Tomáš Crlík: Strážci Země cover
- Reklama -

Země nebyla vždy pustá. Ještě předtím, než první tvorové opustili moře, možná ještě dávno před tím, než moře bylo plné života, se objevili strážci. Tvorové připomínající chodící stromy s vrásčitou kůží v zelenohnědých odstínech.

Tomáš Crlík: Strážci Země obálka To oni dohlíželi, aby všechny druhy žily v harmonii, aby se země nezhroutila v nerovnováze. Sice jim to neusnadňovaly elementy, které tady byly dávno před nimi a byly to právě ony, kdo první trousily živočichy po pevnině, ale svět byl tehdy v rozpuku.

Léta utíkala, a tak bylo potřeba si odpočinout a pravidelně se střídat v bdělosti. Vždy byl jeden strážce na hlídce, zatímco ostatní spali ve svých stromech. A když chtěl vystřídat, jednoduše vzbudil jiného strážce, aby mu předal štafetu.

Když je takto vzbuzen strážce modřínu Olaw, čeká, že se pozdraví se strážcem, který jej probudil. Že od něj uslyší nejnovější zprávy ze světa. Jenže nikdo kolem není. Jediný, koho najde, je malý cizí loprach, který má ale být u stromu svého strážce a hlídat ho před poškozením.

Kdo jej ale vzbudil, když nikdo než jiný strážce to nedokáže? Jedině, pokud by samotný strážce zemřel, ale to by Olaw pocítil ve svém srdci. Něco bylo hodně špatně a navíc se na Zemi objevil nový živočišný druh. Ještě že Olaw vždy patřil mezi ty optimistické strážce, a tak se vydal s úsměvem na rtech pátrat po té záhadě a seznamovat se s nynější tváří Země.

Ukázka z knihy Strážci Země

„Z pukliny vyrazily na světlo ruce. Dlaně chytly kůru a rozevřely ji. Ze stromu vykročil strážce Země Olaw, ale únavou se ihned opřel o kmen. Škvíra, kterou přišel na svět, zmizela.

Strážce měl šedavou rozpraskanou kůži připomínající kůru modřínu. Na rukou i nohou měl pět prstů podobných kořenům, na hrudi a pažích se mu plazily žíly připomínající větévky popínavých rostlin. Z vlasů, které měl až k pasu, místy trčely větvičky s jehličím. Jeho protáhlou tvář zdobil plnovous, který mu visel přes hruď, ale přesto mu z vousů na pohled vynikal knír, rozlezlý do stran. Vlasy s vousem měl v barvě jehlic modřínu.

Rukou si chránil zrak přivyklý tmě a skulinkou mezi prsty hledal toho, kdo ho vzbudil, ale nikoho kolem neviděl. S přivřenými víčky znovu pohlédl před sebe a rozeznal holé trčící větve modřínů. Na hlavu mu začala kapat voda z tajícího sněhu.“

Od samonákladu k profesionalizaci

Není to poprvé, co se s tvorbou Tomáše Crlíka setkávám. Už dříve jsem od něj četla knihu, kterou vydal samonákladem, tehdy ještě pod pseudonymem Ergall. Už podle nádherné ilustrace na obálce a názvu knihy jsem tak mohla očekávat, že se opět bude jednat o melodický příběh v hlavní roli s přírodou, která se střetává s novým živočišným druhem – lidmi.

Nejinak tomu je tedy i se Strážci Země, knihou cílenou především na děti od 12 let, ale rozhodně se může dostat i do srdcí dospělých. Hlavní postavou je zvolen Olaw, strážce modřínu, který celý příběh zaobalí do příjemné vlny, neustále se usmívá, prozpěvuje si a veršuje. Ačkoliv básně nedosahují nikterak velkých kvalit s menším obsahem, přeci jen dodávají příběhu milého a úsměvného rázu.

Velmi oceňuji také práci s postavami, neboť poznáme více strážců a každý je tuze odlišný. Jsou to právě rozmanité charaktery, které občas zašmodrchají příběh tím či oním směrem a je zajímavé pozorovat, jak se snaží spolupracovat a jak vnímají nový svět odlišnýma očima. Menší pozornost si zasloužili tací loprachové, pomocníci stážců, kteří dohlížejí na jejich strom odpočinku. I přesto mne loprachové bavili svým roztomilým šišláním.

Moc se mi líbí, že díky zvolení takto netradiční hlavní postavy dostává mladý čtenář takové malé zrcadlo, co si příroda myslí o chování lidí. Ačkoliv se děj knihy odehrává někdy ve středověku, už zde je citelné měnění rázu krajiny, odnětí svobody zvířatům a další témata. Co teprve v porovnání s dnešní dobou, kdy naše zásahy vůči přírodě jsou již v podstatě necitelné.

Ve středověkých příbězích je často opomíjeno náboženství, přestože víra je v tomto období pro lidi velmi důležitá. Ale Tomáš Crlík se tohoto tématu a i pro tak mladé čtenáře zakombinoval do děje náboženství. Jedná se o fiktivní víru, neodráží žádnou konkrétní reálnou, ale přesto se stane pro příběh velmi důležitým prvkem. Přednese tak čtenářovi k zamyšlení, jak dobré je či není slepě věřit.

Dočkáme se spíše pomalejšího plynulejšího děje s netradiční atmosférou. Vždyť celý příběh táhne neuvěřitelně pozitivní postava s nutkáním si prozpěvovat a k tomu všemu je to symbol přírody samotné. I přesto není kniha úplně bez násilí, vždyť bez něj by lidstvo prezentovat v knize ani nešlo a zaujalo mne, jak byl tento fakt v knize podtrhnut.

Přiznám se, že jak jsem si pomalu blížila ke konci knihy, zbývalo pár stran, nedokázala jsem si představit, že kniha zvládne neuseknutý závěr. Ale autor příjemně překvapil, ačkoliv jsem rozuzlení předpokládala, přesto bylo podáno v tak neuvěřitelných kulisách, že na mne nakonec udělalo dojem. Ačkoliv konec nám rozuzlil tu nejdůležitější otázku celé knihy, tak má výborně našlápnuto na pokračování. Doufejme tedy, že se dalšího dílu brzy dočkáme.

Slovo závěrem

Ačkoliv je kniha zaměřená především na děti, jistě osloví i dospělé čtenáře, kteří mají ve svém srdci lásku pro přírodu. Tahle kniha rozhodně nenabízí žádné wow dobrodružství, ale naopak, je krásným melodickým vyprávěním o přírodě, která se poprvé setkává s člověkem. Není to úplně nenásilná kniha, ale i přesto díky věčně dobře naladěnému hlavnímu hrdinovi a jeho prozpěvování usměvavých básniček vás pohltí neopakovatelnou atmosférou.

Tomáš Crlík: Strážci Země

Vydal: Nakladatelství Fragment, 2018

Obálka: Kamila Flonerová

Počet stran: 248 / pevná vazba

Cena: kniha 249 Kč / e-kniha 149 Kč

Reklama

- Reklama -