Wolfenstein: Cyberpilot cover

Francie trpí pod nadvládou technicky vyspělého Německa. Kříže a orlice kam se jen podíváš. Pařížský odboj se zoufale snaží o odpor, ale naděje se vytrácí. Naštěstí přichází spásná myšlenka – obsadit německá kovová monstra a obrátit proti utlačovatelům jejich vlastní zbraně. 

Wolfenstein Cyberpilot je malou kapitolou ze série Wolfenstein. Dějově se odehrává 20 let po Wolfenstein II: The New Colossus, ale stále před Wolfenstein: Youngblood. Jedná se o krátký shooter specificky vyrobený pro virtuální realitu.

Poznámka: Wolfenstein: Cyberpilot je i nadále popisován pod plným názvem, protože zkratka WC pro hru, kde tři hodiny sedíte v malé kabině, nepůsobí dvakrát lichotivě.

Příběh: Dobrý nápad, ale špatné zpracování

Wolfenstein: Cyberpilot robotiBude těžké popsat děj bez spoilerů, ale přesto se o to pokusím. Začátek příběhu je na informace velice skromný. Popravdě bez shlédnutí traileru před zapnutím hry by mi asi ani nedošlo, co se vlastně děje. Ve zkratce se proberete ve speciálním křesle bez vzpomínek kdo jste a jak jste se tam dostali. Jen dostáváte instrukce jak si zprovoznit svou první hračku. Chvíle oprav a jde se do akce.

Mise jsou obyčejné FPS koridorovky, neponechávající moc prostoru pro strategii a taktiku. Probít se k cíli, tam zlikvidovat vše živé a hurá na nový cíl. Časem se hráči rozšíří vozový park, ale každá mise má přidělený stroj, takže ani tady se strategie neuplatní. Monotónost misí rozbíjí obecně neoblíbená stealth mise. Naštěstí měli vývojáři dost rozumu, aby dali game over až při smrti a ne hned při zpozorování hráče. Praktické pokud stíháte vystřelit dřív než hlídka. Z úmorné frustrace se tak stává spíš uhýbaná.

Po půlce přichází velký zvrat v ději. Spousta otazníků se objasní, věci do sebe začnou zapadat a příběh začne nabírat grády. Vedlejší postavy se bohužel nijak nezlepší – zůstávají stejně ploché a nudné, ale samotná hlavní postava začne být o dost zajímavější.

Wolfenstein: Cyberpilot kokpitKontrastem ke stále zlepšujícímu se finále je konec. Na položenou otázku můžete odpovědět pouze jedním způsobem – žádné rozdílné endingy se nekonají. On tam vlastně není žádný ending. V momentě, kdy by každý čekal epický závěr, začnou rollovat titulky bez jakéhokoliv zakončení. Alespoň krátkou cutscenu nebo textový epilog…

Celkově se Wolfenstein: Cyberpilot dá stihnout dohrát během dvou až tří hodin. Nemusí to být nutně na škodu. Hry jako Portal nám dokázaly, že i za tak krátký čas se dá udělat hodně muziky. Bohužel v tomto případě jde spíš o svižnou ale repetitivní písničku s nudnými mezihrami přejíždění mezi patry základny.

Rozpoutejte peklo z pohodlí kokpitu

Wolfenstein: Cyberpilot giantCo Wolfenstein: Cyberpilot ztrácí na příběhu, to dohání na hratelnosti. Díky jednoduchým mechanismům a intuitivnímu ovládání lze hru doporučit i VR začátečníkům.. Hlavní výhodou je absence teleportu, který novější hráče spíš mate. Zbraně se zaměřují pomocí ovladačů, pohyb obstarávají joysticky a spouště najdeme pod ukazováčky. Pro větší pohodlí můžete přepínat mezi snap a plynulou rotací a jako milé překvapení najdete v menu možnost určit jestli bude otáčení ovládat směr ovladače nebo joystick.

Pochvalu zaslouží instruktážní simulace. V neonovém prostředí silně připomínajícím osmdesátá léta vás pečlivě a srozumitelně seznámí s každým strojem a jeho funkcemi. Na misi se tak můžete soustředit na čirou epičnost boje.

Wolfenstein: Cyberpilot lightA té opravdu není málo. O výbuchy a poletující nácky není nouze. K dokonalosti chybí snad už jen Wagnerova Jízda valkýr hrající na pozadí.

Díky možnosti vybrat si z více obtížností si na své přijdou jak rekreační hráči, tak i hard core pařani. Hra nabízí celkem tři obtížnosti – jednoduchý Normal, obtížnější Hard a brutální Challenge. Plus samozřejmě achievementy. Některé jsou celkem jednoduché, další jsou spíš o náhodě, ale například Unafraid – během celé stealth mise ani jednou nezapnout maskování – to už pár pokusů zabralo.

Pastva pro (krátkozraké) oči

Wolfenstein: Cyberpilot troskyJestli hra něčím zaujme, tak je to rozhodně atraktivní prostředí s povedeným designem. Obří stroje působí opravdu hrozivě a při jejich ovládání dávají hráči maniakální pocit absolutní moci a nezranitelnosti (až na slaboučký dron). Základny se drží celkem zaběhnutého Wolfenstein stylu, ale jsou o něco modernější. A ulice Paříže? Ty jsou plné trosek bránících hráči uhnout z předepsané trasy.

Celkově do sebe vše perfektně zapadá. Neonu a světel je přesně akorát, aby hra působila futuristicky a industriálně zároveň. Snad jedinou výtku zaslouží Repair Bay, kde hráč opravuje škody a hackuje nové mechy. Působí až moc elegantně.

Nejspíš za to může nepřirozeně plynulý pohyb manipulačních ramen. Dalo by se čekat víc masivní těžké techniky, nějaká ta hydraulika a obří písty, nebo alespoň hlasitý rachot při pohybu desítkami tun železa.

Wolfenstein: Cyberpilot naziVadou na kráse povedeného designu je horší technické zpracování. Především podivné rozostření za určitou hranicí vzdálenosti. Všimnete si toho hlavně, když se zadíváte na vzdálenější cíl. Dodává to hře podivnou “snovou” atmosféru.

Další drobné mínus přidávají špatně naklíčované ruce. Celkově to tolik nevadí, protože budete většinu doby sledovat spíš zaměřovače nebo dění kolem vás ,a navíc lze pochopit, že perfektně naklíčovat ruce snad ani nejde, ale tady to vývojářům uteklo o trochu víc.

Na čem to pojede?

Wolfenstein: Cyberpilot firePokud si chcete hru zahrát, nemusíte si doma chystat velký prostor. Bohatě postačí židle. Doporučuji něco pohodlného s opěrkami, protože během hraní budete mít ruce mírně před sebou a věřte mi, po nějaké chvíli si je budete chtít o něco opřít. Snímače stačí rozestavit na Front snímání. Ve hře není třeba fyzicky se otáčet, celou dobu budete v kokpitu čelem dopředu.

Hra je určena jak pro PlayStation, tak i pro PC. Navíc nemá nijak vysoké nároky, takže pokud vaše sestava zvládá virtuální realitu jako takovou, se vší pravděpodobností nebude mít problém ani s Cyberpilotem. Jen 30 GB se může zdát na tak krátkou hru celkem dost, ale to už je prostě daň za 3D prostor.

Hra oficiálně podporuje PSVR headsety, HTC Vive, ne moc obvyklý Windows Mixed Reality a samozřejmě nový Valve Index. Určitě se ptáte “A co Oculus?”. Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.

Wolfenstein: Cyberpilot dockTa špatná je, že Oculus (zatím) není podporován. Dobrá zpráva je, že i tak si můžete hru bez složité konfigurace zahrát. Můžeme za to poděkovat SteamVR aplikaci, přes kterou Wolfenstein: Cyberpilot spustíte. Je tu ale háček.

Hru můžete standartně spustit a bez zvláštního nastavování začít hrát. V poslední misi se ale objevuje bug, který má na svědomí pravděpodobně právě nekompatibilita s Oculus headsety. Nemůžete střílet, neubývá vám zdraví a vy můžete jen sedět, pozorovat zběsilou palbu nepřátel a čekat cca 2 minuty, po kterých se automaticky spustí triggerpoint a závěr hry. Ten se nijak neliší od nebugnuté verze, jen ho podkresluje několik německých kulometů.

Shrnutí

Wolfenstein: Cyberpilot je krátká oddechovka, při které se nemusí moc přemýšlet. Nadchne především příznivce starých rail-shooterů a každého, kdo má rád velké roboty. Moc od této hry nečekejte, ale jako zábava na zabití deštivého odpoledne je ideální.

Wolfenstein: Cyberpilot

Platformy: Playstation, PC

Headsety: HTC Vive, Valve Index, Windows mixed Reality, PSVR

Cena: 19,99€