Když se v Arkhamu otevře dimenzionální brána, obvykle to nevěstí nic dobrého. Tisíce očí, křídel a chapadel obývající studený temný vesmír totiž na tuto chvíli čekají. Čekají na to, až budou moci proklouznout na tento svět a pozřít celou naši realitu. Na druhou stranu, proč se na příchod prastarých netěšit taky? Bude to docela sranda.
Pokud stejně jako já rádi hrajete na počítači, a ještě raději máte dílo geniálně šíleného Howarda Phillipse Lovecrafta, tak vám jistě neuniklo, že by v letošním roce měla vyjít hororová adventura Call of Cthulhu. Ano, původně měla vyjít už před minulými Vánocemi, ale nakonec bylo její vydání posunuto na letošní jaro. Přesné datum ale zatím stále není specifikované, takže nevíme, kdy, a zda vůbec, se hry dočkáme. Snad to čekání na Cthulhu nebude čekáním na Godota.
Já osobně se ale těším jako malé dítě, protože podle trailerů to vypadá velmi slibně. Hutný detektivní thriller ve zdánlivě opuštěném sídle na izolovaném ostrově, který bude bezpochyby náročným testem naší příčetnosti. V dostupných ukázkách jsme zatím mohli vidět temný kult v podzemí, hrozivé malby v poničených interiérech domu i děsivé halucinace, jež nejspíš nepřichází z našeho světa. To vše obestřeno tajuplným hávem mlhy, v níž se nejspíš ukrývají jak mocné mimozemské artefakty, tak nebezpeční tvorové lačnící po krvi.
Jak samotná hra dopadne teprve uvidíme. Rád se jí budu věnovat detailně, jakmile budu moci okusit její kouzlo syrového šílenství, které sálá z každého záběru. Ovšem jak si zkrátit toto mučivé čekání na opravdu slibné herní převedení takové perly, jakou svět lovecraftovského děsu bezpochyby je?
Naštěstí pro nás jsou motivy Lovecraftových vizí a snů poměrně oblíbenou proprietou mnohých autorů, takže lze sáhnout k nějakému tomu dočasnému uspokojení. V tomto článku bych se chtěl zaměřit především na výběr několika her, které, alespoň dle mého názoru, skýtají poměrně kvalitní lovecraftovský zážitek. Hovořit přitom chci o třech kouscích pro počítače a jedné deskovce. Nyní už tedy není důvod dál otálet, takže pojďme na to.
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth
Čím jiným začít než touto akční adventurou, jež už svým názvem ukazuje, k čemu se hlásí? Ano, je to již starší záležitost a ano, spíše, než Voláním Cthulhu je ovlivněna, podle mě ještě lepší, povídkou Stín nad Innsmouthem. Přesto se jedná asi o nejvěrnější videoherní zpracování Lovecraftova díla. Alespoň do vydání nového Call of Cthulhu.
Dostanete totiž vše, co od díla na motivy Lovecraftových knih čekáte. Šílené kulty provádějící lidské obětiny, znepokojivé výjevy a nervy drásající atmosféru ve městě rybích lidí i mořská monstra a prastaré bohy. Za sebe mohu říct, že atmosféra je skutečně povedená a nejednou se přistihnete, že samou nervozitou ani nedýcháte.
Pokud to srovnáme s tím, co již víme o chystaném Call of Cthulhu, tak zde vidím dva hlavní rozdíly. Zatímco připravovaná hra bude nejspíš Lovecraftem velice silně inspirovaný, přesto samostatný příběh, tak dílo z roku 2005 bylo, alespoň ve své první polovině, téměř přesnou adaptací zmíněné povídky. Druhým rozdílem je pak akčnost. Dark Corners of the Earth byla akční adventura, která vás jen na počátku nechala se plížit, ovšem poměrně brzy vám dala do rukou zbraně. To, jestli to byla správná volba nechám na posouzení každému hráči. Nové Cthulhu ale zatím působí, že místo boje se bude více utíkat, a že důraz bude kladen spíše na psychologický teror než na otevřené střety s monstry.
Na druhou stranu hra nebyla a není bezchybná. A to nemluvím jen o záplavě bugů, které vás dokáží skutečně otrávit a mohou vám úspěšně zkazit pozitivní dojem z jinak výborné atmosféry. Problémem pro dnešní hráče může být i grafika, přičemž si nebudeme nic nalhávat. Ona ta grafika nebyla žádný velký počin ani v době vydání hry. Autoři si toho nejspíš byli vědomi, a proto se pokusili vyrobit z nouze ctnost a nahodili zvláštní zrnitý filtr, jenž by měl podpořit noirové vzezření celého díla. Já osobně to překousl, ale chápu, pokud to některé lidi odradí.
Stručně shrnuto, původní Call of Cthulhu je výborná atmosférická záležitost, která by neměla uniknout žádnému fandovi Lovecraftova díla. Obecně se ale jedná spíše o průměrnou hru, která běžného hráče, zvláště dnes, příliš nezaujme.
Fallout 4
A teď z přesně opačné strany. Zkusme se podívat na hru, která s mýtem Cthulhu jako takovým nemá vůbec nic společného, ale přesto se v ní najdou velice povedené odkazy, které dozajista potěší každého fandu prastarých bohů, děsu a šílenství.
Nebudu se zde rozepisovat o samotném Falloutu, neboť to je téma na samostatný článek, a navíc to opravdu nemá co dělat s tím, o čem se zde bavíme. Přesto bych vás rád upozornil na několik zajímavých momentů, které by neměly být opomenuty. Již v původní hře se totiž nachází dvě lokace, jež více či méně na Lovecrafta odkazují.
První z těchto lokací je Pickmanova galerie. Zasvěceným nejspíš nemusím říkat, že se jedná o přímou inspiraci povídkou Picmanův model, jež, jen tak mimochodem, patří k tomu vůbec nejděsivějšímu, co Lovecraft kdy napsal.
Nechci vám toho moc prozrazovat, abych vám nezkazil případný dojem, který je, minimálně při prvním průchodu, opravdu silný, tak jen zmíním, že povídka i herní lokace se točí kolem hrůzostrašných maleb a kanibalismu. Ačkoliv ve falloutovské lokaci nějaké odchylky oproti originálu naleznete, tak jinak se jedná o zdařilou poctu Howardu Philipsovi. Přeci jen, hra i děj povídky se odehrávají v Bostonu, takže se to přímo nabízelo.
Ještě bych rád připomněl, že i v traileru na nové Call of Cthulhu není nouze o děsivé malby, takže je otázka, zda povídka Pickmanův model nebude zdrojem inspirace i pro toto chystané dílo.
Druhou lokací jsou pak Dunwich Borers, přičemž zde už je inspirace znatelně volnější. Místo odkazuje na povídku Hrůza v Dunwichi, ale kromě názvu je zde podobností poskrovnu. Ve Falloutu se jedná o důl, ve kterém zažijete řadu nepříjemných halucinací a seznámíte se s nešťastným osudem těžařů, ale to původnímu dílu příliš neodpovídá. Sice i ve hře je drobné pomrkávání po jakémsi podzemním kultu šílenců, ale jinak jsou hlavní spojnicí jen strašlivé zvuky, jež se linou z nitra země.
Může se vám to zdát málo, ale mně osobně to skutečně zaujalo a přijal jsem tyto odkazy s povděkem. Není to ale ještě vše ze světa Falloutu 4. Kromě těchto dvou lokací v původní hře je potřeba zmínit i DLC s názvem Far Harbor, kde je již lovecraftovská atmosféra téměř všudypřítomná.
Toto rozšíření vás totiž vezme na ostrov, na kterém není o mlhu nouze, a kde se to rybími monstry jen hemží. Ano, příběhová linka nemá s Lovecraftem moc společného, ale ta celková atmosféra se myslím docela povedla.
Pokud to opět krátce shrnu, tak pokud pomineme, že Fallout 4 je sám o sobě výbornou hrou, tak pro milovníky Lovecrafta se zde ukrývá několik chutných jednohubek. Pokud chcete hrát hru jako takovou, tak zmíněné odkazy jsou pro vás dalším relevantním důvodem a můžu říci, že vám díky své obsáhlosti hra jistě pomůže přečkat značnou část čekání na Call of Cthulhu. Na druhou stranu, kupovat si ji, navíc s přídavkem Far Harbor, jen kvůli těm několika atmosférickým místům se opravdu nevyplatí. Zpracovaná jsou ale skvěle.
Sunless Sea
Toto nezávislé dílko inspirované webovou hrou Fallen London stojí někde na pomezí mezi výše zmíněnými hrami. Celá tato adventura je totiž atmosférou i konkrétními motivy inspirovaná Lovecraftovým universem, přesto ale nejde o adaptaci nějaké konkrétní povídky, ale spíše jen o řadu střípků, které dohromady tvoří úchvatnou mozaiku hrůzy, která přichází z hlubin času i prostoru.
Zároveň se dá říci, že se taky jedná o takovou spíše jednohubku, ovšem tento kousek se vám skutečně vyplatí. Přináší totiž originální a uhrančivou malovanou grafiku, desítky zajímavých a propletených příběhů, a hlavně pochmurné prostředí oceánu, v jehož vodách číhá nejedna hrozba.
Koncept hry je poměrně jednoduchý. Ovládáte lodičku, se kterou plujete mlžnými vodami vstříc dobrodružství. Na jednotlivých ostrovech pak získáváte artefakty, najímáte posádku nebo čelíte různým úkolům a nebezpečím.
Stěžejní je ale samotná plavba, která je alfou a omegou celé hry. Plujete po neprobádaných vodách plných pirátů, ale rovněž podmořských příšer a všelijakých jiných nástrah. Kromě stavu zásob a paliva tak musíte dávat pozor i na příčetnost vaší posádky. Všudypřítomná mlha, nebezpečí a různé strašidelné události, jež vás na cestě potkají totiž mohou pěkně pocuchat nervy vašich námořníků. A pokud zešílí, tak je konec hry úplně stejně, jako když jim dojde palivo nebo strava. Konec je přitom v této hře absolutní. Až na pár drobných výjimek vám nic nezůstává a začínáte úplně nanovo.
Sunless Sea je vskutku originálně pojatá záležitost, která ovšem neosloví každého. Její zvláštní atmosféra podtržená melancholickou hudbou vám umožní se ponořit, někdy doslova, do tíživé atmosféry Lovecraftových temných zákoutí a budete zažívat přesně to, co při čtení mistrových děl. Strach z neznámého, obavy z nedozírných dálek, ve kterých mohou číhat nepředstavitelné děsy a zaujetí fantaskními, a často bizarními, postavami a událostmi. Nevím, jestli jde úplně přesně vyjádřit, v čem je toto dílko tak skvěle lovecraftovské, ale každopádně to můžete okusit sami. Stojí to za to.
Arkham Horror
Poslední hra, kterou uvedu, a k níž mohu dodat své osobní dojmy se vymyká tím, že jde o hru stolní. Nemusíte se ale bát, protože atmosféricky se vyrovná těm počítačovým a navíc jde, jak již název napovídá, o další přímou inspiraci universem prastarých.
Co vás asi zaujme hned z kraje po otevření krabice je nádherné zpracování hry, ale i její obsáhlost. Do rukou se vám totiž dostanou desítky, ne-li stovky karet, všechny krásně vyvedené, stejně tak graficky zdařilý, a mimo to neprakticky velký, herní plán a nesmírně propracovaná, leč složitá pravidla.
Ano, naučit se hrát tuto hru není otázkou jednoho odpoledne a její dohrání není otázkou jedné nebo dvou hodin. Musíte se vybavit dostatkem času, trpělivosti a chuti do hry. Pokud se nevzdáte po prvním pohledu do knihy pravidel, tak se můžete těšit na úžasný zážitek, který by nejedna počítačová hra mohla závidět.
Kouzlo hry je v tom, že hráči nehrají proti sobě, ale spolu proti hře. Procházet ulicemi Arkhamu tak může i jediný člověk, ale ve více je to přeci jen větší zábava. Váš cíl je přitom zdánlivě jednoduchý. Uzavřít všechny transdimenzionální brány dřív, než jimi projde jeden z prastarých bohů. K tomu ale budete potřebovat prozkoumat řadu tajuplných lokací, splnit spoustu různých úkolů a porazit řadu monster, která se skrze otevřené brány řinou do našeho světa.
Musím říct, že ačkoliv jsem tuto deskovku zatím okusil jen dvakrát a stále si netroufám tvrdit, že její pravidla plně ovládám, tak dojem ve mně zanechala jen ten nejlepší. Díky licencovaným názvům a pojmům je hra skutečně povedenou adaptací Lovecraftova světa a atmosféricky vás vtáhne a nepustí. Pokud k tomu máte dostatek času a pár podobně ujetých přátel, tak se dočkáte výsostně zdařilé lovecraftovské zábavy. Jen ještě jednou varuji, že pravidla a herní mechaniky nejsou z nejjednodušších, takže to berte v potaz dříve, než si tento krásně provedený a dokonale promyšlený, leč poměrně drahý kousek pořídíte.
Černá křídla se snad blíží
Tímto jsem tedy představil několik kousků, které mohu doporučit z vlastní zkušenosti, pokud si chcete zkrátit vyhlížení na snad blížící se Call of Cthulhu.
Pokud vás z nějakého důvodu nezaujmou zrovna tyto hry, popřípadě pokud budete chtít nějaké další, tak možnosti určitě ještě jsou, jen vám je nemohu osobně doporučit, neboť jsem je nehrál. Zvlášť mě to mrzí u fantasy řežby Bloodborne, která bohužel vyšla jen pro PlayStation.
Nicméně kromě hraní se vždy ještě můžete uchýlit ke knihám, jež bezesporu skýtají stejně hodnotný, ne-li lepší zážitek. A nemluvím jen o originálním Lovecraftovi, jehož knihy patří spolu s Kingem a Gaimanem k mým vůbec nejoblíbenějším.
Další možností jsou pak sbírky Lovecraftem inspirovaných povídek, které nesou název Černá křídla Cthulhu. Ty sestavil S. T. Joshi a jedná se zatím o tři svazky, přičemž kvalita jednotlivých dílek se značně liší. Některé jsou ovšem vskutku vydařené.
Ať již ale zvolíte jakoukoliv z možností, tak doufám, že si ji náležitě užijete. Já se jdu nyní dál těšit na chystané Call of Cthulhu, ze kterého vám snad již brzy budu moci přinést své dojmy.
