Zámky šíleného krále Ludvíka vám umožní postavit ten nejlepší zámek, který kdy deska vašeho stolu a historie viděly.
Vydavatelství Mindok se na konci roku 2023 vytasilo s vydáním druhé přepracované edice téměř deset let staré a oceňované hry Zámky šíleného krále Ludvíka, a to v doprovodu krabice se všemi rozšířeními, kterou lze koupit samostatně.
Pokud se jeden z šéfů Mindoku, Pavel Prachař, na konci brožury českých pravidel svěřuje, že přes svou bohatou herní kariéru řadí tuto deskovou hru “mezi svých 5 nejlepších her všech dob”, lze mu tento entuziasmus věřit.
Autor těchto řádků se nechce hned na začátku soudcovsky odhalovat, ale skutečně – tato hra, ještě k tomu v novém grafickém hávu, se nesmírně povedla a ukradla si další hráčské srdce.
Mluví-li se v názvu o “šíleném králi”, je tím myšlen samozřejmě Ludvík II. Bavorský (1845-1886) z rodu Wittelsbachů, který vládl Bavorsku v letech 1864-1886, než byl své funkce zbaven pro nesvéprávnost a záhy za záhadných okolností zemřel spolu s lékařem Guddenem ve studených vodách Starnberského jezera.
Přídomek šílený tu však může být brán až nespravedlivě pejorativně. Ludvík byl přinejmenším velký podivín, patrně trpěl nějakými formami duševní nemoci a z osobních i vnějších důvodů zanedbával své politické vladařské povinnosti. Ale hranice mezi bláznovstvím na jedné straně a snílkovstvím, uměleckým duchem a divokou nespoutanou duší na straně druhé může být naprosto nezřetelná.
A tak tento velký milovník a mecenáš umění a kultury, vychovávaný na zámku Hohenschwangau, nešetřil osobními ani státními finančními prostředky, aby dotoval své oblíbence, jakými byl například Richard Wagner, ale též výstavbu nových dnes slavných a vyhledávaných zámků a rezidencí.
Mezi ty patří Linderhof, obklopený rozsáhlým parkem v podhůří Alp, pompézní ostrovní Herrenchiemsee, jehož vzorem bylo francouzské Versailles, nebo patrně nejslavnější a eklektický Neuschwanstein, archetyp pohádkového zámku, který inspiroval Walta Disneyho a tvůrce obrázku na krabici samotné hry.
A teď si představme, že bychom se mohli, byť v omezené míře a z ptačí perspektivy, stát architekty nějakého obdobného zámku… nebylo by to úžasné? Zámky šíleného krále Ludvíka tento zážitek přesně nabízejí.
Mnoho lidí, včetně autora textu, se k deskovým hrám dostalo skrze hru Carcassonne, která leckomu učarovala právě díky nutnosti šikovně skládat dílky mapy k sobě. Zde jde o něco velice podobného, avšak místo čtverců, které tvoří pravidelnou mřížku, se zde potkáme s místnostmi, chodbami, schodištěmi a zahradami nejrůznějších tvarů a velikostí.
Úkol hry je vcelku jasný a na první pohled jednoduchý – postavit co nejlepší zámek, který by vyhovoval nejrůznějším a měnícím se požadavkům krále. Hráči se tak ocitají v rolích stavitelů, kteří se rozmýšlejí, jak takovou budovu vystavět.
Někteří jsou v zajetí svého estetického pohledu, jiní se snaží být praktičtí, ovšem nejdůležitější je sledovat neúprosnou logiku vybraných stavebních prvků a královských rozmarů.
V praxi to vypadá následovně: hráči se ve svých kolech střídají v pozici “Mistra stavitele”. Ten pak plní roli určitého správce hracího stolu a herních komponent, neboť udává ceny na trhu. Zbylí hráči, pokud si něco kupují, platí za dané dílky právě jemu, což je zajímavá herní mechanika. Samotný Mistr pak platí do všeobecného banku.
Herní kolo je tak velice prosté. Zjednodušeně řečeno, Mistr stavitel vyloží zámecké místnosti a určí jejich cenu k předem daným cenovkám od nejnižší po nejvyšší, přičemž lavíruje mezí tím, co by se jemu samotnému hodilo nejvíce, případně nejméně, a tím, co by se nejvíce, případně nejméně, hodilo jeho soupeřům, a to všechno s ohledem na finanční situaci všech.
Následně se všichni hráči ve svém tahu (Mistr jde poslední) rozhodují mezi dvěma variantami: a) koupí si jednu z místností (nebo chodeb či schodišť), b) vezmou si v případě nouze peníze. Ten, kdo si koupil část zámku, musí ji ihned přiložit a obodovat. Následně se rozdají bonusové mince na nezakoupené dílky, které si může někdo vybrat v příštích kolech, předá se funkce Mistra a jede se nanovo.
Dílky místností se do výběru dostávají z bohaté nabídky deseti tvarů a velikostí (herně řečeno “výměrů”). Do toho lze nakupovat vždy zmíněné chodby a také schodiště, které mohou rozšířit zámek do speciálních sklepních místností. Nákup těchto částí je vlastně základním prvkem hry, kdy je následně třeba rozumně rozhodnout, kam danou část umístit.
Toto rozhodování se odvíjí od dvou základních principů. Za prvé, od konkrétních vlastností různých typů místností: nelze tak například umísťovat sklepy vedle přízemních místností, společenské místnosti se mohou dávat – ale je to nevhodné – do sousedství ložnic (hluk by mohl rušit krále), salónky je vhodné stavět vedle obytných nebo spacích pokojů, kuchyni vedle jiných jídelen, nebo spižíren atd., atd.
Zadruhé, každá hra má pokaždé jiné nastavení v podobě vylosovaných “královských odměn” a různě získaných karet “úkolů”. Pod královskými odměnami si lze představit jakési “veřejné úkoly” pro všechny hráče, kdy si král cosi přeje a hráči v tomto ohledu soutěží. Například si žádá co největší výměru zahrad, velký počet malých místností a vnějších východů.
Kdo na konci tyto požadavky nejlépe naplňuje, získává bonusové body. Pod kartami úkolů, které jsou viditelné pouze jednotlivým hráčům, si lze představit naopak “osobní úkoly”, které každý hráč tajně při své stavbě plní (např. získej bod za každou chodbu v zámku) a odhaluje je až na konci hry.
Stavitelé pak s ohledem na nabídku, nejrůznější výše zmíněné požadavky, ale třeba i své iracionálněji založené estetické cítění přikládají jeden dílek za druhým a sledují, jak jim zámek pod rukama roste do šířky (i sklepní místnosti fungují pouze ve dvourozměrné rovině). Při každém přiložení místnosti pak ihned svůj krok obodují.
Body se vytvářejí ze samostatné hodnoty daného dílku a pak za právě přiloženou místnost a její podmínky plus dodatečně za dříve umístěné místnosti. Ne vždy, pokud se zámek staví nešikovně, se objeví tyto dodatečné body. Ba dokonce, někdy se bonus mění v postih a hráč body musí odečítat.
Každá místnost má zároveň minimálně jedny, ale často spíše vícero dveří. Ty mohou končit nakonec i ve zdi, nebo vést ven ze zámku. Dokáže-li však hráč místnost uzavřít, tedy všechny dveře propojit s dveřmi jiných místností, získává odměnu podle toho, jaký typ místnosti uzavřel. Může tak hrát ještě jednou, získat další body, peníze apod.
Hra končí ve chvíli určitým způsobem definovaným vyčerpáním zásoby nových místností. Hráči si připočtou body za vyčerpané místnosti, které použili ve vlastním zámku, za královské odměny, karty úkolů a peníze, které jim zbyly v osobní pokladně. Ten, kdo jich získal nejvíc, samozřejmě vyhrává.
Zcela zásadní je to, že i v této verzi, tedy ve verzi základní hry, která v žebříčku BoardGameGeeku nejlepších her okupuje na začátku roku 2024 188. místo, se jedná o půvabnou a skvěle nadesignovanou hru, která funguje zcela samostatně. A přestože je ona základní hra naprosto svébytnou deskovkou přinášející velice zábavný a příjemný herní zážitek, rozšíření je pomyslnou třešničkou na dortu, bez které se později milovník této hry nebude asi chtít obejít.
A není to jedna třešnička, je jich mnohem víc – rozšíření totiž nabízí rovnou pět nových modulů, jež lze svobodně využívat a kombinovat. Navíc, zatímco základní hra je hratelná “pouze” ve čtyřech hráčích, rozšíření přichází s možností zapojit hráče pátého.
Pět modulů se nazývá Věže, Hradby, Tajné chodby, Labutě a Renovace. Tajné chodby jsou spíše minirozšířením, neboť rozšiřují hru jen o tři malé dílky chodeb, které mohou spojovat místnosti a přinášet výraznější bodový zisk.
Ostatní moduly pak ovlivňují hru mnohem výrazněji. Věže přinášejí do hry nový tvar v podobě, jak by se dalo tušit, věží, které se vážou ke skutečným bavorským zámkům. Hradby se nesou ve znamení úplně nových dílků hradeb a příkopů, které mohou obklopovat váš zámek, což přináší určité výhody, ale také, logicky, prostorové restrikce. Labutě si plavou v jezírku a jejich žetony se mohou objevit na určitých středních výměrách dílků. Jejich sbírání může přinést peníze během hry, nebo body na konci.
A nakonec renovace s mnoha novými místnostmi, které mohou rekonstruovat už vaše postavené komnaty a přinášet další herní bonusy.
Celá sada rozšíření pak dále obsahuje ještě nové dílky, královské odměny, karty úkolů a také karty tzv. královských dekretů: jedinečné výhody, které pomáhají pouze hráčovi, který je vlastní. Všechny tyto a výše popsané komponenty a mechanismy dělají ze hry neuvěřitelně variabilní hru, která nepřestane bavit ani po několikátém hraní.
Každá hra vypadá zcela jinak, zámky vypadají zcela jinak a jejich stavba se odvíjí pokaždé podle úplně jiných principů. Může za to možnost jakkoli kombinovat moduly (lze samozřejmě využívat všechny najednou) a může za to pokaždé jiná kombinace několika málo královských odměn, úkolů a potažmo dekretů, přičemž celkový počet všech těchto prvků, je dosti bohatý. Nehledě na náhodu, jež vrhá na trh mnohdy neočekávané místnosti.
Připočteme-li k této různorodosti a flexibilitě novou nádhernou výtvarnou stránku hry, kdy lze do detailu studovat obrázky zámku, který právě stavíte, máme v ruce vypiplanou, milou a do toho působivou hru, která má potenciál oslovit rodinné i zkušené hráče.¨
Přes komplikované vzezření vlastně jednoduchá hra, která ale neuráží. Naopak, onen dojem jisté příjemné komplexity zůstává. Všechny herní komponenty včetně rozšíření se pak vejdou do základní krabice, která disponuje perfektně zkonstruovanými plastovými inserty, do nichž se všechno pohodlně, a hlavně intuitivně vměstná, takže je hra vlastně krásná i praktická zároveň.
Zámky šíleného krále Ludvíka jsou zkrátka hrou, která dělá radost po všech stránkách.
Zámky šíleného krále Ludvíka
Vydavatelství: Mindok
Autor: Ted Alspach
Ilustrace: Agnieszka Dabrowiecka
Počet hráčů: 1-4 (s rozšířením až 5)
Minimální věk: 10+
Délka hry: oficiálně 75 minut, ve skutečností minimálně dvojnásobek
