Vinohrad přenese milovníky vína do slunného Toskánska na vlastní vinici, se kterou se musí stát nejlepšími producenty vína.
Pakliže vám říkají něco pojmy jako treláž, zymologie, Malvasia či Trebbiano, je zde velká pravděpodobnost, že si tuto hru zamilujete už jenom díky tématu. Pokud tápete, nevadí, i autor této recenze si musel sem tam něco vygooglit. A ano, řeč je o vínu a konkrétně o příjemně a idylicky působící deskové hře s názvem Vinohrad.
Hned na začátek je třeba říct, že deskoherní znalci již několik let hru s původním názvem Viticulture, jež vyšla v roce 2013, vychvalovali a skládali na ni ódy poměrně dlouhou dobu.
Však dodnes hra trůní v první čtyřicítce nejlépe hodnocených her na BoardGameGeek. Tato reputace nakonec vedla k tomu, že se českého překladu loni ujalo vydavatelství Albi, které do světa kromě základní verze záhy vyslalo klíčové rozšíření s názvem Toskánsko.
A skutečně, jak název základní hry i expanze napovídá, ocitáme se na vinicích sluncem zalitého Toskánska, a to doby nikoli tak dávno minulé. Hráči se ujímají role vinařských dědiců, aby se časem možná stali nejlepšími producenty vína v kraji. Ovšem k tomu je cesta ještě dlouhá – pracovníků je málo, do sklípků se toho tolik ještě nevejde a chybí některá důležitá zařízení.
Vinohrad je tedy alespoň zprvu oddechová a klasicky laděná ekonomická strategie typu worker placement. Ačkoli velezkušení hráči by nic takového možná nepotřebovali, k bližšímu seznámení s hrou je vhodná (a zároveň bohatě vystačí) jedna partie hry základní, která je bezesporu sama o sobě hrou plnohodnotnou.
Od té se dá velice plynule přejít k rozšíření, které přináší několik nových prvků, některé mechanismy lehce modifikuje a celkový zážitek ještě umocňuje. Ale o tom hezky popořadě.
Na počátku hry je vám přidělen, potažmo si vyberete rodičovský pár, který slouží jako váš herní setup. Do vínku můžete získat několik pracovníků, finanční obnos, karty reprezentující různé fenomény ze života na vinici a nebo třeba nějakou budovu. Svá pole a okolí si hráči obhospodařují na vlastním menším herním plánu, herní akce se odbývají na společném větším.
Pohybujeme se v oblasti zemědělství, herní kola jsou proto řízena cyklickým časem ročních období. V těch hráči určují své pořadí (jaro), dobírají karty (podzim) a hrají své herní akce (léto a zima).
Pořadí hráčů se s každým kolem mění a hráči si ho vybírají na stupnici “vstávání”. Výše postavený hráč začíná své akce první, což je výhoda sama o sobě, ale nižší (pozdější) postavení je zase kompenzováno lepšími bonusy (zisk karet, bodů, peněz, pracovníka apod.). Výše postavený hráč totiž dříve vstává a je leckde dřív, později vstávající pracovník je zase lépe odpočatý. Stupnice je pak označována figurkou kohouta.
Barevné karty Vinohradu znázorňují řadu věcí: vinnou révu, kterou lze zasadit na vlastněných polích, a její výnosy; letní a zimní návštěvníky vinařství, vlastně takové pomocníky, kteří výrazně napomáhají ekonomickému rozkvětu hospodářství; a v neposlední řadě objednávky, které je třeba plnit. Ty v podstatě tvoří takové gró hry, neboť zejména za poptávané a odbavené lahve s vínem získávají hráči vítězné body.
K finálnímu produktu, tedy k bílému, červenému, růžovému či šumivému vínu, je zapotřebí míti pole a na ně vysadit vinnou révu. Tu je potřeba v pravý čas sklidit do kádí a následně z ní vyrobit onen slavný a pro mnohé lahodný tekutý mok, ve kterém se údajně skrývá pravda. Mok, který slouží jako předmět nekonečných degustací i diskusí, a který umí řádně opít.
U tohoto výrobního řetězce asistují “akční pole” z herního plánu, na které hráči umísťují své pracovníky. Polí je samozřejmě omezené množství a pracovníků jakbysmet, proto je třeba pečlivě vybírat, co je zrovna v dané sezóně nejdůležitější.
Některá pole nabízí navíc bonusy: kdo dříve šlápne, ten lépe hraje. A není nutné vždy dřít na poli, je možné přistavovat vylepšení (zmíněnou treláž, větrný mlýn, pergolu, větší sklep atd.), provádět prohlídky, obchodovat, přivítat důležité návštěvníky, vyřizovat objednávky, nebo si vyškolit nové pracovníky.
Kromě běžných a nárazových sezónních pracovníků pak existuje pro každého hráče jeden pracovník speciální, a to sice pracovník “zkušený”, jenž hrdě nese rovnou dva koše s hrozny. Jeho zásadní schopnost tkví v tom, že je schopen vykonávat práce i z jinak nedostačujících a obsazených akčních polí.
Nestíhá-li hráč své sesbírané hrozny přetavit ve víno a víno prodat, nemusí si zoufat. Hrozny v kádích a lahve ve sklepě každý rok zrají a nabírají na hodnotě, číselném vyjádření kvality vína poptávaném na objednávkách.
Kdo nakonec nejšikovněji zaměstnává co nejvíce pracovníků, využívá důležitých návštěv, přistavuje zařízení, produkuje víno a plní objednávky, získává nakonec nejvíce bodů a stává se vítězem hry. Ta se dostává do finální fáze ve chvíli, kdy někdo získá 25 bodů.
V tu chvíli má hráč, ať se umístil na jakékoliv pozici, za sebou příjemnou a výborně vyváženou euro hru, u které se objevují myšlenky typu “jo, to je přesně ono”, nebo “hra tak akorát”. Jinými slovy: jednoduchá, zvolna plynoucí, nekomplikovaná hra z útulného prostředí disponující pěknými mechanismy. Ale to je teprve začátek…
Zatímco základní verze poslouží jako příjemná rodinná hra bez žádných výrazných negativních prvků a obstojí jako samostatná hra, rozšíření Toskánsko je už pak vybroušeným a něžně vymačkaným hroznem kvalitní deskoherní révy a kompilací pozměněných a šikovných herních prvků.
Jak bylo naznačeno výše, cosi se přidává, cosi se lehce mění, hra mírně nabývá na časové náročnosti a na intenzitě. Zaprvé, herní deska je větší a přibývá jedna malá jakožto doplněk k osobní desce hráče. Přibývají figurky a karty. Zadruhé, mění se některá pravidla.
Na první pohled kosmeticky, ale přesto podstatně, se mění pravidlo pořadí hráčů, kdy se nepředává štafeta o rozhodování podle rozestavení u stolu, nýbrž první hráč pasující na konci roku si vybírá svou pozici jako první, druhý jako druhý atd.
Zároveň ihned sbírá své figurky z herního plánu a uvolňuje tak místo ještě aktivním protihráčům. Ten, který si vybral bonusově nejsilnější nejnižší pozici, musí následující rok “za trest” začínat jako první, tj. první, ale bez bonusů.
Klíčová je proměna ročních období, kdy se herní akce rozprostírají do celého roku a hráči musí plánovat své akce i s ohledem na jaro a podzim. Každý přechod do dalšího období bývá rámován novou odměnou na stupnici vstávání. Díky tomu se objevují i nové akce týkající se obchodování, prodeje samotného vína i mimo objednávky a pak také nového faktoru hry, rozšiřování vlivu, který je reprezentován hvězdičkami a mapou Toskánska.
Vinaři se najednou chtějí opravdu proslavit po celém regionu a zasít zde svou slávu, jež v průběhu hry přináší nové bonusy a na konci vítězné body. Aneb, kdo by nechtěl svým vínem ohromit Pisu, Florencii nebo Sienu?
Do hry přibyli ještě dva “specializovaní” pracovníci, jejichž role může být různá a losuje se na začátku hry. Vyškolit si tak hráč může krčmáře, mafiána, politika, kurýra, cestovatele, věštce ad., kteří okoření hru svými vysoce specializovanými funkcemi.
A v neposlední řadě se objevuje nový balíček karet se zařízeními, které se přistavují na menší hráčské desce a nabízejí nejrůznější výhody, “soukromá” pole pro akce, i vítězné body. Člověk náhle může obohatit svůj vinný svět o sochu, akvadukt, restauraci, vinný sud atd.
Ačkoli je herní výčet novinek ne úplně malý, hra nepřestává být pochopitelnou. Nesklouzává k tolik vyčerpávajícím pauzám, ve kterých se hledá dlouho v pravidlech, aby se spoluhráč ujistil o svých krocích. Jediné, co hru může prodloužit, je samotný počet hráčů. Pakliže se do hry dostane maximální počet šesti hráčů, nastává sice zajímavá herní mela, ale trvá několik hodin.
Oproti tomu duel dvou hráčů nepředstavuje takovou interakci, ale stále dostatečně zabaví. Vinohrad navíc existuje i v módu pro jednoho hráče, skrz tzv. Automu, která pomocí speciálních karet řídí hru.
Tak či onak, Vinohrad s Toskánskem i bez představuje velice zajímavou a zábavnou hru, o které předpřekladové předzvěsti o její kvalitě nelhaly. Vinohrad je velice přístupnou hrou, kterou lze vytáhnout na návštěvě a která nemá snad potenciál kohokoli urazit. Však kdo by se nechtěl chvíli starat o své políčko, vyrábět víno a případně ho radostně a v klidu v reálném světě popíjet?
Ona venkovská selanka je však do jisté míry iluzorní, tato desková hra nabízí i silnější kompetitivní zážitek, ve kterém se poklidný začátek promění v nelítostný dostih a snahu ukořistit co nejvíce bodů.
Je to hra nejen pro milovníky eur a vína, potěší očividně podle reakcí i zkušené hráče, byť ti už stihli od dob vzniku Viticulture leccos dalšího odehrát. Vždyť se na hře podílel Jamey Stegmayer, designér her jako Scythe či Tapestry.
Pozn. Desková hra Vinohrad není součástí programů Albi exklusive ani Albi plus.
Vinohrad
Vydavatelství: Albi
Autoři: Jamey Stegmayer, Alan Stone
Ilustrace: Jacqui Davis, David Montgomery, Beth Sobel
Počet hráčů: 1-6
Minimální věk: 13+
Délka hry: oficiálně 45-90 minut, ve skutečnosti déle, zvláště s rozšířením
