Ontologie světa Thra
Celá ontologie světa planety Thra, kde se Dark Crystal i Age of Resistance odehrává, stojí za pozastavení předtím, než se podíváme na samotný děj seriálu.
Okolo planety Thra obíhají tři slunce. Jednou za tisíc let jsou tato slunce v konjunkci a to jsou chvíle, kdy se dějí věci. Co je zatím známo, proběhly již tři konjunkce. Před první stvořila Thra vědmu Ogru, Thra zajišťovala harmonii všeho živého na ní, Gelflingové učili Ogru svým dovednostem a ona je učila o Thra a krystalu, který drží planetu v harmonii.
Při první konjunkci přišli na Thra z jiných planet UrSkeksové. Vznešené zářivé humanoidní bytosti, které postavily okolo krystalu hrad a tam zkoumaly harmonii krystalu a Thra. Ogře potom UrskekSové postavili model vesmíru, z nějž se ona učila o pohybech hvězd, planet a sluncí a nějak se přitom bádání zapomněli vzájemně hlídat. Ogra po staletí civěla na planety, takže na ni tvorové na Thra zapomněli.
UrSkeksové při pokusech s krystalem způsobili, že se trošku porouchal, kousek se z něj odštípnul a oni sami se při druhé konjunkci rozdvojili na Skeksie a UrRu (překládáno jako “Mystiky”). Skeksiové byli to horší a zkažené, prahnoucí po nesmrtelnosti, Mystikové to ušlechtilejší, bohužel odevšivší meditovat do ústraní. Při třetí konjunkci se to má celé nějak srovnat, což je náplní původního filmu z roku 1982.
Ždímání esence života
Děj seriálu je zasazen někde do poloviny mezi druhou a třetí konjunkcí. Takže Skeksiové už měli prostor se zabydlet v Paláci krystalu a Gelflingové a další rasy se jim trošku naivně přizpůsobili a sloužili jim, odváděli daně a vůbec vykazovali znaky porobených národů a ras. Skeksiové byli považováni stále za nadbytosti z hvězd, jakkoli byli nevznešení, nevkusní, oškliví a nechutní (místy teče hnis a hnus proudem).
Kdo zapochyboval o tom, že Skeksiové nemusí mít nárok na bezvýhradnou úctu, byl mile, leč rázně, umlčen. Mezitím porouchaný krystal přestal dávat tolik své energie, kterou Skeksiové nasávali jako zdroj věčného života, tudíž se začali poohlížet, kde vzít jinou a začali ji čerpat z Gelflingů. Pro dotčené Gelflingy to mělo obvykle fatální následky neslučitelné se životem a nebylo to nic hezkého.
Gelflingové jsou inteligentní humanoidní rasa, která je rozdělena na sedm kmenů, každá má nějaké specifikum a každému kmeni vládne mudra, všem je potom dohromady nadřazená všemoudra z kmene Vapranů, kteří si tak, i v rámci obecné gelflinské poroby, myslí, že jsou o dost víc než ostatní.
Potom tu jsou jiné rasy, jako Podlingové, ti jsou bez obalu vnímání jako otroci anebo Grunakové, to jsou ještě víc otroci. Poměrně inteligentní tvorové jsou pavouci (Aratimové) a nakonec je na Thra rozmanitá a různě inteligentní a semtam domestikovaná fauna a flora.
Život na Thra tedy v době mezi posledními dvěma konjunkcemi není žádná lahoda, jakkoli si to nikdo z Gelflingů nepřipouští. Dalším efektem odštípnutého krystalu je jakési setmění, které způsobuje hnilobu a zkázu a narušuje harmonii mezi živými tvory, které se šíří po planetě a bylo by záhodno s ním něco udělat. A tak se věci dávají do pohybu.
Deet, gelflingská dívka z kmene Grotnů se vydává pátrat, co by se dalo dělat se setměním. Rian z kmene StoneWoodů se rozhodne podniknout něco proti tomu, že si Skeksiové ždímou z Gelflingů esenci života a tři vapranské princezny Tavra, Brea a Seladon jsou do tohohle dobrodružství zataženy ani vlastně neví jak. Podling Hop si s dřevěnou lžící v ručičkách hodlá donkichotsky vydobít hrdinskou slávu. Tím máme za sebou exposé hlavních hrdinů, tedy většinou hrdinek, kteří potkají spoustu dalších a je vystaráno na deset dílů kouzelné, jakkoli mnohdy drsnější, podívané.
O epických hi-tech maňáscích
Seriál je loutkový. Nepředstavujme si ale marionety jako např. v Strings (Dánsko-Švédsko, 2004), ani stop motion animaci alá Jiří Trnka, ale maňásky. Jenže epické hi-tech maňásky s dálkovým ovládáním, obsluhované v některých případech třemi a více vodiči loutek.
Vedení těchto maňásků je náročný fyzický výkon zpocených lidí schovaných uvnitř s rukou nataženou vysoko nad hlavou po dlouhé minuty natáčení záběru. Stále to jsou maňásci s latexovou kůží a skleněnýma očima. Tudíž je moc nechcete vidět jíst nebo se líbat. Když vidíte na scéně nějaké nožičky, vězte, že to jsou pro změnu jenom nožičky, které někdo ovládá seshora a další komplikované věci a mnohý divák se proto ptá: “Proč loutky, když animaci vládne CGI?”.
Tuto otázku si položili i tvůrci a vzali ji vážně, v roce 2016 přišli do Netflixu s konceptem mixu loutkových Skeksiů a CGI Gelflingů, aby si řekli, jestli je to ta správná cesta. Jakkoli zaznělo “Není”, animátoři ze studia DNEG řekli přítomným něco ve smyslu, ať podrží pivo a pustili jim svůj trumf v rukávu a to digitálně dopracovanou scénu z původního filmu, kde se zaměřili hlavně na mimiku tehdy ještě o něco strnulejších loutek.
Tehdejší Kira zamrkala, o něco více ožila a bylo rozhodnuto. Vznikl koncept, kterému tvůrci říkají augmentované loutky, kde všechno je modelované a fyzické, všechny postavy jsou skutečně vyrobené, ale některé detaily a pohyby jsou dotvářené na počítači, a pak je tu ještě nějaké nutné digitální retušování táhel a maskovaných loutkářů… Takže se digitální sekce rozhodně nenudila.
Mimo loutek je fyzické i prostředí kulis a modelů celých krajin a prostředí. Každá věc, tvor, či rostlina, která se v seriálu vyskytuje, fyzicky existuje a je dílem něčích rukou. Když se podíváte třebas na takovou hararskou knihovnu, uznáte, že to je velkolepý kus práce, a to všechno s ohledem na to, aby se někam vešli vodiči loutek, kamera a působilo to přirozeně a výpravně jak jen to jde.
Daní za tuto ruční práci je to, že se nedočkáme nějakých velkolepých davových scén a bitev, ačkoli jsou souboje loutkářským majstrštykem, vyznění scén, kde jsou shromážděni všemožní Gelflingové, je trošku ochotnické.
Rodinný podnik
Dark Crystal je a byl do jisté míry rodinný podnik. Jim Henson, režisér původního Dark Crystalu již není od roku 1990, ale jeho rodinné studio Jim Henson Company funguje v loutkářské branži dále, takže rozhodnutí producentů Netflixu jej oslovit bylo nabíledni. Tím máme odškrtnuté Hensonovi.
Dalším rodinným klanem jsou Froudovi, Brian Froud — ilustrátor je původním autorem vizuálů postav a světa Dark Crystalu, při natáčení Labyrintu se seznámil s loutkářkou Wendy, která se teď rovněž zapojila do tvorby seriálu a konečně se členem designérského týmu stal i její syn Toby Froud (to dítě z Labyrintu).
Když se tu otíráme o Labyrint, tak přidám ještě jednu drobnost. Jeffrey Addiss a Will Matthews, scénáristé, v dobách, kdy byl nápad na seriál v plenkách zavolali náhodou do Henson Company s dotazem: “Máme v hlavě pokračování Labyrintu, nešli byste do toho?” a odpovědí jim bylo “Ne, ale chystáme seriál o Dark Crystal, nechcete se přidat?” a bylo to, dva hlavní scénáristé na palubě.
Chlapci se scénářem, byli prý trošku nervozní, když se měli potkat s Brianem Froudem, režisérem Luisem Letterierem (např. Incredible Hulk, Kurýr) ale scénářem dokázali všechny nadchnout.
Luis Letterier režíroval všech dest dílů tohoto loutkového spektáklu a možná i díky tomu to celé drží rozumně pohromadě.
Když se stručně pověnujeme hereckému obsazení, nebude to jednoduché. I v titulcích jsou u každé postavy dvě jména: loutkoherec a hlas. Loutkoherec je ten na prvním místě, ale v jejich skromnosti a proto, že je nikdy v seriálu neuvidíme, se zvučná jména skrývají za těmi kdo postavy mluví. Uveďme tedy pár zajímavých.
Riana namluvil Taron Egerton (Orel Eddie, Robin Hood (2018) či Elton John v Rocketmanovi…) Deet mluví v originále hlasem Nathalie Emmanuel (Missandei v GOT) ze Hry o trůny je v jedné z vedlejších rolí Onicy slyšet Natalia Dormer (Margaery Tyrell), mudru Faru Lena Headey (Cersei) . V řadách Skeksiů můžeme potom slyšet třebas hlasy Simona Pegga — Komoří či Jasona Isaacse — Císař, Marka Hamilla — Vědec. A další známá jména jako: Helena Bonham Carter, Alicia Vikander, Benedict Wong, a než bychom tu vypsali celé hlasové obsazení, tak seznam ukončíme zlatým hřebem Sigourney Weaver jako vypravčkou průvodního mýtu.
Oslím můstkem od zvuku mluvené řeči přeběhněme k hudbě, která je původní, pro seriál složená až na několik kousků Samuela Sima mistrným žánrovým skokanem Danielem Pembertonem (Hudba pro: Krycí jméno U.N.C.L.E., Steve Jobs, Král Artuš:Legenda o meči) výčet těchto filmů ložený za sebe od špionážního, přes životopisný, středověkovekou akční řežbu až po epickou hudbu k Dark Crystal, svědčí o univerzalitě tohoto skladatele a ve všech případech producenti filmů nesáhli s volbou Pembertona vedle, ani teď ne.
Nakoukání do světa Thra
Záměry tvůrců: Obohatit nakoukání do světa Thra, které bylo ve filmu skutečně jenom črtou, přinést smysluplný, ucelený příběh a potěšit fanouškovskou základnu, možná i přivést fanoušky nové, se podle všeho podařilo naplnit.
Svět Thra je skutečně barvitě vykreslený, některé věci se dějí v druhém plánu a i na několikáté podívání pozorného diváka leccos překvapí a zaujme. Tamější příroda je plná překvapivých tvorů, z nichž některé nechcete ve skutečnosti nikdy potkat a jiné budete zase chtít za domácí mazlíky. Zvířátek, stromů a kytiček vyprodukovali tvůrci skutečně přehršel a setkání s thrackou přírodou bude pravděpodobně příjemné překvapení, které vzbudí očekávání, cože přijde za dalším rohem či kmenem.
Těšit se můžeme třebas na velkolepé zeměkráče, uňafané fizzgigy, ale třebas i na létající mantu (tedy něco jako…) anebo i kamenného golema, tedy ten není organickou součástí Thra, ale jednoduše jsem ho měl nutkání zmínit.
Podobnou promyšleností, jakou mají tvorové žijící v přírodě, oplývají i hrdinové, jejichž osudy sledujeme. Každý Gelfling je unikátní a má svoji smysluplnou historii, budoucnost a přítomnost, která je v souladu s tím, co si prošli a co je čeká, navzdory latexovým hlavičkám se žádná z postav nechová hloupě nebo proti plánu.
Některé osudy a konce se nám nemusejí líbit. Autoři skutečně nemají problém někoho nechat zabít či jinak s ním skoncovat a to navzdory tomu, čím jsme si s ním již prošli. S přibývajícími díly tak začínají docházet palce držené tomu či onomu a všechny exponované gelflingské hlavní postavy diváka zajímají. Z mého pohledu zmíním Tavru a Deet, jejichž vykreslení a završení jejich osudu ve mně nějakým způsobem rezonovalo.
Ale přestaňme balancovat na laně subjektivity a pojďme k příběhu. Příběh Age of Resistance je o vzestupu odporu Gelflingů proti Skeksiům. Jak tento odpor celkově dopadl je celkem jasné z původního filmu, a právě proto si scénáristé mohli dovolit otevřený konec příběhu, ale smysluplně uzavřít osudy postav, které nás zajímaly.
Strach a hnus v Paláci krystalu
Všechno čemu fandíme se odehrává v širém světě Gelflingů, ale musíme se ještě podívat tam, kam se nikomu chtít nebude. Do Paláce krystalu, který obývají Skeksiové. Ti jsou se svojí plazoptačí vizáží ztělesněním úskočnosti, sebestřednosti a zkaženosti, z jednoho teče hnis v dlouhých luntech, všichni jsou navzdory rádoby krajkové vznešenosti pokroucení ve svých charakterech, vynalézaví v různých mučeníčkách a to i ve svých řadách.
Svoje snahy zaměřují k tutlání této podstaty, získání prospěchu a nesmrtelnosti. Kudla vražená do nejbližšího z nich by jim nebyla cizí, kdyby nebyli nesmrtelní. Mají nechutné zvyky a vůbec, jedna z věcí, kterou nechcete v životě vidět, je záběr pod hladinu koupele Skeksie a i ten nám seriál “dopřeje”. Jejich uskřípnutě hysterický hlasový projev by šel jednomu na nervy, a přesto bez nich by to jednoduše nešlo. Patří k Dark Crystalu právě pro to “dark”, to se nedá svítit.
Na první dobrou i dítě napadne, jak je možné, že něčemu takovému jsou ochotni Gelflingové projevovat úctu a sloužit. Poměrně záhy se dozvíme, že tak to prostě je a neporušuje se to a poselství celého seriálu vyznívá tak, že porušit něco co “tak prostě je” je občas potřeba a je k tomu zapotřebí mnohého hrdinství, osobní statečnosti a změny postoje.
Závažné a nelaskavé věci pro děti 7+
Když jsme otevřeli palác se Skeksii, pusťme průvan i do přiznání si, že některé věci a scény jsou skutečně nechutné až brutální bez ohledu na to, jakou metodou je to natočené, bude divák překvapen. Třebas při pohledu na armádu “nemrtvých”, pardon, “jinou inteligencí ovládaných” Gelflingů, v jejichž čele stojí oblíbená postava, jednomu zamrazí.
Nebo matka Ogra s vyndavacím okem. Tu stařenu byste prostě za babičku pro svoje děti nechtěli, čímž nerozporuji její moudrost, ale rozhodně to není černobílá postava. SkekMal (Lovec), který skutečně nezná slitování a vysmívá se samotné smrti. Potom je tu třeba brouk pípr…
A tak bychom mohli pokračovat, až bysme přepadli za hranu spojleru. Zkrátka uvidíte nečekaně, závažné a nelaskavé věci a to vše při věkovém doporučení 7+.
Seriál je nadabovaný do češtiny, nejen proto můžete čelit nejen rozhodnutí, jestli se podíváte sami, ale i zda pustíte Dark Crystal: Age of Resistance dětem.
V dokumentu Film o filmu, který je rovněž na Netflixu dostupný, se k tomu vyjadřují tvůrci ve smyslu, že nechtějí děti chránit před pravou tváří světa nebo tak něco. Osobně jsem se ošíval, když tyhle výchovné rady dávala Natalie Dormer, přeci jenom nechat si mluvit do toho jak zacházet s dětmi od někoho, kdo ve Hře o Trůny … prince Tomena… No nic.
Zkusil jsem to a dětem seriál pustil. Pro děti je to fascinující podívaná, ale doporučuji to, co PG znamená, tedy Parental Guidance. Dívejte se s nimi. Jednak je to podívaná, která dospělého neurazí, jednak je dobré některé věci vysvětlit, ať už děti vám nebo vy jim a nakonec také, abyste věděli, jak si rozplánovat manželské povinnosti, když můžete očekávat, že do ložnice přiťapká uprostřed noci návštěva s plyšákem podpaží, že se v pokojíku bojí.
Rozhodně je to pozoruhodný seriál a dlouho dobu jsem nezaznamenal, že by některé dílo vyvolalo u dětí tolik zájmu, otázek a tak dlouho jim leželo v hlavě. Takže jsme se nakonec společně dívali i na původní osmdesátkový film. Nejenom proto, abysme si ještě dopřáli něco z toho světa, když už seriál skončil, ale i proto, abychom si dopřáli ten konec.
Šťastný konec v podobě seriálu, který se díky, nebo navzdory loutkovému zpracování stal stěžejní událostí v žánru fantasy od dob Pána prstenů. Na televizní obrazovce.
Dark Crystal: Age of Resistance
Netflix 2019
Scénář: Jeffrey Addiss, Will Matthews
Režie: Louis Letterier
Výroba: Henson Company
Design postav a prostředí: Brian Froud & family
