Na konferenci E3 v roce 2017 byl oznámen herní titul Plague Tale: Innocence, který zaujal originalitou, zajímavým vizuálem a ambiciozním stealth gameplayem. Na první pohled jde přesně o ten typ hry, který buď oslní a nebo to bude totální propadák. Během následujících dvou let nebyl vytvářen kolem Plague Tale: Innocence žádný velký humbuk a nyní hra celkem potichu vstoupila na trh a je na čase vynést ortel! Bude to sláva nebo nekonečné hlubiny zapomnění?
Z rodiné idylky do pekla během okamžiku
Amicia De Rune je mladá, dospívající slečna někde kolem patnáctého roku svého života. Pomalu se z ní tedy ve středověké Francii roku 1349 stává žena a jako taková by měla mít i svoje ženské povinnosti. Zjistíme, že Amicia je ale poněkud jiná a zrovna ji potkáváme na procházce s otcem, která se ovšem brzy změní na lov. Naše hrdinka je totiž velmi zručná s koženým prakem a její obětí se stává kanec.
Celá úvodní sekvence má ovšem poněkud ponurý podtón a temné očekávání se rychle vyplní při nehodě, která se během honu stane, a která si vyžádá za oběť život jejího věrného psa (tady už citlivější povahy uroní slzu i dostanou první pořádný nápor na nervy). A vzhledem k tomu, že ta nehoda není na první pohled úplně přirozená, bude všem jasné, že začíná jít do tuhého a lepší už to nebude.
Zpět v sídle rodu de Rune se poprvé setkáváme s druhým hlavním hrdinou, Hugem de Rune, který trpí zvláštní chorobou a je izolovaný od venkovního světa a svou o deset let starší sestru tak skoro nezná. Jejich krásné a skoro až dojemné setkání je ovšem narušeno příjezdem Inkvizice. Ta se jasně a nekompromisně vyptává právě po maličkém Hugovi.
První obětí inkvizitorů je otec obou dětí, který padne před očima mladé Amicii a pak se situace zvrhne peklo, kdy inkvizice a vojáci pátrají po dětech, a během toho se oddávají nezřízenému vyvražďování dvora rodu de Rune. Je na vás, abyste se z této situace dostali a zachránili nejen sebe, ale také maličkého bratříčka. A cesta to nebude snadná.
A to se nacházíme teprve na samotném začátku strastiplného příběhu sourozenců de Rune. Čeká vás celkem 16 + 1 (defakto epilog, kde už toho hraní moc není) kapitol, které vás zavedou do alchymistických dílen, zapomenutého hradu, mezi hory mrtvol dobytka i na jatka na bitevním poli, kde už je dobojováno.
Na každém kroku po vás pak pase samozřejmě inkvizice, kterou vede vrchní inkvizitor Vitalis, starý nemocný a mocí posedlý muž. Jeho pravou rukou a velitelem vojáků, který se vás snaží neúnavně dopadnout, je Nicholas. Rytíř zakutý ve své zbroji s tváří schovanou za hledím helmy je velmi děsivým a ikonickým nepřítelem. To ovšem zdaleka není jediné nebezpečí, které na vás číhá.
Vesničané jsou ochotni vás kdykoliv vydat, protože věří v prokletí rodu de Rune a svalují morovou nákazu, která se do městečka dostala, právě na vás. A v neposlední řadě tu jsou samozřejmě krysy, které už od prvního traileru celou hru Plague Tale: Innocence definují.
Proč po nás inkvizice jde? Proč je Hugo tak důležitý? Proč se krysy nechovají normálně? Tyto a spousty dalších otázek si musíme ve hře zodpovědět a samozřejmě během toho přežít.
Potichu a nelítostně
Takže si to ještě jednou shrňme. Hlavní hrdinové jsou děti, kterým jde po krku naprosto všechno a všichni kolem nich a jedinou jejich obranou je starý kožený prak. Když si všechno dáme dohromady, musí být každému jasné, že hlavní doménou této hry bude plížení, ukrývání a hledání cest tak, abychom v kůži hlavních hrdinů zůstali pokud možno neviditelní.
V plížení nám naštěstí pomáhá velké množství věcí. První z nich je alchymie. Amicia se v průběhu hry naučí používat a především vyrábět několik velmi užitečných vychytávek, které pomůžou nejen v odlákání vojáků, ale také ke zbavení se smrtící krysí škodné.
Mimo to využívá gameplay široké okolí. Skrývání se za překážkami, plížení vysokou trávou. Házení hliněných nádob či kamínku pro odlákání pozornosti je jen příklad z mnoha postupů, které vás hra velmi rychle naučí a pak už bude záležet jen na vaší vynalézavosti a všímavosti, abyste získané dovednosti co nejlépe využili.
Plague Tale: innocence ovšem není hra, kde by se vyloženě nebojovalo, dokonce si troufám tvrdit, že většina úrovní a situací se dá vyřešit i násilnou cestou, protože s prakem to opravdu umíte. Ve výsledku stačí jedna dobře mířená rána kamenem do hlavy a nepřátelský voják má vystaráno. Proti této strategii ovšem hovoří hned několik faktorů.
Za prvé jste většinou přečísleni. Což dává smysl, když si uvědomíte, že proti vám jde celá armáda a většina vesničanů. Za druhé nesmíte přijít o život nejen vy, ale ani Hugo nebo kdokoliv, kdo je v akci zrovna s vámi.
Za třetí související problém, jdete proti armádě a to znamená, že někteří z nepřátel mají helmy, štíty a nebo dokonce plátové zbroje, a tak do nich můžete střely z praku metat třeba do aleluja a nic z toho nebude. A za čtvrté to hlavní, jakmile vás někdo trefí, dožene atp., tak je konec. Žádné zranění nebo dvě rány, ale jednou a dost.
V takovém případě navíc následuje krátká cut scéna, kde nepřítel zabíjí Amicii. Musím říct, že ze začátku je velmi nepříjemné vidět vojáka, jak jílcem meče udeří mladé děvče do hlavy a následně ji připíchne k zemi, nebo jak se Amicia pomalu propadá do moře krys, jejichž černá tělíčka a ostré zuby znamenají smrt.
A na tom pocitu se během hraní nic nezmění, jen se v některých pasážích přidá mírná frustrace, když danou scénu uvidíte již po několikáté za sebou, protože se vám podařilo nějakou maličkost přehlédnout nebo vám o vteřinku nevyšel váš brilantní plán.
Skvělou výzvou je pak několik „ boss fightů“, kdy musíte opravdu využít všechny nabrané zkušenosti ze hry a případně poslouchat rady, které vám vaše postavy dávají. Právě tyto větší souboje jsou příjemným zpestřením k věčnému plížení a pomalému nenápadnému postupu hrou, kdy se snažíte i jako hráč ani nedutat, aby vás náhodou poblíž stojící ozbrojenec neslyšel.
Kdybych měl gameplay Plague Tale: Innocence k nějaké hře přirovnat, rozhodně bych sáhl po skvělém titulu Last of Us. Obě hry jsou totiž hnané kupředu především příběhem, atmosférou a emocemi, a ty na mě v tomto případě fungovaly perfektně. Podobné je to i v případě lineárnosti, která zde určitě není na škodu. Hra nám nenabízí otevřený svět, ale jasně načrtnuté levely, kde se dá bloudit jen tak, aby nám to dokreslilo situaci ztracených dětí v příliš velkém a nemocném světě.
V kapitolách je pak vždy několik zásadních situací, které už lineárnost postrádají, a jak již bylo zmíněno výše, je zcela na vás jak se je pokusíte vyřešit. Výborné pak je, že tyto situace nabízí i slepé uličky, které když zvolíte, čeká vás bolestivá smrt a vašeho bratra Huga osud mnohem horší.
Atmosféra jako nosný pilíř
Přestože příběh je velmi důležitý, tak nejsilněji na hráče určitě zapůsobí atmosféra a emoce. Obojí je skvěle servírováno také především díky hudbě. Jen málo her (v poměru k tomu, kolik toho dneska vychází) má tak dobrý soundtrack, že by vám okamžitě utkvěl v paměti a Plague Tale: Innocence je přesně téhle třídy. Většina témat je tvořených hlavně silnými smyčci, které skvěle doplňují velice depresivní prostředí a přidávají na pocitu zoufalství.
Melancholická a tíživá hudba jasně dává najevo v jakém postavení se nacházíte. I přes smutek a melancholii, kterou je hudba prodchnuta, jí nechybí obrovská intenzita, která vám bude nervy napínat až k prasknutí a perfektně vám pomůže vžít se do rolí hlavních hrdinů a prožívat s nimi každý moment.
Neméně důležitý je vizuál hry. Grafika je víc než ucházející a jasně je z ní cítit to, co si člověk představí, když se řekne středověk v Evropě. Přesto, že de Rune jsou šlechtickým rodem, tak jejich strohé kamenné sídlo je chladné a drsné. Během hry hrdinové přejdou z vymydlených, civilizovaných dětí do rolí bojovníků o přežití za každou cenu. Všudypřítomný mor, špína a smrt je doslova cítit a je hmatatelný na každém kroku.
S temným vizuálem skvěle pracuje jeden ze prvků hry a to sběr květin. Malý Hugo si vede herbář a pokud objevíte květinu, řekne vám o ní něco málo informací a vetkne ji Amicii do vlasů. Tyto momenty jsou jako světlo naděje ve všudypřítomné temnotě a zoufalství.
Bohužel právě vizuál obsahuje jednu z mála věcí, kterou mohu hře vytknout, a to je chybějící mimika v případě in game rozhovorů. Je to sice maličkost, ale pokud se během rozhovoru díváte po okolí a zahlédnete její kamenný výraz zatímco se dle zvuku směje, působí to velmi komicky, ale ne v dobrém slova smyslu. Taky je možné, že jsou ve hře špatně nějaké dobové reálie, co se týká oblečení nebo výzbroje, ale to by nemělo nikomu vadit, když si uvědomíme, že hra je vlastně temná fantasy a ne dokument na History Channelu.
Překvapení roku
Je to tak. Zatímco pohledy většiny hráčů se upírají na přehypované tituly, tak se studiu Asobo podařilo vyvinout a vydat klenot, který by mohl snadno uniknout vaší pozornosti, a to by byla obrovská škoda. Plague Tale: Innocence je určitě letos zatím nejlepší hra, kterou se bude jen těžko překonávat.
Plague Tale: Innocence
Vydavatel: Asobo Studio/ Focus Home Iteractive
Cena: 1299 Kč
Platformy: PS4,XboxONE
Věk: 18+
Herní Doba: 10 – 15 hodin
