Island je známá světová čtenářská velmoc. Jejich knihy se však obtížně dostávají za hranice kvůli jazykové bariéře. Úlf a Edda ale měli štěstí a my s nimi, protože tato dětská knížka se českého překladu dočkala. A jakou má naději zaujmout naše malé čtenáře?
V podzemí se skrývá překvapení
Úlf a Edda jsou nevlastní sourozenci. Na léto odjíždějí s rodiči na jih Islandu do historického města Skálholt, kde bydlí Eddina babička (také Edda). Táta Brynjólf touží stát se kuchařem a začne vařit pro místního aktivistu/politika Gudbranda, ale příliš se mu nedaří. Maminka zatím provází turistickou výpravu po islandských horách. Děti mají v příběhu hlavní slovo.
Babička má problémy s pamětí, přijde o mobil a záhy jí někdo vykrade kancelář a odnese vzácný šperk, který babička kdysi našla na vykopávkách. Bez něj jí schází důležitý důkaz nezbytný pro vydání jejích celoživotních výzkumů. Dokonce celkem záhy znají totožnost viníka, ale babička je zraněná a šperk mizí v kapsách Gudbranda. Vnučka babičce slíbí, že šperk získá zpátky, a společně se svým bratrem Úlfem Gudbranda sleduje skrz podzemní tajnou chodbu až do neznámé říše obydlené bytostmi severské mytologie. Setkávají se s řadou bohů a tvorů a jejich snahou je vedle záchrany babiččina šperku také dostat sebe i brášku bezpečně domů.
Loupež – cesta – poznání
„Někdy je potřeba podniknout víc, než se nám ve skutečnosti chce.“
Jak už bylo naznačeno, nejedná se o detektivku, ale spíše o dobrodružné stíhání pachatele. Samotná krádež není nijak komplikována a detektivní část se smrskne na epizodu na začátku knihy. Další děj se týká především snahy najít a přechytračit Gudbranda a bez úhony nebezpečné končiny zase opustit. Svoji roli také hraje trochu průhledné, přesto hezky odkrývané tajemství totožnosti pachatele, který se z obézního obrýleného byznysmena promění v půvabného a zrádného Lokiho.
Loki sám během děje jedná jako pravý trickster – musí sám obratně manévrovat mezi silnějšími božstvy a provádět svůj plán na získání respektu, takže jeho snažení týkající se šperku dobře chápeme. Když je několikrát zahnán do úzkých, nestane se skutečně zlým, ale příběh stále umožňuje dětem s ním nějakým způsobem soupeřit a jednat.
Děti zase příliš neproblematizují zvláštní krajinu, v níž se nacházejí. Když už pochopí, kde jsou, rychle se zorientují a využijí nových možností, které kraj mýtů nabízí. Vedle toho musejí řešit také vzájemný a nepříliš harmonický sourozenecký vztah, kdy mladší bratr prudí a chová se nezodpovědně, zatímco starší sestra se ho snaží zachraňovat a skřípe při tom zuby. I to se ale v dobré obrátí.
Jiný svět
U jezera, na druhém břehu řeky, stál největší strom, jaký kdy Edda viděla. Pokřivené větve natahoval k nebi, ale korunu měl povislou.
„Tohle bude určitě jasan,“ řekla Edda. „Jasany se mohou dožít až tří set let. Koukni, jak silný má kmen.“
„Fíha, strom na steroidech,“ poznamenal Úlf.
Čtenář se tu setkává s jiným světem hned ve dvou významech. První je samotný Island, pro Středoevropana přeci jen exotická krajina. Výrazně vystupuje jazyková jinakost: některá slova jsou pro nás velmi těžká až nečitelná a nejspíš s tím děti budou zápasit. Pojmy jako Gjallahorn nebo Skólavarda jsou ještě zvládnutelná, ale jak dojde na Skálholtsbúdir, Brynjólfsdóttir nebo Eyjafjallajökull (ano, ta islandská sopka), zlomí si jazyk i dospělák.
Startovním místěm je Skálholt, místo vykopávek a bydliště hrdinů. Od 11. do 18. století bylo významným církevním a kulturním střediskem a podle prastarých map se pod kostelem ukrývala celá spleť podzemních chodeb. Záhy jsou zvědavci uzeměni faktem, že dnešní městečko už skrývá jen odlesk někdejší slávy a chodeb je velmi málo. Ta jedna důležitá ale stačí.
Knížka si za významný cíl klade seznámí s existencí a obsahem Prozaické a Poetické Eddy od Snorriho Sturlusona (jméno hlavní hrdinky či babičky také napovídá, že nejde o náhodu) a následná cesta do samotné říše bohů tak má kontext. Přirozeným vyprávěním se na poměrně malém prostoru setkáme s řadou skutečností typických pro severskou mytologii. Ještě větší hodnotu to má ve světle, že toto převyprávění pochází z pera islandské autorky. Dílko je doplněné i jejími ilustracemi; ostatně autorka sama je především ilustrátorkou.
„Ódin vyhodil Hel dveřmi Valhaly, tak daleko na sever, kam jen jeho oko dohlédlo, až do říše mrtvých.”
“To je ale hulvát! Moje maminka by mu dala co proto a poslala by ho na kutě. A celý týden by nesměl hrát na počítači.”
Společně s dětmi navštívíme domácnosti Odina, Thora, Freyji i Heimdalla: ti všichni totiž mají co dočinění s Lokim a z toho či onoho důvodu se zajímají o jeho aktivity. Cestuje se mezi Valhalou a Jótunheimem, příběh doplňují vlk Fenri, obryně Angrboda či hlava obra Mímiho u Studny moudrosti, kanec Hildisvíni, havrani Hugin a Munin a další. Mnoho událostí a vztahů se neproblematizuje a autorka rozhodně nechce uchovat celou bohatost, složitost a syrovost severských příběhů.
Vybírá sice co nejširší smylsuplný vzorek, ale její vyprávění se soustředí na děti, jejich prožívání a snahu vyřešit jejich osobní trable s Lokim a ukradeným šperkem. Tato soustředěnost pomáhá vyznat se v pojmech a osobách, které pak čtenáře nepřehlcují. Zároveň si dovouje vytáhnout detaily pro dětského čtenáře zajímavé: pro Thora pracují dvě děti uvržené do otroctví, Thor nesnáší čtení a jeho žena Sif má tajnou knihovničku včetně magických knížek, Loki se pomocí magie umí proměňovat ve zvířata, mnoho bohů má nezvladatelné děti mnohem nesnesitelnější, než je Úlf, a podobně.
Do děje je mimochodem zapracována i poznámka, že bohové umějí cestovat časem a prostorem, a překlenuje tak možný nesoulad mezi dobami mýtů a moderní společností.
Cesta za vodopád a zpátky není první čtení, ale ani nuda
„Milá maminko. Občas se cítím strašně osamělá. Spolužačky si ze mě dělají legraci kvůli Úlfovi, který za mnou pořád leze ve svém převleku Spidermana. Přála bych si, abych dokázala sebrat odvahu a říct jim, ať se jdou vycpat. Jenom závidějí, protože ony žádného mladšího brášku nemají.”
Čtenář si na knihu potřebuje chvíli zvykat. Řada věcí se prostě děje a nejsou hluboce rozebírány. Taky kulturní odlišnost a pojmová nesamozřejmost mohou zážitek zkomplikovat. Samotná dobrodružná jízda ale funguje docela dobře a nedá se říci, že by upřednostňovala klučičí nebo holčičí perspektivu. Je napsána svižně a v zajímavých kulisách i situacích, na druhou stranu si uchovává plyšovost a dobré rozuzlení. Děti jsou aktivní, chytré, získávají spojence i nepřátele, nevzdávají se. Jejich sourozenecký vztah se zdá přirozeně na nože, ale i zde se dočkáme stmelení rodiny a vysvětlení různých nedorozumění.
Je poznat, že vnitřní svět a chápání Eddy se liší od smýšlení jejího bratra, který realitu vnímá zase jinak a někdy docela konfliktně. O to jsou postavy přesvědčivější a jedinečnější. Do tak útlé knížky se stačilo promítnout opravdu hodně motivů, ale jakési těžiště (kromě Eddy samozřejmě) nacházíme v tématu rodiny, ať už té lidské (smrt maminky, sourozenci různých manželství), tak těch božských – nikdy ideální, ale o to nám bližší. Nacházíme tu rysy známé z řady domácností, neshody a naschvály, ale i vzájemnou pomoc a pochopení.
Podtrženo a sečteno, zázrak sice nečekejte, ale kniha funguje jako dobrý úvod do světa severských mytologií i jako zrcadlo různým rodinným trápením. V knihovničce určitě ostudu neudělá.
Kristín Ragna Gunnarsdóttir: Úlf a Edda: Ukradený klenot
Překlad: Martina Kašparová
Vydal: Nakladatelství Barrister & Principal
Počet stran: 176
Cena: 206, Kč
Vhodné pro: čtenáře 9–12 let
