- Reklama -

V českém prostředí se příliš nevidí knihy pro mládež, které by stavěly na konspiraci, navíc k tomu kolem UFO a do třetice ve svěže exotickém prostoru Střední Ameriky. Dobrodružné putování mladého Joshuy je neotřelé, čtivé a naprosto přitažlivé.

Začíná to vraždou. Čím to skončí?

Vítejte ve světě třináctiletého kluka, jehož život není ničím zajímavý kromě capoeiry a faktu, že jeho otec je profesor archeologie, co je každou chvíli pryč. Ovšem netrvá dlouho a všechno se mu převrátí vzhůru nohama. Nejdříve ho zastihne zpráva, že našli letadlo s otcovým ohořelým tělem. Následuje upřesnění, že šlo o vraždu. A hřebíčkem do pomyslné rakve maminčina psychického zdraví je odhalení, že za to nejspíš může manžel milenky, kterou si táta pořídil za jejich zády. Ale nebojte se, už jsme ho zatkli.

Jenže zatím co mámu musejí odvézt do léčebny, aby se s hroznou ztrátou vyrovnala, Joshua se smutkem bojuje jinak. A nevěří ničemu kromě skutečnosti, že táta je opravdu mrtvý. Jak přesně k té vraždě došlo? Co dělala na obloze tajemná světla tu noc, co se to stalo? A co ten nesmysl s milenkou? Otec se navíc zabýval jakýmsi ztraceným mayským kodexem a vypadá to, že kvůli němu na něj měla spadeno blíže neurčená vládní organizace. A možná nebyla jediná. Jejich domov někdo vykrade a Josh má pocit, že je sledován. To nemůže skončit jinak než dobrodružstvím.

Josh si začne psát blog a díky němu narazí na děvče, které mu pomůže s pátráním. Přibere ještě kamaráda z capoeiry a rozletí se hledat klíč ke všem tátovým tajemstvím doprostřed bývalé říše Mayů, kde se na něho valí jen další nevyřešené záhady. Skutečně Mayové vymřeli? Proč opustili svá města? Proč je Střední Amerika tak proslulá událostmi UFO?

Existuje Ixův kodex a obsahuje odpovědi na otázky kolem konce světa v roce 2012? Je Josh jen obyčejným klukem? Proč se mu zdá děsivý sen o umírajícím starci? A komu může věřit? Příběh se řítí kupředu neuvěřitelným tempem a v brázdě za sebou nechává víc otázek a úžasu, než se zdá možné. A konec mayského kalendáře se neúprosně blíží.

Kolik kapitol, tolik otázek, zvratů a odhalení

Střídání blogových zápisků a běžného vyprávění zvyšuje zajímavost příběhu a usnadňuje či přibližuje spád děje pro současného čtenáře. Používání moderních technologií a naprosto realistických postupů se mísí s fantastickými prvky, které v našem světě sice nejsou… ale mohly by být! Kniha využívá osvědčených postupů pro konspirační teorie, kdy se vedle sebe skládají na první pohled nesouvisející střípky a hledají se mezi nimi vazby, zároveň vzniká pocit sledování a pronásledování vrcholící snahou o únik a zároveň rozkrytí celého spiknutí.

V příběhu vše dává dokonalý smysl i proto, že Josh se ve své konspiraci nemýlí a opravdu záhy nachází celou řadu relevantních potvrzení. To ho dostane nejednou do ohrožení svobody, života i zdravého rozumu, přičemž se Josh zároveň snaží ochránit svoji rodinu a přátele před dopady svého jednání. I když truchlí, dokáže touhu po pravdě přetavit v cílevědomý a správný postup, jak všechny dílky skládačky složit dohromady, očistit otcovo jméno a přijít na kloub smyslu konce mayského kalendáře.

Vše je vyprávěno z pohledu Joshuy v ich-formě, což je všude dobře dodrženo a podporuje vtažení do děje a gradaci. O ostatních se ale dozvídáme skoro jen takový hrubý nárys, který brání si k nim vybudovat opravdový vztah. I když jsou pro plynutí vyprávění nepostradatelní, až příliš zastávají roli vedlejších postav, jsou tam občas jen do počtu a jejich přítomnost a smysl jsou nakonec utlumeny potřebou nechat si nějaká esa pro pokračující díly. Nabízel se velký potenciál pro zvraty, jakkoli očekávatelné, nebo potvrzení loajality, jenže ani jedno se vlastně nedělo. Možná se stane v dalších knihách.

Prostředí je příjemně nové a originální, zejména na naše podmínky. Kdo by tady u nás znal podrobně prostor Střední Ameriky a civilizace Mayů? Tohle všechno je tu barvitě a zajímavě popsáno, takže z toho někdy mrazí, někdy jímá závrať. Člověk má taky chuť otevřít nějakou odbornou knížku a na Maye se podívat pořádně. Autorka z Mexika pochází a před psaním se vybavila konkrétními informacemi, takže není pochyb o tom, že popisovaná místa skutečně existují. Někde. Možná.

Není toho moc?

Ano, je. Kvantum materiálu rozehrávající celou tu konspirační konstrukci vede k tomu, že chybí hodně, hodně co dovysvětlit. Výstavba celého příběhového oblouku je skutečně dramatická; pořád se něco děje a pokaždé se objeví nové tajemství nebo událost, které vyžadují nějakou reakci. Vemi mnoho otázek není uspokojivě nebo vůbec zodpovězeno a jejich řešení je odloženo do dalších knižních dílů. Proto je obtížné číst jen tento první díl a odnést si z něj opravdový požitek.

Nejednou ději vypomáhá až zázračná náhoda, nebo je nějaká kontinuita zajištěna jakoby záplatou dodanou skoro mimochodem. Prostě postup vpřed je někdy podepírán vachrlatými kauzalitami, které sice v rámci celé pentalogie nejspíš dávají lepší smysl, ale výsledný dojem jedné knihy srážejí. Ovšem, skutečný život je plný náhod až až, jenže v knížkách jsme si těm náhodám odvykli věřit.

Děj i proto končí tak nějak… uprostřed. Nemá to pořádný konec. Pocit úžasu, tajemna a zázračna, který v průběhu knihy zdařile prostupuje (ufo, technologie, vesmírná katastrofa, pátrání CIA apod.), visí ve vzduchoprázdnu. Které nám zůstane, pokud se (prozatím) nerozhodneme ve čtení pokračovat v angličtině.

Zacíleno na teenagery

Jestli je těžké dnešní mládežníky přitáhnout k četbě, jestli se obáváme rozvláčnosti a toho, že by odněkud mohla vykouknout nuda nebo jen chvilička oddechu, tak tato knížka je perfektním příkladem skvělého zaháčkování pozornosti, prudkého spádu a vysoce zajímavé kombinace moderního prostředí, psaní a příběhu. I proto doufám, že se někdy v češtině dočkáme pokračování a rozuzlení.

Protože pravda je někde tam venku.

Maria G. Harrisová: Neviditelné město

Překlad: Zdeněk Uherčík

Vydal: Nakladatelství Argo

Počet stran: 439

Cena:  198 Kč

Doporučeno pro děti: 12+

Reklama

- Reklama -
Čtenářka, fotografka, gamedesignérka, hráčka, vypravěčka a máma. Závislá na příbězích, hudbě a kráse života. Dávám si pauzu od knihovničení, ale pořád něco zkouším, hledám, někam směřuji. Pravda je někde tam venku.