Včely se z nevinných medonosek vyvinuly v hyperinteligentní druh. Ovládly technologie a pustily se do průzkumu vesmíru.

A to způsobem, nad kterým by učení páni zkušení mohli jen kroutit hlavou. Tedy – pokud by nebyli dávno mrtví.

Hra Včelín nás zavádí do daleké budoucnosti, v níž lidstvo naši planetu (z raději nespecifikovaných důvodů) již neobývá, a jeho pozici dominantního druhu nahradil jistý druh včel nazývaný Mellifera. Tyto včely v mnoha oblastech navázaly na rozvoj lidského pokolení, zároveň však v řadě ohledů zůstaly věrny své včelí podstatě.

A právě spojení prvků hmyzího a lidského světa, a jejich zasazení do sci-fi prostředí je hlavním (a nutno říci, že značně originálním) motivem Včelína.

V této euro hře se chopíte vedení jedné z asymetrických včelích frakcí, a prostřednictvím získávání surovin z objevených planet, vědeckého a technického pokroku a rozšiřování vašeho úlu se pokusíte dosáhnout největší prosperity a věhlasu.

Včelín (v originále Apiary) je prvotinou autorky Connie Vogelmannové a stojí za ním vydavatelství Stonemaier Games jehož tituly jako Vinohrad, Scythe nebo Na křídlech patří ke špičce toho, co deskoherní svět nabízí. Na český trh se pak tato hra dostává díky nakladatelství Albi.

Komponenty, vzhled a téma

Krabice hry má celkem běžné rozměry a na poličce ji jistě hezky zarovnáte s řadou dalších her. Uvnitř na vás čeká pořádná dávka žetonů, dřevěných dílků surovin, karet, a všemu vévodí krásné plastové včelí dělnice a jedna královnina loď.

Pokud vás hra zaujme na první pohled, pravděpodobně i porochňání se ve fyzickém obsahu hry vám přinese uspokojivý zážitek. Po stránce kvality zpracování jsem také nenarazil na nic, nad čím bych pozdvihnul obočí.

Po vyloupání všech žetonů můžete vše uložit do úhledného insertu. Jeho přítomnost opravdu oceňuji, množství různých komponent není malé, a mít to všechno na volno rozestrkané po pytlících by činilo z přípravy hry už trochu únavnou záležitost.

K dispozici je i vyjímatelná miska – sice pouze jedna a nedělená, ale i tak ji při hře používám jako společnou zásobu 3 základních surovin – pylu, vody a vlákna. Dílky jsou dobře rozeznatelné, takže nepociťuji jako velký problém mít je pomíchané v jedné misce.

Herní plán je úctyhodně velký (65x56cm), pro každého hráče navíc počítejte s prostorem cca 40×30 cm na desku úlu a desku doku, odkud vysíláte své včelí dělnice. A někam ještě umístíte společné zásoby. Nejde o nijak nevídané prostorové nároky, ale na malý stůl se se Včelínem zkrátka nevejdete.

Pokud si hra zvolí takto vyčnívající a zvláštní téma, je navýsost vhodné, aby s ním intenzivně pracovala. Euro hry mají ovšem, co se tematičnosti týká, poněkud omezené výrazové prostředky, a grafický design má mezi nimi zásadní roli. A Včelín tento úkol rozhodně nepodceňuje, vizuální podoba hry je velmi výrazná a plná detailů, které se nás snaží uvést do světa vědecko technologických včel.

Zároveň ale nemám pocit nějaké znepřehledňující přeplácanosti, při hře samotné nemám problém vše nepodstatné odsunout do podvědomí a vidět to, co vidět potřebuji. Líbivé obrázky si užiju na začátku a na konci hry pro nasátí atmosféry futuristického včelího světa. 

Bavíme-li se o přehlednosti, jednu nepříjemnost zmíním: Efekty destiček jsou slovně popsané, text je poměrně malý, a zejména pro hráče, který má plán vzhůru nohama, není snadné udržet si přehled o tom, co je v nabídce.

A tedy design a téma: funguje to, je tam to téma cítit? O tom se budou hráči jistě přít (jako snad u každého eura), ale za sebe mohu říct, že ač ve mně téma vzbuzovalo rozporuplné pocity (Včely ve vesmíru? Proč?), tak jsem se na to chytil, a zvolené téma přispívá k mému zážitku ze hry.

Pravidla a podpůrné materiály

V krabici najdeme hned několik tiskovin týkajících se pravidel. Je zde samozřejmě hlavní sešit s pravidly. Separátní sešit s pravidly pro sólo mód. Velmi oceňuji Dodatek s přehledem všech schopností frakcí a funkcí všech destiček a karet které se ve hře vyskytují.

Sem lze nakouknout pro vysvětlení ne úplně zřejmých detailů, nicméně je pravda, že ne vždy toto nakouknutí vede k úspěchu, někdy najdete jen prosté zopakování textu na destičce/kartě. 

Pak tu máme ještě Výukovou příručku, kterou můžete použít jako tahák při vysvětlování pravidel spoluhráčům. A nakonec přehledové karty s mimořádně užitečným vysvětlením všech ikonek – těch není úplně málo, některé se podobají, takže při první partii je přehledová karta váš velký kamarád.

Pravidla považuji za dobře strukturovaná a srozumitelně napsaná, pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo je zvláštní (ne)vysvětlení konceptu rezervy destiček, které najdete pouze v Dodatku v rámci zvláštní schopnosti frakce Visah, ačkoliv se tento koncept objevuje ve hře i jinde.

Jak se to hraje

Včelín je „worker placement“, ve svém tahu vysíláte včelí dělnici na zvolené akční políčko a tím spouštíte příslušnou akci. Obvyklé fungování worker placementu je zde ozvláštněno dvěma prvky.

Tím prvním je „odsouvání“ – políčko obsazené jinou včelou pro vás není nedostupné, svoji dělnici tam položit můžete a tuto včelu zkrátka odsunete. Odsunutá dělnice se vrací svému majiteli (klidně takto můžete odsunout i vlastní včelu) a je mu opět k dispozici.

Teoreticky je tedy možné, že hráči nikdy nedojdou včely připravené k zahrání. Prakticky to zejména při hře méně hráčů není příliš pravděpodobné, a pokud ve svém tahu nemáte ani jednu volnou včelu, nezbývá vám, než zahrát stažení včel. To můžete ale provést i dobrovolně, protože ani v tomto tahu nemusíte přijít zkrátka, aktivujete totiž příjem z „farem“, což je jeden druh šestiúhelníkových (jak jinak) destiček, které si můžete do svého úlu pořídit.

Při návratu včely, ať už při stažení nebo odsunutí, dochází navíc je zvýšení její síly. To je to druhé zmíněné obohacení worker placement mechaniky. Síla včely se pohybuje od 1 do 4 (figurku včely stačí pootočit příslušným číslem nahoru) a vždy platí, že silnější včela má při provádění akce širší možnosti. Pro nejsilnější „čtyřkové“ včely má pak každá akce i speciální bonus.

A jaké akce tedy máme k dispozici:

Průzkum – pohybujete Královninou lodí (je společná všem hráčům) po planetách a z jedné zvolené získáte zdroje, zejména tzv. základní suroviny – vodu, vlákno, pyl.

Pokrok – za suroviny si kupujete do svého úlu destičky přinášející trvalé schopnosti („specialisté“), jednorázové bonusy („projekty“) nebo produkční a skladovací kapacity („farmy“)

Vyřezávání – tematicky jde o aktivitu, kdy včely Mellifera na památku svých civilizačních pokroků vytváří dřevěné monumenty. Herně jde o akci, kde si můžete pořídit destičku s bodovacím kritériem, které vám na konci hry může přinést významné množství bodů. Ovšem pozor, musíte sem vyslat včelu se silou 4 a utratit zde med – nejvzácnější surovinu ve hře!

Bádání – získáváte karty setby. Kartu buď můžete zahrát při svém tahu jako volnou akci, nebo (při limitovaných příležitostech) ji zasadit, a získat tak opět bodovací kritérium pro konec hry.

Přeměna – možnost transformovat suroviny na jiné, kromě standardních konverzí můžete v každé hře vytvořit tzv. tanec, tedy vlastní formuli „co za co“. Ta je pak k dispozici vám i soupeřům.

Růst – zde získáte rámy rozšiřující váš úl, aby se vám vešlo více destiček. A také získáváte nové včely, což je nezbytné, protože ty původní se časem odeberou k hibernaci.

Hibernaci? Ano, aktivní období včely je krátké, a pokud stahujete (nebo je odsunuta) dělnice s maximální silou 4, odebírá se ihned do hibernace. Pro hráče to znamená ztrátu dělnice, ale také zabrání jednoho místa v hibernační plástvi.

To hráči přinese nějaký příjemný bonus, zároveň se tím hra ocitá o krok blíže svému konci. Ten nastane, když jsou buď zaplněny všechny pozice v hibernační plástvi, nebo jeden hráč umístil všechny své hibernační žetony.

Vítězství, zde žádné překvapení, uzme hráč, který získá nejvíce bodů. Ty lze získat mnoha způsoby. Mnoho bodů lze získat aktivací některých farem, důležité je plnění podmínek na zasazených kartách a získaných destičkách řezeb, body plynou i z jednotlivých destiček a také s nimi souvisejícího zaplnění úlu.

Zvláštním jevem je pak stupnice královniny přízně, na níž lze postupovat mnoha způsoby, ale konkrétně zmíním postup za nucené odhození surovin, pro něž nemáte skladovací kapacitu. Pokud se na stupnici dostanete náležitě daleko, může být zcela zásadním zdrojem vítězných bodů.

Dojmy ze hry

Včelín je v jádru „kombící hra“. Pokud milujete hry, kde se z široké nabídky možností snažíte vybrat prvky, které budou nejlépe fungovat dohromady a umožní vám efektivněji získávat zdroje, rozvíjet svůj malý svět a mohutně skórovat, hra rozhodně míří na vás. 

Množství frakcí s unikátními dovednostmi, destiček a karet zabezpečuje, že každá hra bude trochu jiná a s vítěznou strategií z včerejší hry můžete dnes tvrdě narazit. Vždy musíte reagovat na možnosti, které vám nabízí konkrétní partie. A velmi se mi líbí, že nejde jen o kombení „tisíckrát to samé v jiném odstínu“, naopak.

Jednou budete body sbírat v průběhu partie, jindy se upnete na masivní skórování na konci hry. Jednou budete tlačit na co nejrychlejší konec hry, jindy naopak bude ve vašem zájmu partii prodlužovat (a asi netřeba říkat, jak zajímavé je, když na sebe tyto odlišné motivace narazí).

Odvrácenou stranou předchozího je určitý zřejmě nevyhnutelný podíl náhody. Při takovéto variabilitě asi nelze vždy zaručit rovné šance pro všechny, a jestli se ve hře objeví destička, která zrovna vám zapadne do zabijáckého komba, to neovlivníte.

Ovšem možnosti, které při hře máte, jsou dostatečně bohaté, aby si každý mohl něco dobře fungujícího vybudovat. Hlavní podíl na výsledku má určitě to, zda danou příležitost rozpoznáte a dokážete ji zužitkovat (a zda vám to soupeři nepřekazí).

Hra se vám stará o pravidelný přísun dopaminu, každý tah přináší pocit, že jste něco získali. Včely získávají na síle, a i ztráta včely kvůli hibernaci je spojena se ziskem nějakého bonusu. Pokud musíte stáhnout dělnice, aktivujete tím produkci farem, pokud nemáte kde skladovat surovinu a musíte ji odhodit, posunete se na stupnici královniny přízně… tohle jsou detaily, které udržují hráče zdravě motivované.

K tomu se přidává i zajímavá herní interakce. V jádru si sice každý buduje svůj vlastní píseček (jak je v euro hrách obvyklé), ale tahy soupeřů vás přesto budou zajímat, a nejen kvůli strachu, zda vám soupeř nevyfoukne destičku, na kterou máte spadeno. V sekci Průzkumu se všichni podílejí na odkrývání planet a rozhodování, které suroviny z nich půjde získat, a společně pak utváříte příležitosti pro všechny.

Podobným prvkem je i vytvoření „tance“, tedy nové možnosti přeměny zdrojů. V akcích Průzkum a Pokrok je pro váš akční rádius důležitá nejen síla vaší včely, ale i té předchozí, kterou na akci kdokoliv umístil. A významným interaktivním prvkem hry je mechanismus odsouvání. Ten moment, kdy vám soupeř odsune včelu, a vy tím pádem můžete hned provést akci, patří také k malým radostem při hře.

Zážitek se samozřejmě mírně liší podle počtu hráčů. Hrací plán je oboustranný, aby ve hře 4-5 hráčů bylo více manévrovacího prostoru, ale obecně lze s větším počtem hráčů čekat více interakce. Ve dvou počítejte, že vám soupeř moc včely odsouvat nebude, v 5 už si zase na svůj tah počkáte (byť super-zřetězené tahy trvající 2 minuty nejsou pro Včelín typické). Za ideální lze tak považovat hru ve 3-4 hráčích, ale i v jiných počtech jde o doporučeníhodnou hru.

Náročnost pravidel i samotného hraní řadí Včelín někam na pomezí her rodinných a hráčských, jde už o plnotučnou strategii, ale hlava vám u ní zřejmě neexploduje, a skalní hráči budou Včelín vnímat spíše jako mírně odpočinkový titul. Doporučený věk 14+ považuji za nadsazený, v deskovkářských rodinách jistě nebude problém zasednout k partii třeba s desetiletými dětmi.

Sólo mód

Pár slov si jistě zaslouží sólo varianta. V ní můžete změřit síly s Automou, umělým soupeřem. Automa byla zjevně vytvořena s důrazem na jednoduchost obsluhy. Po krátkém zaškolení zvládnete tah automy vyřídit tak za 5-10 sekund, což vás ani nestihne vytrhnout z uvažování nad vlastními záměry, a hlavně jste schopni partii odehrát třeba za 40 minut.

Jistou obětí za tuto výhodu je to, že Automa hraje a získává body způsobem, který nemá moc společného s hrou normálního hráče, a hlavně je zcela netečná vůči tomu, co provádíte vy. Žádný strategický souboj nečekejte, interakce jsou v zásadě náhodné, soupeř je tu kvůli tomu, aby dělal vlny a vytvořil skóre, s kterým se poměříte. 

Hodnocení, jestli je toto přijatelná cena za jednoduchost a rychlost hry, bude asi závislé na preferencích každého hráče. Pro mě osobně souboj s Automou navzdory předešlému zachovává to hlavní kouzlo této hry, a sólo hraji rád.

Závěr

Včelín se povedl! Na první pohled se může zdát, že půjde o obyčejné euro, které se snaží vybočit z řady pouze svým ulítlým (doslova) tématem. Ovšem pokud snad opravdu jde o „obyčejné euro“, tak v tom nejlepším slova smyslu!

Hra funguje jako dobře seřízený a namazaný stroj. Osvědčené mechaniky doplňuje pár svěžími prvky, dobře plyne a vyvolává uspokojivé pocity z hraní. Zkušení hráči ji ocení jako méně náročnou, ale herně i tak zajímavou volbu, zároveň jde o skvělou hru pro rodinné hraní s dětmi cca 10+.

K tomu se přidává velmi pěkné grafické a materiálové zpracování. Včelín má tedy ty nejlepší předpoklady stát se oblíbeným kusem v mnoha deskoherních sbírkách.

Včelín

Vydavatelství: Albi 

Autorka: Connie Vogelmann

Ilustrace: Kwanchai Moriya

Překlad: Václav Pražák

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+ (z mého pohledu i 10+, s přehledem pak 12+)

Délka hry: 60-90 minut