Pirátská dobrodružství, kdo by je nemiloval. Jenže tohle začíná trochu jinak, než jsme zvyklí. Místo, aby se poklad loupil, tak se vrací tam, kde byl ukraden. Barbossa (Geofrey Rush) a jeho posádka totiž nepočítali s kletbou, která na bájný poklad byla uvalena. A tak plují od přístavu k přístavu, vraždí a loupí a čekají na den, až budou moct kletbu zlomit.

Z druhé strany oproti tomu Jack Sparrow (Johnny Depp) řeší zcela jinou situaci a spíše si užívá, než aby řešil nějaké vážnější problémy. Tedy do chvíle než se ocitne v Port Royal, kde potká Elisabeth Swannovou (Keira Knightly) a Willa Turnera (Orlando Bloom). Právě toto setkání mu zajistí sled nečekaných událostí…

Piráti přijeli do O2

Při sledování Pirátů z Karibiku v O2 aréně jsem si nejednou vzpomněla na jednu slavnou hlášku: „vyměním staré lampy za novéééé.“ Vysvětlím důvod. Dát jeden z nejslavnějších pirátských filmů na HD plátno a jako doprovodu živé hudby hrané symfonickým orchestrem za doprovodu sborů byl vynikající nápad. Autoři věděli, co dělají. Vždyť jak vzdát úctu dvou největším hudebním skladatelům Klause Badelta a Hanse Zimmera jinak než tím, že jejich dílo oživíte a doprovodíte symfonickým orchestrem.

Nástup orchestru doprovázel hlasitý potlesk. Ten utichl v okamžiku, kdy se na plátně objevily první scény z Pirátů z Karibiku: Prokletí Černé perly. Melodie, jež znáte nazpaměť, najednou vnímáte úplně jinak.

Například skladba Fog Bound. Určitě si na ni vzpomínáte, protože se jedná o jednu z prvních melodií. Pomalejší rozjezd, postupně přecházející v temnější variaci.

The Meddallion calls je tentýž případ. Obsahuje nejznámější a vůbec nejslavnější znělku z Pirátů z Karibiku. A v okamžiku, kdy Johnny Jack Sparrow připlouvá do přístavu na své klesající jachtě, tak se prostě musíte pousmát.

Skladba The Black Pearl mi naháněla husí kůži a musela jsem se na sedačce přikrčit. Protože i na dálku cítíte temnotu a zmar, jenž pak následně přejde do veselejšího rázu, který trvá pouhou chvíli.

Swords Crossed je nejfenomenálnější okamžik filmu. Znovu slyšíte pomalou, děsivou hudbu znázorňující zmar a beznaděj, vzápětí se přejde do děsivého reje nemrtvých, který vás straší i po skončení promítání. A upřímně, když k tomu máte puštěný první díl Pirátů… navíc v původním znění s titulky, tak jste v sedmém nebi.

Barbossa is Hungry, okamžik, kdy se střetává Černá perla s našimi hrdiny. Vlny, zvuk napínajících se plachet, děla a pokřikování rozkazů doprovází živý orchestr. V téhle scéně se v jednu chvíli všichni v O2 aréně otáčeli a hledali, odkud vychází zvuk děl, protože to znělo, jako kdyby stříleli přímo vedle nás. A bylo kouzelné sledovat menší diváky, jak se zmateně a lehce vyděšeně rozhlíží kolem sebe.

V čase, kdy se ocitnete s Elizabeth mezi prokletými piráty, si uvědomíte, jak jste rádi za to, že sedíte v pohodlí sedačky. A velmi dobře vás v tom utvrdí melodie To the Pirate´s Cave. Sice v určité části spadne do lehce romantického nádechu, ale to až na úplném konci.

Skull and Crossbones scéna, kdy spolu bojují dva nejvyšší nemrtví. Tady asi možná budu lehce spoilerovat, ale věřím, že teď již většina Piráty z Karibiku: Prokletí Černé perlyviděla. Přesně tento okamžik dostává na HD plátně jiný rozměr. Více si užíváte ten mumraj, jenž nastane ve chvíli, kdy se z Jacka stane nemrtví a Barbossa to zjistí. A v tu chvíli naše mazaného piráta milujete čím dál víc. Navíc chápete Barbossovi pocity, proč ho tenhle maník tolik rozčiluje a nejradši by ho viděl mrtvého. Doopravdy mrtvého. A tak nastává neuvěřitelně propracovaný souboj mečů a střet dvou silných vůlí.

Bootsraps´bootsrap je taková menší oddechovka. I přestože se zde řeší vážné téma, tak je to velmi kratičká melodie, kterou téměř nezachytíte.

Underwater March uvádí dalších z velkých scén. Tedy část, kdy se prokletí piráti ponoří do mořských hlubin a využijí svých schopností k tomu, aby se mořském dnu, neviděni, dostali k lodi jejich nepřátel.

One last shot přesně odpovídá zadání. Jde o okamžik, kdy Jacka vedou na popravu. Najednou okolo něho prolétne nám známý papoušek. V davu vidíme schovaného Willa v plášti a klobouku, jak sleduje dění a snaží se dostat k svému příteli. Jenže nedaří se mu to a Jackův krk končí v oprátce. Past sklapla a náš pirát se houpe na provazu. Will vymrští svůj meč tak, aby si na něj Jack mohl napůl stoupnout. Což se povede a dochází k obrácení se situace, kdy se Turner střetne se strážemi.

Pak následuje pro mě nejzamilovanější melodie z Pirátů z Karibiku: Prokletí Černé perly a to He´s Pirate. Vystihuje celý příběh o jednom nezlomném pirátovi a zakončuje tak naše putování s ním. Ale zároveň nám dává naději, že bychom se s ním mohli znovu někdy setkat. A i po jejím doznění tleskáte a doufáte, že vám orchestr dopřeje ještě jednu skladbu. K našemu překvapení se tak stálo a po chvíli, kdy si celá O2 aréna stoupla a tleskala, tak jsme se dostali posledního nášupu a svým způsobem i rozloučení s orchestrem.

Co mě potěšilo a překvapilo, byli tři cosplayeři převlečení do našich hrdinů. Všimla jsem si jich již při nástupu. Je škoda, že tohoto potenciálu nebylo využito nijak víc. V podstatě jen prošli a splynuli s davem. Přitom kostýmy měly výborně udělané a očividně si pozornost užívali.

Z O2 arény jsem odcházela s příjemným pocitem a zážitkem, na který se nezapomíná. Jestli jsem to pochopila správně, tak se jedná o vůbec první počin v tomto provedení. Jediné, co bych možná zmínila je a nebyla jsem jediná, kdo si toho všiml, že menší diváci po cca čtyřiceti minutách promítání ztráceli pozornost a začali se na židlích vrtět.

Nevím, jestli to bylo náročností titulků anebo tím, že to pro ně bylo dlouhé, ale rodiče je museli uklidňovat. Což pak rušilo ostatní diváky, ale tomuhle se bohužel nevyhneme nikde. I tak spojení filmu a živé hudby je něco naprosto nového a dodává to tomu naprosto jiný rozměr.

UložitUložit