Postapokalyptická matička Rus nás v Metro Exodus vítá mrazivou a hororovou náručí

Letošní únor by se dal s trochu nadsázky označit za opožděné Vánoce. Tedy alespoň co se her týče. V těchto dnech totiž právě vychází hned několik velkých titulů, na které se fanoušci dlouho těšili. Jeden titul však nad ostatními přeci jen vyniká, a není jím nic jiného, než nový díl série Metro, tentokrát s podtitulem Exodus. Připravte baťůžky a plynové masky postapokalyptické Rusko volá…

Pokud jste posledních pár dnů nestrávili na Měsíci, patrně vám neunikla mediální “masírka”, která se kolem nového Metra roztočila. U titulu, který má ambice útočit na ocenění nejlepší hry roku, se ostatně není co divit. Očekávání rozhodně nebyla malá, a tak vývojáři z ukrajinského studia 4A Games stáli před nelehkým úkolem.

Podařilo se jim však naplnit očekávání bezpočtu fanoušků po celém světě? Již teď vám snad mohu prozradit, že z velké části ano, byť se to úplně bez výhrad neobešlo. O tom však až níže v recenzi, nejprve si udělejme malé okénko do historie.

Bylo, nebylo…

Je všeobecně známým faktem, že tato herní série si bere inspiraci ze stejnojmenných knih ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského. Psal se rok 2002, když Gluchovskij publikoval Metro 2033 na svých webových stránkách a poskytl ji k přečtení zdarma. Následoval obrovský úspěch, přes 3 milióny čtenářů po celém světě, klasické knižní vydání (2005) i spolupráce s ukrajinským studiem 4A Games na stejnojmenné počítačové hře.

Dnes je to již devět let co světlo světa spatřil první díl této postapokalyptické akční série. Zprvu nenápadná hra si získala obrovskou oblibu u fanoušků. Neradostná budoucnost lidstva, zatuchlé tunely moskevského metra i neutuchající hrozba v podobě nejrůznějších fanatiků i zmutovaných monster byla zkrátka trefou do černého.

V roce 2013 na úspěch původního Metra navázal, druhý díl s podtitulem Last Light. Avšak zatímco Metro 2033 vycházelo přímo z knižní předlohy, druhý díl se již knihami neřídil, ale dále rozvíjel celý Gluchovského svět a v podobných šlépějích pokračuje i aktuální novinka s podtitulem Exodus.

Cestou, necestou

Ta je přímým pokračováním prvního dílu a svou inspiraci si bere ze závěrečného dílu trilogie Metro 2035. Avšak inspirace je v tomto ohledu opravdu mírná.

Ano, v obou případech se pátrá po případném životě za hranicemi moskevského metra, avšak zatímco knižní román je stále zasazen do zatuchlých tunelů, hra dodává hlavním hrdinům více volnosti, a tak se vůbec poprvé podíváme i za hranice Moskvy, ale především pak opouštíme podzemí a vydáváme se objevovat krásy postapokalyptického Ruska.

Ostatně je to právě otevřený svět, který je podle samotných vývojářů největším lákadlem tohoto titulu. Tedy alespoň se nás o tom snaží přesvědčit.

A tak se po úvodní pasáži v podzemí, jednom či dvou zajímavých zvratech, vcelku záhy ocitáme na palubě neúnavné lokomotivy pojmenované Aurora, která se na příštích 20-30 hodin herního času stane nejen naším domovem, ale především hlavním dopravním prostředkem, díky kterému se podíváme do nejrůznějších lokací po celém válkou zdecimovaném Rusku.

Dost už ale “teorie”, podívejme se blíže co si pro nás herní vývojáři z 4A Games připravili.

Malované Rusko, jako z pohádky

V čem je autory rozhodně potřeba pochválit je celkové grafické zpracování. Jednotlivé lokace jsou skutečně variabilní a postupně tak navštívíme například okolí řeky Volhy, vládní atomový kryt, kaspickou poušť, či tajgu na dálném východě.

To vše v nádherné, až by se chtělo říct dech beroucí grafice, kdy především pohledy do dáli stojí skutečně za to. To si samozřejmě bere svou daň na minimální hardwarové konfiguraci, která nepatří k nejmenším.

Zde mají nemalou výhodu konzolisté, Exodus tak i na obyčejném Xboxu One, na kterém probíhal test této hry, běží naprosto plynule bez větších problémů. Samozřejmě se to neobešlo bez grafických ústupků, ovšem i tak patří Metro: Exodus k jedněm z nejhezčích her, které si na současné generaci konzolí můžete pustit.

Vydání hry se ale samozřejmě již tradičně neobešlo bez menších problémů, jako jsou chybějící textury, či nelogická zaseknutí v neexistujících předmětech a podobně.

Tato situace samozřejmě hráče nepotěší, naštěstí zde problémů není tolik, abychom si připadali, že místo finální verze hry se nám dostala do rukou alfa verze, na které bude ještě kupa práce. A tak nejspíš stačí vyčkat na pár prvních updatů a vše půjde bezesporu na jedničku s hvězdičkou.

Staré známé Metro

Když však odhlédneme od dech beroucí grafiky a toho, že se nás vývojáři snaží přesvědčit o tom, že nové Metro je oproti původním hrám velkým posunem kupředu, dostáváme ve své podstatě staré známé Metro s pár drobnými vylepšeními.

I aktuální novinka je především akcí zaměřenou primárně na příběh, ten sice není kdo ví jak originální, ale velice dobře funguje a dokáže vás naplno pohltit. Připravte se tedy na velké množství dialogů, deníkových zápisků a cut scén, kterými vás budou autoři provádět celým příběhem

K celkovému dojmu ostatně nemalou měrou dopomáhá i absence jakéhokoliv HUD. Neočekávejte tedy žádné velké navigační šipky či zlatě orámované cíle hry, které vám řeknou kdy a kde máte koho zabít, potažmo co přinést, kam proniknout a tak podobně. Ano, v každé lokaci máte daný úkol, zároveň je zde však dostupných i pár vedlejších misí a je zcela na vás zda a v jakém pořadí se vydáte k cíli.

Prolétnete celou lokací co nejrychleji nebo naopak prozkoumáte i poslední stéblo trávy s cílem najít i ten poslední loot, který by vám mohl zachránit život? To vše je zcela na vás. Tato inovace, oproti původnímu zcela lineárnímu Metru, je bezesporu vítaným vylepšením a posouvá původní hru mezi tituly, se kterými se běžně setkáváme v dnešní době.

Není všechno zlato, co se třpytí

Důraz na příběh a atmosféru, celkové zpracování i lehká vylepšení katapultují Metro: Exodus již teď k nejlepším hrám letošního roku. Avšak, ne nadarmo se říká: Není všechno zlato, co se třpytí.

A tak se ani nové Metro nevyhnulo pár zaškobrtnutím, které celkový dojem maličko sráží dolu. Jedním z nejpatrnějších chybek jsou patrně paradoxně samotné otevřené lokace. Právě u nich se totiž občas nedá úplně ubránit pocitu, že sami vývojáři tak úplně nevěděli, kam vlastně chtějí s hrou směřovat.

Zatímco ponuré tunely a uzavřené prostory doslova prýští hutnou atmosférou, v otevřeném světě vše jakoby uvadá. Otevřenost je jistě fajn, ale v případě Metra se jedná spíše o zdržování, kromě pár vedlejších misí, vám totiž prozkoumávání světa nepřinese nic extra navíc, aby se vám vyplatilo zůstat v dané lokaci o hodinku, či dvě déle než je nutné.

Hra navíc na tuto otevřenost a hráčskou svobodu neumí plně reagovat. Nikdo vás sice nevede za ručičku, což je fajn, ale ve chvíli kdy se rozhodnete si do některé části mapy odskočit dříve, než vývojáři zamýšleli, může nastat pár lehce úsměvných momentů.

Například si mimoděk odskočíte do vlakového depa, které zcela vyčistíte od nepřátel, aby vás tam hra posléze opět dovedla a vaši spolubojovníci vás upozornili na to, že patrně narazíte na tuhý odpor, který se však již nekoná. Přitom by stačilo málo, jedna či dvě větičky a celkový dojem ze hry by se ještě více prohloubil.

Vývojáři přitom s příběhem a změnami ve hře určitě pracovat umí. Například jednomu mému kolegovi v průběhu mise zemřel parťák, zatímco mně se jej podařilo zachránit a od toho se také odvíjely další dialogy i nálada hlavních hrdinů. Ve 4A Games tak evidentně pouze opomenuli některé eventuality, které mohou ve hře nastat. To je však jen malé rýpnutí, které rozhodně nesráží celou hru do kolen.

Chybka sem, chybka tam

Bohužel zde narazíme i na pár poněkud otravnějších věci, které rozhodně nepotěší a u současné hry působí jako z pravěku. Autoři do hry sice implementovali pár RPG prvků, kdy sice nemůžete vylepšovat svou postavu, ale můžete po světě sbírat materiál a následně z něj tvořit kulky či vylepšení pro své zbraně, zároveň však stále využívají některé mechaniky známé z deset let starých her, které jsou již dávno překonané.

Například právě prohledávání věcí neprobíhá automaticky, stejně jako jejich sběr, jak jsme v současné době zvyklí, ale vše musíte několikrát odklikat. Což po pár hodinách hraní je neskutečně otravné.

Ani samotná umělá inteligence příliš rozumu evidentně nepobrala, Nepřátelé tak mnohdy v soubojích jen čekají, až na ně přijde řada nebo si vás prostě nevšimnou.

Když k tomu připočteme chvíle, kdy i přes jasně evidentní headshot nepřítel nechce padnout nebo naopak na vás začne střílet skrz zeď či narazíte na neprůstřelné mříže, které jej uchrání od jisté smrti, začne vám úsměv na tváři maličko vadnout. Naštěstí v tomto stylu neprobíhá celá hra, a tak se jedná o dílčí nedostatky, které by mohli autoři hry v rámci některé z aktualizací odstranit.

Pomyslnou třešničkou na dortu prakticky nulová interakce hlavního hrdiny s ostatními NPC postavami. Stejně jako v původních hrách i v novém Metru Arťom při rozhovorech opět jen mlčky stojí a nikterak nevyjadřuje, což je u hry z roku 2019 mírně řečeno zarážející.

Nemusíme mít hned na výběr z několika možností odpovědí, přeci jen Metro není RPG, ale jedna či dvě větičky v rámci dialogu by realističnosti rozhodně nemalou měrou dopomohly. Ostatně cut scény jsou kapitolou samou o sobě. Zatímco je celé Metro doslova protkáno grafickými orgiemi, právě cut scény maličko trpí.

Pomiňme ne zcela dobře synchronizovaný pohyb rtů se samotným dabingem, daleko patrnější a problematičtější je celková mimika postav. Zatímco postavy pronáší plamenný projev, mnohdy stojí opravdu toporně a vy tak nebudete vědět, co si vlastně myslet a jakou má dané poselství důležitost.

Důstojné pokračování jedné legendy

Metro: Exodus tak rozhodně není úplně bez chyb. Na druhou stranu to dnes asi žádná hra. Zmíněné problémy tak bezesporu zamrzí, část z nich, ostatně jak již bylo zmíněno, by naštěstí šlo vcelku snadno opravit nějakým patchem a doufejme, že se něčeho podobného i dočkáme.

Jelikož by to celkovému dojmu rozhodně pomohlo. Zatím tak dostáváme veskrze povedenou hru, která má však bohužel pár vad na kráse a je jen na vás, zda tyto zaškobrtnutí vývojářům odpustíte, či nikoliv.

Předchozí řádky vyznívají možná trochu moc kriticky. Rozhodně se ale nemusíte bát, že bychom dostali na stůl další Fallout. Ba právě naopak, i přes pár chybek je nové Metro naprosto vynikající hrou, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Decentní a citlivě zapracované inovace dodávají původnímu konceptu svěží vítr, a i když vše nevyšlo pokaždé na sto procent, bezesporu se jedná o jednu z nejlepší singleplayer her, po které můžete sáhnout.

České fanoušky pak bezesporu potěší i přítomnost českých titulků, které ve spojení s autentickým ruským dabingem a atmosférickým soundtrackem pozvedají celkový dojem z nového Metra o stupínek výše.

Metro Exodus

Datum vydání: 15. února 2019

Vývojář: 4A Games

Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows

Vydavatelé: Deep Silver, Koch Media