Nastal čas znovu se ponořit do mysteriózního příběhu sourozenců Amicie a Huga a pokusit se odhalit tajemství, které v sobě malý Hugo nese. A to vše navíc v kompletní české lokalizaci…
Už úvodní díl Plague Tale vsázel především na fantasticky odvyprávěný příběh, v němž nás vývojáři z francouzského studia Asobo pozvali do své domoviny. Konkrétně do éry stoleté války, která na starý kontinent přinesla kromě jednoho z nejdéle trvajících válečných konfliktů historie i masivní šíření děsivého moru zvaného černá smrt, nemoci, která měla na svědomí ještě více obětí než samotný konflikt.
Zpátky mezi hordy krys a nepřátel
A právě šíření černé smrti si autoři hry vybrali za ústřední téma jejich hry. Byť, jak už nám ostatně úvodní díl série ukázal, pojaté maličko jinak a s notnou dávkou mystična. A na podobné vlně se nese i horká novinka, která podtitul Innocence tentokrát vyměnila za vskutku příznačný Requiem. Ale to maličko předbíhám a možná prozrazuji víc, než bych měl a chtěl.
Věřte však, že autoři nás i tentokrát zavádí do stejné doby. Konkrétně šest měsíců po událostech z první hry. Sourozenci Amicia a Hugo by velice rádi chtěli hodit za hlavu hrůzy svého prvního dobrodružství a začít v klidu žít.
Jak už to tak ale bývá, osud tomu chce jinak. Navzdory tvrzení o vítězství na konci první hry, není s Hugem vše v pořádku. Zjevně se mu nepodařilo zcela překonat nemoc, která pronásleduje jeho rodinu, a tak se společně s Amicií vydávají na cestu do jižní Francie, aby našli ostrov z Hugových snů, na kterém by snad mohli najít lék na Hugovu záhadnou krevní chorobu.
O tom, že tato cesta rozhodně nebude jednoduchá, rozhodně nemusíme vůbec pochybovat. Na hráče tak v průběhu hry čeká celá řada nervydrásajících momentů, stejně jako řada nečekaných zvratů, které ještě více podtrhují celkovou naléhavost a atmosféru hry, která opět zcela exceluje a táhne tento titul neúprosným tempem kupředu.
Známé a přesto nové
Podobně jako předchůdce, je i Requiem akční adventura hraná z pohledu třetí osoby. Hráči zde přebírají kontrolu především nad Amicií, s jejíž pomocí budete čelit přehršli nepřátel, vojáků a především pak hordám krys, které šíří černý mor.
Aby to však nebylo tak beznadějné, má Amicia k ruce kromě Huga i pár dalších společníků, kteří se k vám v průběhu hry budou přidávat. I díky nim je gameplayová část o něco zajímavější než v prvním díle.
Ostatně samotná hratelnost se do značné míry podobá první hře. Ke známým prvkům však přidává pár zajímavých inovací a vylepšení, které posouvají celkový zážitek o úroveň výš. A vše začíná už u samotné výbavy a zbraní, které budete moci využívat. Amicia je vybavena zbraněmi jako je nůž k bodání nepřátel, prak, který lze použít k házení kamenů, nebo kuše, jež jí umožňuje snadno porazit obrněné protivníky.
Kromě toho ale samozřejmě opět nechybí ani prvky alchymie. Postupně se tak před vámi budou otevírat nové alchymistické směsi, které využijete nejen k zapalování a hašení ohně.
Jednou z novinek je například speciální směs, která k sobě naláká krysy z nejbližšího okruhu, díky čemuž se vám ulehčí postup zamořenými oblastmi. Další novinkou je například dehet, jenž zvětšuje dočasně poloměr světelného zdroje a zároveň jej lze použít k zapalování nepřátel.
Díky různým kombinacím jednotlivých látek a zbraní se před vámi otevírají zbrusu nové možnosti, jak procházet jednotlivými lokacemi a jak řešit některé hádanky. Navíc jsou zde ještě speciální schopnosti vašich herních parťáků, které tyto možnosti v určitých chvílích ještě výrazně rozšiřují. Díky tomu působí gameplay mnohem variabilnějším dojmem a dává hráčům do rukou určitou svobodu. Přísně vzato se ale stále jedná především o stealth akci, která zde hraje prim.
Přesto se ale dá říct, že díky rozšířenému arzenálu je Requiem mnohem akčnější než jeho předchůdce. O čemž svědčí i “bojové pasáže s bossy”. Díky tomu se tak nemusíte nutně bát, že by vás hra vyloženě nutila projít nepovšimnuti jako duch.
Je jen na vás zda proklouznete neviděni zadními vrátky či se za pomoci praku a kuše probijete zástupy nepřátel. Která z cest je jednodušší se však rozhodně říct nedá. V tomto ohledu je hra velice dobře vyvážená a poskytuje hráči výzvu, ať už se rozhodnete pro jakýkoliv herní styl.
Grafické orgie především
To však nejsou jediné inovace, kterými Plague Tale prošel. Requiem je oproti svému předchůdci mnohem barvitější a živější. A vděčí za to především faktu, že se prostředí hry přesunulo z z ponuré, válkou zničené Akvitánie do Provence, která jasnými barvami jen oplývá. Zároveň tato změna prostředí umožnila vývojářům vytvořit mnohem ostřejší kontrast mezi životem nepoznamenaným hrůzami války a temnotou, která s našimi hrdiny přichází.
Oproti ponurým barevným tónům z první hry působí Requiem na první pohled mnohem radostnějším dojmem. Tedy až do chvíle, než se ponoříte do samotného příběhu, který je všechno jen ne radostný. Díky novému prostředí a mnohem širší barevné paletě se mohli autoři skutečně vyřádit na grafickém zpracování a nutno říct, že se jim to z většiny skutečně povedlo na výbornou.
Vděčit za to mohou i faktu, že se zcela rozhodli odstřihnout staré generace konzolí a hru vyvíjeli jen pro PS5, XSX a PC. Díky tomu se nemuseli ohlížet na omezení a mohli pozvednout grafickou úroveň na zcela nový level. A věřte, že grafika je skutečně dechberoucí a velmi často se přistihnete přitom, že se místo hraní jen kocháte výhledy.
V rámci grafiky bych však přece jen jednu malou výtku měl a ta směřuje k lipsyncu a celkové mimice postav. Ta není na úplně nejvyšší úrovni a velmi často vám bude připadat, že postavy mají ve většině situací velice podobný, neřku-li stejný, výraz v obličeji. Což rozhodně zamrzí. Jelikož právě v emotivních chvílích, kterých je zde více než dost, dokáže správná mimika ještě více prohloubit celkový dojem. A to zde bohužel ne vždy úplně funguje.
Delší a větší
Posledním a velice důležitým prvkem hry je její celkový rozsah a délka. A v tomto případě nám hra skutečně pořádně nabobtnala. Zatímco původní Plague Tale jste vcelku snadno dohráli během nějakých deseti, jedenácti hodin. V případě Requiem dokážete, pokud nepatříte mezi speedrunnery, vcelku snadno atakovat i dvacet hodin.
Což už je poměrně slušný nárůst. A to nemluvím o čase, kdy se rozhodnete zkompletovat veškeré achievementy a collectibles, které hra nabízí, a díky kterým se herní čas ještě notně prodlouží.
Za svou délku hra samozřejmě vděčí především samotnému příběhu, který je opět naprosto fantastický a dokonale si vás získá a také díky samotným lokacím. Ty oproti původní hře notně narostly a dávají hráčům daleko více možností, jak hrou postupovat.
Na druhé straně toto rozšíření a prodloužení sebou nese i jednu nemilou vlastnost a tou je stereotyp. A věřte tomu, že se mu zde prostě nevyhnete. Neustálé plížení mezi nepřáteli a krysami začne být po x odehraných hodinách mírně řečeno nudné a vy se budete modlit, abyste to už měli za sebou.
Pro tento typ příběhové hry, která je navíc více méně koridorová, a to přesto, že se vás snaží přesvědčit o opaku, je cca deset hodin herního času naprosto ideální.
18 až 20 hodin, které vám zabere Requiem, už je zkrátka maličko moc. Na této ploše už ani naprosto fantastickým příběhem zkrátka nezakryjete všechny ústupky a opakující se herní mechaniky, které se ve hře vyskytují.
Ty naopak začnou vystupovat do popředí a budou hráče čím dál tím více štvát. A to je bohužel i případ A Plague Tale: Requiem.
Závěrem
Přestože je hra možná zbytečně moc dlouhá a menší zkrácení, zásadnější změna herního designu nebo mechanik by jí rozhodně neuškodilo, stále se jedná o fantastické dílko, které si už jen kvůli samotnému příběhu musíte prostě zahrát.
Hra navíc vychází v plné české lokalizaci (titulky) díky čemuž si můžete užít příběh opravdu naplno. Tentokrát se velmi pravděpodobně podobný wow efekt jako u prvního dílu konat nebude, i přes to nám studio Asobo předkládá velice kvalitní kousek, který si i přes pár nedokonalostí rozhodně zaslouží naší plnou pozornost.
A Plague Tale: Requiem
Vývojář: Asobo Studio
Série: A Plague Tale
Vydavatel: Focus Home Interactive
Platformy: PlayStation 5, Xbox Series X a Series S, Nintendo Switch, Microsoft Windows
