Aliens: Dark Descent vás přenese do akce plné legendárních xenomorfů a na vás je opět přežít a zachránit svět.
Kdykoliv se objeví v oznámených, nebo vydaných herních titulech hra, která se pyšní nějakou známou značkou všichni fanoušci zpozorní. Nejinak tomu bylo i v případě očekávané taktické akce Aliens: Dark Descent.
Zatímco filmová zpracování se ubírají směrem, který ne každý fanoušek kvituje, hry na tom nebyly většinou až tak špatně. Podaří se novince navázat na původní hororové filmy, nebo se vrhne na vlnu pestrobarevných akčních spektáklů bez atmosféry?
Vetřelčí klasika
Na oběžné dráze kolonizovaného měsíce Lethe krouží vesmírná stanice Pioneer. V nákladovém prostoru si nevinně sbírají prach uložené cryo bedny se zlověstným obsahem. A samozřejmě se je neznámá osoba rozhodne otevřít a vypustit jejich obsah na stanici.
Nebyli bychom ve světě Vetřelce, kdyby uvnitř nebyli jedinci našich oblíbených xenomorfů, kteří rozpoutají na stanici pravá sci-fi jatka.
Zástupce správce stanice Maeko Hayes, pověstná tím, že se se jí pořád něco nelíbí, si úniku všimne jako první. Nedaří se jí však zburcovat bezpečnost včas a jeden po druhém všichni lidé na palubě umírají. Ať už roztrhaní na kusy, nebo s facehuggerem na obličeji.
Aby tragédií nebylo málo, k Lethe odstartuje loď s dalšími vetřelci na palubě. Neozbrojená stanice nenabízí příliš možností, a tak se Maeko rozhodne s posvěcením Weylandského androida (známe svoje Davidy a Bishopy!) aktivovat protokol Cerberus.
Ten spustí satelitní obranu, která má za úkol vypustit rakety na cokoliv, co je od Lehe dál než na nízké orbitě. Zkrátka nic se nesmí dostat z měsíce, ani na něj.
Bohužel v dosahu Cerberu jsou mimo infikované lodě ještě další dvě vesmírná plavidla. Jedním z nich je mariňácká USS Otago, jejíž jednotka je zrovna v době úniku vetřelců na palubě Pioneera.
Záhy se spojíte s přeživšími opustíte zamořeného Pioneera. USS Otago je sice poškozena a neschopná letu, ale s velkými ztrátami nouzově přistane na Lethe a Maeko společně s přeživšími mariňáky s ní. A jak se záhy ukáže, poblíž je kolonie Dead Hills vysílající nouzový signál.
USS Otago bude s pořádnou porcí práce a štěstí skvělá základna. Protože je potřeba vyřešit spousty věcí. Co se děje v Dead Hills? Kdo a proč přivezl a vypustil vetřelce na Pioneeru? Jak se dostat za Cerberos?
A k tomu všemu by asi bylo dobré utajit, že to byla právě zástupce Hayes, která spustila orbitální obranu. Ať už to dopadne jakkoliv, jedním si můžete být jistí. Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet.
Jiná hra než se zdá
Z prvních oznámení a obrázků hry se mohlo zdát, že hra bude dalším z řady klonů perfektního a legendárního X-Comu. Nic však nemohlo být vzdálenější pravdě, než toto očekávání, kterému jsem propadl i já.
Možná proto jsem při hraní první mise byl poněkud skeptický. Pokud to bude i váš případ, opravdu doporučuji dávat dobrý pozor hned v případě první mise, která je chytře napsaným tutoriálem, jenž vás naučí veškeré ovládání hry a uvede do příběhu.
Hra je taktická akce v reálném čase. Navíc je obdařena velmi originální stylem velení jednotky. Tvůrci se snažili co nejvíce přiblížit fakt, že vy jako hráč nejste přímo v akci s mariňáky. Vy si v klidu sedíte na zadku v polstrované židli velícího centra a dáváte vojákům jen příkazy co mají dělat.
Základní chování vojáků je velmi autonomní, když se blíží nepřítel, který o vás neví, tak pokud nezavelíte, tak se neprozradí a nezačnou pálit. Naopak, pokud na vás běží rozzuřený vetřelec máchajíc ocasem, tak na nic nečekají a pálí o sto šest.
Veškeré speciální akce, jako je například výstřel z brokovnice, položení miny nebo použití plamenometu, řešíte během boje. Ten si můžete dle nastavení zpomalit nebo zastavit, ale to má do turn based stylu X-Comu hodně daleko. Vše se zkrátka děje najednou a ne po kolech.
Mimo boj máte spousty možností jak taktizovat. Můžete po levelech pokládat dálkové pohybové senzory, připravovat si již zmíněné miny a nebo třeba nastavit automatický kulomet. Stejně tak prohledávání úrovní, léčení, svářování dveří a další rozkazy udáváte vy a vojáci je sami od sebe neprovedou.
Tím se ale dostáváme k jediné velké bolístce hry, která by se dala opravit buď v pokračování nebo pomocí patche. Když zvolíte nějakou speciální akci, nevybíráte mariňáka, který ji provede. Pokud máte v boji (a to především v pozdějších fázích hry, kdy už do boje táhnete zkušené, specializované borce) čtyři různé speciální zbraně, je jasné, kdo je udělá. Těžko budete chtít po postavě s brokovnicí, aby použila plamenomet a podobně.
Pokud ale nastane situace, kdy například musíte odnést z bitvy zraněného kamaráda, nebo civilistu, tak postavu nevybíráte. A to je průšvih. Mariňák s kámošem na zádech může používat jen svou vedlejší zbraň a tím to hasne. Pokud to byl váš plamenometčík a za rohem na vás čeká gang facehuggerů, tak dost pravděpodobně dostanete líbačku, o kterou jste nestáli.
Aliens: Dark Descent navíc není vůbec jednoduchá hra a pokud chcete mít partu milovaných postaviček od začátku do konce, tak si zapněte nejjednodušší obtížnost a poházejte si klávesnici růžovým kvítím. Nebo si zahrajte Sims. Aliens: Dark Descent to za vás určitě neudělá.
Každý den, který strávíte ve hře, dělá hru obtížnější. Jednotlivé mise mají velké množství cílů, které se postupně otevírají, ale nemusí být splněny na jeden zátah. Ovšem na misi můžete vyrazit jen jednou denně. To, že během jednoho výsadku většinu misí nejspíš nezvládnete, snad nemusím ani psát.
Výsadek totiž nemá lineární průběh, ale tím, jak postupujete a nevyhnutelně se s vetřelci setkáváte, se zvyšuje koncentrace xenomorfů. Jednou za čas navíc na běhne velká vlna vetřelců a ta vás může lehce stát i víc než jednoho mariňáka. Zraněné vojáky navíc musíte několik dní léčit, takže vlastně všechno na Lethe jde proti vám.
A je to boží.
Příběh a atmosféra
Je nutno říct, že akční gameplay a vysoká obtížnost hry jsou určitě jednou z jejich deviz Aliens: Dark Descent. Zdaleka ne však jedinou. Obrovskou měrou k jejím kvalitám přispívá atmosféra a příběh. Scénář velmi příjemně pracuje s otázkami, které jsme si nastínili na začátku. S každou misí se dozvídáte víc a víc a atmosféra houstne.
Atmosféra přeživších na zničené lodi, kdy vám v útěku z planety brání zabijácká umělá inteligence, kterou jste spustili. Atmosféra, kdy jedna kolonie za druhou mění své obyvatele na inkubátory pro nejnebezpečnější tvory v galaxii. Atmosféra, kdy vojáci potichu a pomalu postupují tmou liduprázdných chodeb a obávají se toho, aby nezazněl detektor pohybu svým nervy drásajícím PÍP PÍP PÍP…
Obtížnost i příběh jen budují nervydrásající frustraci, která se s každou misí i dnem prohlubuje a zintenzivňuje zážitek ze hry. Pravda ovšem je, že fanoušci předlohy si určitě hru užijí mnohem víc, než nováček do Aliení franšízy.
Pro toho bude oslizlá země v chodbě jen výsledek špatně placených sanitačních služeb. Pro nás to bude důvod studených krůpějí potu na čele a přepnutí sprintu na pomalý krok.
Dárek pro hráče i vetřelčí milovníky
Ať už jste hard-core fanda Vetřelce, nebo vás baví neotřelé a originální hry, tak vás Alien: Dark Descent nemůže zklamat. To, co ztrácí na tutoriálu nebo grafice, dohání ve skvělém a neotřelém gameplayi, který je doplnění naprosto perfektní atmosférou. Tady určitě nemůžete sáhnout vedle.
Aliens: Dark Descent
Vydavatel: Focus Home Interactive
Vývojář: Tindalos Interactive
Platformy: PlayStation 5, PlayStation 4, Xbox One, Xbox Series X a Series S, Microsoft Windows
