Hlavním důvodem, proč jsem se vůbec rozhodla psát tento článek, byl svým způsobem Zaklínač od Netflixu. Podle ukázek se totiž tvůrci knih příliš nedrželi. Namakaného Geralta ještě jsem ochotná překousnout. Ciri se podle mého naprosto povedla, zhruba tak jsem si jí představovala. Dál ale začíná problém.
Na úvod (korektní disclaimer)
Ještě než se vůbec do něčeho pustím, chci říct, že nejsem ani homofob, ani xenofob, ani rasista a gendery lidí mi jsou zcela jedno. Pokud se cítíš jako pansexuální čajová lžička, je to tvoje věc, nebráním ti, fandím ti, abys byl v životě šťastný, a nemám nejmenší důvod tě odsoudit (ani bych to neudělala).
Většinou ale lidi mám ráda (protože se moc stydím nebo bojím je něčím sama naštvat). Jak by ale řekl klasik, dnes se nepřirozeně na*eru nad něčím, nad čím by ostatní lidi jen mávli rukou. Jedná se o neustálé předělávání klasických filmů, případně (často úplně zbytečné) rozšiřování sérií a absolutně nelogické zvraty v dějích nebo hýbání s postavami.
Ano, teď mám na mysli přesně to „náhlé ztmavnutí“ Hermiony Grangerové v Prokletém dítěti, i to, že Clarke Griffin z The 100 je v knize zapletená pouze s muži, zatímco v seriálu je spíše bisexuální. A já se ptám: PROČ?
Proč, proč, PROOOOOČ?
Proč by tvůrci měli měnit již nějak dané postavy? Samozřejmě chápu, že menšinové společnosti chtějí, či dokonce potřebují, nějakou figuru, která by je reprezentovala, mohli by na ni být pyšní a tak dále. Čím větší záběr a reprezentace, tím lépe, tím více se dostávají do povědomí. JENOMŽE. Nebylo by lepší přijít s nějakou originální postavou? S originálním hrdinou?
Samozřejmě bylo. Jenže to by Hollywood nesměl být „podělaný“ strachy. Takže tvůrci raději od začátku překopou již zavedený příběh, vymění herce, aby nebyl příliš stereotypně „evropský“ a dalšímu „přiřadí“ některou sexuální orientaci. Naštěstí ale dnes už alespoň nedělají to, že by z nich dělali chudinky, co se krčí v koutě, kdy je vidět jak jsou pro svou „jinakost“ utlačováni. Za tohle jsem ráda, že je konečně filmaři berou jako součásti normálního života, běžné společnosti, že homosexuálové nebo bisexuálové nejsou vždy jen uťápnutí, šikanovaní outsideři, ale obyčejní lidé s holt trochu jinými preferencemi.
Jádro pudla jménem Zaklínač, a jiné podobné kiksy
Hlavním důvodem, proč jsem se vůbec rozhodla psát tento článek, byl svým způsobem Zaklínač od Netflixu. Podle ukázek se totiž tvůrci knih příliš nedrželi. Namakaného Geralta ještě jsem ochotná překousnout. Ciri se podle mého naprosto povedla, zhruba tak jsem si jí představovala. Dál ale začíná problém.
Triss Ranuncul (nebo Merigold, jak chcete) není ani bledá, ani rusovláska (kaštanové vlasy). Ve skutečnosti vypadá jako čarodějnice z mokřad kolem San Francisca. Úplně upřímně, nechápu PROČ by ji museli měnit jak barvu vlasů, tak celkový vzhled. Mimochodem, Anna Shaffer, herečka hrající Triss, je čistokrevná Britka. To samé se ovšem nedá říct o Anye Chalotře, netflixovské Yennefer. Jak už její jméno trochu napovídá, je britsko-indického původu.
Zaklínač ale příběhem, autorovým původem a použitými nestvůrami zapadá spíše do centrální Evropy. Ještě však uvidíme jak to dopadne s hereckými výkony, snad trochu nahradí zklamání z výběru herců (i když cením Cavilla – hrál hry i četl knihy, a ke cti mu slouží i to, že je fanda WoWka, kvůli čemuž málem nedostal roli Supermana).
Dalším velmi podobným kiksem je Hermiona v Prokletém dítěti. I z knihy jsme zvyklí na hnědovlasou bledou dívku, proto se není čemu divit, když u Prokletého dítěte byli všichni překvapení, že nastala taková razantní změna. On by to asi nebyl takový problém, kdyby už její postava nebyla zajetá od Emmy Watson, proto to působí jako pěst na oko, a proto tuto změnu ne každý přijal.
Fan-arty vypadají báječně a celkově by to ani nevadilo – kdybychom už nebyli zvyklí na něco jiného. A měnit etnicitu zaběhnuté postavy jen kvůli tomu, že se to zrovna hodí do noty dnešní hyperkorektní společnosti? Děkuji, nechci.
Ani Piráti z Karibiku nejspíš nezůstanou pozadu. Jak zmíním dál, Disney rád rebootuje své věci a nemusí být ani tak staré. V tomto případě se jedná o veleúspěšnou sérii Pirátů z Karibiku, která by však měla pokračovat bez Johnnyho Deppa. Jestli půjde o reboot, který by ignoroval předchozích pět filmů nebo o sequel/prequel, to ještě není jasné.
Proslýchá se ale, že hlavní postavou by měla být pirátka Redd (udájně se jedná s Emily Full Metal Bitch Blunt). Což by nebylo nic proti ničemu, je to nová postava, filmově neznámá, není to jenom Jack Sparrow s jiným pohlavím, jenom kdyby z Pirátů z Karibiku nedělali takovou nastavovanou kaši. Už ten poslední díl byl hodně slabý, natož aby se pokoušeli o reboot.
Stažené půlky Hollywoodu
Hollywood má posledních pár let hooodně stažené půlky. I díky kampani „Me too“ se nyní bojí citlivějších témat a nemusí se jednat pouze o sexuální obtěžování (kampaň Me too je kapitola sama o sobě).
Filmy, které už se rozhodnou trochu zabrousit do genderové, LGBTQ+ nebo rasové tematiky si musí dát sakra velký pozor, aby se neopřely o nějaké velice citlivé téma, případně si musí natolik pohlídat výpravu filmu a vyjádření kolem filmu, aby z toho bylo patrné, že nemají v úmyslu členy těchto skupin/menšin jakkoliv urážet, hanit, zesměšňovat nebo diskriminovat.
Trochu jako když jste se s Princem z Persie propadli podlahou. Nebo vás napíchly bodce. Jakmile jste si nedali pozor na podlahu, doplatili jste na to.
I kvůli tomu se neustále natáčí pokračování úspěšných sérií. Je to sázka na jistotu, peníze to vydělává a bumbrlíčkům jako Disney se v tom točí neskutečné prachy.
Stačí si vzít Marvelovky. Hrdinové jsou sice parádní, reprezentace tam je bohatá, kvalitních ženských hrdinek nespočet (až si člověk říká, že by Brie Larson mohla konečně sklapnout s jejími feminazi výroky, které hraničí možná až s misandrií), ale když si postavíte vedle sebe DC a Marvel, kdo z toho vyjde jako víc pro děti? Kdo je víc family-friendly?
Asi se shodneme na tom, že DC je víc ponuřejší, nabízí lepší škálu záporáků a jejich R-rated filmy stojí za to. U Marvelu je většina R-rated filmů již staršího data, čestnou výjimku tvoří Logan a Deadpool (o kterém se ještě donedávna spekulovalo, jestli mu R nálepka zůstane). Ostatně jak řekl Jeff Bock, hlavní analytik WB, DC Comics a Warner Bros jsou si vědomi toho, že jim publikum dospělo. Potřebují novou nálož akce, ale zároveň si ponechávají i kreslené seriály pro děti.
Zatímco Marvel se drží stále na stejné vlně. Až na pár výjimek si pořád drží spíše uvolněnou tvář, kid-friendly filmy a zábavu pro celou rodinu. To jsem ale trochu odbočila.
Továrna jménem Disney
To, k čemu jsem mířila, byla stejnorodost filmů z produkce Disney. Vlastně je to pořád to samé s tím rozdílem, že princezny/dívky v dnešních disneyovkách už nečekají na svého prince/chrabrého mládence, ale problémy si dokáží vyřešit samy. Ve starších Disney pohádkách měli svůj zajetý systém: dívka v nesnázích, zápletka, záchrana princem/polibkem z pravé lásky (nejlépe obojím).
Časy se mění, způsob vypravování také. Dnes nepotřebujeme, aby z holčiček byly něžné dívenky, co usrkávají čaj o páté z čínského porcelánu. Dnes by snad bylo nejlepší jim udělat disneyovku přímo z oktagonu a nechat tam princezny bojovat v ringu. Takže taková Mulan zasazená do 21. století. S bicákama.
Gender, společnost a děti
To samozřejmě přeháním. Děti tolik neřeší, co v pohádkách je. Dětem se to hlavně musí líbit. Že v sobě pohádky skrývají nějaké obrazy dnešní společnosti? Nebo jiné standardy? Že se rozdělují na „spíše pro holky“ a „spíše pro kluky“ jenom proto, že v jedné je princezna a ve druhé Spider-man? Tak to je blbost.
Děti se budou koukat na to, co je bude bavit. Generalizovat jejich preference? Jasně, ve společnosti je to zakořeněné, ale děti gendery a genderové role opravdu neřeší. Pokud jim někdo jasně neřekne: „Ne, s tím si nemůžeš hrát, to jsou holčičí hračky, ty jsi kluk.“ Všechno tohle řeší dospělí.
Jestli si kluk může hrát s panenkami, protože to je jedno a měl by mít svobodu, když ho to baví, ať to dělá. Nebo by neměl, protože to je kluk a je to proti „klučičím zásadám“? A když bude pohádka o tom, jak princeznu musel zachránit princ, nebude se to brát jako „degradování“ a oslabování žen? Všechny tyhle otázky si děti nekladou. Ty si klade jenom naše dnešní společnost, která neustále potřebuje něco zjišťovat, měřit a v něčem se prostě piplat.
Jaký máte názor na dnešní předělávání filmů, postav, seriálů, atd. vy? Přijde vám zbytečná tahle hyperkorektnost nebo je vám to jedno? A jak reagujete na změny postav? Souhlasíte třeba s výběrem herců do Zaklínače od Netflixu?
