Mnohdy nejsou věci ani zdaleka takové, jakými se zdají být. I v tom nejhorším parchantovi je špetka dobra, i tomu největšímu dobrákovi můžou rupnout nervy. Lidé se nemění, jen na chvíli odhazují své masky. A když už jsou zahnáni do kouta, vede to mnohdy k zajímavým koncům. K ostrým koncům.
Joe Abercrombie je člověk, který své hrdiny z čiré autorské zlomyslnosti rád tlačí do kouta. Nebožáci musí bojovat s nepřízní osudu a ukázat díky tomu svoji pravou tvář. A přesně to je důvod, proč tomuhle spisovateli my, čtenáři, zobeme z ruky.
Postavy, které utkví v paměti
Cestu k samotné sbírce vezmeme zcela záměrně oklikou. Abercrombie je autor, který umí být maximálně přesvědčivý a píše velmi chytlavé věci, proto si troufnu tvrdit, že pokud jeho dílo znáte a zaregistrovali jste vydání Ostrých konců, máte knihu s největší pravděpodobností doma. Přesto, že v našich končinách neposbíral ve stínu mediálně známějších autorů tolik slávy a fanoušků, nebojím se tohoto chlapíka řadit k špičkám světové fantastiky. Možná si říkáte, že je to jen další reklamní žvást, ale dejte mi prostor pro pár argumentů.
Předně: Abercrombie není ani na českém trhu žádný zelenáč. Má na kontě trilogii První zákon (aktuálně se připravuje dotisk, první díl už klepe na dveře) a samostatné romány Nejlépe chutná za studena, Rudá země a Hrdinové.
Všechny tyto knihy dávaly dohromady jeden komplexní svět zmítaný válkou, bídou a utrpením, stejně jako pyšnící se hrdiny dávných věků i bezejmennými hrdiny okamžiku. I celosvětově si dokázal vydobýt slušné renomé a má početnou fanouškovskou základnu.
Abercrombie nebuduje skvělé světy plné nápadů jako Sanderson. Jeho příběhy nepřetékají mnoha dějovými linkami a komplikovanými vztahy jako v dílech G. R. R. Martina. Nehledejte ani čirou, ničím nezkalenou epiku jako třeba u Gemmela, i když epika jako taková v autorových dílech nechybí. Abercrombie si razí cestu hluboko pod čtenářovu kůži prostřednictvím postav, a právě v jejich tvorbě a především vyznění se drží v pelotonu všemožných autorů na špici.
Možná si říkáte, že bez kvalitně napsaných postav to dneska už nejde. Jenže Abercrombie vybočuje z řady; jeho hrdinové jsou totiž hodně zvláštní a snadno zapamatovatelní. Válečník může dosáhnout skvělých vítězství, ale nikdo už nevidí, že v soukromí dokáže bodnout do zad nejlepšího přítele, protože se mu to prostě zrovna hodí nebo zkrátka proto, že je to bláznivý bastard. Jiný důvod nepotřebuje.
Pochopíte, že postavy jednají lidsky a přirozeně, a budete chápat i motivaci ke zdánlivě nelogickým činům. A přesně tahle přehlídka „nádherných parchantů“ dělá autora naprosto jedinečným!
Věřím, že budu hovořit za větší část čtenářů, když řeknu, že přestože většina autorových knih vyšla už před řádnou dobou (před 12 lety nejstarší, před 6 „nejnovější“), když zmíníme jména jako Logen Devítiprsťák aka Krvavá devítka nebo inkvizitor Glokta, okamžitě víte i po takové době o koho se jedná.
A když už jsme v tom představování v obecné rovině, sluší se dodat, že autorovým dílům nechybí slušná porce ironie, sarkasmu, cynismu a černého humoru, které činí vážné postavy mnohem stravitelnějšími a lidštějšími. Kromě toho se poměrně šetří akcí jako takovou, částečně i proto, že válka v autorově podání není plná hrdinů, ale skutečná řezničina, ve které žádná krása není; je v ní pouze účel.
Chutné degustační menu
A nyní již konečně k Ostrým koncům. Tato kniha je povídkovým sborníkem obsahujícím celkem třináct střípků ze světa Prvního zákona. Záměrně netvrdím, že zbrusu nových střípků, protože některé z povídek se v českém překladu již objevily například v antologiích Nebezpečné ženy, Darebáci nebo trochu starších Mečích a temné magii.
Abercrombieho práce s krátkým útvarem je specifická, a na rovinu říkám, že ne každému musí sedět. Podobně jako v románech totiž autor sází především na postavy. Pouze jedna z povídek je hravou hříčkou, zbytek… Asi těžko najít lepší výraz než vystřižené scény. Věci, na které nezbyl v předchozích knihách prostor nebo v danou chvíli jen nebyly podstatné.
Taková ochutnávka toho, co Abercrombie umí, omezená krátkým rozsahem textu. Nečekejte překvapivé pointy, super zápletky, složitost. Většinou celá věda spočívá v tom, že postava po hlavě spadne do průšvihu a autor jí systematicky přihazuje klacky pod nohy, aby se ukázalo, co v ní skutečně je. Protože jen pokud se dostane do opravdu mezní situace, umí člověk odhalit své pravé nitro. A přesně o tom Abercrombieho kraťasy jsou.
Prostor dostane většina oblíbenců známých z knih, i když člověk by možná očekával jiné hvězdy než nejlepší zlodějku Styrie a její parťačku, kterým je věnováno nejvíc prostoru (tedy povídek). Ostré konce se dají přirovnat ke krásnému, pestrému degustačnímu menu. Čtenář dostane od všeho úžasný a chutný kousek, jenže bez zasazení do širšího kontextu si ho jen velmi těžko vychutná.
Ano, povídky se dají číst samostatně, ale mnohem více slouží jako doplnění stávajících autorových děl. Pokud máte pocit, že povídkový sborník by mohl být ideální vstupní branou do světa Prvního zákona, nepodléhejte mu.
Budu si možná protiřečit, ale Abercrombiemu povídky zkrátka „nesluší“. Potřebuje větší prostor, protože s komplexnosti stojí a padá celý dojem z jeho díla. Tím vůbec neříkám, že Ostré konce jsou špatné, jen pro nezasvěcené budou působit možná trochu nedotaženě, neúplně, zatímco fanoušci budou naopak chrochtat blahem.
Celá síla textů opět spočívá především v tom, že postavy se chovají jako reální lidé – jsou nepoučitelné, jdou hlavou proti zdi, mají své vnitřní kodexy, kterými se řídí, dělají chyby a táhnou se blátem a špínou aby byli zrazeny nebo naopak zradili. Není to hezké, ale přiroste vám to lehce zvráceným způsobem k srdci.
Před vámi, čtenáři, leží velké plato třinácti povídkových jednohubek. Je na každém, zdali mu některý ze „vzorků“ zachutná a bude chtít mnohem větší porci. Abercrombieho práce s povídkou totiž není úplně typická, ale poskytuje naprosto jasnou představu JAK vlastně autor píše, má v sobě přesně tu esenci specifičnosti jeho autorského rukopisu.
Na samý závěr si troufnu prezentovat jednu velmi kacířskou myšlenku: kvůli Ostrým koncům se vyplatí pořídit si další Abercrombieho knihy. Jde o to, že povídky nabízejí úžasný čtenářský zážitek, ale pouze pokud je budete chápat a umět zasadit do širšího kontextu. Proto doporučuji přečíst napřed předchozí kusy z Prvního zákona a následně se „dorazit“ povídkovou sbírkou.
Joe Abercrombie: Ostré konce
Vydal: Polaris, 2018
Překlad: Olga Machačová
Počet stran: 280
Cena: 349,-
