Krotitelé draků jsou nadšení hráči Dungeons & Dragons, kteří vysílají v ČR nejsledovanější tv/video herní show (stream) stejného jména – Krotitelé draků. Cílem Krotitelů draků a jejich hraní je přivést k Dungeons & Dragons další hráče a fanoušky.
24 hodin s… je obsahový formát, kdy se z perspektivy oslovené osoby text snažíme přiblížit čtenářům zajímavé a důležité osobnosti z oblasti fantastiky, které ne vždy stojí v záři reflektorů, ale zaslouží si být vidět. Jeden den života v práci a soukromí.
Jméno a příjmení: Ladislav Karpianus
Profese/firma: Vyhořelý scenárista/zapálený geek
Pracovní poslání: Nikdy nedělat delší dobu to, co mě nebaví… Nikdy už více nemakat v korporátu.
Životní motto: Co tě nezabije, to tě posílí… když máš sebereflexi.”
07:00… Se štěstím nezaklapnu budík na skoro vybitém mobilu nebo iPadu. A jako zombík vzbudím starší dcerku Zoru (8 let, vánoční dárek).
Mechanicky pro ni udělám snídani, svačinu, odkývu všechno, na co se mě zeptá, abych jí za čtyřicet minut vypakoval z bytu do školy, která je naštěstí přes jednu ulici, kde přechod hlídá snad jediný milý policista, kterého jsem kdy poznal.
A pak… jdu zase chrápat…
Best of: Po probuzení máme s dcerkou rituál, oba mega ospalí se obejmeme. A jen tak, se pár minut v objetí probouzíme… Vždycky u toho myslím na to, že mě bude pěkně srát, až o tohle jednou s jejím přibývajícím věkem přijdu.
Cca 11:00… Žena mě nebudí. Má na to většinou delegátku, dvouletou dcerku Lotu. Pokud jsem předchozí den pracoval zase do rána a nestihl jsem snídani a kafe se ženou, rychle zčekuju její náladu.
Je-li úsečná, strategicky spíš kroužím kolem. Je-li naopak plná něhy, přijímám plnými doušky a opětuji.
Zatímco už se ostatní chystají na oběd, já jedu klasické prasokombo – kafe z french pressu s mlíkem bez cukru, sladkost k tomu a ideálně ještě drobná sklenka coca coly nebo tonicu (dávka cukru by vystačila normálnímu člověku na měsíc, vím, budu to řešit… v budoucnu… snad).
Best of: Ty chvíle, kdy se mi zázrakem povede vypít kafe o samotě nebo jen při pokecu s ženou. Díky bohu Netflixu za Cocomellon a Peppa Pig!
Cca 11:30… Rodinný život ve dvou, pokud jde žena makat do pracovny, ve které se střídáme. Nebo ve třech, pokud má i ona volno.
Best of: Sledování, jak ta malá skoro každý druhý den vytáhne nějakou novinku. Slovo, slovní obrat, první složení puzzle, nový druh odmlouvání, nový druh legrace (top humoru zatím je, že „já mám cikulku a ona má bimbas“).
Cca 12:30… Jdu chrápat. Znovu. Uspávám totiž malou odpoledne. A musím: a) vždycky ležet vedle ní, b) vždycky jí dát jednu ruku, c) nastavit se tak, aby mě mohla vískat ve vlasech. Jí to uklidňuje, mě to uspává, takže mám aspoň výmluvu.
Best of: Chrápu odpoledne, flákám se, dávám si šlofíka a přesto to spadá do kategorie – starám se o děti. Co víc si přát?
Cca 14:30… Probouzíme se s nejmladší dcerou. Občas je to ideální čas na společný oběd i se starší dcerou, co přijde ze školy. Občas jsem zase pozadu. Pokud není rodinný den, na který se pracovně nesahá (sobota), tak se ještě pověnuju na chvíli rodině a vyrážím do pracovny.
Cca 15:30… Tak, v pracovně! Vedle klávesnice cestou zakoupený flat white (říkám si, že to budu muset omezit, každý den se taková hipsteřina celkem prodraží)…
Zapnu Spotify, protože bez hudby neudělám ani ránu (momentálně jedu nejvíc elektroniku – Gidge, Parra for Cuva a Nilse Frahma).
A jedu. Když mám hodně e-mailů, vyřeším nejdříve administrativu. Pro projekt Krotitelů draků, kde nás už spolupracuje dohromady cca asi osm, projedu tasky v Trellu (z Trella jako chaotik jsem měl hrůzu a děs a skoro alergickou reakci, než mě naše produkční naučila s tímhle programem pracovat).
A… hasím většinou jen to, co opravdu hoří. Na víc nemám čas. Pokud nemakám na svých vysněných projektech (Karporace, Krotitele draků, Tři fotři), píšu scénáře pro Déčko.
Kdysi jsem psal pro komerční televize (Ordinace, Comeback, Ohnivé kuře), ale lehounko mě to sežvýkalo.
Scénáře pro Déčko mají dvě výhody. Hravost… protože děti… A krátký formát. Za mě ideál!
Pak existují dvě varianty, jak se bude odvíjet zbytek dne:
VARIANTA SOVÍ
Cca 20:00… Končím s prací. Doma. Děti, deskovky, pokec. A blaho! Večeře. A pak uspávání dcery. A ano… Zase vískání ve vlasech. A ano, většinou podlehnu, i když tentokrát nerad, a usínám s ní.
Cca 23:00… Sám se probudím. Už nějaký ten měsíc neumím spát delší dobu v kuse a když už, tak musím jít spát kolem druhé až třetí ráno. Když mám štěstí, ještě se potkám se ženou.
A pak – buď prokrastinace, nebo příprava dobrodružství pro Krotitele draků, malování map, oprava scénáře pro Déčko, řešení propagace nebo odpočinek u knihy…
Cokoliv, co mě donese ke třetí ranní, kdy většinou končím nad Twitchem u polovybitého mobilu nebo tabletu… S děsem, že za čtyři hodiny vstávám s malou.
VARIANTA PRACOVNÍ
Cca 20:00… Kručí mi v břiše. Měl bych se najíst, což často řeším nějakým snackem, večeří z domova, pokud na to myslím (dobře, kecám, pokud to dojde mé ženě a upozorní mě na to, že by bylo záhodno plánovat jídlo dnes trochu dopředu).
A pak streamuji… Buď nějakou ze svých oblíbených her, nebo malujeme s Matyášem Valentou miniatury nebo hrajeme stolní RPGčko Dungeons and Dragons s Krotiteli draků… Nikdy bych netušil, jak moc dokáže být streamování a kontakt s komunitou návykový…
Cca 2:00… Slíbil jsem ženě, že do dvou budu doma. Většinou to nevyjde úplně přesně a já před druhou končím.
Zhasínám světla, vypínám komp, mrknu ještě na sociálky, když vím, že druhý den mě v pracovně střídá žena, pokusím se trochu poklidit, ale většinou jsem na to už dost unavený.
A pak desetiminutová cesta noční Prahou… A šipka do postele…
