Měla to být herní událost letošního léta. Jenže to, co začalo velkým očekáváním, se rázem změnilo v názornou ukázku toho, jak nedělat pokračování úspěšné série. Vítejte v drsné realitě, přichází Wolfenstein: Youngblood
Wolfenstein – živoucí legenda
Akční FPS série Wolfenstein je zde s námi již neuvěřitelných 27 let. Po právu tak patří mezi skutečné legendy herního průmyslu. V roce 2014 se navíc Wolfenstein dočkal restartu v podobě titulu New Order, jenž zažehl zcela novou epochu této legendární značky. A nutno podotknout, že se jednalo o restart skutečně úspěšný, který B. J. Blazkowicze přiblížil i zcela nové generaci hráčů.
Studio Machine Games odvedlo na Wolfensteinovi neskutečně moc práce. Oblíbeného hrdinu oblékli do modernějšího hávu a připravili pro něj zcela nový příběh zasazený do alternativní reality 60. let, ve které nacisté ovládli celý svět. S tím se však slavný B. J. Blazkowicz jen tak nesmíří.
A tak se opět musel ponořit do frenetické lineární akce, ve které stříkají hektolitry krve a mrtvoly nácků se počítají na stovky. Jeho snaha bezpochyby přinesla úspěch. Hlavní protagonista série úspěšně zažehl povstání vůči nacistické zlovůli v USA, přežil svou smrt a ještě se stačil oženit s milovanou Anyou, se kterou má dvě dcery…
Hledá se: B. J. Blazkowicz
A právě zde přichází ke slovu nejnovější přírůstek do série, jenž právě vychází s podtitulem Youngblood. Ten nás v příběhu posouvá o dvě dekády kupředu. Legendární a dnes již poněkud prošedivělý hrdina zmizel neznámo kam. A tak se jeho dvě dcery Jess a Soph vydávají na nebezpečnou misi s jednoduchým úkolem – za každou cenu najít svého tatíka, který by měl být údajně kdesi v okupované Paříži. A to je v podstatě vše, co po příběhové stránce od aktuální novinky dostáváme.
Wolfenstein: Youngblood se rozhodně nedá považovat za plnohodnotné pokračování druhého dílu. Ostatně ani sami vývojáři to ani tak neprezentují. Po menší odbočce v podobě Wolfenstein: The Old Blood tak dostáváme do rukou další samostatně hratelnou “expanzi”, která se však na rozdíl od svých předchůdců rozhodla vydat zcela svou cestou a naprosto přetváří to, na co jsem u této série zvyklí.
Absence hlubšího příběhu by se vývojářům dala asi nejspíše ještě odpustit, přeci jen Wolfenstein byl vždy především akční zábavou, ve které šlo o kosení nácků ve velkém. Youngblood však zasahuje do původního konceptu hry mnohem více, než bude pravděpodobně hráčům milé.
Zapomeňte na singleplayer
Wolfenstein byl vždy jedinečný v tom, že se jednalo o striktně singleplayerovou hru, kterých je v dnešní době jako šafránu. Bohužel se v případě Youngblood vývojáři rozhodli toto zaměření opustit a nyní se nás snaží přesvědčit o tom, že kooperace ve Wolfensteinovi je vlastně naprosto boží záležitostí. A ono by i vlastně mohla být, kdyby se zde tomuto konceptu nepodřizovalo prakticky vše. Rovnou tak můžete prakticky zapomenout na klasický singleplayer, který zde sice zastoupený je, ovšem jeho použitelnost a zábavnost se pohybuje někde pod stupněm mrazu.
V rámci tohoto módu tak máte neustále při ruce svou sestru v podobě nerozlučného parťáka, který by vám měl pomoci s neutuchající záplavou nepřátel. Bohužel AI si zde asi vzalo dovolenou. A tak místo, aby vám sestra efektivně pomáhala, jedná se spíše o nezajímavého “přicmrndávače”, který se vám bude mnohdy plést pod nohama a dokáže znepříjemnit i jinak vcelku pohodovou akci. Zahrát si Youngblood s živým spoluhráčem je tak v podstatě nutností. O tom ostatně svědčí i fakt, že v případě deluxe edice dostanete takzvaný buddy pass, díky kterému můžete do hry pozvat kamaráda, který nového Wolfensteina nemusí ani vlastnit.
Novinky všude kam se podíváš
Kooperací a novými hrdinkami však změny v novém Wolfensteinovi zdaleka nekončí. Největší novinkou je pravděpodobně implementace určitých RPG prvků do hry a lootovací systém. Rovnou tedy zapomeňte na to, že budete zabíjet nácky jednou ranou do hlavy. Tentokrát má každý nepřítel u sebe znázorněný level a ukazatel zdraví. Velmi snadno se vám může stát, že někde zkrátka špatně odbočíte a narazíte na úplně “základního nácka”, který se sice na první pohled netváří nikterak odolně, ale vcelku v pohodě vás zabije dvěma ranami.
Vývojáři vás tímto způsobem docela násilnou formou nutí neustále běhat po mapě, expit, sbirat nejrůznější vylepšení a plnit vedlejší mise, které po pár hodinách začnete zcela nenávidět. Ty se nesou ve zcela klasickém stylu dojdi do bodu B, kde něco zničíš, nebo odtud něco přineseš, a tak stále dokola. Nejednou se vám navíc stane, že se probijete základnou plnou nácků, kterou dočista vyčistíte, aby vás tam následně hra poslala znovu plnit další nezajímavou vedlejší misi a vy se tak můžete začít snažit nanovo. (Ať žije Bratr 2).
Poslední hřebíček do rakve
Ovšem pozor, stále zdaleka nekončíme. Dalším hřebíčkem do rakve je neskutečně stupidní systém ukládání. Ve chvíli, kdy zemřete, vás hra klidně vrátí o hodinu nazpět, abyste si prakticky celé kolo prošli pěkně celé znovu. To by zase tolik vadit nemuselo, ostatně díky tomu může na některé hráče dýchnout trochu nostalgie, ale co už je méně pochopitelné je to, že vás hra na začátek respawnuje včetně stavu munice, kterou jste měli v okamžiku smrti. Jako fakt? Přemýšlel z vývojářů někdo trochu?
Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak přítomné mikrotransakce. Ty naštěstí nemají vliv na samotnou hratelnost, jelikož si pomocí nich kupujete především nové skiny a podobně, ale přeci jen by to mohlo jít i bez nich. Bethesda si však evidentně myslela, že když hra startuje se sníženou cenou, můžou si něco podobného dovolit. Mimochodem, ne že by Youngblood i za tu sníženou cenu stál…
Trochu pozitiva na závěr
Má vůbec nový Wolfenstein nějaké klady? Ale ano, pár jich bezesporu najdeme i když jich bude zoufale málo. Po grafické stránce hra vypadá opět výborně, sice sem tam můžeme narazit na nějakou tu chybku, ale rozhodně se nejedná o nic, co by nevyřešil menší update.
Paříž je navíc v podání Youngblood hodně atraktivní. Jednotlivé levely jsou nadesignované vcelku pěkně a vy zde máte na poměry Wolfensteina nezvykle velkou volnost k prozkoumávání okolí.
Když k tomu připočteme i vcelku funkční kooperativní režim, ve kterém si s kamarády můžete užít vcelku hodně legrace, nemusel by Youngblood být zase tak špatnou hrou. Ostatně i takové Division, které je v současné době synonymem pro kooperativní akce, si také neprošlo zrovna snadným příchodem na svět.
V neprospěch této hry však mluví dva vcelku zásadní problémy. Jedním z nich je určitá nedodělanost a hlavně překombinovanost, kdy se autoři sice snažili přinést celou řadu novinek, ty jsou ale mnohdy do hry implementovány zcela nesmyslně a jsou spíše ke škodě, než užitku.
Druhým a daleko zásadnějším problémem, se kterým se bude potýkat naprostá většina fanoušků, je fakt, že tohle zkrátka není Wolfenstein. Od toho hráči čekají něco zcela jiného. Ačkoliv jsme doufali, že se nebude tak brzo opakovat scénář Falloutu 76, Youngblood má k němu nepříjemně blízko. Nezbývá tedy než doufat, že se Bethesdě nepovedlo potopit další úspěšnou sérii a s případným třetím Wolfensteinem se studio Machine Games vypořádá o poznání lépe.
Wolfenstein: Youngblood
Autor: Roar Thoresen; Tommy Tordsson
Engine: id Tech 6
Vývojáři: Arkane Studios, Machinegames
Platformy: Nintendo Switch, PlayStation 4, Google Stadia, Microsoft Windows, Xbox One
