Maximální korektnost přecházející v masovou hysterii v kultuře může mít za oběť i žánr sci-fi a fantasy cover
Autor. Netflix

Začínající „rasová válka v Americe“ začala silně ovlivňovat kulturu. Produkční společnosti už stahují „závadné“ filmy a seriály, objevují se seznamy „nevhodných pořadů i autorů“, kdejaký autor na svém blogu píše o rasismu, jak je špatný a jak se cítí uražený. Média tuto masovou hysterii a ukázkový lov na čarodějnice pojmenovala „cancel culture“.

Tohle už ale není boj proti rasismu, tohle není snaha o spravedlnost, tohle je sprostá cenzura a omezování svobody.

Jak tohle téma souvisí s fantastikou? Víc, než bychom si rádi mysleli. Normální a soudný člověk by si řekl, že fantastika zůstane ušetřena, je to přeci jenom nereálná fikce! Bohužel, i fikce se může stát obětí skupiny internetových křiklounů, kteří tak dlouho budou brečet na síti, až si vynutí to, co sami považují za správné.

Larry Correia
Autor: Thomas Smith / WorldCon

Už je tomu dávno, kdy se do takzvaných bojovníků za společenskou spravedlnost (SJW) pustil například spisovatel Larry Correia, který je poslal do háje (slušně řečeno) a obhajoval to, co se pod rouškou boje proti špatnému rasismu, skrývá – svobodu každého jednotlivce.

Pokud žijeme v liberální společnosti, každý má právo na názor. Ano, každý, i když se některým ten názor nelíbí.

To, že s ním nesouhlasíte, ještě neznamená, že je špatný.

Kdo nám dal právo kádrovat autory a mazat ty, které považujeme za „špatné“? Ostatně, kdo je dostatečně erudovaný, aby rozhodoval o tom, co je dobré a co špatné? Pologramotný pisálek na fanouškovském webu? Akademik na vysoké škole?

Nikdo! Když začnou mizet filmy, seriály a knížky jen proto, že je někdo označí za „závadné“, není to boj za lepší zítřek, ale sprostá cenzura.

Mimochodem, samotný koncept cancel culture je naprosto zvrácený a je z něj na hony cítit skryté sociální inženýrství neoliberálních levičáků – bude to podle nás, protože tak je to správné. Konec diskuse. A v současné době tlupa křiklounů zkouší všechny ochránit před zhoubným vlivem „špatné“ kultury a očistit ji.

Úsměvné je, že přesně tohle dělali fašisti i nacisti, do kterých bojovníci za společenskou spravedlnost tak často nadávají všem, kdo si dovolí s nimi nesouhlasit. Vnucovat někomu svůj názor není ochrana, to je totalita, před kterou nás vlastně tihle trubci zkouší chránit.

Navíc hrozí, že to bude mít dohru v budoucnosti a tento vývoj se dá krásně popsat citátem George Santayanama: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“

Pokud nyní začneme mazat z naší kultury, nebo nedejbože z našeho vzdělávacího systému, všechny odkazy na otroctví, rasismus, nacismus, totalitu a podobně, nikoho to neochrání. V naší minulosti se odehrály kruté věci, smiřte se s tím. Musíme si z nich vzít ponaučení, a když nám budou sloužit jako memento, nikdy už nedopustíme, aby se staly znovu.

Proto je jakékoliv strhávání soch bohapustým vandalstvím, nikoliv projevem boje proti rasismu. To jen několik ublížených citlivek nedokáže snést pohled na pro ně symbol otroctví. Místo toho, aby na něj ukázal a řekl: „Nebuď jako on, vezmi si příklad,“ strhne sochu, odstraní memento a co se stane za pár let, až tento společensky angažovaný „dobrák“ nebude? Kde bude budoucí generace brát ponaučení?

Takže se vraťme zpátky do našeho rybníčku fantastiky. Už je to dost dávno, co byl za rasistu označen autor Conana Robert E. Howard. A dál? Je na každém z nás, aby si jeho knihy svobodně přečetl a sám posoudil, zda v jeho díle prvky rasismu nachází, či nikoliv, a zachoval se adekvátně podle toho.

A největší herecké ikony fantastiky mezi afroameričany se k rasismu a aktuální situaci třeba v USA staví přinejmenším zdrženlivě. Morgan Freeman (Last Knights, LEGO příběh, Nevědomí, Batman – Temný rytíř, Nejhorší obavy) upozorňuje při dotazu černošského reportéra na rasismus, že dle něj rasa bohatství a úspěch v USA neovlivňuje. A jako důkaz předkládá sám sebe nebo i toho reportéra samotného.

Denzel Washington (Equalizer 1 a 2, Kniha přežití, Deja vu, Sedm statečných) Freemana podporuje svým tvrzením, že mnoho afroameričanů svaluje svůj neúspěch právě na rasismus a odmítají se podívat do zrcadla svých kvalit a odhodlání uspět. A ve stejné linii komentuje i Anthony Mackie (Avengers, Captain America, Ocelová pěst, Správci osudu) .

Největší tlak nyní cítí autoři a také producenti, vydavatelé, distribuční studia, prostě ti, kteří se vydáváním a zprostředkováním kultury živí. Mediální prostor bouří a zdivočelí internetoví bojovníci za sociální spravedlnost jsou na válečné stezce. Na své straně mají několik neférových výhod: jsou neurvale hlasití a vytrvalí.

Už jako děti poznali, že když budou křičet dostatečně dlouho a hlasitě, rodič nakonec povolí a dopřeje jim to, po čem touží. A tak tato skupina dětí, mnohdy legálně už dospělých, ale mentálně stále dětí, kterým nikdy nikdo neřekl ne, pokračuje v tom, co jim dosud přinášelo jen prospěch. Křičí.

Kdo na tom tratí? Mlčící většina.

Jednou v životě jsem si na Facebooku dovolil napsat, že Adam Driver byl mizerný Sith a ještě dva dny jsem dostával „děsnou čočku“ od komentujících, takže si nechci ani představovat, jaký tlak musí nyní zažívat velká studia. Jenže pokud se podřídí tlakům na korektnost, nevyhnutelně to ovlivní kvalitu díla.

Kvalitní film, knihu, seriál neudělá dostatečné množství herců tmavé pleti na scéně, ani vyvážené pohlaví nebo ženská hlavní hrdinka. Kvalitní dílo má jasné sdělení a to zprostředkuje, ať se to někomu líbí či nikoliv. Autor/tvůrčí tým musí projevit odvahu a už dopředu počítat s tím, že dostanou hate.

Každá postava a jejích barva pleti, vyznání, sexuální orientace musí mít v daném díle smysl. Pokud je ten smysl jen v tom, aby se naplnila kvóta afroameričanů a lesbiček, tak je to mnohem větší urážka pro dotčené, než kdyby tam vůbec nebyli. Jsou tam vlastně z nutnosti kvóty, nikoli proto, že jsou dobří herci.

Točte filmy s hrdiny a hrdinkami jakékoliv barvy kůže a sexuální orientace! Když budou mít v příběhu smysl, rád se na to povídám.

Takže zpět k mlčící většině. Nemlčte. Pokud chcete vidět filmy a číst knížky, které se vám líbí, nesmíme mlčet. Napište svému oblíbenému autorovi, studiu apod., že se vám dílo líbilo a chcete víc takových. Že teď doporučuji to, co SJW už dávno dělají? Ano, to doporučuji.

Jako konzument kulturního produktu – jednotlivec mám jen velmi omezené možnosti, jak dát autorovi/výrobci najevo svůj názor. Pokud ale bude autor slyšet jen kritiku, jak moc jeho dílo urazilo city ublížené sněhové vločky, nesmím se divit, že za chvilku budou filmy jen bezobsažné, leč korektní, slátaniny.

Samozřejmě, nejtvrdším ukazatelem kvality produktu je jeho prodejnost. Ani tisíce hlasů volajících po změně se nevyrovnají zisku z prodejů, ale snaha o opakování úspěchu už dávno vede k tupé autocenzuře. Producenti se tak bojí, že se snaží nejrůznějším obviněním z rasismů předcházet, takže vznikají čím dál opatrnější a měkčí filmy i seriály, které se snaží tančit mezi vejci a nikoho neurazit.

Nejlepším postupem by bylo vydat produkt bez ohledu na budoucí kritiku a nechat masu diváků, aby prodanými lístky sama rozhodla, zda je to dobré či nikoliv. Jenže to je risk, který producenti jen těžko podstupují.

Proto naše možnosti coby konzumentů jsou jednoduché – kupte si daný produkt a jeho autorovi řeknete, co si o něm myslíte. Většina vyhraje.

Každý máme právo na to sledovat to, co chceme. Nenechme si toto právo sebrat zdivočelou lůzou, která neví, co chce, ale nepřestane, dokud to nedostane.