Podzim se blíží, a tak přichází čas připravovat se na dlouhé večery a sychravé víkendy. Když jsem přemýšlela nad tím, co mě v následujících měsících čeká, zjistila jsem, že se nudit nebudu – diář mám naditý k prasknutí různými cony, událostmi a literárními sedánky.
Jenom v září mohl člověk zajít na pražské akce Žižcon a CONiáš v Městské knihovně v Praze, Instrocon v Bratislavě a Zombiewalk v Brně, říjen se nese ve znamení Deskohraní, Roticonu (nové inkarnace dříve známého Eroticonu), Akiconu, Paffconu, Repliconu, listopad pak patří Whoconu a Horrorconu a následně se přelévá do prosince Fénixconem a Koprconem. A to nepočítám drobnosti, jako pravidelná Literární setkání Haniny Veselé nebo workshopy o napsání bestselleru s Leošem Kyšou a Tomášem Němcem v Městské knihovně v Praze.
Prostě a jednoduše – každý týden se něco děje.
Cony, conce, coníčky
V Česku každoročně proběhne téměř padesát conů a festivalů zaměřených na fantasy, sci-fi, horror nebo anime. Cony v Česku jsou různé – některé jako Fénixcon jsou primárně cílené na literární komunitu, další jako Advík cílí na anime, najdeme tu Trpaslicony nebo Whocony pořádané pro komunitu fanoušků určitého universa, akce pro hráče jako Gamecon a také festivaly s širším cílením a několika liniemi programu, jako je Festival fantazie.
Jsou tu akce takřka mikroskopické, které se odehrají během jednoho odpoledne v kavárně a jako úspěch berou dvě tři desítky účastníků nebo monster události trvající několik dní určené širší veřejnosti a připomínající alespoň vzdáleně „západní“ cony.
A právě jednou takovou akcí mělo být korunováno letošní září.
Festival PragueCon.
Měl se odehrávat na pražském Výstavišti.
Mělo to být velké a slavné. Zahraniční hosté, kapela Poets of the Fall – vlhký sen nejednoho rockera, který toužil tyhle Finy vidět v Česku poprvé naživo, sliby všeho možného i nemožného…
No, asi víte, co se stalo.
Zůstalo jen u slibů.
Sliby chyby
Asi nikoho, kdo kauzu trochu sledoval, nepřekvapilo, že jsme se namísto velké události dočkali leda velkého průseru. O tom, že PragueCon nebude, se šuškalo už několik měsíců. Podezřelé smlouvy, kryptičnost ohledně programu, podivná až takřka diletantská úroveň komunikace, kusé informace o tom, kdo za akcí stojí, to všechno zavánělo průšvihem už dlouho dopředu. Tunel, říkali jedni, další očekávali velké odhalení v podobě Českého snu, a ještě další doufali a drželi se naděje jako tonoucí stébla prostě proto, že strašně chtěli, aby to skutečně dopadlo.
Nedopadlo.
PragueCon se neuskuteční a kolem celé události se rozjíždí šetření.
Výstaviště vrací peníze té přibližně tisícovce lidí, kteří si zakoupili lístky, a bude je kompenzovat vstupy do většiny provozoven zdarma. Na povrch vyplouvají informace o amaterismu a neprofesionalitě produkce. Nikdo nechce komentovat, na kolik zrušení vyjde, ale odhadují se miliony. Nově se také ukazuje, že akce s rozpočtem bezprecedentních 40 milionů neměla platné smlouvy a že se v přípravách pokračovalo i dlouho poté, co se o tom vědělo.
Kocourkov v plné polní.
Kdo na tom co vydělal, nakradl a kolik hlav z toho padne, se teprve uvidí. Jasné je ale jedno. Tahle loď rozhodně nepůjde ke dnu bez vln.
Dopady, důsledky a smutné konce
Poté, co bylo oznámeno zrušení akce, se na internetu vyrojila celá řada komentářů a názorů – jedni plakali nad tím, že PragueCon nebude, další se cynicky pochechtávali, protože ztroskotání tohohle Titaniku viděli na míle daleko. A někteří jen nezaujatě krčili rameny – no, co se dá dělat, holt to nebude. Ono nás to zas tak moc neškrábe, aspoň pořád máme PragoFFest a FFko.
PragueCon sice sliboval hory doly, ale jak se říká – lehce nabyl, lehce pozbyl. Člověka jako jednotlivce moc nebolí, že přišel o něco, co vlastně nikdy ani neměl. Program pořádně neexistoval, takže kromě koncertu, kterého se nakonec fanoušci dočkají samostatně v dubnu, není proč se vzrušovat.
Jenže PragueCon není uzavřená kauza, jejíž (ne)uskutečnění nemusí nikoho kromě zainteresovaných trápit.
Nejen, že fantasy akce se slovem Prague v názvu budou mít v následujících letech hodně co dělat, aby se od tohohle průšvihu dostatečně distancovaly. Mnohem horší je, že každý, kdo přijde s projektem ambiciózní fantastické akce ve stylu zahraničních Comic-Conů, bude s PragueConem nevyhnutelně konfrontován. Široká veřejnost bude na podobnou akci nahlížet s nedůvěrou, nejistotou a stínem pochybnosti, už napořád tu bude viset bubák „toho průseru s neplatnou smlouvou“.
A to je škoda.
Byl by ale vůbec zájem o takovou akci?
PragueCon sliboval naplnit kapacitu 70 tisíc lidí, měl ale začátkem srpna hlášeno jen kolem tisícovky prodaných lístků a tato informace se nakonec potvrdila i s vracením vstupného. Kde jsou tedy ty očekávané desetitisícové hladové davy z Česka i zahraničí bažící po festivalu popkultury v srdci Evropy?
Kdo ví…
U nás máme celou řadu kvalitních a dobře zorganizovaných malých conů. Obvykle tam přichází návštěvníci v řádech desítek nebo nižších stovek, stojí pár šupů a program se zaměřuje na problematiku literatury, her nebo filmů a seriálů. Přednášející jsou většinou esa v rámci příslušné české komunity, ale ne už celosvětové hvězdy – žádná Emilia „Khaleesi“ Clarke nebo Stephen King, ale třeba Honza Kotouč, Leoš Kyša nebo Františka Vrbenská.
Festival fantazie alias FFko v Chotěboři je největší festival popkultury u nás a asi nejvíc se blíží tomu, jak fantazácké akce probíhají v zahraničí.
V minulosti zde proběhly snahy o zatraktivnění programu pozváním zahraničních hostů a dlouhodobě se jedná o akci, která se profiluje jako festival pro všechny.
Problém je v tom, že už i FFko vyhlásilo, že pro vysokou finanční a organizační náročnost a nedostatečný zájem o zahraniční hosty, nebudou tyto nově oslovovat.
A ono to dává smysl – na zahraničních conech je obvyklé, že si za přednášku, setkání nebo fotku a podpis s příslušným hostem zaplatíte.
U nás je to bráno stále dost sporně. Fanoušci si většinou stěžují, že je pro ně takový program drahý a nedostupný. Jenže je to skutečně tak?
Není to tak dávno, co Městská knihovna v Praze hostila besedu s Peterem S. Beaglem, americkým spisovatelem známým především díky knize Poslední jednorožec. Přijel představit svou novinku V Kalábrii a beseda byla zdarma.
A přišlo na něj 50 lidí.
Já bych radši někoho slavnějšího…
Že byste raději přišli na Rowlingovou nebo Martina? Jistě – to jsou jména, která hýbou světem. Jenže k tomu, aby je někdo do Česka dovezl, tu prostě a jednoduše není dost silná poptávka. Žádná akce u nás nemá rozpočet, aby takové hosty utáhla.
A mimochodem, George R. R. Martin u nás v minulosti byl a to dokonce na tom zmiňovaném Festivalu fantazie. Jenže to také bylo předtím, než se objevil seriál na stanici HBO a tenkrát na něj opravdu fronty nikdo nestál…
Nakonec je tedy otázkou, jestli má akce jako PragueCon v našich luzích a hájích potenciál uspět. Pokud ano, bude potřebovat do budoucna rozhodně platné smlouvy, lepší organizaci a transparentnější komunikaci. Protože ropná skvrna z téhle havárie se s námi ještě nějakou tu dobu potáhne. A bude se zatraceně blbě čistit.
