Desítky tisíc spokojených čtenářů kultovní série Bratrstva krve od Františka Kotlety dostanou opakovaný srdeční záchvat. Jejich nejoblíbenější upír Jan Bezzemek se vrací v komiksové podobě zpět na stránky knih, kde bude znovu brutálně masakrovat zlovolné mimozemšťany. A to už o letošních Vánocích.

Jana Yuffie Kilianová je ex-Ajťačka, aktuálně ilustrátorka, designérka her, komiksová kreslířka (stojí za úspěšným Korektorem) a herní recenzentka. Jejím nejnovějším projektem je komiks na motivy knihy Františka Kotlety.

Jani, kreslíš komiksy, designuješ hry, jak jsi se proboha dostala ke Kotletovi?

Tak já bych to shrnula jednoduše tak, že asi prostě přitahuju hustý lidi. S Kotletou jsme se potkali letmo na jedné akci a o pár týdnů později už jsme spřádali plány. Možná osud?

Kreslíš poměrně barevným a řekl bych, že i cartoonovým stylem kresby. Jak si to sedí se stylem psaní Kotlety a jeho světem?

Je pravda, že můj ikonický styl koketuje hlavně s mixem cartonu a anime, ale hodně mě baví experimentovat a opouštět svoji komfortní zónu. Chci být výtvarně dost variabilní a Kotletova knížka mi vlastně dává super možnost ulítnout do jiného stylu. Takže myslím, že se mi povede vypilovat vizuál ke spokojenosti nás obou.

Má styl, kterým kreslíš nějaké jméno?

Jak říkám, nemyslím si, že mám jenom jeden vyhraněný styl, snažím se být poměrně různorodá. Vím, že máš ale asi na mysli hlavně můj typický cartoon styl. V něm mě dost silně ovlivnil hlavně Scott Pilgrim, kterého dodnes považuju za jednu z nejlepších sérií světového komiksu.

Který Kotleta bude ten první komiksový?

Jako první jde na porážku první díl Bratrstva krve – Hustej nářez. Čtenářům ho naservírujeme o letošních Vánocích.

Máš pro Kotletu a jeho postavy vymyšlený nějaký zvláštní styl kresby? Nebo to prostě bude “další” z řady tvé práce?

Pro Hustej nářez si piluju úplně jiný styl kresby než se kterým jsem pracovala doposud. Oťukávala jsem dlouho styly a pořád ještě upravuju ten dosavadní, inspiruju se ale třeba od Ságy.

Od Korektora, který vycházel před pár lety, je to velký skok jiným směrem. A to je asi dobře, protože Bezzemek jako Korektor by asi vypadal divně. I když…!

Jak se bude komiks Hustej nářez lišit od knihy Hustej nářez?

Adaptovat jakoukoliv knížku do jiné podoby je vždycky taková hra s ohněm. Každý čtenář má svoji vizi díla i postav, a autor adaptace je tak chtě nechtě na pranýři. S Kotletou jsme tak hodně zvažovali, jak knížku v komiksu co nejmíň osekat a jak jí zůstat možná co nejvěrnější.

Je to sice pořád autorský komiks, a jako takový prostě bude zastupovat můj pohled na Hustej nářez, ale zároveň se pokouší být věrný předloze. Kdyby bylo po mým, narvu tam ještě robotický dinosaury a jednorožce, ale to by u čtenářstva asi neprošlo.

Kolik zabere času takový komiks nakreslit? A jak probíhá proces? Konzultuješ to hodně s Kotletou? Kdo má poslední slovo?

Hele, v našem podání je kreativní proces hodně demokratická záležitost. Projednáváme spolu scénář i podobu postav a vetovat může každý z nás hloupý nápady toho druhého.

Naštěstí jsem s Frantou v solidní symbióze, takže si nejdeme nijak po krku. Dělat komiks podle cizího scénáře je ale výrazně náročnější než sólo kousky a spoustu času sežere komunikace a brainstorming. Je to práce na měsíce už jenom v samotné fázi plánování.

Skončí to jen u jednoho dílu nebo plánujete celou sérii?

No, tak o tom snad zatím pomlčím a nechám vás napínat.:)

Budou ke knize ještě nějaké externí ilustrace? Plakáty? Trička nebo placky? Webový strip?

Zatím jsme se o tom s kolegou úplně explicitně nebavili, máme plné ruce práce jiných starostí kolem komiksu, ale nevylučovala bych to. Trička dostupná přes kampaň už rozhodně jinde prodávat nebudeme, jestli ale sáhneme po jiném merchi, je ve hvězdách. Dost pravděpodobně ale bude dřív nebo později probíhat nějaká dražba skic postav.

Je Kotleta se svou knihou / komiksem, zvlášť po Korektoru, směrem, kterým se chceš vydat více, tedy knihy?

Jestli máš na mysli spíš příběhy než stripové komiksy, tak je to cesta, kterou se chci vydat už léta. Jenže je to taky cesta časově strašlivě náročná, a tak jsem se vždycky spokojila jen s kratším formátem. Jméno jako Kotleta vás ale umí namotivovat. Tak třeba mě v budoucnu čeká víc příběhových komiksů.

Jak jsi se dostala ke kreslení? Jako malá jsi vzala tužku a papír, nakreslila jsi domeček a věděla jsi, že to bude ono?

Je to docela nudná origin story, ale je to tak. Teda místo domečků jsem kreslila dinosaury a superhrdiny, ale poměrně brzo začaly náhodné čmáranice dostávat formu. Že bych se tím ale mohla živit, jsem si dlouho nepřipouštěla a šla jsem cestou IT.

Dost zásadní pak pro mě bylo moje první setkání se slovenským ilustrátorem Michalem Ivanem (kterého adoruju jak náctiletá fanynka), no a pak už to jelo.

Potřebuješ u nás mít pro kreslení školu? Je handicap ji nemít?

Asi záleží na tom, jakým směrem se chceš jako ilustrátor vydat. Galerijní umělec bez školy a kontaktů budeš jenom stěží, mimo akademické prostředí škola prakticky nikoho nezajímá. Je důležité neupnout se na hrdost z toho, že jsi samouk, to je velký blok pro kreativní růst. Ve světě lidi zajímá jen skill a zase skill.

Může se u nás našinec kreslením uživit? Nebo máš ke své srdcovce ještě nějaký hlavní vedlejšák?

Čistě kreslením se dá u nás uživit dost těžko a v našem malém rybníčku je to výsada pro malou hrstku lidí. Minimálně já vedle kreslení holduju i grafice a designu, takže klientům často dodávám takový balíček schopností, ze kterých pak vaříme projekty. Pokud jsi ale dost dobrý na to, že pracuješ pro zahraniční klienty, tak ti to kreslení může s přehledem stačit.

O čem byla tvoje první profesionální zakázka a jak dopadla?

Začátky byly samozřejmě ostudné až katastrofické. Jestli mluvíme o čirém studentským melouchu, byla moje první placená zakázka naprosto otřesný webdesign pro kadeřnici, ke kterému její manžel udělal logo ve WordArtu. Diskuze tam nefungovala a byla to špatná práce za málo peněz. Moje první poctivá a opravdová zakázka o pár let později bylo kompletní zpracování grafiky mobilní hry a to bylo to pravé ořechové.

Kdyby jsi si mohla vybrat, co by jsi nejraději kreslila?

Vůbec nevím, kde vznikla moje posedlost hrami od Blizzardu, ale kdybych mohla, tak do konce života kreslím hlavně orky a vůbec ilustrace pro Hearthstone. A nebo prostě chci kreslit to, díky čemuž budu bohatá a slavná. Life goals!

Jaké používáš nástroje při kreslení? Jedeš postaru papír a barvy a pak třeba ještě post úpravy na počítači nebo už rovnou tablet a počítač?

Dřív jsem hodně pracovala s kombinací obou médií, ale dnes už většinou všechno kreslím v počítači.

Co je pro tebe při kreslení nejtěžší?

Asi to bude prostředí a budovy v perspektivě. Je to taková geometrie a devíza architektů a mě to hlavně bytostně nebaví. Nechce se mi kreslit vodící čáry a nechci nad papírem sedět s pravítkem. Proto kreslím od ruky a na architektuře to je docela znát.

Nakreslila jsi úspěšnou komiksovou knihu, o kreslení fantasy nebo sci-fi obálek ke knihám neuvažuješ?

Myslím, že každého ilustrátora láká ztvárnění obálky knihy, často ale naráží prostě na to, že nebývají dobře placené. Já bohužel musím taky přiznat, že nejsem tak silný idealista, a i když bych ráda obálky kreslila, dávám přednost lukrativnějším zakázkám.

Nicméně se taky nechám čas od času obměkčit. Konkrétně letos jsem ilustrovala obálku knížky Čepel Entropie, kterou napsal můj kolega Vilém Koubek. To je ten týpek, se kterým jsme vdechli život Korektorovi.

Máš ve sci-fi a fantasy docela rozkročeno – účastníš se larpů, hraješ videohry, co knihy? Máš nějaké oblíbené autory ve vodách české fantastiky?

Na čtení mám většinou čas jen při cestování, takže mu bohužel nedávám tolik prostoru jako třeba hrám, které mě částečně živí. Žánrově nemám žádné vyložené favority. Přečtu si béčkové fantasy, indie komiks nebo třeba Bukowského. Co se týče českých autorů, tak dávám přednost právě akčnímu braku, kterému z mého pohledu stále kraluje Asfalt od Štěpána Kopřivy. Doufám, že mi to Kotleta odpustí!

Jaký je tvůj normální pracovní den?

Já jsem hlavně strašnej chaos, takže mám formát dnů silně proměnlivý. Jednou pracuju od rána do večera bez zastavení, jindy si čmárám dvě hodiny a jdu ven. Co mě udržuje produktivní je paradoxně sledování seriálů při práci. To mi snižuje prokrastinaci na nulu.

Kde čerpáš inspiraci ke kreslení?

Asi jako většina kreativců hlavně na internetu. Projedu si pár online galerií, pár minut brečím nad portfolii průměrných patnáctiletých asiatů, a až se uklidním, nechám se tou depkou inspirovat.

Koho si tajně chováš na prsou jako své malířské vzory?

Těch je fakt řada. Zmiňovaný Michal Ivan je pro mě žijícím důkazem toho, že velkých cílů se dá dosáhnout i z malé země. Pak mám zahraniční idoly, kteří mě oslovili svým stylem a motivy – Hearthstone kreslíř Matt Dixon, deskovkový mág Naïade nebo komiksové eso Joe Madureira. Jednou budu jako oni.

Existuje něco, co jsi nakreslila, schovala jsi si to do šuplíku a nikdy nezveřejnila?

Takových ilustrací má každý kreslíř plnou skříňku. Ať už jsou to studie, nepovedené koncepty nebo ostudné motivy, vytáhla bych toho ze složek asi slušnou hromadu. Zvláštní místo v mém srdci mají moje středoškolské ilustrace příběhů, které doufám nikdy nikdo neuvidí.

A co říkáš na tradiční české ilustrátory a malíře, se kterými se setkáváme od malička. Lada, Burian, Sekora, Smetana, Trnka, Zmatlíková, Němeček?

Jako dítě jsem řadu z nich neskutečně žrala. Hlavně Čtyřlístek byl pro mě dlouhé roky srdeční záležitostí a i dnes mi postavičky z Němečkova komiksu připadají velice osobité a nadčasové.

Co je pro tebe úspěch v kreslení? Už jsi ho zažila nebo na něj čekáš a vyhlížíš?

Těžko říct. Za úspěch by asi spousta lidí označila řadu věcí, které mám za sebou, ale já se ještě ani zdaleka necítím být tam, kde bych chtěla být. A dost možná se vždycky budu hnát dál, to je asi úděl nás umělců. Jsme věčně nespokojení.

Animovaný film? Desková hra? Nebo výstava?

Na animovaný film si spíš netroufnu, animace je obor, který mě nijak zvlášť neláká. Kdybych se dostala k tvorbě konceptů nebo storyboardingu, určitě by mě to zahřálo u srdíčka, není to ale můj top profesní sen.

Deskovku mám už za sebou a doufám, že nebyla moje poslední. Nakreslila jsem několik desítek kartiček pro Codenames: Pictures od Vlaadi Chvátila a kdyby se mi povedlo v budoucnu navázat kontakt s firmami jako Iello nebo Fantasy Flight, považovala bych to za obrovský úspěch.

Mým velkým snem je vlastní počítačová hra. Na tvorbě her jsem se už mnohokrát jako grafik podílela, cítím ale, že je čas na něco vlastního.

Když budu mluvit s Yuffie za deset let, jak se bude lišit od té současné?

No, tak Yuffie z budoucnosti bude hlavně bohatá a slavná a budeš s ní pravděpodobně mluvit na jejím zámku se spoustou narcistních soch. Ale mimoto hlavně doufám, že se profesně posunu dál, budu mít za sebou svoji hru, svůj vlastní komiks a práci v Blizzardu. Snad se mi ale vyhne stereotyp prochlastaného umělce.

Tak jaká další kniha bude na řadě po Nářezu?

Aha, snažíš se mě nachytat.:) Tak dobře, možná po Nářezu bude na seznamu další Nářez. A po něm třeba ještě jeden. A pak nakreslím komiks podle Čepele entropie a pak si nakreslím středoškolskou komedii z fantasy prostředí. Anebo konečně začnu kreslit stripy o asociální upírce, co si syslím do šuplíku už roky. Uvidíme, chci dělat všechno, času je ale málo.

Kdybys měla doporučit jednu věc kreativním lidem, kteří tohle čtou a chtěli by třeba také zkusit kreslit, co by to bylo?

Doporučila bych jim hlavně dvě věci. Nenechte se demotivovat neúspěchem. Na začátku byli všichni kreslíři špatní a vždycky tu bude někdo lepší než vy. Takový je život, ale vždycky se dá šplhat dál. Vždycky to jde.

No a druhá rada je ta, že nesmíte ztrácet pokoru. Za svůj život jsem potkala řadu kreslířů, kteří měli pocit, že jsou se svým talentem výjimeční a v útlém věku začali shlížet na všechny ostatní umělce kolem. A já jsem možná tohle sebestředné ucho byla taky.

Faktem je, že zázrační nejste a od každého se můžete něco naučit a tohle sebeuvědomění vás posune dál. Přijměte objektivní kritiku od jiných borců z oboru a nepovyšujte se nad profesionálem, který vám nabízí pomoc. Možná vás jednou dotáhne až na vrchol.

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit