Polsko je bohatým zřídlem zajímavých výtvorů na poli literatury, počítačových her, ale jak se už delší dobu ukazuje, i na poli deskových her. To dokazuje i povedená hra z minulého roku – Kroniky Avelu.
Na první pohled roztomilé balení hry, které lavíruje mezi barevným světem fantasy a milou rodinnou hrou vypovídá přesně o tom, čím hra skutečně je, tj. výtvarně půvabnou deskovkou se svým fantasy mikrouniverzem. Ale zdání někdy klame – ačkoli Kroniky Avelu navozují dojem až dětského vzezření, zapotí se u nich možná až překvapivě nejeden dospělý a hlavně zkušený hráč.
Hra je opravdu primárně rodinnou hrou, ale zaujme i výhradně dospělou společnost. Jedná se totiž o hru kooperativní, takže mimo jiné ponouká i k moudrým poznámkám deskoherních ostřílenců a vzájemnému radění si.
Ve světě Avelu se hráči stávají udatnými hrdiny, kteří mají za úkol tento svět ubránit proti zlým silám temnoty, které se potulují v okolí. Skutečná zkouška však přichází tehdy, kdy vyjde Černý měsíc a z kráteru se vynoří zlověstná a mocná Bestie. Tento zrozený netvor pak kráčí k avelskému hradu, aby zničil místní magický léčivý drahokam.
Cestou Bestie shromažďuje ostatní pohůnky zla, kteří spolu s ní míří k hradbám. Pakliže by se jim povedlo hrad dobýt, na svět se snese tma. Jediným cílem hráčů je tak tomuto konci zabránit a Avel doslova vyčistit. Není nutné pouze pokořit Bestii, ale je třeba porazit všechna zdejší monstra. Pokud se to hrdinům podaří, zvítězili, v opačném případě hrad skončí v kouři a ruinách a Avel je ztracen.
Hráči mají však čas na přípravu. Než vyjde Černý měsíc, uplyne řada dní reprezentovaných herními koly, ve kterých budou hrdinové objevovat okolí hradu, čelit nepřátelským silám, získávat kořist a odměny, vylepšovat svou výzbroj, nacházet své spojence, využívat magické síly nebo pomáhat vesničanům.
Přeloženo do herní terminologie, hráči ve svých kolech disponují dvěma akcemi, které mohou libovolně i opakovaně využívat. Na výběr jsou: souboj, pohyb, odpočinek či speciální akce dílku, na němž se daná postava zrovna nachází. Dílky, na kterých se tato hra odehrává, jsou šestiúhelníkového tvaru a vyjma bezprostředního okolí hradu, jsou otočeny lícem dolů a jsou náhodně zamíchány.
Proto se hra nese v zábavném duchu objevování neznámého světa, který kromě nečekaných dálav může nabýt i různých tvarů mapy, což přináší celkem zásadní prvek variability.
Svět Avelu je světem všudypřítomné magie, ale též temných lesů a močálů, ve kterých se skrývají nejrůznější příšery, které vyskakují ze svých doupat. Pro kolemjdoucí je však jediným štěstím, že jsou pomalé a samy od sebe pocestné nepřepadávají. Sám hrdina se tak může rozhodnout, zdali se s některou pustí do křížku, aby si vydělal nějaký ten peníz, případně získal novou zbraň či jinou výbavu.
Samotné souboje jsou pak řešeny mechanismem kostek, na kterých padají útoky, obrana či nic, přičemž o větší síle v boji vypovídá barva a počet daných kostek, které používá hrdina i proti stojící netvor. Ti se rekrutují ze tří různých říší, na které mohou platit různé zbraně. Jedna skupina slouží temnému bohu zvrácenosti a skládá se z podivných houbovitých služebníků, skřetů a hliněných elementálů.
Druhá říše je říší nemrtvých a třetí říší draka a ještěrů. Příšery se dělí ještě na malé a velké, liší se silou, různými vlastnostmi a odměnou v případě vlastní porážky. Pokud se někdy nějaké potvoře podaří zasadit tolik úderů hrdinovi či hrdince, že ztratí všechny své body houževnatosti (tj. životy), neznamená to smrt hráče, ale pouhé “omráčení”, kdy je postava penalizována ztrátou peněz a části výbavy, aby se mohla vykurýrovat v hradu a znovu vletět do akce, neb času je málo.
Ostatně výbava a zbraně jsou řešeny ve hře velmi hezky. Poté, co si vybarvíte, pomalujete a pojmenujete svou postavu na listu papíru a vložíte ji do herního insertu, zůstane vám odkrytý kromě počtu “životů”, erbu a jména také tělo postavy a prostor vašeho batohu.
Do jedné ruky vkládáte zbraň, do druhé štít, na hlavu helmu. Do batohu pak cokoli z vyjmenovaného plus mince či elixíry. Vtip spočívá v tom, že jakmile se vám nějaký žeton dané věci, jenž nabývá různých tvarů, reálně fyzicky do daných prostorů nevejde, vaše postava věc prostě neunese a musí něco zahodit.
Vybavení má pak vždy dvě strany, jednu základní a druhou vylepšenou. Vylepšené verze pak samozřejmě nabízejí lepší bonusy v boji nežli ty základní. Zpravidla jde o možnost přehazování kostky při špatném či nevýhodném hodu, případně nové přidání kostky do souboje.
V Avelu lze však naštěstí narazit i na přátelská místa, která – samozřejmě za přiměřenou finanční úplatu – nabízejí výpomoc v probíhajícím či nadcházejícím boji. Trpaslíci mohou pomoct vystavět hradby kolem hradu, elfové nastražit lesní pasti proti Bestii, druid zapečetí některá doupata, čímž zabrání přísunu nových nepřátel, alchymista pomůže vylepšit zbraně. Jakmile se však přiblíží čas Bestie, většina z nich uteče do bezpečí a hrdinové jsou v boji náhle prakticky sami.
Zatímco první část hry připomíná light verzi fantasy RPG hry, jakmile povstane Bestie, hra se láme a mění se ve velmi zajímavou a zejména nesmírně napínavou “tower defense” hru.
Hráči už nemají prakticky čas na sebevylepšování se, místo toho musí ubránit hrad před mocnou vlnou nepřátel, kteří se doposud stojící dali pod vlivem Bestie do pohybu. Bestie pak představuje nejmocnějšího “bosse”, který svou houževnatostí několikanásobně převyšuje ostatní monstra.
Hra je flexibilní ve svém nastavení mapy, je i decentně flexibilní s ohledem na počet hráčů: mapa a čas se zvětšují a zkracují, respektive zmenšují a prodlužují. Lze také volit obtížnost hry, což spočívá v nastavení síly Bestie a v síle zrodu finálních příšer, které pomohou zaútočit na hrad.
Kroniky Avelu jsou tak herně opakovatelným zážitkem plným dobrodružství a napětí. Hrou, která vypadá podle pravidel na první pohled trochu chaoticky, ale nakonec je poměrně dost jednoduchá. A ve své jednoduchosti přesto nabízí nevšední taktické možnosti.
Kroniky Avelu
Vydavatelství: ADC Blackfire
Autoři: Przemek Wojtkowiak (design), Bartłomiej Kordowski (art)
Počet hráčů: 1-4
Minimální věk: 8+
Délka hry: 60 minut
