Když pomineme notoricky známý hudební motiv Jízdy valkýr, při níž nejednoho rachitického intelektuála popadne touha naskočit na hřbet oře a s blyštícím se taseným mečem vjet do bitevní vřavy, je velkolepá operní tetralogie Prsten Nibelungův trošku oříšek.
Dohromady celé operní zpracování, na kterém sám Wagner pracoval přes čtvrtstoletí, trvá více než patnáct hodin, proto bývá její uvádění děleno do čtyř dní a konzumace není pro každého. Nejste-li operní fanda, můžete se pokusit osudy Prstenu přelouskat v nějakém vydání čítajícím řádově vyšší stovky stran poměrně těžkého čtení, a to také není pro každého.
Filmově tohle téma zatím nikdo neuchopil tak, aby se z něj stal doporučeníhodný blockbuster. Máme však komiks, který rozsahem rovněž není žádný drobek, ale barevná komiksová zkratka nás může osudy prstenu moci provést ve snadno stravitelné formě. Znát osudy významných prstenů by totiž mělo patřit k základní výbavě milce fantasy.
Láska nebo moc
Na první stránce je stvořen svět, a dál…
Nibelungští trpaslíci nebo skřeti (překlady s různí, překladatelka komiksu Alexandra Niklíčková se drží skřetí varianty) pracují v nitru země ve svých kovárnách. Jeden z nich, Alberich, ukradne zlato Rýna, ze kterého lze ukovat prsten moci.
Jako každý notně magický prsten má i tento svůj háček. Může jej ukovat jen ten, kdo se vzdá lásky. Za to stvoří prsten jehož držitel bude vládnout světu. Inu, nezáviděníhodná volba. Alberich se svým skřetím vzhledem zváží své chabé možnosti být milován, vzdá se lásky a prsten spatří, když ne světlo světa, tak alespoň temnotu kobek nibelunských.
Jenže touha po moci a nástroj k ní je jedna věc a potenciál jej užít je věc druhá a co brání si vzít tenhle klenot někomu, kdo již je bohem, mýtus rozehrává svoji božskou rovinu a o prsten začíná usilovat bůh Wotan (Odin).
Na scénu se dostávají další a další mytické postavy, ohnivý Log, bohyně Erda, kolosové, valkýry, drak, ultimátní meč zarostlý v kmeni stromu, který je zlomen a znovu skut…
Wotan v podobě poutníka chodí světem a ve hře o prsten se tak trošku míchá lidem do životů a vztahů, lidem se to nelíbí.
Příběhem se začne vinout lovestory hrdiny Sigfrieda, člověka vychovaného Alberichovým bratrem, a Wotanovy dcery valkýry Brunhildy. Jak to s prstenem nakonec dopadne, to si přečtěte. Snad jenom, že na předposlední stránce je stvořen nový svět.
Pestrobarevné obcování s bohy
Když prolistujete křiklavě barevné stránky komiksu, můžete mít různé asociace. Mně v hlavě vytanuly vzpomínky na pestrobarevné jehovistické letáčky pro děti, které v ranných devadesátkách rozdávali roztomilí pánové a dámy, kteří si s každým chtěli povídat o spáse.
Jisté je, že zapamatovatelný výtvarný vzorec Phillipa Craiga Russella vede k několika efektům. Jednak vás obrazové provedení s chytře kombinovanými jednoduchými barevnými a často až okatě digitálními přechody chytne za oči, že je nebudete chtít spustit ze stránek.
Dále vede k přehlednosti v atmosféře, postavách, barevné palety nebo jejich absence, dovolují vystihnout prostředí od prostých světských reálií až po velkolepá symbolická vyjádření skutků božských a klíčových momentů.
Pokud někdo chtěl jako malý kluk kreslit hrdinské komiksy, musí Russellovi tuto látku závidět. Tolik heroických nádherných postav, obrovský prostor pro symbolická vyjádření, to vše skýtající možnost mít uzdu fantazie povolenou, co to jen jde je.
Ale kdo závidí, mohl si to zkusit a psalo by se tady o něm, možná toho draka by udělali epičtějšího než jako přerostlého krokodýla. Navzdory drakovi se Russellovi podařilo rozehrát barevnou operu, která si v rámci jeho formátu s Wagnerovou operou v epice nezadá.
O autorech
Craig Russell (1951) je oceňovaný americký komiksový matador, který spolupracoval mimo jiné s Mikem Mignolou, Marvelem či Neilem Gaimanem. Prsten Nibelungův zpracovával v letech 2000–2001, vydalo jej nakladatelství Dark Horse Books. Za rok 2001 za ni získal hned dvě Eisnerovy ceny. U nás jsme se vydání od Comics Centra dočkali v roce 2018.
Richard Wagner (1813–1883) německý skladatel a spisovatel. Autor hudby a libret k operám Prsten Nibelungův, Bludný Holanďan, Tristan a Isolda a jiným.
Byl významným influencerem nejen tehdejší doby. Jednak ovlivnil to, jakým způsobem se opera prezentuje. Jeho divadlo uzpůsobil tak, že namísto konání společenského dýchánku předělal prostor operního divadla tak, aby v centru bylo skutečně to, co se děje na jevišti.
Byl první, kdo zamknul prostory divadla pro pozdě příchozí a v sále nechal zhasnout na průběh představení. Dále o jeho vlivu svědčí i to, že jeho protižidovské názory začaly inspirovat.
Mimo jiné si jej velmi oblíbil i Hitler, jehož propaganda dokázala s Wagnerovými polobožskými motivy obratně pracovat, a tak se z Wagnerova díla stalo něco, co má jakýsi nekorektní závan dodnes.
Prsten Nibelungův, navzdory tomu, jak je interpretován, není přehlídkou blonďatých, svalnatých a prsatých všemocných postav. Některé chyby a chování bohů jsou poměrně lidské a přízemní.
Mimochodem i z komiksu je patrné, že sám Wotan je dost pod pantoflem vlastní ženy Fricky (bohyně lásky a manželství), jakkoli sám stojí na božských výšinách a deklamuje opak.
V některých výkladech se můžeme setkat s poťouchlou douškou, že sledujeme dění u Wagnerů v kuchyni během jeho prvního manželství. Pravdou je, že žena v pozadí k božskému koloritu neodmyslitelně patří. Kde by mohl být takový Zeus, kdyby se neotočil za každou božskou, polobožskou nebo i lidskou sukní, ha?
Komiks nadívaný symbolikou
Významy si hledejme dle gusta. Dílo o Prstenu je jimi nadívané k prasknutí.
Je to záznam svědectví o vnímání tehdejší doby role žen a poroby manželství versus sny o nespoutaných a divokých amazonkách, které se vzpírají svému osudu (Valkýry).
V jiných linkách jde o odkaz na sílu revoluce, kde člověk zasahuje do úradků božských a láme jejich nevyhnutelnost. Kdy je člověkem zlomeno Wotanovo mocné kopí, na němž je runami vepsán zákon vlády bohů nad lidmi.
Rovněž je to svědectví o jedinci jako loutce zmítané okolnostmi anebo společenskou manipulací, kdy hrdina při svém putování popíjí různé nápoje (zapomnění, posléze i vzpomnění), které fatálně ovlivňují jeho osudy, je zneužíván a korumpován, to však z něj nesnímá odpovědnost za jeho činy.
Lze v něm vnímat neustálé snahy o překračování hranic společenských vrstev a tříd, bohové sestupují a zaplétají se do osudů lidí, kteří jim připraví nejednu horkou chvilku, nakonec hoří i samotná Valhala.
Nicméně k pravidlům ságy patří i to, že zvůle lůzy nemá v hrdinských skutcích místo, naopak všechno vznešené překrucuje a pitvoří. Možná právě tím je Prsten Nibelungův povýšen nad pozdější tendenční propagandistickou tvorbu, která potřebovala lůzu strhnout na svoji stranu, o to větší paradox je, když se tohle dílo vlajkovou lodí propagandy stalo.
Je kulatý
Možná čekáte nějakou analýzu styčných bodů s dílem Tolkiena, jsou a nejsou. Leitmotiv Prstenu moci a inspirativní zdroje jsou stejné, zatímco Tolkien, který údajně Wagnera nesnášel, tvoří příběh na jehož počátku stála věta, která vytanula Tolkienovi na mysli: “V díře v zemi žil jeden hobit.”
A všechno, co se dělo dál se odvíjí od touhy poznat jaký byl jeho příběh a co se dělo za každým dalším a dalším rohem. Úradky mocných jsou zde pozadím a jakkoli hrdinské, jsou činy postav vnímány z civilního pohledu a proto možná přístupnější. Ostatně, hobití příběhy byly původně psány pro děti.
Zatímco Wagnerova motivace byla stvořit velkolepou epickou spektakulární alegorii o síle člověka a předložit návštěvníkům opery, tedy společenské ,snad i intelektuální, smetance společnosti, dílo nadupané efekty, kde se obcuje s bohy.
Na pozadí “handrkování o moc” jsou naopak příběhy kulisou, které umožňují nakonec říct, že silnější než moc a intriky bohů je na světě láska, která na místě ruin božské Valhaly tvoří nový svět.
Jediný styčný bod asi zůstává, jak prý kdysi tvrdil sám Tolkien, že oba prsteny jsou kulaté.
Je to hravé, je to milé
Formálně se komiks drží struktury tetralogie. Kapitoly Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů tvoří něco kolem 400 stran. Bez ohledu na to, jak bezchybná produkční práce na něm byla odvedena, neváhal bych ocenit i větší formát stránek než je aktuálních zhruba 16×24 cm, tahle sága by si ho zasloužila.
Poté, co ji přečtete a prohlídnete, můžete se stručně seznámit se “zákulisím”. V dodatku je stručná kniha o knize, která seznamuje s procesem tvorby adaptace opery, přináší nějaké autorovy poznámky a skici a odhalí třebas i to, která herečka stála modelem pro Brunhildu. Pro fandy poté ještě titulky čtrnácti sešitů ve kterých sága vycházela.
Celé je to velkolepé a nejde jenom o stručnou zkratku, Russell nešetří obrazovými panely, aby vynikla symbolická rovina některých událostí, přesně na místech, kde je třeba. Pocit spektáklu se podařilo Russellovi vystihnout a zachovat.
Není lidový, není snadno přístupný, poskytuje mnoho prostoru pro dohledování skrytých alegorických významů a poselství. Toto je i symptomatické.
Možná jednou dvakrát se může čtenář zaseknout na obšírnějších částech, které respektují předlohu až doslovně, stejně tak i jazyk, jakkoli nasekaný v bublinách, je často proklamacemi a deklamacemi vznešenými slovy o prostých věcech. Četba není zadarmo, vyžaduje několik hodin soustředění završené pocitem, že jste něco překonali. Ale nebojte, není to dřina.
Je to hravé, je to milé. Téměř na každé stránce najdete nějaký detail, který čtenáři pozvedne buďto obočí v úžasu nad mistrovskou zkratkou, která vypráví něco, co by mohl text rozvláčně popisovat, nebo nadzvedne koutky úst nad drobným vtípkem, který Russel do tohoto zásadního díla vnesl.
Richard Wagner, P. Craig Russell: Prsten Nibelungův
Vydalo: Nakladatelství Comics Centrum, 2018
Překlad: Alexandra Niklíčková
Počet stran: 448 barevných
Věkové doporučení: 14+