Autoři československé fantastiky už několik let dokazují, že naše vlastní historie je plná zajímavých a vskutku unikátních příběhů (např. série Bivoj od Juraje Červenáka). Naši slovanští bohové jsou zajímavější, bitvy unikátnější a všechno je tak nějak poutavější. O to více člověka zamrzí, že se o naši úchvatné historii celosvětově moc nehovoří. A jsou to právě hry, které by to mohly změnit.

Vietcong, Mafie 1, Hidden & Dangerous série, ArmA či Operace Flashpoint. To vše byly hry vyvíjené u nás, našimi lidmi a i přesto, že s historií moc společného neměly, dokázaly upozornit na malou zemi v srdci Evropy. A právě po jejich boku se pokouší zařadit megalomanský unikátní projekt Kingdom Come: Deliverance od Dana Vávry a Warhorse studia.

O čem to vlastně je?

No, pokud jste doteď nežili někde v jeskyni, budete pravděpodobně vědět, že KCD je historické RPG s otevřeným světem ala Zaklínač a spol. To, co už možná vědět nebudete je, že vám hra dává absolutní volnost v postupu celou hrou. Čekají vás zábavné vedlejší úkoly, unikátní soubojový systém rekonstruující boj v dané době, desítky kusů vybavení od jednoručních zbraní po halapartny, tuny druhů brnění a další unikátní záležitosti, včetně návykových miniher. Jediné, co tu nenajdete, jsou kouzla, draci a jiná nadpřirozená stvoření, ale to vám chybět určitě nebude.

Vítejte v Kingdom Come

Ve světě, kde nedostanete nic zadarmo. Ve světě zaměřeném na naši vlastní historii. Světě, kde nejsou draci, kouzla ani žádné jiné nadpřirozené bytosti. Jen vy a vaše vlastní fantazie. Než se však podíváme hlouběji, položím vám jednu otázku. Který vynález byl podle vás tím nejdůležitějším v historii? Byl to knihtisk? Automobily? Elektřina? Nebo něco jiného?

Ne, nelámejte si hlavu. Na tuhle otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Všechny tyto vynálezy byly důležité a dodnes mají něco společného. Je to jednoduchost. Jsou tu proto, aby nám usnadnily život a ani já si už nedokážu představit život bez většiny z toho.

KCD tu ale není proto, aby vám život usnadnilo. Spojuje totiž dohromady simulátor chůze, prvky RPG a historickou přesnost, kterou známé maximálně z muzeí a skanzenů. To vše dohromady dává celek, který vás plně pohltí a je jen na vás jak se s tím vypořádáte. Jen si musíte uvědomit, že to není jako ostatní RPG která znáte.

Takže, kde jsem to byl. Aha, už vím… Plně pohlcen úchvatným prostředím Čech 15. století, obklopen zemljankami, hrady, kostely a další úchvatnou architekturou dané doby. Jsem Jindřich, hodný, ale trošku rebelský syn kováře. Žiji ve Skalici, vesnici známé těžbou stříbra, obklopené kopci a horami jako z nějakého malebného obrázku. Příběh začíná tím, že se uchvatitel trůnu chystá spálit Skalici na popel a není nic, co bych s tím mohl udělat. Tedy kromě útěku.

První věcí, kterou tato hra udělá je to, že vás zkrotí a pokoří. Zapomeňte na svůj videoherní-hrdinský komplex. Tady neokusíte moc a sílu, aby vás pak o ni někdo připravil jako v jiných hrách. Tady začínáte jako prosťáček a když už si myslíte, že se zlepšujete, hra vám podtrhne nohy a vymáchá vás v prachu a bahně, abyste si uvědomili, kam patříte. A až si uvědomíte, že se sotva ubráníte, natož abyste začali šarvátku, jste připraveni začít.

Do té doby je to totiž krok za krokem, jeden klacek pod nohama za druhým. Během útěku ze Skalice jsem udělal tu chybu, že jsem si myslel, jak mě hra nechá běžet dostatečně rychle do dalšího města. Znáte to, prostě pomalý běh s prohlídkou úchvatné krajiny a okolí. No, nikdy jsem se nemohl splést více. Ve chvíli, kdy mi bylo řečeno, ať utíkám, otočil jsem se, abych si vychutnal atmosféru hořící Skalice. V ten samý moment se mi před obličejem zjevil plně ozbrojený kumánský voják a stačila sekunda či dvě než mě rozsekal na malé kousky.

Dobře, druhý pokus. Bylo mi řečeno, ať utíkám, takže běžím a neohlížím se zpět. Ale co se nestane, toho zatraceného vojáka slyším ječet přímo za mými zády! Netrvalo dlouho a bodnul mě a pak znovu a znovu a znovu. Dokud ze mě nezbyla hromádka neštěstí na zemi.

Pokus třetí. Konečně jsem zjistil jak sprintovat (ano, jsem asi pako) a uháním po té točité stezce, jak se jen dá. Stamina mizí neskutečně rychle a než se naději, jsem unavený a přecházím do klusu. Běžet tou cestičkou byla špatná volba. Za zády mám tři nebo čtyři kumány a dole na mě čekají další. To, že jsem se schoval do křoví, nepomohlo. Připadám si jak jehelníček…

Dobrá, pokus číslo čtyři. Kašlu na prohlížení si krajiny, kašlu na vyšlapanou stezku. Běžím skrz díry, balvany a sypký sráz jak se jen dá. Vyvrtnu si kotník při skoku a jen o pár centimetrů mě míjí šípy mířící na mou hlavu. Těžce vyšťavený doběhnu ze srázu a naskočím na prvního koně, kterého spatřím. Co čert nechtěl, slyším křičící ženskou. Skvěle… banda kumánů se snaží znásilnit další ženu předtím, než jí podříznou krk. Nikomu nepomůžu, jsem úplně k ničemu, ale aspoň to zkusím. Najedu do nich na svém koni a vysvitne jiskřička naděje. Vrhnou se na mě jako zběsilí a ta holka snad uteče. Doufám!

Jdou teď po mě, mám jen zbytek života a honí mě snad deset vojáků na koních, tohle bude dlouhá a hlavně zběsilá jízda!

Střih a scéna je tady.

Naštvalo mě to, umřel jsem hned na začátku hry a ještě k tomu několikrát! Ale hra si tím získala i můj respekt. Musel jsem respektovat rozhodnutí vývojářů, nedat vám nic zadarmo, protože nebezpečí číhá na každém rohu. Cítil jsem, že jsem opravdu jen trouba, který neumí ani pořádně držet meč. Věděl jsem, že takhle bych se měl cítit i ve skutečnosti. Protože v dané chvíli, by nepřežila ani polovina z nás.

Hry testuji již dlouho a pár honiček na koních či v autech už jsem si zažil. Byly plné adrenalinu a zábavy a většinou se staly tím nejlepším na dané hře, ale tady? Tady to nebyla sranda. Byla to děsivá zkušenost.

Reklama

Učit se, učit se, učit se!

Souboje v KCD jsou závislé na několika prvcích. Jedním z nich je vaše stamina (výdrž) a dalším samotné údery. Pokud se pokusíte někam vběhnout a začít máchat mečem kam se podíváte, čeká vás pravděpodobně rychlá smrt. Vaši protivníci jsou totiž zkušenější, trpělivější a ví kdy a kam udeřit. Takže se učte kde se dá, protože to je základem této hry.

Nenaučíte se tu ale jen o tom, jak použít perfektní riposty a falešné údery. Naučíte se tu i o historii krále Karla IV, vlády jeho syna Václava IV. Stanete se součástí denního života středověkých farmářů, obchodníků, včelařů, zbojníků a všech okolo. Přečtete si o žebrácích a měšťanech a uslyšíte lidi zdravit „Můj Pane“, „Má Paní“ bez trošky ironie v hlase (tedy většinou). Jsou tu prostě lidé slušní a vychovaní, ale i sprostí a drzí stejně jako v reálném světě.

Na začátku jste lehce zahlceni řadou cut-scén a otevřenost světa se vám plně projeví až po několika hodinách hraní. Svět je zpracován s historickou přesností jako nikde jinde stejně jako i (lehce obohacený) příběh samotný.

Jindřich je skvělá postava. Ano, ze začátku je trošku dětinský, ale postupně vám přiroste k srdci jak jeho přidrzlost, tak i jeho celkové chování. Stačí málo, aby se usmál, stačí málo, aby vám odpustil a stačí i málo k tomu, aby vám podřízl krk. Třeba přepadení ze zálohy a pokus obrat ho o pár grošů.

Celkově vzato je tu toho prostě hodně k učení. Ať už jste veterány z Chivalry, Skyrimu nebo For Honor, budete se mít co učit. Soubojový systém, odemykání zámků, plížení, hospodské rvačky, rozhovory, hádky o ceny a kus pořádné historie.

Není všechno zlato, co se třpytí…

Ruku v ruce s tak ambiciózním a robustním projektem jdou samozřejmě i bugy a různé chybky. Sem tam se vám utne zvuk uprostřed rozhovoru jen proto, že do vás někdo vrazil (jinak je dabing postav na úžasné úrovni!). Sem tam nevyjdete schody, protože se do nich propadnete, nebo se stane nějaká jiná capovina, jako doskakující vrstvy oblečení (což se dalo čekat díky použití CryEngine – ale ta grafika je prostě nádherná!).

Faktem je, že nic z toho mi nijak extra nevadilo. Jediný problém jsem měl snad jen s ukládacím systémem. Hra má autosave, který ukládá v nejdůležitějších chvílích jako dokončení úkolu, či po vyspání se ve vaší vlastní posteli, a to by mělo teoreticky stačit no ne? No ani ne. Svět KCD je obrovský a ne vždy se dostanete do blízkosti hospody (domácnosti či seníku) předtím, než umřete.

A v tu chvíli nastupuje „Sejvovice“ (autor si je vědom zjednodušení systému po aktualizaci hry). Abyste si ručně uložili hru, musíte vypít Sejvovici. Alkoholický drink, který hru sice uloží, ale zároveň vám sníží statistiky a schopnosti. V teorii to zní skvěle. Je to skvělý způsob jak zabránit hráčům v save-scammingu (zneužívání ukládání hry k dostání se přes těžké souboje atd.). Ale ve skutečnosti jsem několikrát měl chuť mlátit hlavou o zeď jen proto, že jsem umřel během dvouhodinového postupu hrou a zapomněl se ožrat!

Zatraceně, vždyť těsně předtím, než jsem začal psát tuto recenzi, se mi stalo něco podobného. Jel jsem si tak z jedné strany mapy na druhou a mezitím zažil úžasné chvíle. Vyhrál jsem sázku o nádhernou prošívanici, pozabíjel několik banditů ohledávajících tělo mrtvého, přečetl si nějaká ta jména Kickstarterových přispěvatelů na křížích u rozcestí (klobouk dolů za tento respekt vůči backerům!) a dokonce jsem i našel poklad! To vše, aby mě těsně po setmění přepadla deseti členná jednotka nepřátel… ano, přišel jsem tak o vše, co jsem získal i zažil za poslední dvě hodiny hraní.

A i přesto všechno jsem tady a s hrdostí mohu říct, že téhle hře hodlám dát velmi vysoké, ale i velmi zasloužené hodnocení! Protože když už je vše řečeno a uděláno, nechci nic víc, než si zase zahrát Kingdom Come. Dává mi totiž mnohem víc než jen lekce historie, ale tunu zábavy, a to i přes těch pár chybek, které jsem zmínil. KCD ještě stále potřebuje trošku vybrousit své ostré hrany. Některé chyby už byly opraveny novými updaty a fixy, ale něco se prostě ještě najde.

Celkově vzato…

je těžko popsat úplně vše a vydat úplně regulérní hodnocení. Každý máme své osobní názory a každému se líbí nebo nelíbí něco jiného. Někomu by mohli občasné bugy vadit více než mně, někomu by nemusel vadit ukládací systém, tak jako mně atd. Ale jsem tu proto, abych řekl, co cítím a co si myslím.

KCD nám ukazuje svět, z kterého pocházíme. Svět, ve kterém žili naši předci a je plný překvapení. Svět plný křesťanství, kde cizoložství je větším zlem než prostituce. Alkohol je metlou lidstva, ale hospody jsou na každém rohu. Lidé vás zdraví „Bůh opatruj“, ale zároveň chtějí, abyste ty otravné žebráky (vaše krajany) vyhodili z města… svět, který opravdu byl.

Kingdom Come: Deliverance mě naučilo hodně (sakra naučilo mě hodně i o křesťanství a to i přesto, že má žena byla vychovávána v křesťanské rodině :). KCD vás prostě změní, naučí vás pokoře a ukáže vám, že se ještě stále máte co učit. Ať už to bude fant, že musíte praktikovat více gymnastických cvičení na klávesách WASD, než jste kdy dělali, nebo to, že veřejné koupele kdysi nesloužily jen k mytí, ale i úplně jiným činnostem. Tahle hra vás prostě nechá na vlastní kůži zkusit si, jaké to bylo žít ve středověku. Možná že vás pohltí dost na to, abyste si i více cenili všech moderních vymožeností, jako jsou auta, elektřina a další. Možná, že si díky ní bude i více vážit naší vlastní historie…

Verdikt

Kingdom Come: Deliverance vám neusnadní život, má pár vad na kráse, ale nabídne vám spoustu hodin skvělé zábavy, ale i nových vědomostí. Má úžasnou grafiku, vynikající dabing, úchvatnou hudbu, unikátní soubojový systém a mnoho dalších věcí, o které byste neměli přijít! Pokud tedy hledáte unikátní RPG bez kouzel a draků, KCD je tu pro vás!

[review]

Reklama

Redakční články plus články uživatelů, kteří nechtějí být jmenováni nebo je jejich aktivita ojedinělá. Také souhrn článků od redaktorů, kteří již pro nás nepíší