Indie cover

Jak se vám stane, že skončíte s vampirickou manželkou, která na vás přivolává neštěstí? Za jakých podmínek si koupíte auto v barvě, jakou jste za žádnou cenu nechtěli? Co dělat, když máte v továrně stroj posedlý démonem?

Indie je země, kde se daří nejmodernějším technologiím; zároveň se tam při životě drží nepřeberné množství náboženských rituálů provázaných nejčastěji s hinduismem, zvyků a pověr – a ledasčeho mezi tím.

Třpyť se, třpyť se, hvězdičko

manglikKdyž se podíváte do nedělní přílohy bombajských novin, najdete rozsáhlou sekci sňatkových inzerátů, kde rodiny nabízejí dívky na vdávání: všechny jsou „vzdělané, krásné a světlé pleti“, rozdělené podle etnika, jazyka, náboženství či podle toho, zda mají věno nebo nikoli. Samostatnou kategorií je ovšem manglik. Nejedná se o žádnou obskurní etnickou skupinu, ale o lidi, kteří se podle horoskopu narodili pod silným vlivem Marsu. Obzvláště u žen je taková situace krajně nežádoucí.

Je-li žena manglik, musí se vdát jedině za jiného manglika! Jinak by totiž svého partnera vysávala, ubíjela, zbavovala životního štěstí a energie! Taková manželka dožene svého chotě k finančnímu krachu, alkoholismu, hazardnímu hráčství, chorobnému utrácení, případně mu způsobí těžké zdravotní potíže. Ne nutně v tomto pořadí. Tudíž pokud jste se narodili pod vlivem Marsu, výrazně vám to omezuje výběr partnera. Smůla.

Horoskopy, vliv hvězd a planet, to všechno je v Indii klíčovou záležitostí. Nejen při výběru partnera a určení dne svatby, ale i v obchodních záležitostech. Tedy se vám může stát, že smlouva, o které vyjednáváte půl roku, a všechno se nesnesitelně táhne, bude náhle podepsána ze dne na den jako mávnutím kouzelného proutku. Proč? Protože indický obchodní partner se radil s astrologem, a ten mu řekl, že následující den je „šťastný den“ (auspicious day) na uzavírání obchodů, tak je potřeba honem honem nějaký ten obchod uzavřít.

Velmi podobně je potřeba ve správný den založit firmu, otevřít továrnu, spustit novou výrobní linku nebo si i koupit auto. Takže se netřeba divit, když kolega v práci přijede bílým vozem, když přitom za žádnou cenu bílý nechtěl a několikrát jste se o tom v kanceláři bavili. Avšak v onen správný „šťastný den“ měli ve vyhlédnutém autosalonu kýžený model pouze v oné bílé barvě. Ale štěstíčku je potřeba jít naproti a radu astrologa je záhodno poslechnout. Nechcete na sebe přece přivolat smůlu, že? Obzvlášť přitom, jak vypadá indický silniční provoz, jehož účastníky s absolutní předností v jízdě jsou poměrně často hlavně krávy.

Stephen King by zajásal

demonKdyž se nedaří, tak se nedaří, a stroje se může nejen chytit smůla, ale může být i posedlý temnými silami. Třeba třídící stroj s otáčivým šnekem v továrně na zpracování elektrárenského popílku! (Kingovský posedlý mandl by byl asi taky dobrý, ale zatím jsem o takovém případu neslyšela.)

Stalo se, že u jedné takové třídičky se opakovaně stávaly nehody, došlo i na nějaké useknuté články prstů ruky. Přístroj měl pochopitelně bezpečnostní pojistku, něco takového by nemělo být možné. Takže jednoznačně působení démonů.

Po troše pátrání se ukázalo, že čas od času se v mechanismu zasekne větší kus materiálu. Zaměstnancům se ale vypínání zdálo jako ztráta času, tak zneškodnili pojistku a sahali do stroje, aby závadu odstranili, když byl zapnutý proud. Nicméně stroj byl nepochybně stále posedlý!

Evropské vedení továrny šílelo nad tím množstvím úrazů. V Evropě se přece jen bezpečnost práce bere mnohem vážněji než v Indii. Německý ředitel firmy usoudil, že bude nutné udělat další důkladné proškolení personálu, když ani na zdi pověšené názorné instrukce s obrázky nepomáhají. Indický ředitel továrny byl absolutně jiného názoru: musí se provést rituál púdža. Bráhmanský kněz tedy dostal zaplaceno, očistný ceremoniál nad strojem proběhl, a, věřte nebo nevěřte, od té doby už skutečně nikdo o žádný článek prstu nepřišel.

Stromy jsou (někdy) taky lidi

AšvatthaPředmětem pověr jsou nejen stroje, ale často i rostliny a některé stromy. Ne že by měly vlastní horoskop (nebo o tom nevím), ale posvátný text Skanda purána praví, že pokud v rodině není syn, lze místo něj zasadit a opečovávat fíkovník posvátný (ficus religiosa) neboli pípalový strom (peepal). Tento strom – podle hinduistů často obývaný božstvy, podle buddhistů pod ním Buddha dosáhl osvícení – zajistí rodině potřebnou spirituální oporu a přetrvání jména. Proto je těžkým hříchem fíkovník pokácet.

Někdy bývá označován za „krále stromů“ (v tamilštině je přímo a doslova nazýván arasa maram), jindy je jen „strážcem proti bouři“ a roli panovníka plní tamarind.

Démonovy povídky

Jednotlivým částem pípalového stromu jsou přičítány léčivé vlastnosti (proti artritidě, astmatu atd.), ale zároveň se nedoporučuje se k němu přibližovat, zejména ne v noci. Kolem fíkovníku mají totiž sklon se shromažďovat duchové, kteří odvážlivce prostě suše zabijí. Výjimkou je sobota, kdy je dotek bezpečný, neboť tento den je pod vlivem boha Šani (planeta Saturn), jenž je patronem spravedlnosti.

Podle pověsti zatnul tipec dvojici démonů, kteří se jmenovali Ašvattha a Pípala. Ašvattha se s oblibou měnil v pípalový strom a Pípala v kněze, bráhmana. Dával pak lidem báječnou radu, že si na fíkovník mají sáhnout, a jakmile tak učinili, Ašvattha je zahubil. Bůh Šani udělal s oběma démony krátký proces a pro sobotní dny pípalový strom očistil. (Mimochodem v sanskrtu se fíkovník posvátný řekne ašvattha, aby se to náhodou nepletlo.)

Zajímavým způsobem fíkovník figuruje i v souboru sanskrtových příběhů „Démonovy povídky“. Král ve vyprávění je zavázán slibem, že donese mnichovi uprostřed noci mrtvolu posedlou démonem, vétálem. Zatímco vétála si spokojeně visí na šinšapovém stromě (dalbergia sissoo), mnich chystá jakýsi tajemný rituál právě pod fíkovníkem – jehož posvátná podstata k tomu sice vybízí, ale zároveň vrhá na celý obřad pochmurný stín.

Bohové štěstí a spol.

GanéšaVýznačným hinduistickým bohem štěstí je Ganéša se sloní hlavou, označovaný též jako odstraňovatel překážek. Proto je zobrazení slona, zejména se zvednutým chobotem, rozšířeným amuletem a symbolem přízně osudu. Pokud se člověk vydává na cestu a spatří slona (což se v Indii často může stát), bude jeho putování bezpečné a úspěšné.

Dva sloni bývají zobrazováni po boku bohyně Lakšmí, krom bílé sovy je slon jejím obvyklým jízdním zvířetem. Lakšmí je v hinduismu patronka štěstí, hojnosti a prosperity. Údajně každou sobotu poctí spolu s manželem (bohem Višnu) svou přítomností pípalové stromy; protože ve větvích žije její sestra, tak se stavují na návštěvu. Listy fíkovníku rovněž symbolizují peníze, takže takový list utržený v sobotu (každou sobotu pokud možno nový) přináší majiteli, který ho nosí v kapse, bohatství; asi jako naše kapří šupina v peněžence.

K Lakšmí se vztahuje i pověra zapovídající zametat po slunce západu, protože si člověk „vymete štěstí“ a Lakšmí nevstoupí do jeho domu.

VišnuOpakem bohyně štěstí je nepříliš překvapivě Alakšmí, bohyně smůly. O té se říká, že má ráda ostrá a výrazná jídla. Proto se do obchodů často věší limetky a čili papričky na niti, aby se Alakšmí nasytila, spokojeně odešla a nechala podnik na pokoji.

Krom toho samozřejmě existuje nepřeberné množství drobnějších pověr: slyšet v noci výt psa nosí smůlu a zhoršení zdravotního stavu nemocným; novomanželům se k peněžitému daru přidává pro štěstí vždycky ještě jedna rupie, aby suma byla nedělitelná dvěma; v některých oblastech se dětem kreslí černá tečka na čelo jako ochrana před uhranutím a tak dále, a tak podobně. Indie je přímo propletená a prorostlá nejrůznějšími tradicemi a zvyky, pomalu nemůžete obrátit kámen, abyste na nějaký nenarazili. Ne že bychom u nás neměli spoustu zajímavých vlastních, ale přinejmenším jednu pověru sdílíme: černá kočka přes cestu nosí neštěstí i v Indii!

O smůle, kterou nosí šakalí vytí, očistných účincích bazalky posvátné (tulsí), devíti planetách a dalších pověrách se taky dočtete v mé knize „Poslední bůh“. Ostatně bez pověr by to nebyla pořádná Indie v alternativním 19. století, uznejte sami.