Federica Magrin: Atlas duchů a příšer cover
Zdroj: Nakladatelství Knihy Omega

Kniha od italské autorky zaujme svojí strašidelnou obálkou, ze které na vás tajemno dýchne téměř okamžitě. Svou velikostí skutečně připomíná seriózní atlas, a i když je na první pohled uzounký, tak necelá stovka stran přináší nespočet zajímavých informací.

V přehledném obsahu na vás čeká seznámení s cestou kolem světa, kterou podniknete na následujících stránkách a během níž navštívíte většinu kontinentů naší planety a jejich nejproslulejší nebo nejdůležitější strašáky. Plusové body za to, že je pamatováno i na významnou řeckou mytologii, duchy slavných a nejen to.

Van Helsing vs. Mike Wazowski

O další úvod se postaral – nikdo jiný, než známý lovec příšer – Van Helsing, jehož postava má být v knize průvodcem. Skrz jeho pohled se dozvídáte více o jednotlivých postavách, avšak Van Helsing zde zastává pouze roli nepřítomného vypravěče.

Popisy jeho pohledem procházejí přes neškodný filtr, který knize pro děti sice prospívá, ale zabijácké legendě daly jakýsi odér zkrachovalého herce v reklamě na žvýkačky. Přitom se z jeho přítomnosti dalo vytěžit daleko více.

Federica Magrin: Atlas duchů a příšer obálka
Zdroj: Nakladatelství Knihy Omega

Kdyby to bylo jen trochu ve finančních možnostech knižního průmyslu, dovedu si jako průvodce do dětského atlasu příšer představit Mikea Wazowskiho z animáku Příšerky s.r.o. Ale to jen tak na okraj.

Van Helsing vám poradí, že máte být opatrní a pokusit se duchům porozumět, nebo je vyslechnout. Když to nezabere, tak spoustu příšer prý dokážete přechytračit, a když ani to ne, tak je nejlepší rychle utíkat.

Protože jde právě o Van Helsinga, chybí zde nějaký nelítostný souboj. Vše je až moc jednoduché. Filmaři by pak museli točit kousky jako Empatický pokec s Frankensteinem, nebo Vege upír v akci: Zánik kokosového mléka (v Ghaně a Togu prý skutečně existují upíři, kteří pijí mimo jiné i kokosové mléko a palmový olej).

Van Helsing je sice logická postava, ale ten růžový opar byl na jeho pracně budovanou image moc silný kafe.

Co oči nevidí, to čtenáře netrápí?

Dosud se jednalo o detaily, které se v rámci cílové skupiny jeví jako nezávadné, ale pokud přihlédnu k informační hodnotě, narazím opět na minci, která má dvě strany.

Kniha funguje jako bohatý zdroj nových poznatků. Neomezuje se pouze na notoricky známé leprikóny, ghúly nebo lochnesku, ba právě naopak, je zde i pestrá směsice méně známých příšer a duchů. Někteří si jsou podobní napříč kontinenty, jiní zase naprosto originální. Většina z nich má základ v tradicích a pověrách.

Na každém kontinentu se seznámíte s nejproslulejšími duchy a těm nejznámějším je věnovaná celá dvoustrana s doplňkovými informacemi o jejich životě a přesahu do popkulturní scény.

Stačí ale chvíle na internetu, a to co vás zaujme, se ukáže jen jako začátek nové studnice poznaní. V knize se například dozvíte, že duch plačící dívky La Llorony se dá vystopovat až do aztécké mytologie. Už bohužel chybí informace, že podobná zjevení se nachází ve vícero kulturách, včetně slovanské a řecké mytologie, a že by mělo jít o zjevení ženy, která zavraždila vlastní děti, případně její smrt se pojí s úmrtím dětí, nebo zemřela v těhotenství.

Jinde si naopak na nedostatek informací nelze stěžovat. Africká vegetariánská příšera Mokele-mbembe, která nejvíce připomíná dinosaura, je známá po celém území Konžské republiky a každý z kmenů pro ni má své vlastní označení. To je více informací, než dostanete po zběžném googlení.

Je naopak dobře, že v knize je zmíněna i jistá podobnost mezi himalájským Yettim, americkým Bigfootem a australským Yowiem, ve všech případech jde sice o přízračné obrovské hominidy, nicméně tyto průřezy bych čekala u více duchů (viz. La Llorona).

Místy odbyté rešerše mrzí o to více, že není třeba vynakládat přehnané úsilí při dohledávání dalších informací. Kupříkladu postava Bubáka – v knize naleznete tvrzení, že pochází ze Spojených států.

Jeho postava mi přijde více méně universální, protože když zvážíte etymologii slova bubák, zjistíte, že se jedná pouze o rozdílný vývoj dětských slovíček v závislosti na konkrétní národnosti. Podobně jako v každé zemi jinak štěká pes, nebo mňouká kočka i zde jde o jednoho a toho samého bubáka či bogeymana.

Informační fauly

I když se jedná o nadpřirozené vzdělávání pro děti, ani tady by se neměla odpouštět informační nepřesnost. Děti vždy zajímalo to, co bylo nejvíce zapovězeno, navíc v dnešní době, kdy leží odpovědi na dosah, opravdu nechcete, aby příšeru Krasue poznalo vaše dítě jinak, než jen v animované verzi. Ten neškodný filtr, který kniha (díky / kvůli Van Helsingovi) poskytuje, je rázem tatam.

Informací je někde přebytek, jinde nedostatek. Každé postavě je věnován jeden až tři odstavce a v případě té skromnější varianty se do pár slov opravdu příliš informací nevtěsná.

Velmi snadno se pak z čtenáře stává lovec nepřesností.

Možná šlo o snahu nezahltit informacemi, přece jen je kniha cílena na děti kolem šesti let se specifickými zájmy, které by měla aspoň trochu vylekat / fascinovat / rozesmát. I když autoři ji zjevně zamýšleli pro starší děti, tak celkové vyznění a vizuální strana jim v tomto ohledu moc nehrají do karet.

Monotónnost v ilustracích

Protože jsem se letmo dotkla ilustrací, které tvoří velmi silný aspekt, je třeba zmínit, že specifický styl ilustrátorky Laury Brenlly je nedílnou součástí osobitého charakteru knihy. Obálka je ve své jednoduchosti naprosto skvělá, tajemná a společně s anotací vytváří dobrý prodejní potenciál.

Jednotlivé kresby se navzájem podobají, jsou jednoduché v obrysech a bohaté v detailech. Osobitý rukopis zde neměl příležitost vyniknout v plné síle, protože až na výjimky splývaly postavy do jednoho chumlu přerostlých opic, útlých dívek a břichatých strašáků.

V závislosti na velmi omezeném textu a bohatosti ilustrací se dostávám k nešvaru, kterého jsem si všimla už u více knih a tedy, že navzdory ohleduplnosti k životnímu prostředí se zbytečně plýtvá prázdným místem.

Atlas duchů a příšer je kniha, která ve mně zanechala velmi silné rozpory. Malý milovník tajemna si rozšíří obzory a nalezne startovní můstek pro další objevy. Navzdory nedostatkům a hluchým místům dokáže zaujmout, ale pořád jsem od Atlasu, který má tendence být bohatou příručkou a průvodcem při prvních krocích ve světě nadpřirozena, očekávala trochu více.

Ovšem – a to je nesporně obrovské plus – kromě informací o všelijakých příšerách, má kniha potenciál probudit v dětech zájem o historii či mytologii našeho či jiných národů. Navíc rozšiřuje geografické povědomí a také mezi řádky apeluje, že není nutné mít strach z neznámého. A že vědění je větší síla než svaly.

Na základě toho mohu knihu doporučit. Je to fajn počin, který si zaslouží svůj díl pozornosti. Když přimhouříte obě oči a pojmete to jako výlet do strašidelné zoo, nebudete zklamaní.

Federica Magrin: Atlas duchů a příšer

Vydal: Nakladatelství Knihy Omega, 2018

Překlad: Eva Procházková

Ilustrace: Laura Brenlla

Počet stran + vazba: 96, hardback

Cena: 399  Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost:
80 %
Zpracování, cena:
55 %
Styl a překlad:
65 %
Cíl knihy, splnění:
70 %
Andrea Čekanová
Spisovatelka, která vystudovala knihovnictví, aby nakonec pracovala v oblastí síťových technologií. Matka tří kousků, které učí lásce ke knihám. Fanynka Stephena Kinga, Ira Levina, Jonase Jonassona. Svět fantastiky pro ni dlouho nepřekročil práh Bradavic, Středozemě, těžařské lodi Červený trpaslík, Tardis, Rivie či Zimohradu. Nyní, samozřejmě s ručníkem přes rameno, vyráží do nekonečna a ještě dál.
atlas-duchu-a-priser-lovec-upiru-van-helsing-prinasi-strasidelnou-prupravu-pro-male-nebojsy+ netradiční strašidla + odkazy na historii + mytologii i popkulturu + využití díry na trhu pro malé čtenáře - místy nepřesné a ošizené informace - podobné obrázky - nezpracování knihy jako celku - nevyužití podobenství - opomíjení původu - zbytečně velký rozměr