Po celou dobu hraní titulu Balan Wonderworld jsem byl jak v Jiříkově vidění. Po několika hodinách hraní jsem vůbec netušil, jaký je cíl, hlavní úkol, a ani jakou spojitost má hlavní průvodce se světy, které jako hráč navštěvujete.
Přitom to na začátku vypadalo v celku růžově. Kombinace divadla a hry se jevila jako velmi dobrý nápad.
Nesmíme zapomenout, že na Balan Wonderworld se podílela dvojce Yuji Naka a Naoto Ohshima, což jsou pánové, jenž stojí za hrou s modrým ježkem Sonic the Hedgehog.
To by měla být předzvěst úspěchu, ale poslední dobou jsme si zvykli spíše na zklamání než na zaručené úspěchy.
Největším tahákem měl být systém kostýmů a velká různorodost herních světů. Ale i tady na realitu padl spíše stín zklamání, a střípků naděje je opravdu pramálo.
Před samotným vydáním jsem viděl pouze krátký gameplay z jedné úrovně, a právě překonávání překážek pomocí získaných obleků byla věc, která se mi jevila jako velmi zajímavá, nicméně omezenost základních schopností je hodně skličující.
Přepínání mezi jednotlivými kostýmy je docela zdlouhavé a to, že vaše postava může mít v jednu chvíli jen tři tyto změny, je vzhledem k faktu, že v každé úrovni je potřeba využívat více obleků dost omezující.
Někdy takto hra spíše nutí k opakovanému hraní, jelikož ani herní doba by bez opětovných průchodů nebyla nic zázračného.
Divadlo, bez hlubšího smyslu
Pojďme udělat menší krok zpět a vzít to hezky popořadě.
V tuhle chvíli bych se snažil lehce nastínit a ohodnotit příběh, ale to, co nabízí Balan Wonderworld, se ani příběhem nazvat nedá. Dlouho jsem neviděl snůšku většího nesmyslu.
Vývojáři zde nezachytili žádný smysl, žádný tahák, nebo cokoliv, co by hráče drželo u obrazovek a nutilo je k dalšímu postupu. Ze začátku hráč absolutně neví, jestli je ve hře nějaký záporák, nebo zda má náš hrdina sebemenší cíl či důvod ke svému chování.
Nejdříve si hráč vybere, zda budete hrát za kluka anebo holku, trošku si postavu upravíte k obrazu svému, ale opět nečekejte žádné kreace ve stylu The Sims. Barva kůže a účesu bude muset postačit.
Pak shlédnete krátké intro, kdy například kluk předvede úctyhodný breakdance, za který si od ostatních dětí vyslouží aplaus. Místo radosti jen sklopí uši a jde bez jakýkoliv emocí dál. Po chvilce potká tajemného bílého šaška jménem Balan, jehož můžeme znát z obálky hry.
Ten našeho hrdinu usadí do divadelního sálu a nějakým neurčitým vystoupením ho uvede do říše snů.
Malí ptáčci, tlustí ptáčci a diamanty
Následně se náš hrdina dostane na malý travnatý létající ostrůvek, kde mu společnost dělají malý obtloustlí ptáčci. Těm po chvilce postavíte jakousi skluzavku a trampolínu, na které pracují a získávají body pro stavbu další trampolíny.
Sice nikdo neví, proč to hráč má dělat a proč má tyto malé nenažrance krmit barevnými diamanty, které nasbírá v jednotlivých světech, ale prostě to tak je.
Sice mi to trošku smrdí otrokářstvím, když tam ty nebohé ptáčky nechává hráč neustále pracovat a pak jim na jedné ze čtyř barevných krmných kytkách šoupne pár diamantů, aby z některých malých ptáčků udělal obří koule. Ti tlustí se totiž nevejdou do skluzavky a hopsají pouze na trampolíně, ale nějaký důvod tu prostě není.
Abych nezapomněl, tak za zlaté sošky zase kolem svého travnatého světa budujete železniční trať, kterou hráči vyčaruje mocný Balan, jenž se v bonusových kolech pere s jím podobným stvořením, jen černé barvy a opačného pohlaví, ale o tom až za chvilku.
Ze svého domovského světa se vydáváte na ostatní světy, po dohrání prvního se odemkne druhý s třetím a takto postupujete skrze dvanáct rozdílných světů. Každý z těchto světů má dvě úrovně, kdy vás na konci čeká ještě boss.
Bohužel ani po vstupu do jednotlivých světů vás nečeká žádná cut-scéna, nebo vysvětlení, co vlastně máte dělat. Tak sbíráte nové kostýmy, snažíte se nalézt zlaté sošky, sbíráte barevné diamanty pro malé nenažrance, nebo naleznete další ptačí vajíčko a tím získáte nového otroka, tedy pracanta.
Občas sundáte nějakou prapodivnou potvoru či překonáte překážku, až se takto dopracujete na konec druhého dějství.
Konečně je tu příběh
Po tom na vás konečně vykoukne nějaký příběh.
Třeba ten, jak se hrdinný farmář hezky stará o svoje pole s kukuřicí, ale v tom přijde obří tornádo a všechnu úrodu mu zničí, a ještě ho posedne zlý duch.
Po poražení bosse se opět spustí cut-scéna. Díky vašemu vítězství se vše zalije sluncem a farmář ve veškerém zmaru nalezne jednu část úrody, která vydržela ničivé tornádo.
Takto to pokračuje se všemi světy, vždy se přihodí něco zlého a po vítězství se to obrátí v dobré. Nechápu, proč vývojáři nedali úvodní filmeček o trablech našich hrdinů hned na začátek prvního dějství, tak by hráč měl alespoň nějakou motivaci, nějakou vizi, co se stalo a chuť zjistit, jak se příběh vyvine.
Ale takhle koukneme na filmeček, pak si na pět minut zabojujeme a koukneme na další. Ještě si vlastně všichni zatančí, aby byl život krásnější. Mám na mysli náš hrdina, zachráněná postava a další kulisy v kostýmech.
Final bossové bez skutečné výzvy
Tím se dostávám k soubojům s bossy, kde jsem očekával nějakou výzvu, ale ta se nekonala a porazit hlavního nepřítele daného světa je ještě snazší než se k němu dopracovat.
Všechny souboje jsou jak přes kopírák, nejprve uhýbáte nepřítelovým útokům a pak do něj drcnete nějakou schopností z kostýmu daného pro tento souboj.
Podle stylu svého boje získáte bonusové zlaté sošky (to jsou ty na ten vlak).
Upřímně on ani ten průchod a prozkoumávání jednotlivých světů není o moc lepší než závěrečné souboje. Celé je to nemastné a neslané. Jednotlivé světy jsou na první pohled vcelku pěkné a lákavé, ale po pár úrovních zjistíte, že jsou dosti lineární a krátké. Což je velká škoda, jelikož nápaditost světů tam trošku je a vybízí k průzkumu, ale kde nic není, tam ani kuře nehrabe.
Obleky a kostýmy
O oblecích, nebo kostýmech jsem se již hodněkrát zmiňoval, on každý oblek má svojí určitou schopnost, a to pouze jednu.
Některé tyto formy neumí pak ani vyskočit, jelikož ať zmáčknete cokoliv, tak naše postava umí jen jedno.
Jen některé oblečky mají možnost jak skoku, tak použít určenou schopnost, nebo to mají nějakým způsobem provázané.
Třeba takový kostým vlka umožňuje ve výskoku udělat otočku jak tasmánský čert, a tak uštědřit nepříteli úder. Bubliňák vykouzlí na krátkou chvíli bublinu, na které může doletět přes nějakou menší mezeru, ale pozor nemůže to udělat po skoku do dálky, aby nedokázal doplachtit moc daleko. A podobných nesmyslů je opravdu hodně.
Původně jsem se chtěl o jednotlivých oblečcích a jejich schopnostech více rozepsat, ale to bych považovat za ztrátu času, jelikož možností, do čeho všeho se převléct, je opravdu hodně, ale vesměs velká část garderóby je absolutně zbytečná a jejich použití je pouze donucené vývojáři.
Kdyby vývojáři raději každé postavě uštědřili o dvě tři možnosti více (tlačítka na ovladači na to jsou) a zmenšili jejich celkový počet klidně na třetinu, tak by byla hratelnost hned o stupínek lepší a hráč by neměl pocit, že celou hru hraje jen s jedním tlačítkem.
Do toho vás vývojáři tlačí se vracet na jednotlivé světy, tedy pokud budete mít po dokončení jakéhosi příběhu chuť ještě hrát. On se i po dohrání toho hlavního v každém světě ještě objeví jedno dějství.
Ale zpět k tomu opakování. K zisku všech zlatých trofejí je potřeba použít nějaký oblek, který seženete jen v jiném světě, a tak dokud ho nezískáte, nemůžete zde ukořistit tu poslední trofej.
Nejhorší nastává, když obleček máte a nějakým způsobem o něj přijdete, třeba pádem, nebo zásahem od nepřítele a ve své šatní skříni jste měli zrovna tenhle druh jen jednou. To nezbývá nic jiného než opustit tento svět a vrátit se do jiného světa pro obleček, po jeho zisku se zase vrátit na domovský ostrov a opět vyrazit na lov trofeje.
Zvuková ukrutnost
Pro mě osobně bylo ale úplně nejhorší poslouchat některé otravné zvuky. Hlavní postava při každém výskoku vydává šíleně otravné zavýskání, či heknutí, nebo jak to mám nazvat.
To samé dělá asi tak polovina kostýmů, což mi úplně znemožňovalo hru hrát se sluchátky a raději se staženým zvukem.
To je rozhodně škoda, jelikož občas hru doprovází příjemný soundtrack, nebo závěrečné trsací scény obsahují velmi pěknou písničku.
Vůbec netuším, jestli si takhle vývojáři hru představovali. Přeci jen obsahuje pár zajímavých nápadů, ale absolutně nedotažených. A celé mi to přišlo jako kdybych hrál spíše jen nějakou novinářskou alpha verzi, než dokončený produkt, i když technické chyby jsem nezaznamenal.
Hudba je příjemná, cut-scény by dávaly smysl větší smysl, kdyby byly lépe umístěny a postava měla trošku více schopností, a ne tak upjaté zaměření vždy jen na jednu věc. A o různých bonusových kolech a hrách ani nemluvě.
Věřím, že si hra pár fanoušků rozhodně najde, hlavně těch, co mají rádi asijské herní zvláštnosti a dávají přednost jednoduché a relaxové hratelnosti.
Je pravdou, že pokud by hlavní postava nevydávala ty otravné zvuky, tak by se možná u hry dobře odpočívalo.
Pokud očekáváte hru jako Super Mario, Sackboy, Astroboy, tak vás však musím zklamat.
Balan Wonderworld
Režisér: Yuji Naka
Skladatel: Ryo Yamazaki
Vydavatel: Square Enix
Platformy: PlayStation 4, PlayStation 5, Nintendo Switch, Xbox One, Xbox Series X a Series S, Microsoft Windows
