Co se stane, když ztroskotá loď převážející zbrusu nové roboty a zachrání se jediný? Robotka Roz se probudí na ostrově obývaném pouze zvířaty a musí se s nimi naučit žít. Je však umělá bytost, a tak už samo slovo žít v jejím případě zavání příběhem Čísla 5. Najde mezi divokými zvířaty rodinu?
Říkejte mi Roz
Její první slova znějí: „Dobrý den, já jsem ROZZUM číslo sedm jedna tři čtyři, ale klidně mi říkejte Roz.“ První otázka by mohla znít, jak ví, že je robotka. A hned ta druhá, jestli na tom záleží. Budete se možná divit, ale ano. Na Roz totiž na ostrově čeká dobrodružství vskutku mateřské, jenom se nejdříve musí naučit pohybovat a komunikovat. A hlavně – vydobýt si u zvířat důvěru.
Už v samotném jméně tušíme odkaz českých teoretických zakladatelů robotiky – Josefa Čapka, který slovo vymyslel, a jeho bratra Karla, který je ve své hře R. U. R., tedy Rossum’s Universal Robots, použil. O světě této knihy toho na začátku moc nevíme. Jak pokročilí roboti jsou? Kolik se jich po světě pohybuje? Jedno je však jisté: Rozin svět nyní představuje jediný ostrov, skály, les a divoká zvířata. A to vše můžou čtenáři objevovat spolu s ní.
Roz byla vybavena schopností mluvit lidským jazykem, ale také se učit. Brzy proto přichází na to, že zvířata komunikují vlastním způsobem. Po spoustě pokusů a omylů, výstupů a pádů se její naprogramovaný mozek rozhodne prostě sedět, poslouchat a učit se. A pak jednou místo „Čim-čará! Čim-čará!“ Roz uslyšela: „Jé, dnes je ale krásně!“
Za všechno může vajíčko
Zvířata už Roz znají, ale nepustí ji mezi sebe jen tak. Stále se jí totiž bojí, je velká, cizí a neznámá. Roz bude stát ještě hodně úsilí si je všechny naklonit na svou stranu. Rozhodně ale svou reputaci nevylepší vyvražděním jedné husí rodiny. Ona to sice byla nehoda, ale pád těžkého mechanického těla ze skály prostě nemůže zůstat bez následků. Jen jedno jediné vajíčko vyvázlo, a tak se robotka rozhodne o něj postarat.
Co má ale dělat s malým vejcem? Na činnost zvanou husí mateřství jaksi nemá potřebný program. Nezbývá jí, než poprosit o pomoc s výchovou ostatní husy a další zvířata. Díky tomu získává mnoho nových životních zkušeností, jako je tomu i u běžného mateřství, ale také přátel, protože k výchově má přeci každý co říct, i když je třeba jiného živočišného druhu.
Malý houser, který se z vejce zakrátko vyklube, pak Roz zákonitě považuje za svou vlastní mámu. Tady bych se ráda zastavila. Ve výše popsaném se totiž snažím ukázat, že Robot v divočině není čistokrevnou dětskou knihou. Ano, je psán relativně velkými písmeny a obsahuje spoustu stylových ilustrací. Zároveň se ale dotýká spousty témat, které byste v dětských knihách nepovažovali za běžné: tragická smrt celé rodiny, přijmutí zodpovědnosti za vlastní činy, problematiku adopce a jak to mladému tvorovi vysvětlit. Dále se toho dozvídáme spoustu o životě zvířat, se kterými se Roz na ostrově setkává – bobři a jejich hráze, husy a jejich každoroční zimní tažení na jih, krutost zimy a jak ji přečkat v kůži zvířete, které z ostrova nikam nemůže.
I v tomto případě je Roz nápomocná a snaží se vymyslet způsob, jak mrznoucím kamarádům z lesa v chladném období roku pomoct přežít. I tak se to nepodaří každému. Někdo umrzne, jiný skončí v žaludku dalšího obyvatele ostrova. Kniha tak ukazuje krutost přírody, ale také vynalézavost a nezdolnou touhu bojovat.
Návrat robotky
Závěr příběhu Roz a jejího adoptivního husího synka dává tušit, že Robot v divočině bude mít pokračování. Roz si nelze nezamilovat a její situace na posledních stránkách nevypadá úplně růžově. O to větší bude překvapení, jestli se Mladá fronta rozhodne také druhý díl, který v originále vyšel loni na jaře, přeložit a vydat. Ten první se dostal do letošního jarního výběru Velkého knižního čtvrtku.
Kniha sestává z 80 většinou velmi krátkých kapitol. Některé nemají ani celou stránku, zato je doprovází opravdu velké množství ilustrací, které jsou spolu s textem dílem jediného autora – Petera Browna. Tento Američan je tvůrcem více než deseti ilustrovaných dětských knih, v českém prostředí je Robot v divočině jeho premiérou.
Právě díky těmto kratičkým kapitolám se kniha poměrně snadno a rychle čte. Kvůli mnohdy závažným tématům však doporučuji rodičům, aby ji využili ke společnému čtení, kdy budou moct na všetečné otázky, které se jistě objeví, reagovat. Pokud byste zvolili taktiku přečíst si knihu sami, než ji podstrčíte potomkovi, rozhodně se nudit nebudete. Vydavatel ji doporučuje od 8 let.
Dobrou práci odvedla také překladatelka Olga Bártová, a to zejména v oblasti vynalézavých jmen jednotlivých zvířat. Stará husa se jmenuje Peruťačka, malý houser Světlozobík, bobr Pádlík, jelen Špičaterák a vererka Treperenda. To však není ani zdaleka vyčerpávající výčet. Pracovat s takovými jmény se blíží překladům fantastických světů, kde stejně jako autor, také překladatel musí vynalézat vlastní slova. Jména přitom odrážejí vzhled nebo povahu zvířat a díky tomu je snadné se v nich orientovat, i když se jich najednou objeví více pohromadě.
Robotka Roz žije!
Robot v divočině je názornou ukázkou toho, že dětská kniha může obsahovat i závažná témata, přitom být zábavná a hezky zpracovaná, aniž by sklouzávala mezi populárně naučnou literaturu. Většina skutečností je podána citlivě, i když v některých okamžicích přicházejí nepříjemná překvapení přesně tak, jako v reálném životě – náhle a nečekaně. Také se díky této knize lze bavit s dítětem o tom, co je to robot, jak fungují programy a proč se zdá, že je Roz živá. Jelikož se ale jedná o pohádku, můžete si být jistí, že Roz živá je!
Peter Brown: Robot v divočině
Vydal: Mladá fronta, 2019
Překlad: Olga Bártová
Počet stran: 284
Cena: 299,- Kč
