Tihle Britové… Těmito slovy začal svou předmluvu F. Paul Wilson u komiksového opus magnum Neila Gaimana, Sandman, aby se následně rozepsal o neopakovatelné invenci a osobitosti britských spisovatelů. A Skellig Davida Almonda je natolik pozoruhodný, atypický a skvostný úkaz, že nelze začít jinak, takže: tihle Britové…
David Almond je z Newcastle upon Tyne a chvíli působil jako učitel. Publikovat začal v pětaosmdesátém a v roce 1998 vydal svůj pozoruhodný román Skellig. Od té chvíle se jeho tvorba začala považovat za fenomén a v současné době je Almond členem Royal Society of Literature (Královské společnosti pro literaturu), laureátem Ceny Hanse Christiana Andersena, která se udílí každé dva roky a v kuloárech se jí přezdívá „Nobelovka za literaturu pro děti a mládež“, a nezřídka je označován za „Astrid Lindrenovou pro 21. století“.
Bohužel je až příliš dobře možné, že jste o něm nikdy neslyšeli. Zkusme se podívat na to, proč je tak dobrý, proč byste si měli přečíst jeho knihu Skellig a jaké důvody se pravděpodobně podílely na tom, že ho v Česku ještě pořád neuctíváme, jako se tomu děje ve zbytku světa.
Skellig
Všechno to začalo v neděli odpoledne, když se desetiletý Michael rozhodne prozkoumat starou garáž u domu, kam se právě přistěhoval s rodinou.
Se zadrženým dechem se proplete starým haraburdím, aby nakonec vzadu na lavičce u zdi nalezl podivného bledého muže obaleného pavučinami, v saku pokrytém roky usazovaným prachem, jak se tam živí jen pavouky a mrtvými masařkami, a na jakékoliv pokusy o rozhovor reaguje jen mystickým „27 a 53“. Posléze se ukáže, že tajemný cizinec si říká Skelig. Není jisté, jestli je ten muž člověk, sova, nebo možná… anděl.
Tohle je ovšem jen část expozice románu, který na pár desítkách stran dokáže komplexně zachytit problémy dětského světa a vypořádat se s nimi s takovou intuicí a hloubkou, jaká je v rámci literatury nevídaná.
Almond chytře staví svět desetiletého Michaela v několika lokacích, ke kterým přimyká také symbolický význam.
Výstavba dětského světa
Domov
Nejdůležitějším místem je pro Michaela jeho domov, jenž mu v současné chvíli přináší jen samé problémy. Zrovna se přestěhovali z centra na okraj města a chlapci se obává, že jej vzdálenost připraví o jeho kamarády. Jeho rodičům se navíc předčasně narodí druhé dítě, holčička se slabým srdcem, u níž doktoři nedokáží rozhodnout, jestli přežije následujících pár týdnů.
Michael se tak najednou musí vypořádat se strastmi, které by položily i nejednoho dospělého. Rodiče potřebují rychle zrekonstruovat dům a věnovat se holčičce a tak se jejich prvorozený musí sám potýkat s nutností předčasně dospět.
Škola
Pět let učitelské kariéry Davida Almonda v něm nejspíš nezanechalo nejpozitivnější vzpomínky. Škola by měla být primárním místem, kde se dítě vzdělává, aby dokázalo přežít ve světě dospělých, je to instituce zajišťující transit z jedince závislého v jedince samostatného a podle všeho naprosto selhává.
Žádná hodina biologie, matematiky nebo anglického jazyka Michaelovi nepomůže vypořádat se s umírající sestrou nebo náhlou nutností postarat se sám o sebe v deseti letech. Hodiny výtvarné výchovy jsou jediné, které mu pomáhají usměrňovat jeho emoce, ale těch není mnoho…
Ruina
„Místa po smrti“ jsou v Almondových knihách místem konjunkce, propojení. V románu „Hra na smrt“ to byl dávno uzavřený důl, ve Skelligovi je to pak garáž, která hrozí, že spadne, pokud se do ní opře silný vítr. Ani stavební dělníci nechtěli jít dovnitř a budovu zrekonstruovat a nařídili rovnou demolici bez možnosti vyklizení.
Mrtvá místa ovšem v sobě spojují dva světy, svět profánní, svět lidských strastí a problémů a každodenního života, a svět magický, kde logika a fakta ztrácejí na významu, kde se mění naše perspektiva, jež nám umožní vyrovnat se situacemi, které rozum nepobírá.
Konflikt těchto tří lokací a jejích symbolických významů pak vytváří nosné drama knihy. Chybí už jen poslední ingredience.
Knihy v knize
Michaelovým novým sousedem je excentrická dívka Mína, kterou její umělecky založená matka vzdělává doma (ha, další rýpnutí do selhávání školského systému). Mína je volný, nespoutaný duch s přirozeně rozvinutou zvědavostí a zrovna prochází obdobím, kdy zbožňuje poezii Williama Blakea, britského romantického básníka a malíře, který patřil k těm méně normálním, sedával nahý ve své zahradě a komunikoval tam s anděly.
Blakeova poezie, plná mystických a vizionářských aluzí, se zvolna začíná proplétat celou knihou a dělá neuvěřitelné – zpřístupňuje komplikovanou literaturu dětskému čtenáři. Spojení „magické zkušenosti“, jakým je přátelství s tajemným Skelligem, a vrcholné formy umění, jakou je Blakeova poezie, tak v konečném důsledku vytváří pro Michaela most do předčasné dospělosti.
Skellig jako celek
Jak je možná patrno z úvah výše, Skellig není kniha do každé domácnosti a pro každé dítě. Jen těžko bychom našli výrazný dějový spád a po přečtení v nás může zanechat drobné rozčarování typu „vždyť se tam nic nestalo“.
Román jako takový má mnohem blíže k poezii než k próze a jeho náplň je především lyrická. Ze své povahy tak vyžaduje spíš hloubavějšího, intelektuálně zaměřeného čtenáře – na druhou stranu, pokud máte právě takové dítě doma, se Skelligem máte vyhráno.
Česká vydání
Skellig u nás vyšel celkem dvakrát. Poprvé v nakladatelství Amulet v roce 2000 v překladu Hany Petrákové. Jen tak pro zajímavost, Amulet byl malý projekt několika lidí z Albatrosu, kteří se chtěli odloučit od komerční sféry a zaměřit na vydávání té pokud možno nejkvalitnější literatury pro děti a mládež. Ironicky, pár let nato zkrachovali, ale zanechali po sobě čisté zlato.
Ilustrace si vzal na starost významný český grafik Jiří Běhounek. Jeho obálka sice nekoresponduje přesně s obsahem knihy, ale její kvality se nedají zapřít, geniální jsou ovšem především jeho vnitřní koláže, jež excelentně podkreslují celkové ladění textu. Překlad byl rovněž na vysoké úrovni a přechyloval všechny názvy a vlastní jména do češtiny. Jedinou hanbou knihy byla podivná vazba, která měla tendenci se rozpadat po jednom neopatrném přečtení.
Podruhé kniha vyšla pod názvem Skellig v nakladatelství Mladá fronta v roce 2008 v překladu Veroniky Volhejnové. Překlad byl možná ještě lepší než ten původní, přesnější a preciznější, byť ponechal anglická jména v originálním znění (Falconer‘s Road místo Sokolníkova ulice apod.), tím pozitiva tohoto vydání ovšem končí. Podivná obálka ve stylu street graffitti jde proti všemu, o čem je v knize řeč, a samotný text je vysázen s překvapivě širokým řádkováním a bez počátečního odsazení odstavců – může to znít jako malá věc, ale kdo měl knihu v ruce, okamžitě uvidí, že tohle se číst pomalu nedá.
Almond nepovšimnutý, Almond nechtěný
A tím se dostáváme k tomu, proč u nás Almondovy knihy nejsou takovým fenoménem. Jednak jeho knihy definitivně stojí stranou mainstreamu a vyžadují specifického čtenáře, jednak jsou knihy obětí značně diskutabilních nakladatelských rozhodnutí. Taktéž Almondův další román, v českém překladu Hra na smrt, dopadl v podání Mladé fronty… zajímavě. Původní název Kit‘s Wilderness (Kitova divočina, Kit je zkratka z Christohera/Kryštofa) je zaměněn za cosi očividně samoúčelného a obálku „zdobí“ náctiletý emák a pár dalších prvků této přechodné subkultury.
Samozřejmě můžete hádat, jak moc tohle vítězství špatného marketingu souvisí se samotným obsahem knihy. Vysázení textu pak trpělo stejnými neduhy jako druhé vydání Skelliga. Nejsmutnější na tom je, že Hra na smrt je na jednu stranu přístupnější širší skupině čtenářů a zároveň možná ještě lepší a lyričtější než samotný Skellig.
Almond taky podle všeho má jakési dvě linie ve své tvorbě. Tou první jsou lyrické příběhy dětí, které řeší až příliš dospělé problémy, musí se s nimi navzdory věku vypořádat a daří se jim to tím, že zažijjí něco „magického“. V této linii je Almond také jakýmsi Márquezem pro děti.
Jeho druhá linie tvorby je ovšem v skrytu tvrdá sociální kritika britského školství a sociálního systému zabezpečení dětí. Až příliš otevřeně a příliš konkrétně se kritizují britské školy, jednotlivé nastavení byrokratických procesů atd. Typickými představiteli této linie jsou pak Kluk, co se koupal s piranami (Albatros, 2015) a Příběh malého Andělína (Brio, 2018).
Tyto romány v České Republice (alespoň pokud vím) neměly valného ohlasu. Jak by také mohly? Jejich hlavní zápletka je ve své podstatě příliš vázána na Velkou Británii a jen těžko hledá paralely se situací v České Republice. Česká nakladatelství jsou ovšem podle všeho rozhodnuta neustále překládat prakticky neexportovatelné knihy Davida Almonda a ignorovat jeho romány magického realismu pro mládež.
Nezbývá než doufat, že se vám alespoň podaří vyhrabat ve vaší městské knihovně Tajemného Skelliga či Hru na smrt a budete těmito knihami stejně proměněni, jako jsem se jimi nechal proměnit já. A pak si taky rovnou půjčte cokoliv od Williama Blakea.
David Almond: Tajemný Skellig
Vydal: Nakladatelství Amulet, 2000
Překlad: Hana Petráková
Obálka a ilustrace: Jiří Běhounek
Počet stran: 164 stran / pevná vazba
Cena: 165 Kč
