají na základě jejího chování, jenže to není právě dvakrát logické. Weirova hlavní hrdinka se plácá od ničeho k ničemu a vyprávění s ní. Nebýt netradičního světa, kniha by stála za houby.

Přeci jenom, měsíční město popsané s geniálním akcentem na detail, dokáže zaujmout. Když opadne úvodní nadšení, čtenář zjistí, že mu chybí děj, protože drobné pašerácké epizody a ustavičné schůzky hlavní hrdinky prostě nepostačí.

Když už kniha hrozí nudou, náhle se vynoří děj, zápletka nakopne příběh do koulí a od té doby se události začnou valit kupředu jako dvoutunový býk nakopnutý… no, do těch koulí. Autor okořenil konec každé epizody e-mailovou konverzací Jazz s jejím kamarádem na Zemi.

Listovní tajemství stranou, právě z jejich soukromé konverzace se čtenáři dozví strašnou spoustu věcí, která jim pomůže doplnit prázdná místa ve skládačce, proč se Jazz chová tak, jak se chová a jak ke svému řemeslu vůbec přišla. A je to zajímavý, byť trochu tuctový příběh.

Napětí vydrží až do úplného konce. Jazz musí překonat řadu problémů, které na ni vyskakují jeden za druhým. Jejich linearita je trochu podezřelá, ale hrdinka to komentuje slovy: „Jeden průser po druhém,“ a tak je i řeší. A čtenář jí ochotně dýchá za krk, aby věděl, jak to dopadne.

Na Měsíci se bude líbit

Andy Weir napsal Artemis stejným způsobem jako Marťana– tedy jazykem plným vědy a techniky zpracované do čtivé podoby. Zároveň vytvořil knihu na hony odlišnou od svého literárního debutu. Je mi jasné, že to někteří čtenáři nepřenesou přes srdce a už slyším jejich narážky: „Ale Marťan byl lepší.“ No, není to pravda. Marťan byl jiný. Tečka.

Příběh v nové Weirově knize je docela generický. Úvod knihy je strašlivě dlouhý a nedokáže naplno zaujmout. Vše vynahrazují zbylé dvě třetiny knihy, které dokážou příběh uspokojivě dotáhnout do konce, propojit všechny dějové nitky do jednoho celku a ten jako kompletní a plně zodpovězený příběh uzavřít.

Je to nakonec přeci jen nadprůměrná kniha, ale na zadek jsem si z ní nesedl a film z ní asi jen tak taky nebude. Pro Weirovy fanoušky je jeho nová kniha povinnost, splní jejich očekávání. A kdo o něm v životě neslyšel, Artemis může být skvělý vstupní bod, jak si jeho vpravdě netradiční styl zamilovat.

Andy Weir: Artemis

Vydal: Knižní klub, 2018

Překlad: Michal Prokop

Počet stran: 280

Cena: 314 Kč

[review]

- Reklama -
Mám rád fantastiku všeho druhu, ale opravdu s gustem si vychutnám dobrý horor, kyberpunk nebo oddechové akční sci-fi. Jelikož mám rád i publicistiku, stále mě baví psát recenze, reportáže i rozhovory. Doufám, že to někoho baví i číst… Nicméně jednou jsem už byl dokonce citovaný v diplomové práci jako zdroj!