Ač se to nezdá, Kepler 62, coby název odvozený od reálně existující hvězdné soustavy, není o vesmírném cestování, ale o lidské povaze a přirozenosti, i o tom, jak důležití jsou přátelé a odvaha postavit se za správnou věc a odhalit pravdu. To celé je zabalené ve svěží, rychle gradující a krásně výtvarně zpracované jízdě, která nevynechá ani další vážná témata, to vše očima mladých hrdinů.
Šestidílná série, která loni zakončila své české vydání, vzešla z mezinárodní spolupráce, totiž Fina Tima Parvela, který psal liché díly, a Bjørna Sortlanda z Norska, který měl na starosti zase díly sudé. A znovu ukazuje, že seveřané to s dětskou literaturou a duší mladého čtenáře doopravdy umějí. Na poměrně krátkém, i když rozkouskovaném prostoru, využívají předností akčního a čtivého děje doplněného o četné ilustrace a poskytují tak setkání s aktuálním příběhem, který dovede konkurovat i jiným, třeba právě hodně vizuálním médiím.
Pod pokličkou série
Řekněme si na rovinu, číst to musíte postupně a všechno, jinak to nebude dávat smysl. Ale jde to rychle.
První kniha nese název Pozvánka a představuje dva sourozence z neúplné rodiny. Aro a Joni jsou nerozlučná dvojka, která navzdory vlastní chudobě a neustále nepřítomné matce (i když stále mnohem přítomnější než dva různí otcové dětí) zvládají život v temné a dystopické společnosti. Když se jim šťastnou náhodou podaří získat nejopěvovanější počítačovou hru, samozřejmě ji hrají společně.
Kolem hry kolují legendy, že je opravdu výjimečná a kdo dokáže projít i poslední úrovní, získá nebývalou odměnu. Bratrům se to společnými silami podaří a dostanou pozvánku na tajnou základnu, tajnou misi a tajnou budoucnost. A protože mladší Joni vážně onemocní, nemají zase tolik na vybranou.
Leží za hvězdami a pod kopci, vyplňuje prázdné otvory. Předchází i následuje, znamená konec života i smíchu.
Ve druhém díle (Odpočítávání) se od sourozenců odpoutáme a celou dobu budeme sledovat novou hrdinku Marii, která pochází z bohaté zbrojařské rodiny a střílení je něco, co jí opravdu jde. Je chytrá, samostatná a cílevědomá, jen dosud žila ve skleněném zámku, i když vládní propagandě nevěří ani zbla.
Marie si najala několik teenagerů, kteří hru Kepler62 hrají za ni, ale když se jeden z nich dobere cíle, hra osloví přímo ji. Marie dostane souřadnice,, a protože se svým současným osamělým životem není spokojená (a jak to, že tvůrci videohry o ní vědí tolik věcí?), rozhodne se vstoupit do tohoto podivného pokračování hry, kde už je jasné, že půjde doslova o život. Marie se v průběhu výcviku setká i s dalšími dětmi, ale stále jí vadí množství tajemství, které celý projekt obklopují.
A když se rozhodne pátrat na vlastní pěst, cenou za získané informace je také předčasná hibernace pro cestu do vzdálené sluneční soustavy. Nejspíš, aby něco neprozradila – nebo si cestu ještě nerozmyslela.
„Hele, určitě existuje milion způsobů, jak přivolat hlídače, aktivovat vymazlený alarmy a zbraňový systémy, který mě zneškodní. Nepochybuji, že něco z toho spustíš. Ale bacha, ty máš taky jen jeden život. A když přijde na věc, nic jinýho nemá význam. A já… mám opravdickou zbraň.“
V dalším pokračování jménem Cesta se opět ocitáme u Ariho a Joniho, kteří rozechvěle zažívají start tří slunečních plachetnic a loučí se se Zemí. Čeká je let v hibernaci do daleké budoucnosti. Jenže v průběhu cesty se něco stane a Ari společně s Marií procitají dříve. V cestě stojí kometární mrak a i když je Marie nejlepší střelkyní týmu, musejí společnými silami a s malou zbrojní výbavou jejich plachetnice prorazit skrz nebezpečný oblak trosek.
Tušíme, že napínavý průlet se nakonec podaří, ale v tísni a rozhovorech mladých hrdinů zaznívá víc námětů k přemýšlení než jen jednoduchá otázka přežití.
Země – Joni v životě nic krásnějšího neviděl. Ačkoli byl ještě dítě, i on věděl, že s touhle planetou vznášející se ve vesmíru je to nahnuté a že doba, kdy na ní lidé nebudou moct žít tak jako doposud, se blíží. Přesto mu pohled na domovskou planetu vehnal slzy do očí.
Čtvrtý díl nese název Průkopníci a je znovu z pohledu Marie; začíná v momentu, kdy jejich plachetnice dorazí na planetu Kepler62e. Díky průletu červí dírou neztratili žádný čas a jsou takříkajíc stále současníky své doby. Čeká je založení tábora, první průzkum a seznámení s novým domovem, kde stráví zbytek života. Podmínky jsou naprosto příznivé a brzy se malí osidlovatelé probíhají trávou bez skafandrů. A také trvá jen pár stránek, než si uvědomí, že na planetě nejsou jediným inteligentním druhem: musí se počítat ještě nejméně s dalšími dvěma.
Vedle starostí s táborem se ale také objeví nemoc, která znovu propukne nejen u Joniho, a vede dokonce k prvnímu úmrtí. Marie postupně přichází na to, že věci stále nejsou takové, jaké se na první pohled zdají, že spojenci nejsou vždy ti dobří a že určitě potřebuje více informací k tomu, aby zabránila dalším ztrátám na životech. A nejpodezřelejší je rozhodně poručice Olivia, která výsadek oficiálně vede.
Mám v sobě cosi obrovského, rudého a černého, co nechce pryč. Truchlím. Myslím na všechna ta křehká krásná těla, která gnámové navršili na hromadu a zapálili. Možná trápí jen mě, že ta nádherná stvoření jsou pryč. Přijde mi, že jsem Našeptávače zradila, že jsem jejich zkázu způsobila. Cítili se Španělé stejně, když objevili nový kontinent a indiáni kvůli nim umírali po desetitisících?
Pátá kniha se jmenuje Virus a žene děj jaksepatří kupředu. Odhalujeme příčiny řady tajemství, se kterými mladí hrdinové zápasili v předchozím díle. Musejí se zapojit do pátrání a znovu najít důvěru nejen v sebe navzájem, ale také získat odvahu v uskutečnění těch správných rozhodnutí.
Kromě hlavní Ariho perspektivy do hry vstupují i myšlenkové pochody Olivie. Lidé totiž tuto planetu nenavštívili poprvé. A poslední uzavřená kapsle, kterou s sebou hvězdné plachetnice přivezly, se konečně otevírá. Lidé mají s planetou svoje vlastní plány,a pokud je tu obsazeno, je třeba si tu udělat místo…
Olivia se odmlčela. Celá se nějak proměnila. Úplně jako by skořápka kolem ní praskla a odhalila nejistou mladou ženu, které se naskytla příležitost zbavit se čehosi tíživého a nepříjemného. Už ji nemuseli pobízet, aby mluvila, pokračovala z vlastní vůle.
Poslední díl s případným pojmenováním Tajemství celý příběh završuje a odhaluje právě ono tajemství, které s sebou osadníci doslova vláčeli přes hlubiny vesmíru v podobě poslední kapsle. Ten, kdo se v ní ukrývá, totiž nemá čisté motivy a odhaluje pravý význam lidské expanze do této soustavy. Zbývající dětští hrdinové (ano, už zdaleka nejsou všichni) se musejí vyrovnat s pravdou a zareagovat tak, jak si žádá situace a smysl pro správné řešení.
I když je to tolik těžké, i když to znamená sáhnout i k násilí, i když to může znamenat smrt a ztrátu toho, co si zvykli nazývat domovem. A to přišli o zbraně i o protilátku na nemoc, která s nimi taktéž putovala jako součást zvrácených plánů konstruktérů hry, výpravy a lidské přítomnosti na Kepleru62. Ale kromě nepřátel se objevují i spojenci a vše není ztraceno, i když opravdový wow efekt nakonec raději nečekejte.
Malá i velká témata, potenciál a (ne)vytěžené možnosti
I když se to nezdá, dohromady se celá série dá přečíst za jedno odpoledne. Vzdušný text je proložen řadou ilustrací a jeho tempo je řízné a opravdu odsýpá. Nicméně i tak umožní alespoň nahlédnout do kontextu světa, který je všechno možné jen né idylický. Představuje se nám totiž nevlídná blízká budoucnost, v níž vládnou totalitní praktiky včetně sledování a potřeby přesvědčit zejména děti, aby o světě příliš nepřemýšlely. Vlády investují nemalé částky do zbrojení a některé naznačené způsoby hromadného ničení, i když zmíněné jen na okraj, probouzejí opravdu strach.
Také snaha vlády udržet pořádek pomocí autoritativního přístupu a omezování lidských svobod nevypadá důvěryhodně – a hrdinové si tohle uvědomují. Některá opatření, o nichž se dozvídáme, jsou doslova strašidelná, a je jasné, že po ekologické i společenské stránce se lidská populace na Zemi řítí do záhuby. Plán, který pro lidstvo představuje kolonizace soustavy Kepler62, s sebou samozřejmě přináší všechny tyto neduhy a pokud se splní plány korporací podle jejich představ, o žádný nový ráj rozhodně nepůjde.
Určitě se ale nejedná o doopravdy hutnou četbu. Jde o zajímavý pokus zařadit těžká témata a netriviální problémy lidské populace na pokraji sebezničení do dětské četby a tohle balancování na hraně se naštěstí celkem vyplácí, i když se k řadě pojmů nebo kocneptů hodí mít po ruce dospělého. Pokud čtenář chce, může řadu temných náznaků ignorovat a držet se dobrodružné linky.
Nebo může knihu číst společně s rodičem a připravit mu tak perné chvilky při vysvětlování mechanismů gravitace, konspirační teorie, jaderných zbraní či legend kolem Oblasti 51. Ovšem, řada některých pojmů je rovnou vysvětlena, ale otázky na to, co znamená retro, dron nebo hibernace mohou zajímavě zpestřit společně strávený čas.
Kromě rozšíření si obzorů po faktické stránce se setkáme i s důvěryhodným prožitkem vnitřních životů hrdinů: co je trápí a v čem jsou dobří, jakým rozhodnutím musejí čelit, jak je pohlcuje vina a zklamání nebo jak je pohání touha po pravdě. Chybuje každý a počítají se nejen skutky, ale i motivy. Nicméně postavy jsou spíše jen načrtnuté a jsou především nositeli děje bez opravdové aspirace na rozvinutí jejich psychologie.
Celkové čtivosti pomáhají krátké úderné věty, které navíc v přítomném čase a občasné ich-formě (pokud vypráví Marie) vtahují do situace a pomáhají se ztotožněním se střídajícími se hrdiny. Ne tak šťastné zase považuji řešení používat anglické věty, sem tam slůvka nebo z angličtiny přejaté zkratky. Zní to trochu zvláštně a osobní pocit je, že to prožitek ze čtení nijak nezlepšuje, jen je to prostě cool a čtenáři to chtějí.
Dynamika děje také v různých knihách povážlivě kolísá. První díl je v podstatě jen dlouhý úvod, v němž se nedozvíme skoro nic k tomu, co nás čeká. Putování vesmírem také dobrodružství hodně zpomalí, aby se ve čtvrtém díle vrátil rychlý spád a mnoho informací. Ty jsou nahuštěné i v díle pátém, který nemalou část své délky věnuje vysvětlování pozadí celého komplotu: snadné řešení, které zase tolik nechutnalo, i když účel splnilo.
Ano, je to zřetelně potřeba, abychom se v následném řešení šestého dílu orientovali, ale stejně je tu jisté zklamání z toho, že postavy na řadu věcí nemohly ani přijít a vysvětlení musely dostat takhle naservírované.
Chcete?
O sérii se v poslední době docela mluvilo a právem: představuje kvalitní zážitek, který není jednostranný, ale vyplatí se i po vzhledové stránce. Nejen pevná vazba, ale opravdu mnoho, mnoho, mnoho originálních a sdělných ilustrací doplňujících text, které pro sérii vytvořil Pasi Pitkänen. Vizuální zážitek jde někdy až na hranici komiksu a byla by škoda tomu upřít pozornost.
Je ale fér také zmínit rozpor, který knihy vyvolávají v otázce znalosti světa. Ty mají totiž především bavit, nikoli vzdělávat. Na jednu stranu formáty knih zřetelně cílí na spíše nečtenáře nebo ty, kdo u knihy nevydrží dlouho: délka, vizuální odlehčenost a dynamičnost příběhu nahrává také mladším čtenářům. Na druhou stranu se tam vyskytují až realistické koncepty, vydatný slovník a složitější vědecké pojmy vyžadující nějaké vysvětlení.
Takové momenty ale nejsou časté a nahrávají pocitu aktuálnosti a soudobosti díla i jakési dospělejší odpovědnosti, kterou čtenáři mohou vítat a cítit se tak ještě více součástí příběhu. Za zkoušku to určitě stojí a kdo chce, to své si tam najde.
Celá série se uzavírá, ale už nyní je jasné, že to není konečná. Druhá řada knih s názvem Kepler62: Nový svět už má pět dílů a můžeme doufat, že ji v budoucnu zahlédneme i v českém překladu.
Timo Parvela, Bjørn Sortland: Kepler62 (6 dílů)
Vydal: Nakladatelství: Host, 2018-2019
Překlad: Jitka Jindříšková, Michal Švec
Ilustrátor: Pasi Pitkänen
Počet stran: vždy cca 190 / vázaná
Cena: každý díl 260 Kč
Vhodné pro: děti 9–12 let
