Lucie Lukačovičová je zástupkyně viditelné mladé generace spisovatelů a spisovatelek fantastiky v ČR. Svému psaní odevzdává mnoho, dokonce vycestovává do zemí, o kterých píše, učí se jejich jazyk a zákonitosti. Mimo psani knih žánrů steampunk, fantasy nebo sci-fi se Lucie věnuje i vymýšlení a organizování LARPů.
24 hodin s… je obsahový formát, kdy se z perspektivy oslovené osoby text snažíme přiblížit čtenářům zajímavé a důležité osobnosti z oblasti fantastiky, které ne vždy stojí v záři reflektorů, ale zaslouží si být vidět. Jeden den života v práci a soukromí.
Jméno a příjmení: Lucie Lukačovičová
Profese: spisovatelka, překladatelka, organizátorka LARPů
Pracovní poslání: vyprávět příběhy
Životní motto: Kdo chce dojít k hoře, musí kráčet k hoře.
A jedeme:
8:00 Zvoní budík na mobilu… to je super, že ho můžu típnout, je sobota… až na to, že nemůžu…
8:30 Uáááá! Panuje nejistota, jestli kvílím nebo zívám. Plazím se z postele. Musím, protože mám volný den na psaní a svoje pracovní záležitosti, zatímco muž vezme dneska děti ven. Nemůžu promeškat ani minutu.
9:00 Čaj a sendvič si beru k počítači. Župan přehozený přes košili mi padá z ramene, zatímco si sestavuji seznam, co je potřeba udělat. Kontroluji maily, sociální sítě, rozepsané projekty. Kde a kdy jsem slíbila přednášku nebo článek? Co hoří nejvíc a nejvyšším plamenem?
10:00 Mám za sebou odpovědi na interview, přečtené a nasdílené recenze na „Zákon Azylu“ – jak je kniha čerstvá, tak je kolem ní cvrkot. Pročítám zprávy ohledně RPG a LARPů, které organizuji nebo s organizací pomáhám: Scion, Půlnoční cirkus, Střípky…
Rozjímám nad filozofickou otázkou známou mnohým organizátorům: Když už se někdo nadšeně přihlásí na hru – proč je potřeba z něj dlouze a opakovaně, téměř bouracím kladivem, vytloukat koncept (tedy to, co vlastně chce hrát a co chce v té hře dělat)? Tak lidi chcete to hrát, nebo ne? Buď mi to včas odřekněte, já to pochopím – nebo pošlete koncept!
11:00 Za odměnu za odvedenou práci – a nula zavražděných hráčů – se opláchnu a obleču.
11:30 Teď míním až do oběda psát. Střídavě píšu a dohledávám informace, ať ve svých poznámkách nebo v odborných článcích. Tohle je větší projekt, alternativní historie: muškety, útočící jízda, intriky a hrozící hladomor…
14:00 Asi bych se měla najíst. Ale to počká. Mám ostatně rozepsanou scénu, tak jen co ji dopíšu…
16:00 Škrrrrruuuurrrr. Hups, to byl můj žaludek. Teď už se opravdu musím najíst. Oběd přistane vedle klávesnice, hrnek a talířek od snídaně jen odstrčím dozadu a jedeme dál.
17:30 Jako relaxaci chvíli třídím a upravuju fotky z uplynulých akcí, nahrávám je na web, posílám odkaz účastníkům. Ukládám si do záložek pár odborných článků o mytologii, ty si přečtu zítra – a zase si o něco rozšířím svůj léta budovaný mytologický obzor. Ono se to bude při psaní a vyprávění RPG hodit.
18:30 Jasně, teď jdu na tu povídku, co potřebuju napsat v angličtině! Vrhám se do psaní, jsem drsná!
18:35 Šramot u dveří, polibek od muže, hemžící se děti, které jsou přesměrovány do koupelny. Dotaz, jestli jsem všechno stihla, můj provinilý pohled. Následně jsem s večeří odeslána do exilu do zadního pokoje, kde pokračuji ve psaní jako o život.
23:00 Ještě zamžourám do mailu, než vypnu počítač. Vida! Hráčský koncept! Tak jen napíšu děkovný mail a potvrdím příjem…
23:15 Další koncept…? Skvěle! Podívám se na to…
01:00 Kolik je hodin? A sakra…
