Hra Rise of the Rōnin se odehrává v konečné fázi období Edo v druhé polovině 19. století, což bylo poslední období, kdy v Japonsku vládl šógun.
K japonským přístavům se dostaly západní země v čele s Amerikou, Velkou Británií, Francií, nebo třeba Nizozemskem. Nová příchozí kultura ovlivnila chod celého Japonska, které do té doby bylo spíše konzervativní zemí, co se týče přijetí jiného smýšlení o kultuře, umění či boji.
Vývojáři si rozhodně vybrali velmi zajímavé období plné vnitřních bojů, jelikož velká část Japonců byla pro otevření hranic, obchod, příliv nových vymožeností a kulturních odlišností od západních zemí.
Někteří zase byli silně proti opuštění tradic feudálního Japonska. Kdo se trošku zajímá o dějiny, tak asi tuší, jak to všechno dopadlo a Japonsko opustilo svou izolaci a stal se z něho „moderní“ stát. Šógunát byl nahrazen císařstvím. To, co pak nastalo v dalším období Meidži můžeme znát třeba z velmi volné interpretace skrze film Poslední Samuraj.
Ale to trošku předbíhám průběh hry, jelikož ten začíná v době, kdy k Japonským přístavům se svojí černou lodí připlul americký komodor Matthew Perry, s kterým se střetneme hned v úvodu hry a pak několikrát v pozdější fázi hry.
V samotném úvodu hry nás ještě čeká sekvence, kdy dvojčata (hlavní hrdinové) přijdou o svoje rodiče. Vstoupí do učení k samurajskému mistrovi a podstoupí dlouholetý trénink, který z nich udělá pořádné roniny.
Vzestup Rónina
Po této úvodní ukázce přijde na řadu tvorba obou postav a je zcela na hráči, jak si tyto dva hrdiny upraví. Variací je vcelku dost a hráči mají možnosti si obě postavy vytvořit k obrazu svému ve velmi široké plejádě možností. Následně na hráče čeká tréninková část hry, kde se naučí základy hry, jak funguje souboj, využívání přitahovacího háku, lékárniček a několika druhů zbraní.
Následně si vybereme pouze jednoho hrdinu, za kterého budeme pokračovat v dalším hraní a dostaneme se do otevřeného světa s cílem zjistit, kdo je samuraj, který se objevil na lodi komodora Matthewa Perryho.
Úvodní pátrání nás zavede až do města Jokohama, jenž je první rozsáhlou lokací, na kterou ve hře můžeme narazit. Už v původních třech základních venkovských částech nám hra naznačí, jakým způsobem vývojáři uchopili otevřený svět.
Kromě plnění hlavních úkolů hráče narazí na spoustu těch vedlejších, ať už krátké jednohubky v podobě jediné mise, tak rozsáhlejší menší příběhy v sérii několika úkolů. Do toho na hráče čeká spousta míst k průzkumu, osvobozování nejrůznějších usedlostí od banditů, zpřístupnění rychlého cestování díky vlaječkám s ohněm, hledání truhel s lootem, fotografováním určitých objektů, nebo třeba hlazení koček či porážení hledaných odpadlíků.
Velmi rychle získáme svého prvního koně, který nám usnadní cestování rozsáhlým světem, nebo třeba vzdušný kluzák, díky kterému se také velmi rychle dokážeme dostat z vyšších míst, kam potřebujeme.
Jízda na koni je trošku toporná, ale svůj účel splňuje a vzdušný kluzák je zase velmi limitován svým doletem. Ale vcelku jsem si užíval celkový pohyb světem a neměl jsem pocit, že bych se nudil při nějakým delším cestování.
Body pro rychlé cestování jsou houfně rozmístěny a v každé oblasti je jich z pravidla hned několik. Celý svět je rozdělen do menších oblastí, ve kterých je vždy daný počet vedlejších aktivit, takže hráči, kteří rádi plní vše na sto procent, si rozhodně přijdou na své.
Samozřejmě opakující se činnosti ve stylu Assassin’s Creed a většiny her s otevřeným světem se mohou někomu přejídat. Nicméně zde mi to tolik nevadilo, jelikož repetitivností je v každé oblasti jen pár, takže se velmi rychle plní procentuální splnění všech aktivit v dané oblasti.
Otevřený svět plný možností
Vlajky s ohněm se využívají i pro doplnění munice, lékárniček, zdraví a převedení karmy do zkušenostních bodů, za kterých si pak v jedné ze čtyř kategorií odemykáme nové schopnosti a vylepšení. Vývojáři z týmu Team Ninja nezapřou svoje zkušenosti z posledních let, které nasbírali v „souls“ hrách, jako jsou Nioh a Wo Long Fallen Dynasty.
Hlavně Nioh jsem měl velmi v oblibě, jelikož měl trošku lineárnější postup a větší dávku příběhu než většina her podobného ražení.
Spojitost ze „souls“ hrami má Rise of the Rōnin, tím, že bojem a plněním úkolů kromě daných odměn získáváme karmu a tu právě u vlaječek s ohněm přeměňujeme na ty zkušenostní body, ale když hráč v boji padne o tuto nastřádanou karmu přijde. Tím se aktivuje na daného protivníka zaměřená vendeta a v případě jeho poražení získáme svou karmu zpět.
Celý systém karmy ovlivňuje i vztah světa v daném regionu k hlavnímu hrdinovi. S vyšší uloženou karmou hráč získává daleko lepší odměny, než kdyby stejný úkol splnil s nulovou karmou. Tímto způsobem se odemykají i další činnosti a mise.
Vztahy si hráči budují i k postavám, některé pak pomáhají v boji v hlavních misích, některé poskytují nové schopnosti a dovednosti, některé zase zpřístupňují nové vybavení a předměty. Vztahy lze budovat plněním úkolů a aktivit, ale také obyčejným povídáním nebo dáváním dárků.
Ve spoustě rozhovorů máme možnost si vybrat hned z několika odpovědí, a už tyto odpovědi mají dopad na následující události. Zasahují do toho schopnosti lhát nebo přesvědčovat, které zpřístupňují další možnosti. S dobrou lží se lze vyhnout i většímu souboji, případně si výrazně usnadnit cestu.
Bohužel naše postava příliš nemluví, a to trošku kazí jinak příjemný dojem z rozhovorů se všemi NPC. Jak jsem zmínil, že v některých hlavních misí nám mohou pomoci spřátelené postavy, tak ty lze nahradit i skutečným hráčem v online kooperaci.
Nicméně tuhle možnost jsem neměl možnost vyzkoušet, jelikož jsme hru měli k dispozici dříve, než oficiálně vyšla v distribuci, takže nebylo ke komu se připojit, nebo aby se někdo připojil ke mně.
Souboje dokáží zaujmout
Ještě jsem nemluvil o jedné z nejdůležitějších částí hry a tím je soubojový systém. Ten vychází z her jako Nioh, jen není tak obtížný. Hra nabízí tři obtížnosti, na tu nejlehčí máme příjemnou arkádu, která je otevřena všech hráčům. Na střední obtížnost už hra nabízí slušnou výzvu a nedá nic zadarmo. No, a na tu nejtěžší jsem si dost často připadal, jak kdybych právě hrál spíše nějakou „soulsovku“.
Ze začátku se může zdát, že soubojový systém toho moc nenabízí, ale to se časem rychle změní. Jedním tlačítkem můžeme do nepřátel sekat hlava nehlava. Dalším pak vykrývat útoky a dalším uskakovat, ale vše spotřebovává staminu, která když dojde, tak je hráč na pár sekund paralyzovaný. Základem úspěchu je vykrývat útoky protiútokem, při správném načasování hráč protivníka vyvede z míry a může zahájit další svojí sérii útoků.
Do toho lze využívat několik speciálních útoků a postojů. Ke každé zbrani máme několik bojových postojů, které si postupně odemykáme. Zbraní je opravdu velké množství a neliší se jen svými statistiky a odlišnou rychlostí či dosahem. Ke každému postoji je napárováno pár speciálních útoků, což při možnosti rychle přepínat mezi dvěma zbraněmi umožní vykouzlit hezké kombinace a efekty.
K tomu lze využít nepřeberné množství zbraní na dálku – od luku, přes pušku a revolver až po plamenomet. Ale také tu máme třeba hvězdice, různé bomby, nebo využití dočasného elementu na hlavní zbraň. V tomhle směru udělali vývojáři skvělý kus práce a variací, jak si užít souboje je velké množství.
Velké množství je i nejrůznějšího lootu. Ať už se jedná o zbraně, kde je to hodně podobné jako u série Nioh, tak nejrůznějšího brnění, rukavic, bot, či pokrývek hlavy. Pokud ale neradi střídáte neustále výzbroj, kterou má váš hrdina na sobě, lze si jednoduše nastavit vzhled všech částí zbroje dle vaší libosti a vybavení si měnit dle statistik a výhod, které se hodí pro váš styl hraní. Také lze využívat stealth režim, který je velmi slabý, jednoduchý a podráží ho tupá umělá inteligence.
Technicky to není ono
Už z prvních záběrů bylo zřejmé, že po grafické stránce hra rozhodně nemůže konkurovat třeba Ghost of Tsushima, se kterou Rise of the Rōnin bude často srovnávána, ale to by nebylo úplně dobré. Ghost of Tsushima je mistrovské dílo, zatímco Rise of the Rōnin je zábavnou a dobrou hrou, ale nemůže se s tímto gigantem rovnat.
Hra nabízí tři grafické režimy. Režim výkonu se snaží dosahovat 60 snímků za sekundu, ale bohužel rychlost dost často kolísá. Režim kvality nabízí 4K zobrazení a stabilních 30 FPS, nebo můžeme vynechat 4K a raději si přidat Ray tracing.
Režim výkonu díky kolísání FPS zhoršuje soubojový systém, jelikož se při zadrhávání hůře odrážejí útoky. Zde bych dal raději přednost režimu kvality, kde je hra více stabilní.
Co se týče soundtracku, tak zde můžeme jen chválit. Přeci jen se tvorby zhostil skladatel Inon Zur, který složil hudbu do her jako jsou Fallout 3, Dragon Age: Origins – Awakening, Dragon’s Dogma, nebo Starfield.
Ačkoliv jsem hru vesměs chválil, tak se nejedná o žádnou revoluci. Příběhové volby vždy směřují do jednoho bodu. Opakující se aktivity začnou v druhé půlce hry již trošku nudit a hra nezaujme svých vizuálem, ale přesto jsem se vcelku bavil a připomněl jsem si staré hry ze série Assassin’s Creed.
Pokud od hry nebudete očekávat druhou Tsushimu a nevadí vám opakující se činnosti, tak se u Rise of the Rōnin budete skvěle bavit.
Rise of the Rōnin
Vývojáři: Team Ninja
Česká lokalizace: ne
Platforma: PlayStation 5
Vydavatel: Sony Interactive Entertainment
